Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teufi píše:je vidět že nevíš a nemáš žádnou zkušenost.
S čím jako? S tchyní? S maminkou? S dětmi a prarodiči?
![]()
Mám jich možná víc než Ty… a ne-li, pak rozhodně víc, než si myslíš. Vůbec se neznáme, takže prosím nevař z vody.
myslím, že žádná soudná ženská s kouskem hrdosti v těle by si takhle na hlavu nechtěla nechat nakálet. Anonymní se musí ozvat, nebo bude mít peklo na zemi. Bohajeho, bude to v sobě dusit a odskáče to zdravotně - psychika každého z nás se zrcadlí v jeho těle. Po letech potlačování zlosti z toho může vybujet třeba nějaká fajná autoimunitní nemoc.
chováním:myslím si že každy normální člověk si nenechá poroučet a organizovat život.Maminka se tady šla poradit a podělit se o své trápení a nemyslím že je vhodné jí tady tak soudit.Tot muj názor na tvuj článek.
Teufi píše:
Maminka se tady šla poradit a podělit se o své trápení a nemyslím že je vhodné jí tady tak soudit.
Nevím, čemu říkáš „ji tak soudit“…
Já přece nikoho nesoudím, nehodnotím ani neodsuzuju… Jenom máme prostě na tu situaci každá jiný pohled, tak píšu ten svůj… to je snad normální.
A pokud někdo založí diskusi o svém problému, pak předpokládám, že ty rozdílné názory a úhly pohledu očekává a rád je uslyší… Že si svůj zaujatý pohled a často zmatek v hlavě i duši určitým způsobem utřídí, že mu to pomůže a třeba ho to nasměruje jinam, než by to zvládl sám. Myslím, že to je hlavním cílem diskusí…
To by jsi musela Bohunko 4 roky žít kousek od ní,to je jako by jsme bydleli s ní.Vůbec si nedokážeš představit jaké ona dělá scény,jen když si bereme psy..nebo někam jedeme a bez jejího souhlasu,dokonce nám tu svatbu začala organizovat,tak jsme museli posunout termín a neřekli jí o ní a pozveme ji až den před..ale to je jedno.Holky tak přítel se vrátil a ona mu slíbila,že k nám nebude chodit a jen když bude ona něco potřebovat,nebo my,tak se navzájem poprosíme a pomůžeme.Asi jí to vysvětlil dostatečně!!Tak teď uvidíme,jak jí to dlouho vydrží,pže toto už tady bylo
ale snad se umoudří
Ještě podotknu..budeme žádat o pomoc budoucí tchýni,když něco bude potřeba,tak jako teď žádám svoji vlastní maminku,která k nám chodí od začátku našeho vztahu,jen když ji o to požádám!Jinak nás nechává žít a dýchat.Tak se mi to líbí chtěla bych,aby to tak fungovalo na obouch stránách.Vůbec nikoho neupřednostňuju. ![]()
Předesílám,že mojí radu nemusíte přijnout,protože jsem ta hrozná ,zlá a nevím jaká baba s diskusní stránky Vikynka.Ale právě proto,že už jsem 3× babičkou a pro ostatní vnoučata milovanou a pro všechnu mládež v rodině bezva tetou,dovolím si Vám přeci jen trošku poradit.Vaší tchýni je prostě smutno a vzala Vás jako další dítě do svého života.Možná budete nakonec ráda ,když se zapojí do pomoci s dvojčátky.NEZAPOMEŇTE ,ŽE TO NENÍ JEN DVOJNÁSOBNÁ RODOST ALE I PRÁCE A STARORTI A TO VŠE 2X.Ale bylo by dobré si s tchýní teď než se děti narodí sednou na chvíli třeba u kávy a dortíku,či co má ráda,a stanovit si pravidla.Vysvětlete jí,že jste dospělá žena a že pokud budete potřebovat pomoc,že jí určitě o ní požádáte.Ale že teď je předčasné o tom mluvit coby-kdyby,a že může ublížit děťátkům,protože Vás to stresuje.Na to slyší i ta babička,která je jinak hluchá jak poleno.Vysvětlete jí,že Vy i miminka potřebujete klid.A také do vysvětlovaci akce zapojte tatínka .Nebo je to snad mamánek?To by bylo potom horší.Ale nebojte se ,až se děti narodí a začnou unisomo ječet,babička ještě ráda vezme nohy na ramena a Vy ráda příjmete její občasnou pomoc.Přeji Vám a vašim miminkům štťastný a klidný život ![]()
Milá paní tchýně, Vás bych klidně brala. Já bych také chtěla milujícíc babičku pro svého syna, ale ne tu, která jej zalévá opičí láskou a ženu, s níž simohu poopvídat a požádat jí o pomoc, ne tu, před kterou už se bojím pronést i holou větu v obavě, že si to zas přes noc v hlavě nějak přeloží a bude hysterická kvůli blbině. Moje tchýně taková, i když jsme si moc nerozuměly, byla do okamžiku, než se nám syn narodil. Od té doby jsem pro ní nepřítel číslo jedna, protože Filipovi škodím, týrám ho hlady (nechce jíst, jen jím vybrané potraviny) a nezvládám ho a nezvládám domácnost a kdoví co ještě.
Vyju bezmocí a nejraději bych jí chytila pod krkem, ale nemůžu, protože je to maminka mého muže.
Nikdo mi v životě tolik neztrpčoval život. Během mé mateřské jsme se přitom 2× stěhovali, zařizovali nový dům, já jsem si udělala poměrně těžké zkoušky. Fuilip je veselý malý buclík trochu svéhlavý, no a co, jsou mu dva a nechybí mu vůbec nic. A Milá tchyně přijede dvakrát do roka a dělá akorát dusno, protože se jí prostě nevejde do toho obrázku, co nosí v hlavě a který se nápadně podobá osmiletému synovci, chytrému, milému ale flegmatickému a rozhodně vychcanému chlapečkovi, na kterého je třebya furt brát ohledy, protože byl jako malý velmi nemocný. Teď je z něj normální zdravé dítě a ten ohled způsobil jen to, že doteď neumí říct r a ř, nedokáže si sám ve třetí třídě připravit tašku do školy, natož uklidit hračky a z babičiny kuchyně má panděro jako starej pivař.
Nikdy, nikdy a nikdy jí nepořádám o pomoc, i když bych jí teď moc potřebovala, za hlídání raději platím, protože to pak před sebou drží jako štít a zrcadlo mého nevděku.
Je mi líto, ne všechyn babičky to myslí dobře, případně vůbec myslí.
A ještě dodám - babičky takto zahleděné do své vlastní představy o správnosti světa neslyší a neposlouchají a i kdyby jste jí to do ucha řavali megafonem, nezmění se to. Takže ti milá zakladatelko přeju pevné nervy a jednej rychle. Stanov pravidla a za každou cenu trvej na jejich dodržování, protože jak jednou povolíš, už nemáš šanci. Nemusíš je vysvětlovat (ono je to vlastně zbytečné, stejně tě neposlouchá nebo co jí řekneš zapomene, příapdně si přemotá do úplně jiného významu), rozhodující je, že je to tvoje domácnost a ty v ní rozhoduješ.
A zajisti, aby neměla přílišný vliv na tvého partnera, protože když se do někoho hučí jako do dubu, většina atakovaných to vzdá a chlapi až na výjimky nejsou psychicky příliš silná stvoření.
Holky už nevím co dál.. říkala jsem si, jestli napsat nebo ne.. ale tak manžel je rok a půl na nemocenské, kvůli 3 operacím menisku nakonec mu vzali celý a má šrouby (dělal tesaře). Teď už by mohl ukončit neschopenku konečně, jenže problém je v tom, že jakmile mu řeknu o práci je hádka. Já nyní chodím do práce, nabalila jsem si na sebe další (tu budu dělat dvakrát týdně cca na 4 hodiny). Jedu z posledních sil. S manželem se hádáme.. protože já to tu poslední dobou táhnu sama, platím vše co se dá.. a on se mi odvděčí hádkou. říkám si, že třeba až do té práce nastoupí tak se sklidní, jenže já mu řeknu, kdy nastoupí a on na mě začne řvát a že to půjde zrušit klidně hned a vypadne do práce, ať mám do něj pokoj… Pak mi vyčítá, že mu koupím jídlo.. prostě nevím jak dál, domácnost, chlap, děti a dvě práce a já taky nejsem zrovna ok po zdravotní stránce.. a prostě už nějak nemůžu
. Další práci mám z toho důvodu, že jemu nemocenská chodí ob dva měsíce..
To jsou chlapi, oni těžce nesou, že nemužou živit rodinu a musí živit ženská, má vztek a potřebuje si ho vybít
chápu tě, sama toho máš nad hlavu a on je ještě vzteklej ![]()
Uf, tak tady je to složité, a co se sním domluvit aby ti ulevil alespoň co se týče domácnosti. A nemocenská mu chodí ob dva měsíce z jakého důvodu?? Že je doma už dlouho a sociálka mu to vždy schvaluje?? Pokud ano, dá se zažádat o zálohu, tu mu vyplatí většinou hned
Upřímně, myslím, že to bude muset v nejbližší době řešit, nemocenskou nemůže mít donekonečna. Většinou max. 1 rok, pak se musí žádat o prodloužení (řádově jen měsíce). Buď je jeho stav takový, že zažádá a dostane invalidní důchod nebo hajdy do práce či na UP. Taky už možná po takové době ztratil pracovní návyky.
Nemocenská mu dle mě ob měsíce z toho důvodu, že už jí má dvakrát prodlouženou
. To mu řeknu o té záloze.. Nevím tedy, zda to ještě bude potřeba. Protože teď dostal novou zprávu od ortopeda, že může našlapovat plnou vahou. Tak možná mu doktor ukončí neschopnost a teď jde o to, že už vlastně do práce půjde s tím, že dostane výpověď. Protože se změnil šéf a ten rozpustil celou firmu.