Už nemám sílu na dceru v pubertě, mám ji nechat do péče otci?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Lucie_Sx

34322

26451

3.5.22 00:10

načítám...

@Jajajajajajaja píše:
A mimochodem, každé pondělí pro ní jezdívám do kroužku. Dnes odpoledne mi napsala lakonickou zprávu, že nemám jezdit, Když jsem se ptala, kdo ji veze, lakonicky odpověděla, že táta. Přišla domů a prošla okolo mně, aniž by mě pozdravila. Tohle nejsou nadměrné požadavky na pubertální psychicky rozhozeno dceru, to je pouze a jen požadavek slušného chování a vzájemné úcty jednotlivých členů něčeho, čemu by se mohli třeba i říkat rodina. Mimochodem. úplně stejně se chová její otec, když se na mně jakože za něco zlobil a „trestal“ mě za to.

A co je cilem toho chovani?
To to za ty roky nevis…?
Rozhodit te, znejistit, donutit vyletet, aby mohl rict „hele, jakej je ona magor“.
Nereagovat, neresit, mit to na haku, nenechat se rozhodit. Vyssi level - byt vesela a udelat si z hej srandu. Tohle funguje.
Tezky vuci dceri, ja vim, ale zamysli se nad tim.
Bojujes s ni stejne, jako driv s nim. A boj k cili nevede.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

8.5.22 16:39

načítám...

Otci dceru nenechávejte, je to manipulace ze strany otce, je velká šance, pokud bude dcera u vás, tak se situace zlepší, dcera musí mít své zájmy, kamarádky, je ve věku, kdy kámošky bývají více než rodiče, 15let, ex jde jen o pomstu, používá vlastní dítě, ničí schvslne vás, dcera se léčí na psychiatrii, je labilni, poraďte se s odborníky…je to těžké, mám podobne zkusenosti, ale mladší dite, bojujeme už pár let, lehké to není. Ex nejdete na ruku, spíše omezit kontakt, nic nechtit, tvářit se v pohodě.

Citovat
Upravit

Anonymní

8.5.22 16:57

načítám...

Chce se rozvést, udělat majetek, pokud je vše vaše, ex sw musí vystěhovat, je nutné se ex okamžitě zbavit, trávit dny s dcerou bez ex aby neustále nenarusoval vztah vás a dcery, on do něj pořád vstupuje, denne, musíte část měsíce trávit sama s dcerou, pak je možné, aby se věci opravily. V současné chvíli bych ji nebuzerovala, spíše výlet, výstava, Kino s kamarádkami a tak, aby si to užila…ta manipulace tu bude vždy, ale he ji 15, bude mít trochu už náhled, podporovala bych ji v jejich zájmech, aby se osamostatnovala, kamarádky, škola, zájmy, aby trávila čas více samostatně a ne s otcem

Citovat
Upravit

Will05

167

158

3.7.22 17:02

načítám...

@Jajajajajajaja píše:
Takže odpovědi: ano, je to její vlastní otec. Jsem s ním 22 let, z toho 19 let jako manželé. Problémy jsem pocítila už dávno, posledních cca 5 let je to psycho, ale „kvůli dceři“ jsem požádala o rozvod až loni.
Ano, jsem semetrika, jak to tady chtějí mnozí slyšet. Chci po dětech, aby pomáhaly, podílely se na chodu domácnosti, staraly se o zvířata i rostliny, byly spolehlivé. U starší to tak nějak šlo, na mladší jsem prostě neuměla přijít, zkoušela jsem různé metody - od prosem, vysvětlování, přes zlobení se, křik, výhrůžky. Dcera chvíli „chápe“, že je třeba spolupracovat a za jinou chvíli už zase na všechno kašle.
Ano, těch poslední cca 5 let jsem hodně podrážděná, a ano, z manžela.
Ano, bylo mi i v tísňovém centru a u psychiatra (mluvil s námi oběma i dcerou) potvrzeno, že mě docela slušně psychicky deptá a je to jeho záměr. Psychiatr o něm tvrdí, že je to sociopat a dcera je na hodně dobré cestě být sociopat taky. Situace v domácnosti ji k tomu doslova předurčuje.
Ano, naše společné bydlení je problém, já bych i odešla, a to už dávno, ale kromě toho, že do toho byly vloženy peníze, které bych i mohla nazvat „dědictví“ (otec před svojí smrtí se se mnou a bratrem vyrovnal, dal mi to, abych dala dohromady náš dům, protože manžel stále „neměl peníze“. No a kromě toho tady mám spoustu svých zvířat, o která se starám a která nemůžu ani nastěhovat do podnájmu, ani je nechat manželovi na pospas.
A ano, dceru jsem chtěla do mé péče, protože otec je ignorant, nespolehlivý, zapomíná, nedbá, nezajímá se… a občas udělá nějaké věci za mým zády nebo mi lže, takže jsem měla strach o výchovu dcery i o to, abychom jeden nedělali jedno a druhý jiné. Před dvěma týdny jsem s dcerou absolvovala super výlet do přírody a minulý víkend taky, skvěle jsme si popovídaly, byla jsem nadšená, že si to spolu my dvě užíváme. A teď najednou „se mě bojí“. Já nevím co se stalo.
Ano, vám, že s dcerou jsme měly léta letoucí neshody (viz výše) a tak mě prostě napadlo, jestli ona opravdu mě prostě nemá ráda, že jsem špatná máma (ano, že občas křičím, že po ní chci nějakou činnost v domácnosti…)… a tak uvažuju, že tedy dám souhlas k tomu, aby šla k otci. Ne střídavou péči, nebo pokud střídavou, tak po půl roce (to říkal jiný psychiatr), protože lítání po týdnu nebo dvou ji rozhodí psychicky ještě více a bude ještě více s námi oběma manipulovat. ¨
Snažím se vymyslet něco, co by ji mohli zachránit od sociapatického konce, anorexie, co by jí mohlo vnést trochu klidu do duše. A samozřejmě mě taky - pokud se rozsypu, tak prostě přijde o mámu úplně. nejde mi až tak o to, aby „zjistila, že máma je super, když o ni přichází“, ale že prostě zkusíme, jestli to takhle opravdu nebude lepší. A ano, mám strach, strašný strach, že to její otec nezvládne. Ale co je větší zlo?
Udělala jsem v životě plno chyb, všichni z vás tady udělali plno chyb, za největší ale považuji to, že jsem svým dětem vybrala špatného otce A velmi mě to mrzí, ale musíme s tím všichni žít a hledat cestu nejmenšího zla.

Žádný psychiatr si nevezme na triko diagnostikovat člověka v jeho nepřítomnosti. Říct že u dcery bude sociopat také, když ji nezachráníte že společné domácnosti je taky silné kafe

ignorant, nespolehlivý, zapomíná, nedbá, nezajímá se, fakt nejsou rysy sociopatie. Po dvaceti letech říct jak litujete že jste dcerám vybrala špatného otce je taky mazec..
Prostě jste na něj alergická…to je vše.

načítám...
Citovat
Zmínit

Bela111

2073

3.7.22 17:18

načítám...

Nic podobneho jsem neresila, ale zkusila bych v klidu promluvit s dcerou, jak by to chtela ona. V 15 ti letech bych ji klidne k otci pustila..pro klid vsech, ale musela by to byt jeji volba a musela by mit moznost se kdykoli k vam vratit.. Nevim, jestli nekam chodite, ale zasla bych k nejakemu doktorovi i se sebou. Nepusobite dusevne taky v poradku, nechci se vas dotknout…Musi toho na vas byt hodne. Preju vam moc, aby bylo lip :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Jeremi

4955

6714

10.7.22 08:54

načítám...

Mně přijde stěžejní, že psychiatr střídavou péči nedoporučil. Dceru a její zdravotní stav nejspíš zná dlouho, chodí (k němu?) na psychoterapie, ví z jejího vyprávění o dlouhodobé situaci, nerozhodoval se jen na základě aktuálního stavu, který u puberťáků je nahoru dolu jak na horské dráze. Navštěvovat odborníka a pak se neřídit jeho radami nedává smysl. V tomhle bych neustupovala. Ono i to dcery vyjádření, že chce střídavou péči, aby táta mámě nic neplatil, úplně nepůsobí, že to má z vlastní hlavy, ale že otec velmi pravděpodobně využívá každé vhodné chvílky k manipulaci.:-(
Počkala bych, až se situace trochu uklidní a dcera zase začala komunikovat a pak bych jí navrhla, že budeme na nějakou terapii chodit my dvě spolu, abychom se naučily, jak spolu lépe komunikovat.
Manželovi bych navrhla mediaci. Pokud by nebyl ochoten sám od sebe, obrátila bych se na OSPOD, který může rodičům uložit povinnost účastnit se prvního tří hodinového setkání se zapsaným mediátorem. I to by mohlo pomoct.