Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Zuzaja píše:
Patnáctiletá může říct, s kým chce být. Bude to její rozhodnutí, podle mě se s pokorou vrátí.Sama bych se snažila vyřešit oddělené bydlení a dceři bych nabídla nějaké 3. místo, aby se nemusela rozhodovat mezi vámi dvěma. Buď internát nebo podnájem, babička atd.
Taky mi to přijde jako nejlepší nápad.
Babička nebo intr, znám z okolí, že to bylo nejlepší řešení.
Děcko si odpočine od rozhádaných rodičů, kteří ho zatahují do bitvy a rodiče se trochu zklidní a možná i někdy domluví.
Jasně, manžel vyuřívá situace a tahá dceru na svoji stranu, rozvodová klasika. Ale ta dcera to nemusí přehánět. Já jsem taková od mala a všude jsem s tím měla problém, nevím proč. Jak na mě někdo zvedl hlas, už od školky, měla jsem z toho strašný stres. Jiné dítě bylo naprosto v pohodě a byla to pro něho výstraha že teď už má ale fakt poslechnout, udělalo, usmálo se a klidně tomu člověku šlo skočit kolem krku. Já se klepala, slzy v očích, a dokonce se mi o tom zdávalo. A taky neumím rozlišit žádné křičení ještě v pohodě a řvaní, pro mě je to všechno stejné. Jednou jsem ve školní jídelně na prvním stupni udělala podvod - omylem jsem si navolila jídlo, které jsem nechtěla, tak jsem chtěla „ukrást“ z druhého okýnka to co jsem chtěla, kuchařka mě chytla a zařvala na mě, a mě se o tom zdávalo ještě ais v 15 (a dodnes si to pamatuju). Taky jsem měla problémy s jídlem. Asi je to úzkostnější povaha, labilnější. Ještě dospělá v práci jsem byla taková, situace, kdy na mě někdo zvýší hlas, jsem naprosto nedávala, až dnes s blížící se 40 jsou mi už lidi tak nějak jedno, takže už to na mě nefunguje. Taky to nikdo kolem, tím méně máma, neuměli pochopit, co jako vyvádím, zrovna máma byla taková od rány a nějaké zařvání sem, zařvání tam ji fakt nerozhodilo, byla schopna se s někým se řvaním pohádat a pak se společně zasmát, i babička byla taková, jen já jsem se zvrtla. A ty problémy co píšeš, taky mi to přijde jako úplně normální pubertální chování, taky jsem se tak hrozně chovala, držkovala, byla schopna žít v hnoji, nemluvila, mluvila moc…a to myslím že jsem byla velmi bezproblémové dítě a vyrostl ze mě úspěšný člověk, žádný vážný průšvih jsem nikdy neudělala, studovala ukázkově. Je to prostě takové období, přejde. Ano, zvířata tak dopadají ve většině rodin. Máš na labilní puberťačku moc vysoké nároky. Je super, že ve skutečnosti ti dcera evidentně věří, obrací se na tebe. Nekazila bych ten vztah křičením kvůli nepořádku. Nestojí to za to a evidentně to stejně nemá efekt. Zvolila bych nějaké jiné důsledky, hm, není uklizeno, zákaz něčeho dokud to nebude. Nejdůležitější je řešit její zdraví, anorexie je nebezpečná a ve srovnání s tím nějaký bordel je úplně nedůležitý. A taky to nestojí za to, aby jen z nezvládání křiku utekla k otci, kterého si ale ve skutečnosti až tak neváží a není pro ni oporou. Váš vztah by to navždycky pokazilo. Přijde mi to jako nejhorší řešení ze všech možných pro vás obě. Zkusila bych ubrat a být pro ni trošku víc ta kamarádka, a bude mít tatínek po důvodu k zachraňování.
@Jajajajajajaja píše:
Ano. Jsem ochotná uznat (a proto i sem píšu), že můj temperament může dceři nevyhovovat, přestože já jsem ta, který ji vede životem, se vším všudy, které se svěřuje, se kterou řeší životní situace, nikoli „hodný“ otec.
Proto jsem dospěla k myšlence, že by mohlo být „dobré“, kdyby prostě dcera šla ode mně pryč…
Nesmysl, dcera by měla být s tebou
@VitaminC ale jo, vzdyt to vyplyva z textu, nechce se mi to opisovat- otec odvadi dite pryc, aby mu matka neublizivala atd., otce nezajimaji posudky odborniku, ma prece sve dobre metody, nikdo mu nebude mluvit do vychovy atd. atd…psychicke problemy dcery jsou vydledkem vychovy matky (on nevinny, u vychovy asi teda nebyl (?) a snad take obet matky)…
@Jajajajajajaja píše:
Tak nějak to je. Dcera je bodelář a má doma zvířata, o která se slíbila starat, protože je chtěla. A nepostarat se o zvířata považuje za hodně velký přečin. Pokud po ní něco chci v domácnosti a okolo domu, a ona buď nereaguje, nebo řekne jo a pak zjistím, že se na to vykaščlala, ano zvýším hlas. Stejně zvýším hlas, když mi pubertálně odvrhne nebo mě při příchodu domů přehlídne a nepozdraví. nemyslím, že takové chování by se měl u tak velkého člověka tolarovat. A ano, vysvětlování už bylo hodně. Klidným hlasem…
Vždytˇto je ale úplně normální. Kdo tvrdí, že na děti nikdy nezařval, tak kecá. Dceru máš v pubertě, takže klasika, nic se jí nechce, odmlouvá, věčně protočený oči.
Do toho váš rozvod. Myslím si, že když se od sebe odstěhujete, a dcera bude trávit čas s každým z vás zvláštˇ, tak si to sedne.
@Lutern píše:
@VitaminC jezis ty jsi dobrá kráva, sleduju tě ve vice diskuzich a všude jen rejes a máš zbytečný řeči, co nejsou k věci. ty vitamine
@Jajajajajajaja píše:
Ano. Jsem ochotná uznat (a proto i sem píšu), že můj temperament může dceři nevyhovovat, přestože já jsem ta, který ji vede životem, se vším všudy, které se svěřuje, se kterou řeší životní situace, nikoli „hodný“ otec.
Proto jsem dospěla k myšlence, že by mohlo být „dobré“, kdyby prostě dcera šla ode mně pryč…
Hele a tak když soud rozhodl, že je dcera ve tvé péči s rozšířeným stykem víceméně podle sebe, tak tu střídavku zkuste. Ty přestaň tolik prudit kvůli pořádku, případně to dělej s dcerou pěkně v klidu a bez výčitek, s vědomím, že je křehká a psychicky nemocná.
S otcem se musí domluvit jasná pravidla, aby holka jedla a nepodváděla - ubude tenze na obou stranách. Dceru nejspíš stejně nejvíc ničí to prostředí a napětí mezi rodiči.
@VitaminC píše:
@welovefashion Neverim, ze patnactileta se da ockovat.
Proc by ne? Tady se to evidentne stalo.
Já bych tedy prvně rozřízla tu situaci s bydlením. Tohle prostě nemůže fungovat, dřív nebo později se z toho zhroutíš. Takže ideálně na soud majetkové vyrovnání, klidně si vem hypo a manžela vyplať a ať táhne. Pak se můžete bavit o tom, co dál s holkama. Především ty pro ně musíš být pevným pilířem, jistotou. Což takhle nezvládáš. Držím palce, ať se ti podaří se toho mag.ora zbavit a dcera to odnese co nejméně.
Vypadá to, že váš ex je pěkný manipulátor. Manipuluje vámi i dcerou. V takovém nastavení bude veškerá vaše výchovná snaha marná - za a) dcera jakožto puberťáčka svým způsobem „potřebuje“ rodiče nepřítele (klid - je to součást dospívání, odpoutávání) a má ho ve vás. Hezké vztahy zase budou, nebojte, tohle je úplně normální součást puberty b) ex tohoto období slušně zneužívá, takže to posiluje. A s tím nic nenaděláte.
A já říkám: „Chcete-li si zlepšit vztah s pubertálním potomkem, dejte ho na výchovu k otci.“ Já měla podobnou zkušenost, akorát s ex jsme už nebyli dlouho. V 15 to s dcerou třískalo, nějaký pravidla jí byla fuk, byla jsem ta nejhorší matka na světě, odchodem k otci vyhrožovala - až jsem jí řekla ok - jdi. Netrvalo dlouho a už jsem nebyla ta nejhorší na světě. Docela rychle prokoukla, jak to doopravdy v rodině otce chodí. A já získala respekt, docvaklo jí spousta věcí. Mám 2 kamarádky, které po velkým vnitřním boji přistoupily na stejný model - v 15,16 šly děti k otci. Ta jedna to měla s dítětem fakt ostrý. Po víc jak roce její dítě přímo žadonilo u soudu, že chce zpět k mámě. Ony ty puberťáci nejsou blbí. Jen prostě spoustu věcí nejsou schopni vidět, pokud v tom nežijou.
Takže já bych jí nechala jít. Tady bych vůbec neuvažovala o střídavce - v tomto nastavení - manipulující otec a pubertální dcera - by toho akorát zneužívala. A to odstěhování řešte co nejdříve, jinak se ty poměry (zlá matka versus hodný otec) nezmění. Dokud budete v tomhle, každodenním manipulacím se nevyhnete a pro její psychiku to dobrý nebude. V první řadě je nutný ty domácnosti oddělit a dotáhnout to do konce.
@Anonymní píše:
Vypadá to, že váš ex je pěkný manipulátor. Manipuluje vámi i dcerou. V takovém nastavení bude veškerá vaše výchovná snaha marná - za a) dcera jakožto puberťáčka svým způsobem „potřebuje“ rodiče nepřítele (klid - je to součást dospívání, odpoutávání) a má ho ve vás. Hezké vztahy zase budou, nebojte, tohle je úplně normální součást puberty b) ex tohoto období slušně zneužívá, takže to posiluje. A s tím nic nenaděláte.
A já říkám: „Chcete-li si zlepšit vztah s pubertálním potomkem, dejte ho na výchovu k otci.“ Já měla podobnou zkušenost, akorát s ex jsme už nebyli dlouho. V 15 to s dcerou třískalo, nějaký pravidla jí byla fuk, byla jsem ta nejhorší matka na světě, odchodem k otci vyhrožovala - až jsem jí řekla ok - jdi. Netrvalo dlouho a už jsem nebyla ta nejhorší na světě. Docela rychle prokoukla, jak to doopravdy v rodině otce chodí. A já získala respekt, docvaklo jí spousta věcí. Mám 2 kamarádky, které po velkým vnitřním boji přistoupily na stejný model - v 15,16 šly děti k otci. Ta jedna to měla s dítětem fakt ostrý. Po víc jak roce její dítě přímo žadonilo u soudu, že chce zpět k mámě. Ony ty puberťáci nejsou blbí. Jen prostě spoustu věcí nejsou schopni vidět, pokud v tom nežijou.
Takže já bych jí nechala jít. Tady bych vůbec neuvažovala o střídavce - v tomto nastavení - manipulující otec a pubertální dcera - by toho akorát zneužívala. A to odstěhování řešte co nejdříve, jinak se ty poměry (zlá matka versus hodný otec) nezmění. Dokud budete v tomhle, každodenním manipulacím se nevyhnete a pro její psychiku to dobrý nebude. V první řadě je nutný ty domácnosti oddělit a dotáhnout to do konce.
Do toho bych nešla za situace, kdy už dcera má psychické problémy, anorexii…jo, možná to pochopí, ale aby do té doby neskončila se 30 kily v nemocnici. U psychicky zdravé holky která jen pubertálně trucuje ok. Ale pro tuhle je to období evidentně moc, asi i nevyřešený rozvod do toho (něco jiného, když už jsou ti rodiče od sebe déle a přijde puberta)…bez mámy ztratí pevnou půdu úplně, táta je zřejmě sotva schopen se postarat o sebe, no nevím
@Anonymní píše:
Do toho bych nešla za situace, kdy už dcera má psychické problémy, anorexii…jo, možná to pochopí, ale aby do té doby neskončila se 30 kily v nemocnici. U psychicky zdravé holky která jen pubertálně trucuje ok. Ale pro tuhle je to období evidentně moc, asi i nevyřešený rozvod do toho (něco jiného, když už jsou ti rodiče od sebe déle a přijde puberta)…bez mámy ztratí pevnou půdu úplně, táta je zřejmě sotva schopen se postarat o sebe, no nevím
Jakože bydlení s matkou, kterou momentálně víceméně nesnáší a je vůči ní v opozici (a její nesnášenlivost vůči ní je krmena otcem) je hrozby ohledně anorexie méně pravděpodobná? Nemyslím si.
@VitaminC píše:
Muzes mi napsat, kde vidis manipulativnost otce?
Mne podle textu prijde spis manipulativni a hystericka zakladatelka.
Všechno co dělá, je manipulace jako prase, chová se jak magor. Tluče do hlavy holce nějaký kraviny, jen proto, že na ní máma občas zakřičí. Místo aby byl na straně mámy. Chudák holka a chudák manželka, se divím, že ho ta máma ještě nepretáhla pánvičkou. Dělá doma pěkný psycho. Naše mamka taky nikdy neřvala a nikdy nijak netrestala, s výjimkou, když jsme si sprostě nadávali jako sourozenci, to jediny jí dokázalo vytočit. Na občasné řvaní, když už to jinak nešlo, tak na to byl doma táta. Neřval samozřejmě furt a nebo kvůli kravině, ale občas, když to bylo potřeba, tak jo, hlavně kvůli bordelu. Taky nesnáším řev, ale tak se halt bylo potřeba zařídit tak, aby neřval. A přestože to máma sama nedělala, tak tátu nechala, za prvé, aby z nás něco vyrostlo a za druhé aby neshodila tátu a neměli jsme v hlavě guláš. To by pak asi u nás vypadalo podobně jako u zakladatelky a to by byla fakt pecka no. A fakt mám tátu rád stejně jako mámu a je dobře, že když to bylo potřeba, tak zařval. On kdyby tenhle byl normální, tak stojí při manželce a holce normálně řekne, no teď nekoukej, fakt tady máš bordel, to si prostě musíš uklidit, nejsme tvoji sluhové atd. A ne hrát nějaký divadlo a scény jak se jí holka bojí. Akorát holku používá jako nástroj a tím jí ničí, slaboch.
@Anonymní píše:
Jakože bydlení s matkou, kterou momentálně víceméně nesnáší a je vůči ní v opozici (a její nesnášenlivost vůči ní je krmena otcem) je hrozby ohledně anorexie méně pravděpodobná? Nemyslím si.
ne. jakože holčina už nějaké počínající problémy s anorexií má (řeší sklony k anorexii), ale otci je to šumák a když holka nejí, tak nejí, co by se tím zatěžoval
jako obecně bych taky holku s klidných svědomím nechala jít k otci, konečně, tím spíš, pokud se mě bojí tak, že má pocit, že se musí nechat od otce přede mnou chránit. u dívčiny s psychickým problémy, o kterých dal otec jasně najevo, že ho nezajímají, bych byla opatrnější.
@VitaminC píše:
Patnactileta slecna rev pozna i bez napovedy otce.
A na co jsi pri tom zamysleni prisla?
Ty nikdy nezvysis na pubose hlas? Pak mas mou poklonu