Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@VitaminC píše:
Hnus. Nedelala bych ale nic. Tyhle domy stesti nikomu neprinesou. Zaroven bych vsem rekla, ze to je super, ze se o ne ma kdo na stari postarat.
To je dobrý point - věcné břemeno a péče o všechny babičky a dědy? To může být vlastně ráda, že to nepadlo na ní ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, ráda bych vás požádala o nestranný názor na mou situaci.Vzhledem k citlivému tématu prosím o zachování anonymu.
Jsem nejstarší děvče ze čtyř dětí, všechny jsme holky.
Hned po střední jsem začala dálkově studovat, sama si vydělávat a žiju v pronajatém bytě, všechny moje další sestry, ačkoliv dvě už jsou plnoleté, žijí zatím s rodiči.
Nedávno se v rodině začala přetřásat problematika bydlení. Moje rodina vlastní 3 domy, prarodiče z jedné a z druhé strany + moji rodiče mají krásné baráky.
Bez mého vědomí bylo rozhodnuto, že každá z mých sester dostane jeden z domů, a já se přece zajistím sama. Byla jsem postavena až před hotovou věc. Je to menší město, cena jednoho bude v řádech milionů, ale zas to není Praha. Já se o sebe přece umím postarat sama a nemám nárok.
Neskutečně mě to s*re a mrzí a nevím co ještě, cítím se, jako že se mnou hrozně vyběhli. (Tady mělo být jiné slovo, ale systém to nechce publikovat pro vulgarismy) Domy budou na sestry přepsány ještě za života současných vlastníků, takže řádného dědického řízení se nedočkám. Nechci rodiče pohřbívat, to určitě ne, ale zdá se mi to poněkud nevhodné a nefér z jejich strany.
Ptala jsem se na nějaké finanční vyrovnání, jen tak nenápadně… Odpověď: „No přece bys po vlastních sestrách nechtěla peníze za to, že bydlí. Ty už domov máš.“ No jo, ale není můj, jsem v nájmu.
A co teď? Hádat se a pohřbít rodinné vztahy metr hluboko? K soudu to určitě táhnout nehodlám, zas je to rodina a nejde o život. Vybodnout se na to a pár let se s nima nebavit? Dělat, že nic?
Já fakt nevím
Nestahuj kalhoty. Brod je ještě daleko. Ještě se může stát tooolik věcí.
@Kriss Tina píše:
Taky by mě to stvalo, ale nenadelas nic, než rodiče zemřou, bude mít třeba i druhá sestra vlastní bydlení a pak by jste si mohly teda podíl od rodičů rozdělit. Tohle je hrozne nepředvídatelné. Kdy chtej příbuzní ty domy přepisovat? Kdyby to bylo těsně před smrti, tak je to pak napadnutelne nejen tebou, ale i ostatními sourozenci, pokud budou hamizni
Až rodiče zemřou, tak nebude žádný podíl, který by se mohl dělit. A je blahové si myslet, že sestry po jejich smrti přijdou a řeknou, že vyplatí peníze za nějaké podíly. To bych čekala nyní, když se vlastně uvažuje, jak s majetkem naložit, že sestry sami budou chtít jednat férově a nabídnou finanční kompenzaci. Pokud ne teď, tak časem určitě ne.
Je to smutné. Nejspíš to nadobro zničí vztahy. Někdy mají řidiče pocit, že jedno dítě je šikovné, umí se o sebe postarat. A ostatním je potřeba pomoci.
Je to strašné, neumím si představit, na základě čeho tohle rodiče rozhodují. Asi bych se taky nesoudila, ale zároveň by pro mě nějaké hezké vztahy skončily. Ne kvůli majetku jako takovému, ale kvůli pocitu hrozné křivdy a nespravedlnosti ze strany rodičů i sourozenců. Vždyť ty sestry musí být velmi mladé. To už teď uvažují takhle pragmaticky? Já bych tohle neudělala ani svým dětem ani svým sourozencům. Tohle by pro mě bylo morálně natolik špatně, že bych prostě přerušila vztahy, než si při každé návštěvě připomínat, za co jim stojí jejich prvorozené dítě…
Je to taková výhra? Když si vezmu, že holky jsou sotva plnoletý, tak prarodiče tu můžou být klidně dvacet let a víc, rodiče čtyřicet. To fakt chce někdo čekat na vlastní bydlení tak dlouho nebo mít společný bydlení se starší generací? Ve většině případů je to spíš zlej sen. Ona se pak může hypotéka a vlastní nezávislý bydlení ukázat jako luxusní postavení. Mně je čtyřicet, rodiče tu ještě minimálně deset let budou, jakože bych čekala na jejich smrt, abych měla kde bydlet? Tak to fakt nee. Možná na tom ty holky budou ve finále mnohem hůř než ty. Předpokládám, že pak stejně budou domy na pokraji entropie a budou potřebovat komplet rekonstrukci…
Já bych byla ráda. měla bych volnost a svůj život ve svých rukách. co se starým barákem, kde navíc bydlí někdo jiný. a ještě bych musela být vděčná. majetek rodičů a prarodičů beru jako jejich majetek, do kterého mi nic není. sama jsem nedostala nic nad rámec běžné péče a podpory a jsem s tím úplně v pohodě. ostatní teda taky ne, ale i u nás jsou tendence pomáhat těm „méně schopným“. no a.
No.. Jedno dítě jim už zdrhlo a je třeba si pojistit, aby ostatní dcery neměly stejné zaječí úmysly. Je mi tě líto, bohužel, některé rodiny fungují takto.
U nás je něco podobného. S bratrem mám společné oba rodiče, otec zemřel a moje matka měla byt po své matce, ten napsala na mého bratra a byt, kde nyní bydlí také, plus jeste další 2 zahrady a garáž. Když jsem se jí ptala, jestli jí to přijde fér, bylo mi sděleno, že já si už delší dobu vydělávám, tak proto. Štve mě to. Ale nic s tím neudělám. Je pravda, že matka si k předpisům kladla takové podmínky, že můj bratr musí skákat, jak ona píská. Nesmí nemovitosti prodat a ani pronajmout, musí je spravovat ze svých nákladů a matce pravidelně přispívat určitou částkou. To je jen něco, co vím… Já byla naštvaná, že mě matka odepsala, ale teď si říkám, že mám svůj život a můžu si ho žít jak já chci. Takže děje se to i jinde, buď v klidu
Teď to bereš jako křivdu, a je to hnusný. Ale uvědom si že za pár let ty domy ztratí hodnotu. Někdo je bude muset zrekonstruovat, nasypat dotoho mění. I kdyby byly teď sebe novější. Nedejboze kdyby na sestry hodily vecny bremeno ohledně péče ve stáří. Ser na ně. ![]()
Na první pocit se ti stala nespravedlnost. Na ten druhý alespoň víš na čem jsi. Určitě bych si počkala až bude příležitost a trefně zmínila, že jsi rada, že se má o původní obyvatele kdo na stáří postarat. To bys chtěla žít s nějakou tetou, babičkou Bůh ví kým? Měla jsi dostat finance, o tom žádná. Každopádně máš čistý život, žádná beremena s rodinou co by na tebe někdo mohl uplatňovat a toho se drž. Rovněž počítej s tím, že pokud někdo něco přepsal, tak na barák už nesáhne, takže těžko říct v čem vlastně sestry nakonec budou žít a co budou řešit. Jsi nesmírně svobodný člověk a zatím o tom ani nevíš. Drž se své poctivosti, houževnatosti a bude ti taky přáno tvým úsilím. Každopádně pokud by po mně někdo něco chtěl ohledně pomoci, tak bych odkazovala na sestry. Ty přeci musíš pracovat, studovat a řešit své starosti.
@lasička1 píše:
Až rodiče zemřou, tak nebude žádný podíl, který by se mohl dělit. A je blahové si myslet, že sestry po jejich smrti přijdou a řeknou, že vyplatí peníze za nějaké podíly. To bych čekala nyní, když se vlastně uvažuje, jak s majetkem naložit, že sestry sami budou chtít jednat férově a nabídnou finanční kompenzaci. Pokud ne teď, tak časem určitě ne.
Je to smutné. Nejspíš to nadobro zničí vztahy. Někdy mají řidiče pocit, že jedno dítě je šikovné, umí se o sebe postarat. A ostatním je potřeba pomoci.
V podstatě s tebou souhlasím, ale proč by teď měly sestry něco vyrovnávat, když se zatím jen mluví a ještě nic nemají.
Dokud to není převedeno, tak není nic jisté a úvahy se můžou tisíckrát změnit.
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, ráda bych vás požádala o nestranný názor na mou situaci.Vzhledem k citlivému tématu prosím o zachování anonymu.
Jsem nejstarší děvče ze čtyř dětí, všechny jsme holky.
Hned po střední jsem začala dálkově studovat, sama si vydělávat a žiju v pronajatém bytě, všechny moje další sestry, ačkoliv dvě už jsou plnoleté, žijí zatím s rodiči.
Nedávno se v rodině začala přetřásat problematika bydlení. Moje rodina vlastní 3 domy, prarodiče z jedné a z druhé strany + moji rodiče mají krásné baráky.
Bez mého vědomí bylo rozhodnuto, že každá z mých sester dostane jeden z domů, a já se přece zajistím sama. Byla jsem postavena až před hotovou věc. Je to menší město, cena jednoho bude v řádech milionů, ale zas to není Praha. Já se o sebe přece umím postarat sama a nemám nárok.
Neskutečně mě to s*re a mrzí a nevím co ještě, cítím se, jako že se mnou hrozně vyběhli. (Tady mělo být jiné slovo, ale systém to nechce publikovat pro vulgarismy) Domy budou na sestry přepsány ještě za života současných vlastníků, takže řádného dědického řízení se nedočkám. Nechci rodiče pohřbívat, to určitě ne, ale zdá se mi to poněkud nevhodné a nefér z jejich strany.
Ptala jsem se na nějaké finanční vyrovnání, jen tak nenápadně… Odpověď: „No přece bys po vlastních sestrách nechtěla peníze za to, že bydlí. Ty už domov máš.“ No jo, ale není můj, jsem v nájmu.
A co teď? Hádat se a pohřbít rodinné vztahy metr hluboko? K soudu to určitě táhnout nehodlám, zas je to rodina a nejde o život. Vybodnout se na to a pár let se s nima nebavit? Dělat, že nic?
Já fakt nevím
co to je za argument, že domov máš? to bych se hned ohradila, že ja žádnej domov nemám stejně jako sestry.. nakonec budes ty jediná, kdo ho mít nebude ![]()
Asi bych se natvrdo rodičů zeptala, jestli to tedy chápeš správně, že Marie dostane (už teď přepsaný) tři miliony, Veronika čtyři miliony, Petra tři miliony a ty jediná, protože bydlíš V PODNÁJMU, dostaneš nula?
Pokud ti odpoví ano, asi bych se otočila na podpatku a se slovy „tak to byste se asi měli zamyslet nad tím, co děláte“ bych odešla.
Pokud je ani tohle neťukne, tak bych měla velkej problém tuhle hořkou pilulku skousnout. Ona jedna věc je, že je to jejich právo, jejich majetek a ty do toho koneckonců nemůžeš moc mluvit, na druhou stranu, z etickýho hlediska je to hnus nejvyššího kalibru. Ségry za to třeba nemůžou, těm není moc co vyčítat, ale rodiče by se měli zamyslet ![]()
Je krásný jak tady všichni píšete, že domy ztratí hodnotu, o ruinách o čekání… Jo ale realita je taková, že zakladatelka si bude na své bydlení brát hypo a za těch 10-15-20 let by ji mohla umořit/zaplatit… I kdyby prodávala dům jen za cenu pozemku… Mohla by domem ručit a pořídit si bydlení a ne krcalek… Mohla by si říct že rodiče mají rádi i jí… Tohle je humus nejvyššího zrna! Odporný trestání za úspěch… FUJ ![]()