Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jinak můj osvědčený trik? Počítám do 3. Pak dávám po zadečku, ale po pár pokusech (tj. dotažení do konce) to už ani nemusím stačí říct jedna, dva (pomalu) a už je to v poho. Ne vždy, u starších už vůbec nehrozím fyzickým trestem, ale třeba sebráním oblíbené věci, nedáním pamlsku… záleží na situaci. Pointa je to, že pokud to neuděláš/nepřestaneš, přijde adekvátní trest. Pak si o tom promluvíme, když to uznám za vhodné.
Příspěvek upraven 03.07.14 v 15:18
@avm3 píše:
Taky jsem zvědavá… nemyslím si, že odvádění pozornosti je to pravé. Dítě musí pochopit, že něco dělá špatně. Nebiju hned, upozorním… malá už to pochopila a prakticky jsme na výcově bez bití… ale až po tom, co párkrát dostala. Je větší, takže se dá zakazovat, vyhrožovat…
souhlasím. mě přijde odvádění pozornosti šílený. nesnáším to. Jak z výhovného hlediska - prostě je něco špatně, tak to musí pohopit. druhak z pohledu dítěte - dítě něco chce, vzteká se kvuli tomu a ty přijdeš a začneš něco mlejt o úplně něčem jiném. Mě by teda jako dospěláka trefil šlak, kdybych mi něco fakt štvalo, řešila bych to třeba s manželem a on by si začal mlejt svou úplně o něčem jiném, byť příjemnějším..
@Lenny0 píše:
Jediné co zabírá u nás je vyvarovat se předem potencionálně nevhodným situacím. Na návštěvě leze po televizi a mlátí do ní? Tak tam nechoď a dej si sraz někde jinde. Nebo si s ním sedni a hraj si s ním, ale to už zrovna tam nemusíš chodit.
Tak on to dělá hlavně na „návštěvách“ u babiček
Já se teda holek nikdy ani nedotkla, když něco udělaly … nesouhlasím s fyzickými tresty a myslím, že rozhodně nejsou řešením…
Já mám děti dvě a ani jedno ode mně nikdy nedostalo. Starší už má 13 a troufám si říct hodný slušně vychovaný kluk. Mladší má tři a taky to zvládáme bez výchovných plácnutí. My jsme s manželem celkem kliďasové takže když už některý z nás zvýší hlas tak jsou oba v pozoru
. Takže když malý dělal něco co se mi nelíbilo tak jsem třeba dvakrát s důrazným tonem řekla nesmíš a to už třeba zbystřil. A když to přece jenom zkusil znovu tak jsem zvedla hlas více a už věděl, že je zle. A doteď to platí i na staršího.
Já mám 27m holku a fyz. tresty se u nás nenosí. Jo párkrát dostala přes ruku, ale hodně používám mimiku obličeje, stačí abych víc otevřela oči nebo se na ni škaredě podívala a jaksi pozná, že určitou věc nesmí nebo nemůže. Jo a teď se začala i sama trestat, když ji řeknu, to se neděla, tak to po mně zopakuje a ještě se sama plácne přes ruku
. Zatím pomáhá domluva a vysvětlení proč nesmí.
@Elke píše:
Tak on to dělá hlavně na „návštěvách“ u babiček
tak ti nezbyde než je zvát k Vám. ![]()
@oliveh píše:
Já mám děti dvě a ani jedno ode mně nikdy nedostalo. Starší už má 13 a troufám si říct hodný slušně vychovaný kluk. Mladší má tři a taky to zvládáme bez výchovných plácnutí. My jsme s manželem celkem kliďasové takže když už některý z nás zvýší hlas tak jsou oba v pozoru. Takže když malý dělal něco co se mi nelíbilo tak jsem třeba dvakrát s důrazným tonem řekla nesmíš a to už třeba zbystřil. A když to přece jenom zkusil znovu tak jsem zvedla hlas více a už věděl, že je zle. A doteď to platí i na staršího.
Takhle by to mělo vypadat … ![]()
Na druhou stranu si pripustme, ze jsou deti, kterym staci rict, a jsou deti ponekud zivejsi
Mne tchyne rekla, ze druha vnucka je tak strasne hodna, protoze na ni maminka umi pouzit takovy hodne prisny pohled
Jenomze ona druha vnucka proste pulku veci, ktere nas rarach dela pravidelne, nezkusila udelat ani jednou. Domacnost, kde muzou mit na polickach az k zemi vyskladane kytky a knizky, na stolech ubrusy a k vychove staci prisny pohled, dost dobre nelze srovnavat s tou nasi, kde v ramci prevence vetsinu techhle veci musim na nejaky cas vynechat. Svagrove v dobrem zavidim
Zkousela to i ma mama, ze nas stacilo parkrat placnout pres rucicku a rict, ze se to nesmi, tak jsme to proste nedelali. Z vnucky je pak totalne zoufala, zadne zazracne metody (vcetne toho, ze u babicky parkrat pres ruku dostala a totalne na to kaslala) na ni zatim nefunguji
Takze do zblbnuti opakovat, jeden zly pohled jaksi nestaci, snad to jednou ovoce prinese.
@marguaret píše:
jj ony to udělají i když ví moc dobře, že se to nedělá a nasadí u toho ten roztomilej šibalskej kukučUž to neudělají tak suvereně, ale krůček po krůčku a koukaj přitom na tebe co ty na to…no a slovíčko NE - NESMÍŠ je bleskový zpoštěč. Okamžitě se zrychlí tempo a po te telce skočí nebo jí zapnou atd. prostě to co nesmí a když nestihnou, tak aspoň prstíčkem se dotknou. Je to uvědomělé a zkoušejí a budou pokud nebude následovat pro ně něco hooodně nepříjemného a to je bohužel to plácnutí na zadek či ruku. Jinak to nevidím v tomto konkrétním případě
Tohle samozřejmě dělá taky, ale to poznám. Ne, že bych na to znala nějaké lepší řešení, než ho 150× po sobě odtáhnout a říct mu, že nesmí, ale třeba to lezení na televizi není ten případ - spíš mu to přijde jako super činnost a nechápe, proč to nesmí dělat…
@Elke Dceru ( 16 měsíců) jsem nikdy ani neplácla přes ruku a ani to dělat nebudu. Pokud dělá něco, co nemá, řeknu jednoduše ne. Obvykle přestane, pokud ne, upozorním ji, že ještě jednou, tak ji přesunu. Pokud ani tohle nezabere, tak ji zvednu a odnesu o 2 metry dál. Pro ni je tohle forma trestu. Trochu kňourá, jde ke mně, dáme si pusinku a je zase všechno dobrý ![]()
@Lama Lama píše:
souhlasím. mě přijde odvádění pozornosti šílený. nesnáším to. Jak z výhovného hlediska - prostě je něco špatně, tak to musí pohopit. druhak z pohledu dítěte - dítě něco chce, vzteká se kvuli tomu a ty přijdeš a začneš něco mlejt o úplně něčem jiném. Mě by teda jako dospěláka trefil šlak, kdybych mi něco fakt štvalo, řešila bych to třeba s manželem a on by si začal mlejt svou úplně o něčem jiném, byť příjemnějším..
U staršího dítěte souhlasím, ale u batolete je podle mě odvádění pozornosti poměrně spolehlivým způsobem, jak se nezbláznit. ![]()
Samozřejmě tomu musí předcházet nějaké vyjádření nesouhlasu - děcku musím dát najevo, že dělá něco, co nemá.
Tak ho vydírej (pardon motivuj) jestli Ti to připadá lepší
Normálně dítě čapni do náruče a jdi si po svém, bude si moct vybrat - buď u maminky pod dozorem (neboj on to dlouho nevydrží, kdo by se chtěl mazlit s matkou která mu právě brání v rozletu
), nebo si bude šmejdit jak se mu zlíbí, ale nebude lumpačit.
Nabídnout dítěti jinou činnost. Autíčky do skla se nebouchá, pojď bouchat vařečkama do hrnce.
Někdy to pomůže, jindy ne. Občas mi dojde trpělivost. ![]()