Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Jajajajajajaja píše:
Ano, tlačila jsem (už několik let netlačím) manžela do toho, aby byl otec a partner a žil s námi jako s rodinou.-) To je pravda. Vyhlídnutého nikoho nemám a ani nemám chuť si po všech mých zkušenostech někoho vyhlížet. Dokud byl chlap Jen" dítě navíc, ještě to šlo. Začalo to být špatné, když začal jít proti mě v zásasdních výchovných věcech… (Dcera v Covidu byla s ním doma - on na homeoffic - už jsme věděli, že má sklony k anorexii, ale oni ji nepohlídal aby jedla. Celý den nejedla, a manžel prohlásil „já jsem říkal ať jde ona jístm, ale ona nechtěla“. tak ji nechal. Prý „on má jiný způsoby výchovy“… když jsem se s ním chtěla bavit o tom, že má dcera vážné psychické aproblémy a co budeme jako rodiče dělat, prohlásil „to má z tebe, tak s tím něco dělej“).
To je běžné chování chlapa. Muž a žena jsou dva živočišné druhy. a ano, mají jiný způsob výchovy. Chodíš také na psychoterapie? A bydlení je čí?
@Parninas píše:
Věc je ta, že pokud z dcery bude dělat jen oběť manipulátora, tak to může rovnou zabalit. Jasně, otec fakt může být, ale pokud je tak co? Zabalíme to, konec, tady není co řešit…? Pokud holka říká, že jí vadí jak máma křičí, tak to prostě má vzít tak, že jí to vadí. A ne si to omlouvat, že ji beztak navedl otec.Tím nechci dávat zakladatelce čouda, věřím že není v jednoduché situaci. Ale banalizovat pocity dítěte taky není ok. Ona to tak dcera možná doopravdy tak intenzivně cítí (víš jak hormony) a máma by to měla vzít na vědomí. Taky dcera jednou z toho telecího věku vyroste a bude jednou ráda když bude moct říct, že ji máma vždy vyslechla v sebevětší blbině a vyšla jí vstříc. Kór pokud má holka nějakou psychickou diagnózu.
Nejde o banalizaci. Jde o to, ze o to dite tady vubec nejde, ta holka je jen bitevni pole. Bude fajn, kdyz si to zakladatelka uvedomi
@FlorenceF Jenkins píše:
Nejde o banalizaci. Jde o to, ze o to dite tady vubec nejde, ta holka je jen bitevni pole.Bude fajn, kdyz si to zakladatelka uvedomi
Jak tohle můžeš napsat.
Ano, z pozice dospělých to tak možná je, neměli by do toho to dítě vůbec tahat v prvé řadě. Ale pokud se z holky udělá bojové pole, tak co to asi udělá s ní, co? Proto sem celou dobu píšu zakladatelce jak si zkusit najít cestu k dceři, aby ji celej ten cvokhaus zasáhl co nejméně.
Achjo, sama máš naloženo a tu dostaneš ještě víc, co
já si v pátek říkala, že sem už ani chodit snad nebudu kvůli toxickému prostředí, které na e-mimi je…
Hele, dívčí puberta je soda, taky s tím mám co dělat.. s vámi nežijeme, tak je těžko vidět, kde je chyba.. taky se kvůli binci často neudržím v klidu, přijde mi naprosto neskutečné mít ponožky na psacím stole, obaly naházené pod stolem a postelemi, špinavé oblečení taktéž, skříně přetékající naházenými věcmi
doma pomáhají, ale tak na třetí výzvu.. zhoršilo se to tak poslední rok (od 12)… v okolí s tím bojuje hodně rodičů, zbývá asi se jen víc obrnit a doufat, že je to jen dočasná záležitost.. Ohledně vztahu s otcem myslím, že v zájmu klidu a tvé pohody (i dcery) by bylo lepší se fakt odstěhovat…i za cenu, že majetek vyřešíte dodatečně.. držím ti palce.
Prosimtě jak že se nemůže odstěhovat? Či je bydlení? Jak máte rozdělené SJM? Nemůžete být ve spolecny domacnosti, to je sebevražda.
@VitaminC píše:
Patnactileta slecna rev pozna i bez napovedy otce.
A na co jsi pri tom zamysleni prisla?
no nevím, když o něco 3×požádám a děti nereagují, a tím myslím fakt jen splnit si své povinnosti, např. uklidit si po sobě prázdný obal, nic nadstantního a oni nic, tak na ně taky houknu, tzn. zvýším hlas…vím že syn to nesnáší, ale tak má po sobě uklízet… já nejsem robot ani uklízečka a úkoly za ně taky nenapíšu ![]()
Chápu, musí to být psycho, asi pro všechny. Já osobně - i když to se lehko říká a hůř dělá - bych viděla jako zásadní vytvořit nějakou klidnější chvilku (asi ne hned teď, když je všechno vyostřené, ale třeba za pár dní) a nechat mluvit dceru. Jak to vidí ona, co by potřebovala, co jí vadí a trápí v tomhle směru. Teprve pak byste něco společně vymyslely/i, aby to hlavně pro ni bylo ok. To prohlášení, co sis připravila, ať jde k tátovi a kdykoli má dveře otevřené, je opravdu silně ublizene a manipulativni, jako by si musela vybrat mezi jedním, nebo druhým z vás.
Nic si nevyčítej, děláš upřímně všechno, co je ve tvých silách. Kolem holčičky je potřeba našlapovat zlehka, tak se prostě teď pokus. A jak říkám, míň mluvit, víc naslouchat.
@Uslava píše:
To je běžné chování chlapa. Muž a žena jsou dva živočišné druhy. a ano, mají jiný způsob výchovy. Chodíš také na psychoterapie? A bydlení je čí?
Na pychoterapie nechodím, na to už není čas. Před 5 lety jsem chodila s psycholožce, protože jsem byla na dně a v té době jsem se ještě nechtěla rozvádět - abych netrhala rodinu dětem (ano, tak to říkal manžel a já cítila vinu, že budu dětem trhat rodinu). Když jsem konečně zahájila rozvod, strašně se mi ulevilo, ale manžel od té doby přitvrdil. (Prví žádost odohodu byla manželovi řečena před rokem - od té doby to manžel zdržuje a protahuje, jak se jen dá).
Bydlení je naše. Koupené na hypotéku, která však je splacená po fixaci z mých peněz (dar pd rodičů), stejně tak rekonstrukce domu je daru od rodičů. Nicméně v tom domě máme zvířata, o která se starám já, celý dům je „zpekněný“ mnou, renovovaný mnou.
@Sedmnactnulajedna píše:
Chápu, musí to být psycho, asi pro všechny. Já osobně - i když to se lehko říká a hůř dělá - bych viděla jako zásadní vytvořit nějakou klidnější chvilku (asi ne hned teď, když je všechno vyostřené, ale třeba za pár dní) a nechat mluvit dceru. Jak to vidí ona, co by potřebovala, co jí vadí a trápí v tomhle směru. Teprve pak byste něco společně vymyslely/i, aby to hlavně pro ni bylo ok. To prohlášení, co sis připravila, ať jde k tátovi a kdykoli má dveře otevřené, je opravdu silně ublizene a manipulativni, jako by si musela vybrat mezi jedním, nebo druhým z vás.
Nic si nevyčítej, děláš upřímně všechno, co je ve tvých silách. Kolem holčičky je potřeba našlapovat zlehka, tak se prostě teď pokus. A jak říkám, míň mluvit, víc naslouchat.
Na soudu dcera vypovídala, že chce střídavou péči, že chce být s oběma rodiči a chce, aby to bylo pro oba rodiče spravedlivé. A aby táta nemusel mámě platit.
@Parninas píše:
Jak tohle můžeš napsat.Ano, z pozice dospělých to tak možná je, neměli by do toho to dítě vůbec tahat v prvé řadě. Ale pokud se z holky udělá bojové pole, tak co to asi udělá s ní, co? Proto sem celou dobu píšu zakladatelce jak si zkusit najít cestu k dceři, aby ji celej ten cvokhaus zasáhl co nejméně.
No, proto musi resit situaci mezi sebou a s holkou jet dal to, co funguje.
Je naprosto nezbytne se rozestehovat. Holka pujde s mamou, presne tak, jak zni posudky a rozsudek. A teprve, az se zakladatelka da dohromady sama a zjisti, ze ani stabilni prostredi, ktete vytvorila, nepusobi na dite dobre, tak uvazovat o zmene usporadani.
Otci dite nikdo nebere
@welovefashion píše:
no nevím, když o něco 3×požádám a děti nereagují, a tím myslím fakt jen splnit si své povinnosti, např. uklidit si po sobě prázdný obal, nic nadstantního a oni nic, tak na ně taky houknu, tzn. zvýším hlas…vím že syn to nesnáší, ale tak má po sobě uklízet… já nejsem robot ani uklízečka a úkoly za ně taky nenapíšu
Tak nějak to je. Dcera je bodelář a má doma zvířata, o která se slíbila starat, protože je chtěla. A nepostarat se o zvířata považuje za hodně velký přečin. Pokud po ní něco chci v domácnosti a okolo domu, a ona buď nereaguje, nebo řekne jo a pak zjistím, že se na to vykaščlala, ano zvýším hlas. Stejně zvýším hlas, když mi pubertálně odvrhne nebo mě při příchodu domů přehlídne a nepozdraví. nemyslím, že takové chování by se měl u tak velkého člověka tolarovat. A ano, vysvětlování už bylo hodně. Klidným hlasem…
@Jajajajajajaja píše:
Na soudu dcera vypovídala, že chce střídavou péči, že chce být s oběma rodiči a chce, aby to bylo pro oba rodiče spravedlivé. A aby táta nemusel mámě platit.
No tak voilà. Ona chce mít oba rodiče a pohodu. V soukromí bych s ní probrala, jak jí tu pohodu můžeme zajistit. V patnácti je velká holka, co tyhle věci chápe.
Pro vás s manželem bych viděla nějakého mediátora, jestli by k němu šel.
@FlorenceF Jenkins píše:
No, proto musi resit situaci mezi sebou a s holkou jet dal to, co funguje.Je naprosto nezbytne se rozestehovat. Holka pujde s mamou, presne tak, jak zni posudky a rozsudek. A teprve, az se zakladatelka da dohromady sama a zjisti, ze ani stabilni prostredi, ktete vytvorila, nepusobi na dite dobre, tak uvazovat o zmene usporadani.
Otci dite nikdo nebere
No já s tebou souhlasím, nic z toho co mi asi rozporuješ jsem nepsala. Ani o nějakém braní dítěte otci, ani o tom, že by se neměli rozestěhovat… nepleteš si mě s někým?
Mě jen přijde, že se v těchto psycho rozvodových situacích zapomíná na děti. K tomu se už od první stránky vyjadřuju.
Ty se uz x let snazis manzela namontovat do nejake skatule, predstavy, jak se ma chovat.
To je cele zasadne spatne.
Ty jsi pak neustale v napeti, stresu a nastvana, ze se manzel nechova tak, jak si predstavujes.
A z toho pak prameni ten celorodinny stres a napeti, ktere deti sakra vnimaji.
Mozna jako prvni krok zkus zacit brat manzela takoveho, jaky je. Ze ho nepredelas. Nebude se chovat, jak ty chces.
A vybirej takovy postup, ktery tohle proste zohledni, ktery nebude pocitat s tim, jak on se zachova.
Proste jeho chovani neovlivnus, tecka, nepocitej s tim.
Nepoužívej věci jako „zda je to se mnou opravdu tak strašné, a ať jde k otci“. To je ukázkové psychické vydírání. Neříkám, že s ní nemáš tu promluvu mít, ale říkám abys volila slova opatrně. Je to holka s psychickými problémy v tom nejkřehčím věku, ona to fakt bude vnímat jako že jí máma nemá ráda a tak to musíš podat s co největší empatií bez těchto útočných vět.