Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Velice rád bych se vrátil do osmdesátých a devadesátých let. Rozdělení společnosti bylo jasné a přehledné a v podstatě nám nic nehrozilo (i když jsme taky nic neměli, ale byli jsme spokojenější).
A jinak děkuju za připomenutí této starší diskuse - aspoň si vždycky připomenu, že s tou „mlčící většinou“ to na emiminu není tak špatné, jak by to možná někdy vypadalo. A za to dík… ![]()
@Hanzlici píše:
Mně se teda líbí doba dávno minulá, takové 17.-18. století. Na vesnici s políčkem za barákem. To mě vždycky bralo. Jasně, až na ty války.
Teda jako na vesnici s políčkem za barákem bydlim taky, ale je tu pár zásadních věcí, které chybí a taky které přebývají. Ale možná právě kvůli téhle „úchylce“ jsem zvolila tohle bydlení, abych se tomu alespoň krapet přiblížila
přesně to by se i mě líbilo, žít na nějakém malém statku, vše si udělat sama a vydělat si i nějaký ten zlaťák mít dvě děti a být šťastná s mužem, mít kravku třeba i dvě
neřešit značkové oblečení atd…néjsem hloupá vím že to mělo i své negativní stránky a dost ale je to tak romantické a ta myšlenka mě hrozně láká
horší myšlenka je když se zamyslím že museli ženy prát ve studeném potoku i v zimě, války, dělat si své látky a šít si oblečení, porody doma
žádné léky, dnes je toho zase moc a dějou se jiné zlé věci takže jsem ráda za nynější život a za to jakého mám muže a rodinu
dobrou noc všem ![]()
20.-30. léta - klouboučky, rukavičky, muži v obleku a klobouku… ááááách ![]()
@Jura007 taky hlasuju pro tuhle variantu.
A klidně i na vsi s políčkem za barákem. Tenkrát ještě jezdily do měst autobusy, ne jako dnes, kdy nám tu projede jeden spoj ráno, jeden v poledne a jeden večer a v podstatě na žádný jiný nenavazuje.
Já bych chtěla mít dům, klidně by to mohl být můj vlastní a jedněmi dveřmi bych chodila do historie, každé století a každou civilizaci bych ráda navštívila a porozhlédla bych se, tak nějak abych tam sice mohla být, ale aby mi nic nehrozilo, a druhými dveřmi bych vstupovala do našeho světa, tak jako dnes.
Trvale bych v žádné historické epoše žít nechtěla, kvůli nedostupnosti a nízké úrovni lékařské péče, špatnému postavení žen, bídné životní úrovni spodiny - a já, jako normální zaměstnanec bych byla někde na úrovni nevolníka na panském. No prostě já za tím nevidím jen tu romantiku, vidím za tím daleko horší životní úroveň lidí, kteří žili před námi.
Mám to stejně jako většina z vás - žít tady a teď, ale jako pozorovatel bych se určitě ráda podívala do středověku, do starověkého Řecka a Říma, do první republiky a pak bych si odskočila do 60.-70. let v USA na živý koncert Elvise Presleyho
![]()
Asi bych chtěl nakouknout do posledních asi 50-ti let Rakouska-Uherska.
V jakékoli jiné době jen né v téhle polovina národa za chvíli skončí na psyndě, lituju, že jsem do téhle doby přivedla své děti ty totiž budou daleko větší chudáci než my. Kdybi člověk věděl do čeho jde v životě bych děti nechtěla. ![]()
Já bych ráda na chvilku do 19. století do Vídně na nějaký ples. ![]()
Ale jako bohatá dáma. Tyy jo. ![]()
@Billi
odpovím jen na tuto otázku, chtěla bych žít v době, ve které žiju. Protože mám možnost dosáhnout toho co chci.
Já bych chtěla žít v Klenčí pod Šerchovem jako Hanýžka a J. Š. Baar by o mně napsal knihu
![]()
Já bych ráda žila v době kdy se narodila moje babička nebo mamka. Tak kolem těch 70,60 let. Zdá se mi že dříve byly lidi více šťastní. Ano každá léta mají své mouchy ale tím že jsem se narodila až kolem 2000, lidi už hodně zničili tuto planetu a bude jenom hůř. Dříve také nebylo tolik rozvodů a podvádění. Mí rodiče jsou také rozvedení a většina lidí okolo.
Tak samozřejmě, reálně bych chtěla žít v době, v jaké žiju. Celkem se nemusím stydět, že menstruuji, chlap umí přebalit a pohlídat dítě, můžu jako žena pracovat všude (že za nižší plat, o tom teda pomlčím). Mám volební právo, nikdo na mě nekouká jako na emocionální hloupou chudinku, můžu se vzdělávat, cestovat, vybrat si sama partnera, koupat se při menzesu. I jako „normání“ člověk si můžu dovolit vlastní bydlení, jednou ročně moře, děcka mají krásný hadry, já chodím ke kadeřníkovi. Nejsme ve válce, máme svobodu projevu, politici stojí za prd, ale aspoň o tom můžu napsat. Trest smrti je dávno zrušený. Neumíráme na zápaly plic a neštovice.
Když bych to brala jen čistě sentimentálně, tak mě teda okouzluje doba první republiky a miluju romány z 19. století. Ale obecně jsem asi příliš velký realista, abych chtěla jako chudá ženská (tedy ne šlechtična) žít kdykoliv jindy než dnes.