Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ono s postiženými dětmi to nikdy nebylo kdovijak úžasne, akorát když byli oddělení, tak to zbytek populace neviděl. Můj švagr prodělal jako mimino DMO a teda nikdy neřekl, co se ve škole dělo, ale noční můry z toho má ještě teď, když je mu 50 let.
Můj syn má naštěstí jen vývojovou dysfázii. Špatně chápe a špatně mluví. Že by šel do běžné ZŠ? Ani omylem, školy tu berou lidi z pracáku, kteří si odseděli kurz. Vztah k dětem je nulový (ono za ty peníze, kdo by to jinak dělal). Speciální škola je 60 km daleko.
Takže my to s manželem rozhodli tak, že já zůstanu doma a budu učit syna. Máme malý byt a žádné dluhy, s jeho příjmem vystačíme.
Když jsem včera volala na SPC, protože potřebuji razítko na vyjádření kvůli domácímu vzdělávání, tak mi paní řekla, že s tím lidsky nesouhlasí. Protože dítě má být v kolektivu (a navrhla mi, že syn může být na té speciální škole na internátu). Že mi to teda podepíše, ale hluboce je proti tomu.
Kdybych dala syna do školy s výše popsanou asistentkou, bude marný. Nepochopí, co se po něm chce. Tak by nosil akorát sardele a škola by se mu zhnusila. Přitom je to fakt chytrý kluk a do budoucna máme šanci, že tohle omezení na něm v dospělosti nebude znát. A mě to přijde škoda ho kvůli dočasnému postižení odepsat.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce.
Otázka je, zda ředitel musí žádosti o přeložení žáka do jiné třídy vyhovět?
ne, resi se to vzdy individualne
Tohle je tak hrozne spatne cely. Ach jo. Inkuze po cesku je peklo. Zakladatelko moc me to mrzi. Zkus zadost o prerazeni do jine tridy, prip. zmenu skoly. Taky mam nestandardni dite (zdaleka ne takovy extrem) a nechapu ty nesoudne rodice.
@Modesta píše:
Ono s postiženými dětmi to nikdy nebylo kdovijak úžasne, akorát když byli oddělení, tak to zbytek populace neviděl. Můj švagr prodělal jako mimino DMO a teda nikdy neřekl, co se ve škole dělo, ale noční můry z toho má ještě teď, když je mu 50 let.Můj syn má naštěstí jen vývojovou dysfázii. Špatně chápe a špatně mluví. Že by šel do běžné ZŠ? Ani omylem, školy tu berou lidi z pracáku, kteří si odseděli kurz. Vztah k dětem je nulový (ono za ty peníze, kdo by to jinak dělal). Speciální škola je 60 km daleko.
Takže my to s manželem rozhodli tak, že já zůstanu doma a budu učit syna. Máme malý byt a žádné dluhy, s jeho příjmem vystačíme.
Když jsem včera volala na SPC, protože potřebuji razítko na vyjádření kvůli domácímu vzdělávání, tak mi paní řekla, že s tím lidsky nesouhlasí. Protože dítě má být v kolektivu (a navrhla mi, že syn může být na té speciální škole na internátu). Že mi to teda podepíše, ale hluboce je proti tomu.
Kdybych dala syna do školy s výše popsanou asistentkou, bude marný. Nepochopí, co se po něm chce. Tak by nosil akorát sardele a škola by se mu zhnusila. Přitom je to fakt chytrý kluk a do budoucna máme šanci, že tohle omezení na něm v dospělosti nebude znát. A mě to přijde škoda ho kvůli dočasnému postižení odepsat.
V tomhle případě bych zkusila si udělat kurz AP sama a být tam se svým dítětem. Ale to by musela být osvícená škola.
Zakladatelko: bude záležet na tom, jaké má vlastně ředitel informace o té třídě. Jestli u něj už někdo byl kvůli tomu chlapci, učitelka, jiní rodiče atd.
@Ariadne píše:
V tomhle případě bych zkusila si udělat kurz AP sama a být tam se svým dítětem. Ale to by musela být osvícená škola.
Toto je největší peklo. Naše vedení by nikdy nepřijalo matku žáka jako AP. Jednak ty děti se chovají v přítomnosti matek úplně jinak, než bez nich. Mění se v opice. Jde ti vidět jen na akci s rodiči. My je zvládáme, i ty situace, ve kterých si rodiče neví rady. A taky žádné vedení ani učitelský sbor není rád, když jim někdo z řad rodičů bude hledět pod ruce. Navíc ty, co absolvovaly kurz AP se často cítí chytřejší než my, co máme za sebou pětileté studium speciální pedagogiky. Problémem potom může být řešení konfliktních situací a vytváření třecích ploch. Ani SPC ničemu takovému není nakloněno.
Řešením by bylo placení osobní asistence k dítěti. Některé školy sice nejsou nakloněné ani tomuto, ale většinou jde o nezaujateho člověka se vzděláním v sociálních službách. Lepší než rodič nebo příbuzný dítěte ve škole.
@Ariadne píše:
V tomhle případě bych zkusila si udělat kurz AP sama a být tam se svým dítětem. Ale to by musela být osvícená škola.
Tohle fakt nedělá dobrotu. Dítě se chová v dozoru rodiče jinak, socializace neprobíhá tak, jako bez dosahu rodičů. Učitelka něco dítěti vyčte, a jinak to vnímá člověk jako AP a jinak v roli rodiče, skloubit tyhle dvě role a respektovat přitom učitelku jako tu autoritu, a přitom si udržet u dítěte ten postoj, že maminka se ho vždycky zastane a je tu pro něj, je podle mě mnohem těžší, než učit dítě rovnou doma. Pokud se zajistí nějaké kroužky a potkávání s jinými dětmi, pak domácí vzdělávání nemusí být ke škodě.
Tím dlouhým příspěvkem jsem chtěla jenom napsat, že rodiče postižených dětí jsou systémem nuceni dát dítě do školy. Protože tam je přeci asistent, který se jim bude věnovat.
![]()
@Ariadne píše:
V tomhle případě bych zkusila si udělat kurz AP sama a být tam se svým dítětem. Ale to by musela být osvícená škola.
Tohle není schůdná cesta. Máme ještě 3 další maličké děti, nejmladšímu bylo 10 měsíců.
@Modesta píše:
Tím dlouhým příspěvkem jsem chtěla jenom napsat, že rodiče postižených dětí jsou systémem nuceni dát dítě do školy. Protože tam je přeci asistent, který se jim bude věnovat.![]()
Domácí vzdělávání nemusí být špatné. Ale nám se snad všechny děti, u kterých to rodiče zkusili, ze jedno pololetí vrátily. Skoro všechny děti mají další zdravé sourozence. Je to náročnější, než si člověk dovede představit a z pozice rodiče je těžké udržet režim, řád a disciplínu.
Pokud ale máte pocit, že je to ta pravá cesta pro vás, jděte do toho. Říkáme to i rodičům. Pokud to nezkusíte, nikdy nebudete vědět.
@sakota taky myslím, že to je špatný celý. Pro všechny zůčastněné. Pro děti „normální“ a „nadané“ to je jasný. Ty „agresivní“ taky vyžadují péči jinou, než jen fyzicky jim bránit napádat jiné žáky. Ale taky pro děti s problémy, které jsou „hodné“. Nemyslím, že taky pro ně je nějak super velký kolektiv a jenom asistent, jestli vůbec. Ty taky potřebují hodně odborné péče, aby se mohli rozvíjet. Přeci cílem školy není to, aby dítě bylo hodné a nějak přežilo základku. Nevěřím, že i takovým dětem by nebylo líp s podobnými spolužáky, v malé skupince žáků, které by měli učitele speciálně proškolené pro takovou práci. Ne spolu s těžce mentálně postihnutými žáky a podobně. Ale to jsem si už asi zcela ulítla
.
Každopádně nacpat všechny do jedné třídy s co nejvíce žáky na jednoho učitele, teď ještě jestli zruší 8mi letý gymnázia, tak poteš koště a chudáci učitele. To za chvíli nebude chtít učit nikdo.
@Modesta syn s vývojovou dysfazií ani asistentku nedostal. Už ji ve třídě mají, ale nemá ani sdílenou. Ale dětí, co potřebují pomoc je ve třídě taky hodně. Takže škola je u nás o socializaci a učíme se odpoledne doma.
U nás ve škole jsou asistentky skvělé. Ředitelka nebere nikoho bez maturity. Ve třídě mají paní, co má VŠ ekonomického směru a dodělává si vzdělání na speciální pedagožku. Je ve čtvrtém ročníku. Jelikož je to spolužačka ze ZŠ, tak mám informací dost.
@Capelucia Mne by se libila inkluze ne plosna.DIte s diagnozou by mohlo bytzarazeno do bezne ms/zs pouze na doporuceni SPC nebo PP, nikoli dle zvazeni rodicu. A pro deti, ktere ttot doporuceni nedostanou, viceurovnove specialni skolstvi. Pro autiky male tridy, pro mentalne retardovane zas jine tridy, pro tezke adhd jine tridy.. myslim, ze tadyje naopak maximalni diferenciace ku prospechu veci. Nejake spolecne aktivity „vsichni se vsemi“, aby se deti ucily vychazet skazdym, lze aplikovat ve vychovach, zajmovych aktivitach atd.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce.
Otázka je, zda ředitel musí žádosti o přeložení žáka do jiné třídy vyhovět?
nemusí. záleží na naplněnosti té druhé třídy. prostě nelze jednu třídu vyprázdnit a tu druhou přeplnit.