Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už nemám sílu na dceru v pubertě, mám ji nechat do péče otci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.5.22 14:38
@Matt 02 píše:
Všechno co dělá, je manipulace jako prase, chová se jak magor. Tluče do hlavy holce nějaký kraviny, jen proto, že na ní máma občas zakřičí. Místo aby byl na straně mámy. Chudák holka a chudák manželka, se divím, že ho ta máma ještě nepretáhla pánvičkou. Dělá doma pěkný psycho. Naše mamka taky nikdy neřvala a nikdy nijak netrestala, s výjimkou, když jsme si sprostě nadávali jako sourozenci, to jediny jí dokázalo vytočit. Na občasné řvaní, když už to jinak nešlo, tak na to byl doma táta. Neřval samozřejmě furt a nebo kvůli kravině, ale občas, když to bylo potřeba, tak jo, hlavně kvůli bordelu. Taky nesnáším řev, ale tak se halt bylo potřeba zařídit tak, aby neřval. A přestože to máma sama nedělala, tak tátu nechala, za prvé, aby z nás něco vyrostlo a za druhé aby neshodila tátu a neměli jsme v hlavě guláš. To by pak asi u nás vypadalo podobně jako u zakladatelky a to by byla fakt pecka no. A fakt mám tátu rád stejně jako mámu a je dobře, že když to bylo potřeba, tak zařval. On kdyby tenhle byl normální, tak stojí při manželce a holce normálně řekne, no teď nekoukej, fakt tady máš bordel, to si prostě musíš uklidit, nejsme tvoji sluhové atd. A ne hrát nějaký divadlo a scény jak se jí holka bojí. Akorát holku používá jako nástroj a tím jí ničí, slaboch.
Souhlasim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka1
2.5.22 14:38
@Jajajajajajaja píše:
Přišla jsem na to, že bych se tady ráda bavila s lidmi na původní téma. Čili na to, zda tady někdo řešil neshody matky a pubertální a výchovný boj otce proti matce dcery tím, že dceru nechal do péče otci i přesto, že soud rozhodl jinak. Případně jako to dělal, jako to dopadlo, prostě poznat případné zkušenosti. Nevím, jestli je to dobré řešení, ale já nevím, jaké řešení je v mé situaci dobrérozbor mé osobnosti není tématem mé otázky, byla bych ráda, abyste to respektovali. Fakt mi není dobře a ráda bych to řešila co nejlépe.
Hele byla jsem v pubertě taky nezdaru, anorexie atd. Taťka moc hodný sle nevyhovoval, nebyl skoro doma, rodiče vztah náhouby. S mamkou jsem se dost hádali, obě temperamentní a obě adhs, v té době to ale nikdo nevěděl. Kdyby se nasi rozvedli v té době, otec by mi vše dovolil nevím jestli by to skončilo dobře. Díky mamky jsem se po 2 letech z anorexie dostala. Takže já bych dceru určitě nepustila. Taky mám mladší náročnou od malinká, je jí 16 let, vztah máme s manželem hezky, na jakýkoliv zvýšení hlasů je hodně citlivá, i když by jí někdy prorazil tak se snažím mluvit v klidu. Tak třikrát do roka se nezvládnu a kritice po sobě, ale to se mi zda je i zdravé. Dcera má silné adhs, k tomu měla deprese v covidu. Ona prožívá emoce o hodně silněji než lidé bez adhd, není to lehké vždy ale jsem to dobrým směrem. Kolem 13 roku do 15 jbych jí nejraději poslala na Inter, už jsem to nedávala. Ale teď už to nese ovoce, i díky psychoterapii. Nevzdává svou dceru!!
- Citovat
- Upravit
2.5.22 15:14
Dobrý den, @Lutern
do diskuzí urážky a vulgarity nepatří - zdržte se jich prosím. Opačný názor lze vyjádřit i slušně. Při dalším porušení pravidel Vám budu nucena udělat ban.
Děkuji za respektování
S pozdravem,
Viki 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 16:53
@Jajajajajajaja píše:
Tak nějak to je. Dcera je bodelář a má doma zvířata, o která se slíbila starat, protože je chtěla. A nepostarat se o zvířata považuje za hodně velký přečin. Pokud po ní něco chci v domácnosti a okolo domu, a ona buď nereaguje, nebo řekne jo a pak zjistím, že se na to vykaščlala, ano zvýším hlas. Stejně zvýším hlas, když mi pubertálně odvrhne nebo mě při příchodu domů přehlídne a nepozdraví. nemyslím, že takové chování by se měl u tak velkého člověka tolarovat. A ano, vysvětlování už bylo hodně. Klidným hlasem…
Promiň, ale mně z tvého celkového vyjadřování od začátku diskuze přijde, že tady jde hlavně o tvoje raněné ego. Což se dá lidsky pochopit, ale v jednání s dcerou ho prostě musíš spolknout, to je tvůj úkol a role jako rodiče.
Jako promiň, ale řvát, protože puberťačka v nejtěžším věku, které se rozvádějí rodiče, tě uctivě nepozdraví po příchodu, to je fakt jen o tvém egu. No tak nepozdraví no. Jiné děti v její situaci fetují nebo se řežou. Co sis myslela, že ti dítě bude šlapat jako hodinky v takové rodinné situaci, jakou doma máte? Víš co to pro děcko vůbec je, muset někde na soudu vykládat s kým z rodičů chce být atd?
Prostě to ego spolkni a udělej doma klid pro svoje dítě - ano i když je to někdy „nefér“ že si nesplnila povinnost a „ujde“ trestu (křik a dusno je taky trest) ale jsou v životě obdobou, kdy dítě potřebuje podpořit a bezpodmínečně přijmout, ne cepovat a být manipulováno řečmi typu „když jsem tak hrozná, běž si k tátovi“.
Frustrace si pak řeš u toho psychologa, fakt, protože mi přijde, že si vůbec neuvědomuješ, že VŠECHNO fakt není chyba jen manžela a dcery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.22 17:28
@Anonymní píše:
Jakože bydlení s matkou, kterou momentálně víceméně nesnáší a je vůči ní v opozici (a její nesnášenlivost vůči ní je krmena otcem) je hrozby ohledně anorexie méně pravděpodobná? Nemyslím si.
Jo, myslím, že je lepší být s rodičem, kterého sice momentálně jakože „nenávidí“ a je v opozice, ale v nitru asi moc dobře ví, že se může spolehnout, když se svěřuje, komunikuje během dne, o důležitých věcech. Kdo všechno jsme v pubertě nesnášeli své rodiče, kteří to s námi mysleli dobře, a jednou jim za to poděkovali. Táta jakože kámoš ale vlastně taky nezodpovědný puberťák je mnohem nebezpečnější. Znám v okolí jeden případ, kdy holčina v podobném věku si vybrala jít za tátou, protože nesnášela mámy nového přítele (ale původně od rodiny odešel táta, jen mezí tím už i tu novou paní s novými dětmi stihl opustit), táta všechno dovolil. Tak ji učil kouřit, bral s sebou na mejdany, potetovali se spolu, v 17 holka na antidepresivech, nedodělala školu, pak dobrovolný potrat, větší deprese…nakonec se z toho nějak vyhrabala a teď v 25 žije jakž takž dobře, no jako udělala si dítě s prachatým, rozvedla ho, tak snad je zajištěná, i když si ji nevzal no. Nemyslím, že jí to svoboda volby prospěla. Co má dítě, chodí za mámou, ne za tátou.
Řeším pracovně rozcházející se páry, je celkem jedno v jaké roli. Ale co považuju za strašnou chybu a strašně nefér už roky je to, že rodiče spískají rozpad rodiny (to je jedno kdo a čím, ale určitě je to věc rodičů, ne dítěte), dítěti rozbijou jeho dosavadní svět, další fungování bývalých členů rodiny je velice vážná věc ovlivňující budoucí životy všech, a někdo má chuť tuhle odpovědnost hodit na dítě. Dítě to nemohlo nijak ovlivnit, nezavinilo, a to nejzávažnější rozhodnutí má najednou být na něm. Přitom si často se situací neví rady ani ti dospělí, ani 15 letý člověk naprosto není schopen takové rozhodnutí udělat, na to už to sakra chce mít nějaké životní zkušenosti. Je strašně alibistické říct, tak si ty vyber co ty chceš, v tomhle věku za sebe ty převezmi odpovědnost, a pak si důsledky vyžer. Podle mě je tohle odpovědnost rodiče rozhodnout a zařídit, i s tím následkem, že nebude zrovna populární. Stejně jako musí vydržet u batolete scénu v obchodě a nemůže koupit vždycky sladkost, musí vést k učení i když dítě nechce, v pubertě musí zakázat co je přes čáru, musí prostě zajistit i dítěti bezpečné prostředí. A pokud ví, že to u druhého rodiče není, i soud dospěl k tomu, že matka by měla být hlavní pečovatel dál, tak to prostě musí ustát, i když je to těžké. Dítě si je jako rodiče nevybralo, nemůže za to že otec jen nefunkční a manipulativní, že se rodiče hádají a je doma divné prostředí. Taky přece nejde říct jdi si na ten mejdan, opij se a zkus si šlehnout, časem poznáš, že to nebylo správně. Jasně, časem určitě, ale může být pozdě, některé věci se vrátit zpátky nedají.
- Citovat
- Upravit
Katchulina
2.5.22 17:54
@Matt 02 píše:
Všechno co dělá, je manipulace jako prase, chová se jak magor. Tluče do hlavy holce nějaký kraviny, jen proto, že na ní máma občas zakřičí. Místo aby byl na straně mámy. Chudák holka a chudák manželka, se divím, že ho ta máma ještě nepretáhla pánvičkou. Dělá doma pěkný psycho. Naše mamka taky nikdy neřvala a nikdy nijak netrestala, s výjimkou, když jsme si sprostě nadávali jako sourozenci, to jediny jí dokázalo vytočit. Na občasné řvaní, když už to jinak nešlo, tak na to byl doma táta. Neřval samozřejmě furt a nebo kvůli kravině, ale občas, když to bylo potřeba, tak jo, hlavně kvůli bordelu. Taky nesnáším řev, ale tak se halt bylo potřeba zařídit tak, aby neřval. A přestože to máma sama nedělala, tak tátu nechala, za prvé, aby z nás něco vyrostlo a za druhé aby neshodila tátu a neměli jsme v hlavě guláš. To by pak asi u nás vypadalo podobně jako u zakladatelky a to by byla fakt pecka no. A fakt mám tátu rád stejně jako mámu a je dobře, že když to bylo potřeba, tak zařval. On kdyby tenhle byl normální, tak stojí při manželce a holce normálně řekne, no teď nekoukej, fakt tady máš bordel, to si prostě musíš uklidit, nejsme tvoji sluhové atd. A ne hrát nějaký divadlo a scény jak se jí holka bojí. Akorát holku používá jako nástroj a tím jí ničí, slaboch.
Ano, souhlasím s Tebou, jen ti tam vypadává jeden zásadní detail. Sám to píšeš, že je to psycho a že to musí být pecka, v tom žít. To jsou tvá slova. Představ si, že slečna z tohoto příběhu v tom žije. Ono je sakra něco jiného po puberťácich vyžadovat nějaká pravidla, když je doma pohoda a stabilní prostředí a nebo takové dusno, jako v tomto případě. O to víc, jestli se děvče léčí s psychikou. Také vyžadujeme po dětech pomoc v domácnosti, ale v tomto případě je to ten nejmenší problém a v tuto chvíli bych se na to vykašlala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.5.22 18:24
@Anonymní píše:
Jo, myslím, že je lepší být s rodičem, kterého sice momentálně jakože „nenávidí“ a je v opozice, ale v nitru asi moc dobře ví, že se může spolehnout, když se svěřuje, komunikuje během dne, o důležitých věcech. Kdo všechno jsme v pubertě nesnášeli své rodiče, kteří to s námi mysleli dobře, a jednou jim za to poděkovali. Táta jakože kámoš ale vlastně taky nezodpovědný puberťák je mnohem nebezpečnější. Znám v okolí jeden případ, kdy holčina v podobném věku si vybrala jít za tátou, protože nesnášela mámy nového přítele (ale původně od rodiny odešel táta, jen mezí tím už i tu novou paní s novými dětmi stihl opustit), táta všechno dovolil. Tak ji učil kouřit, bral s sebou na mejdany, potetovali se spolu, v 17 holka na antidepresivech, nedodělala školu, pak dobrovolný potrat, větší deprese…nakonec se z toho nějak vyhrabala a teď v 25 žije jakž takž dobře, no jako udělala si dítě s prachatým, rozvedla ho, tak snad je zajištěná, i když si ji nevzal no. Nemyslím, že jí to svoboda volby prospěla. Co má dítě, chodí za mámou, ne za tátou.Řeším pracovně rozcházející se páry, je celkem jedno v jaké roli. Ale co považuju za strašnou chybu a strašně nefér už roky je to, že rodiče spískají rozpad rodiny (to je jedno kdo a čím, ale určitě je to věc rodičů, ne dítěte), dítěti rozbijou jeho dosavadní svět, další fungování bývalých členů rodiny je velice vážná věc ovlivňující budoucí životy všech, a někdo má chuť tuhle odpovědnost hodit na dítě. Dítě to nemohlo nijak ovlivnit, nezavinilo, a to nejzávažnější rozhodnutí má najednou být na něm. Přitom si často se situací neví rady ani ti dospělí, ani 15 letý člověk naprosto není schopen takové rozhodnutí udělat, na to už to sakra chce mít nějaké životní zkušenosti. Je strašně alibistické říct, tak si ty vyber co ty chceš, v tomhle věku za sebe ty převezmi odpovědnost, a pak si důsledky vyžer. Podle mě je tohle odpovědnost rodiče rozhodnout a zařídit, i s tím následkem, že nebude zrovna populární. Stejně jako musí vydržet u batolete scénu v obchodě a nemůže koupit vždycky sladkost, musí vést k učení i když dítě nechce, v pubertě musí zakázat co je přes čáru, musí prostě zajistit i dítěti bezpečné prostředí. A pokud ví, že to u druhého rodiče není, i soud dospěl k tomu, že matka by měla být hlavní pečovatel dál, tak to prostě musí ustát, i když je to těžké. Dítě si je jako rodiče nevybralo, nemůže za to že otec jen nefunkční a manipulativní, že se rodiče hádají a je doma divné prostředí. Taky přece nejde říct jdi si na ten mejdan, opij se a zkus si šlehnout, časem poznáš, že to nebylo správně. Jasně, časem určitě, ale může být pozdě, některé věci se vrátit zpátky nedají.
No a já tu psala hned 3 případy, kdy to těm puberťákům docvaklo. To, že ji nechá u otce, neznamená, že se na ni vykašle a nebude se podílet přece. Rodiče prostě občas „spískají“ rozpad rodiny, netřeba to ještě nějak citově podbarvovat. Že to není ideální, se ví. I když v tomhle případě - akorát dobře, když rodina v této podobě nezůstane pohromadě. Těch „porouchanejch“ dospělých z úplných rodin je taky až až. Já prostě vidím velký špatný v tom, že matka to v tomhle nemá moc šancí uhrát, to není jen o zkrocení „zlého“ puberťáka - jakmile v tom otec dceru podporuje. I v tom vašem případě - holka teď chodí za mámou. Evidentně jí to docvaklo. Myslíte, že kdyby zůstala s mámou, takhle divoký mládí by si nedala? Nemyslím si. A možná by k tomu poznání, co bylo blbě, došla dýl, jestli vůbec.
- Citovat
- Upravit
2.5.22 19:40
Takže odpovědi: ano, je to její vlastní otec. Jsem s ním 22 let, z toho 19 let jako manželé. Problémy jsem pocítila už dávno, posledních cca 5 let je to psycho, ale „kvůli dceři“ jsem požádala o rozvod až loni.
Ano, jsem semetrika, jak to tady chtějí mnozí slyšet. Chci po dětech, aby pomáhaly, podílely se na chodu domácnosti, staraly se o zvířata i rostliny, byly spolehlivé. U starší to tak nějak šlo, na mladší jsem prostě neuměla přijít, zkoušela jsem různé metody - od prosem, vysvětlování, přes zlobení se, křik, výhrůžky. Dcera chvíli „chápe“, že je třeba spolupracovat a za jinou chvíli už zase na všechno kašle.
Ano, těch poslední cca 5 let jsem hodně podrážděná, a ano, z manžela.
Ano, bylo mi i v tísňovém centru a u psychiatra (mluvil s námi oběma i dcerou) potvrzeno, že mě docela slušně psychicky deptá a je to jeho záměr. Psychiatr o něm tvrdí, že je to sociopat a dcera je na hodně dobré cestě být sociopat taky. Situace v domácnosti ji k tomu doslova předurčuje.
Ano, naše společné bydlení je problém, já bych i odešla, a to už dávno, ale kromě toho, že do toho byly vloženy peníze, které bych i mohla nazvat „dědictví“ (otec před svojí smrtí se se mnou a bratrem vyrovnal, dal mi to, abych dala dohromady náš dům, protože manžel stále „neměl peníze“. No a kromě toho tady mám spoustu svých zvířat, o která se starám a která nemůžu ani nastěhovat do podnájmu, ani je nechat manželovi na pospas.
A ano, dceru jsem chtěla do mé péče, protože otec je ignorant, nespolehlivý, zapomíná, nedbá, nezajímá se… a občas udělá nějaké věci za mým zády nebo mi lže, takže jsem měla strach o výchovu dcery i o to, abychom jeden nedělali jedno a druhý jiné. Před dvěma týdny jsem s dcerou absolvovala super výlet do přírody a minulý víkend taky, skvěle jsme si popovídaly, byla jsem nadšená, že si to spolu my dvě užíváme. A teď najednou „se mě bojí“. Já nevím co se stalo.
Ano, vám, že s dcerou jsme měly léta letoucí neshody (viz výše) a tak mě prostě napadlo, jestli ona opravdu mě prostě nemá ráda, že jsem špatná máma (ano, že občas křičím, že po ní chci nějakou činnost v domácnosti…)… a tak uvažuju, že tedy dám souhlas k tomu, aby šla k otci. Ne střídavou péči, nebo pokud střídavou, tak po půl roce (to říkal jiný psychiatr), protože lítání po týdnu nebo dvou ji rozhodí psychicky ještě více a bude ještě více s námi oběma manipulovat. ¨
Snažím se vymyslet něco, co by ji mohli zachránit od sociapatického konce, anorexie, co by jí mohlo vnést trochu klidu do duše. A samozřejmě mě taky - pokud se rozsypu, tak prostě přijde o mámu úplně. nejde mi až tak o to, aby „zjistila, že máma je super, když o ni přichází“, ale že prostě zkusíme, jestli to takhle opravdu nebude lepší. A ano, mám strach, strašný strach, že to její otec nezvládne. Ale co je větší zlo?
Udělala jsem v životě plno chyb, všichni z vás tady udělali plno chyb, za největší ale považuji to, že jsem svým dětem vybrala špatného otce A velmi mě to mrzí, ale musíme s tím všichni žít a hledat cestu nejmenšího zla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:47
A mimochodem, každé pondělí pro ní jezdívám do kroužku. Dnes odpoledne mi napsala lakonickou zprávu, že nemám jezdit, Když jsem se ptala, kdo ji veze, lakonicky odpověděla, že táta. Přišla domů a prošla okolo mně, aniž by mě pozdravila. Tohle nejsou nadměrné požadavky na pubertální psychicky rozhozeno dceru, to je pouze a jen požadavek slušného chování a vzájemné úcty jednotlivých členů něčeho, čemu by se mohli třeba i říkat rodina. Mimochodem. úplně stejně se chová její otec, když se na mně jakože za něco zlobil a „trestal“ mě za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:48
Tak tátu dětem nezměníš. Zodpovědnost za zvířata chápu, vlastnictví majetku po předcích taky, ale vychází mi z toho, že dcera je pro tebe „nejistá investice“ a tudíž není pro tebe jednoznačnou prioritou.
Jestli je to špatně nebo dobře, k tomu se vyjadřovat nebudu. Je to těžká situace. Vzhledem k tomu, že starší dcera to zvládla, tak to není jen o vás o rodičích, ale i o mladší dceři.
Pořád to na mě působí, že ji posíláš za otcem hlavně proto, protože potřebuješ vypnout a odpočinout si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:50
@Jajajajajajaja píše:
A mimochodem, každé pondělí pro ní jezdívám do kroužku. Dnes odpoledne mi napsala lakonickou zprávu, že nemám jezdit, Když jsem se ptala, kdo ji veze, lakonicky odpověděla, že táta. Přišla domů a prošla okolo mně, aniž by mě pozdravila. Tohle nejsou nadměrné požadavky na pubertální psychicky rozhozeno dceru, to je pouze a jen požadavek slušného chování a vzájemné úcty jednotlivých členů něčeho, čemu by se mohli třeba i říkat rodina. Mimochodem. úplně stejně se chová její otec, když se na mně jakože za něco zlobil a „trestal“ mě za to.
Lásku si nevynutíš. Provokuje, protože se cítí pevná v kramflecich s fotříkem za zadkem. Možná ji tu její ignoraci začni zrcadlit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
2.5.22 19:51
@Jajajajajajaja píše:
A mimochodem, každé pondělí pro ní jezdívám do kroužku. Dnes odpoledne mi napsala lakonickou zprávu, že nemám jezdit, Když jsem se ptala, kdo ji veze, lakonicky odpověděla, že táta. Přišla domů a prošla okolo mně, aniž by mě pozdravila. Tohle nejsou nadměrné požadavky na pubertální psychicky rozhozeno dceru, to je pouze a jen požadavek slušného chování a vzájemné úcty jednotlivých členů něčeho, čemu by se mohli třeba i říkat rodina. Mimochodem. úplně stejně se chová její otec, když se na mně jakože za něco zlobil a „trestal“ mě za to.
Já bych ji ukázala že na mě její chování nefunguje a ignorovala bych ji ještě víc. 
Prostě žádné doprošování a jasně ukázání že timto chováním nedohne ničeho dobrého.
- Citovat
- Upravit
2.5.22 19:51
@Magical-eyes píše:
Tak tátu dětem nezměníš. Zodpovědnost za zvířata chápu, vlastnictví majetku po předcích taky, ale vychází mi z toho, že dcera je pro tebe „nejistá investice“ a tudíž není pro tebe jednoznačnou prioritou.
Jestli je to špatně nebo dobře, k tomu se vyjadřovat nebudu. Je to těžká situace. Vzhledem k tomu, že starší dcera to zvládla, tak to není jen o vás o rodičích, ale i o mladší dceři.
Pořád to na mě působí, že ji posíláš za otcem hlavně proto, protože potřebuješ vypnout a odpočinout si.
Myslíš si, že když bude dcera u takového otce, jakého jsem popsala, že budu moct vypnout a odpočinout si? 
Budu trnout strachy každý den, jestli si otec všiml, že nedošla domů třeba proto, že v parku s někým šňupe kdovíco a táta se musí honem dodívat na televizní noviny, co je nového na Ukrajině a nemá čas myslet na dceru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 19:53
@Magical-eyes píše:
Lásku si nevynutíš. Provokuje, protože se cítí pevná v kramflecich s fotříkem za zadkem. Možná ji tu její ignoraci začni zrcadlit…
Ano, s bolestí v srdci o tom uvažuju… Nejsem zvyklá cokoli ignorovat, ale člověk se holt učí celý život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 20:57
@Sedmnactnulajedna píše:
To ano, to máš určitě pravdu. Měla jsem spíš na mysli, že patnáctiletá holka je schopná pochopit, že rodiče se třeba můžou rozestehovat, protože spolu to nefunguje, a říct, co a jak by ona potřebovala - počítám, že neomezený kontakt s oběma, jak jí to bude vyhovovat.
To, ze sa rodicia mozu rozstahovat naozaj pochopis az ako dospela. To dieta chapat ani spracovat nemoze. Niekedy je ale rozvod to lepsie zo zlych rieseni. Ale je to rozvod rodicov, ich praca. Dieta ma zostat dietatom, nema chapat nuansy dospelych rodicovskych vztahov.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
