Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdo toho druhého nevlastníme, takže moc nemá smyslu mu něco zakazovat. Můžeš situaci akceptovat, nebo jít dál bez něj. Ale neber mu svobodu, to není fér. On, pokud se s ní přestane bavit, bude to jen kvůli tvým scénám a jednou ti to stejně vyčte. Nesnaž se lidi měnit, ale zároveň zůstaň svá a měj své hranice. Pokud se ti to nelíbí, odejdi.
@Lojzísek píše: Více
Je mi tak nejak jedno, cemu veris nebo neveris… svuj nazor jsem zakladatelce napsala. Svuj zivot si musi seridit sama.
@neumisa píše: Více
Chápu že je ti to jedno, ale já ti to nevěřím taky
Ono když to člověk sám nežije, tak to se to machruje a každej ví co by sám dělal, že? ![]()
Hádám, že zakladatelka se klání s úctou k zemi a hluboce ti za tvé cenné rady děkuje ![]()
@Bramborova píše: Více
Tak práci určitě řešíme s kolegy, protože muž je vyšetřovatel, tak se mnou ani práci řešit nemůže, on té mé zase nerozumí z odborné stránky. Ale třeba vím, že kolegyně svým partnerům povídají i konkrétně o tom, co kdo z nás dělá atd. A to asi úplně nepotřebuju.
Myslím si, že introverze/ extraverze se ze své podstaty nemění. Můžu to vzít ze svého pohledu, že já bych měla větší potřebu sdílení s někým jiným, pouze pokud by to doma nebylo možné, takže kromě problémů ve vztahu si dovedu představit třeba vážnou nemoc manžela, nebo nějakou podobnou událost.
Samozřejmě jak se člověk v čase změní to neví, já nesnáším změny ![]()
@Ani123200 píše: Více
Zrovna sdílíš tady… Nejspíš proto, že také potřebuješ ke svému životu sdílení s více lidmi, i když teď si ho užíváš v anonymizované formě.
Introverzi bych spíš popsala jako bohatost vnitřního světa a každodenní potřebu trávit ve svém vnitřním světě čas. Já jsem hodně silná introvertka, i když podle definice mě na to typují jen ti nejbližší, co mě znají. Pro ostatní jsem jasný extrovert.
Za introverzí ve smyslu „stačí mi ke štěstí jeden jediný člověk a víc nechci“ jsou často místo neměnných povahových vlastností sociální úzkosti nebo nedostatečné sociální dovednosti. Viděla jsem už fakt hodně lidí, kteří toto své vnitřní nastavení jednou pro vždy změnili a už to nechtěly postaru, protože v nasycující blízkosti vícero lidí jim je prostě lépe. To neznamená, že přestaly být introverty (navíc mnoho z nich žádnými introverty nikdy nebylo, nepotřebovali trávit čas jen sami se sebou ve své hlavě).
@Bramborova píše: Více
Tady jsem proto, že mě problémy jiných lidí odvádějí od mých vlastních a můžu se jim vrtat v životě, aniž bych byla označená za vlezlou nebo přechytralou. Svoje problémy tu neřeším.
@Bramborova píše: Více
Ten poslední odstavec sedí, jsem nedůvěřivá ![]()
Neprehanis, taky by mi to vadilo. Co s tim, tezko rict. Kdyz je to teda jen kamaradka, proc nemuzete nekam ve 4 i s jejim pritelem?
@Ani123200 píše: Více
To mi je moc líto. Je fajn, že k alespoň jednomu člověku - svému muži - to dokážeš mít jinak. Je mnoho lidí, kteří nedůvěru prožívají na všech místech svého života, včetně sebe.
@Parvaneh píše: Více
Přesně tak… možná to chvilku bude dobrý, ale v tomto nastavení, kdy žárlivost je její druhé jméno
… píše, že jsou spolu od 17… Tak to moc zkušeností nenasbírali… Nejspíš je to stejně dožene…
@Anonymní píše: Více
Nemuzes mu ridit zivot. Je to jeho vec a ty nemas pravo mu urcovat, jak to ma delat. Muzes rict, ze ti to vadi. A kdyz to bude vadit moc, odejit. Deti nemate, neni duvod se premahat, kdyz to nefunguje. Zacali jste si spolu prilis mladi a bez zkusenosti, to vydrzi malokdy. Ani jeden z vas jeste nevedel, co vlastne v zivote chce a jake ma plany.
Nastavovat si hranice a menit je po delsi dobe vztahu nedava smysl. Bud mate na nektere veci stejny nazor, nebo ne.
Je vcelku jedno, jestli by to vetsine vadilo. Podstatne je, ze tobe to vadi a on se toho nevzda.
A zarlivost se sebevedomim souvisi velmi. Takze opravdu doporucuju na nem zapracovat.
Kdyz si budes vic vazit sama sebe a vic si verit, nebudes potrebovat, aby demonstrativne volal kamosce a resil, ze uz s ni bude mluvit jen o pracovnich vecech. Mimo jine..
Já mu věřím, že by mě nepodvedl, jen nechci aby se takhle kamarádíčkoval i mimo práci. Nebo aby měl důvod si hledat jiné kamarádky. Nechci zahazovat vßechno co máme jen protože jsme od začátku neměli nastavené hranice. Tohle jsme spolu nikdy neřešili, protože jsme měli společné kamarády a nemyslela jsem na to, že by se mohl kamarádit i s kolegyněma z práce. Já své kolegy beru pouze jako kolegy, kterým občas řeknu co se děje v mém životě, ale důvěrně se nesvěruju.