Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova bez facek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.7.14 16:06
@Bersaba píše:
U staršího dítěte souhlasím, ale u batolete je podle mě odvádění pozornosti poměrně spolehlivým způsobem, jak se nezbláznit.
Samozřejmě tomu musí předcházet nějaké vyjádření nesouhlasu - děcku musím dát najevo, že dělá něco, co nemá.
Jasně, tak cca do roka nemá žádné plácání smysl. Na děti působí lépe rázné „ne“. Ale já si to představila tak, že zlobí 3leté dítě a já ho chytnu a odnesu… tak to fakt neee 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:09
Tak já jsem zastáncem výchovy bez tělesných trestů, takže to řeším často. Odborník nejsem, i já se samozřejmě dostávám do situací, kdy ta ruka prostě svrbí. Ale pár tipů, co mi pomohlo nebo čeho jsem si všimla jinde:
- Knihy od Anette Kast-Zahn: Jak naučit děti pravidlům a Jak spolu s dětmi překonávat výchovné krize (knihy jsou koncipované podle mého vkusu, tj. výchova a pravidla ano, bití a ponižování ne. Zároveň poukazuje na několik podstatných okolností, jako např. jaký má smysl chtít po malém dítěti vlastnosti či dovednosti, které sami nemáme…)
- Principy u malých dětí - nezvládneš dělat správně = nemůžeš dělat vůbec. Tj. vysvětlím, kde je chodník, kde silnice, že do silnice nesmí, pokud tam i přes varování vběhne, musí jít nějakou dobu za ruku, protože ještě tedy nemůže chodit sám. Za chvíli pustím a testuju znovu. Naučil se za 2 - 3 procházky docela spolehlivě (ještě před druhým rokem). To stejné může platit na řadu činností - písek se na děti nehází, pokud si neumíš hrát na písku, nemůžeš na něm být. Buď posadit na nějakou dobu vedle sebe na lavičku, později opět pustit. Nebo po opakovaném prohřešku odejít z hřiště. To stejné třeba i se zmíněným monitorem.
- Hodně lidí podceňuje fakt, že ty děti nevnímají stejně jako my. Například čas pro ně plyne úplně jinak než pro nás, pro dvouletého prcka je 10 min. bez činnosti věčnost. (Vždy jsem sebou nosila něco na zabavení, abych předešla zlobení z nudy.) Stejně tak ještě nemají zažité vnímání rozdílu mezi chodníkem či silnicí, nechápou, proč bít někoho je špatné, protože nemají spojenou souvislost s bolestí, neumějí samozřejmě vůlí ovládat své emoce (kolik dospělých to umí, že… přesto klidně řeknou ani ne dvouletému prckovi „nevztekej se nebo dostaneš na zadek“
). Důležitost různých věcí mají nastavenu taky úplně jinak. Nepřestane mě překvapovat, kolika rodičům takové věci nedocházejí. - Děti v období vzdoru přehnaně negativně reagují na „ne“. Proto na otázku „dáš mi bonbon?“ neodpovídám stylem „ne, nedám“, ale „dám, ale až po obědě“, nebo „dám ti tady piškotek, bonbon sebou zrovna nemám“ apod.
Naopak často vídám, že jiní rodiče ve správnou chvílí říct jasné NE neumějí. Chlapeček cca rok a půl kousne kamaráda na hřišti. Od maminky slyší řadu lamentací a hněvivých vět, ale jasné „NE, to nesmíš“ (+ sankce) nepadne ani v jedné: „co jsem ti říkala o tom kousání? to nevidíš, že ho to bolí? ježiš, to je zase ostuda! už s tebou fakt nemůžu nikam jít, už toho vážně nech nebo se z tebe zblázním!“ - k čemu je kterákoli z těch vět 20měsíčnímu děcku? které dítě v tom věku tuší, co je to ostuda, zbláznit se nebo jak má „vidět“ bolest? 
- Zamezit negativnímu chování je jedna věc, ale stejně důležité je nabídnout správnou/schůdnou variantu. Děti často od rodičů slyší, co dělat nemají či nesmějí, ale málokdy se dozví, jak to tedy dělat mají, co je alternativou chybného chování. Například prckovi někdo na písku sebere hračku či zbourá bábovičku a prcek reaguje praštěním viníka po hlavě lopatičkou. Od rodiče se zpravidla dozví, že toto nesmí, že děti se nebijí. Ale prcek je frustrovaný dál, protože netuší, CO tedy má dělat? Jiná řešení nezná, jen vidí, že je všechno špatně - bábovičku či hračku nemá a když se brání, ještě dostane sprda. Rodič k tomu „nesmíš“ má připojit - udělej raději to a to (hračku si vezmi zpět, řekni mu, ať to nedělá, udělej si bábovičku novou a lepší…)
Tolik moje postřehy z doby, kdy byl syn menší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:09
@lenna1810 píše:
@Elke Dceru ( 16 měsíců) jsem nikdy ani neplácla přes ruku a ani to dělat nebudu. Pokud dělá něco, co nemá, řeknu jednoduše ne. Obvykle přestane, pokud ne, upozorním ji, že ještě jednou, tak ji přesunu. Pokud ani tohle nezabere, tak ji zvednu a odnesu o 2 metry dál. Pro ni je tohle forma trestu. Trochu kňourá, jde ke mně, dáme si pusinku a je zase všechno dobrý
moc hezký, taky tohle znám od starší dcery…Ale nejmladší syn je číslo, začne vzteky řvát, kousat, štípat, kopat, tahat za vlasy, ječet, dřív i bouchat hlavou o zem atd. 
U něj mi tahle představa připadá fakt vtipná 
Trtochu knourá a dáme si pusinku? Haha, leda ve snu 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:12
@Elke Tak vztekat se dítě nechvávám nevidim na tom nic špatnýho. Jenom o odtáhnu at se nevzteká na nebezpečnym místě. A většinou si snim povídam, že chápu jeho naštvaní, ale že prostě to nejde. Dokola opakuji ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:12
@Lajka09 píše:
Zajímavé téma, jen tak mimo soutěž…
Na Islandu se děti nevychvávají vůbec, nebijí se, neplácají, nenapomínají. Mají absolutní volnost. Ale od jistého věku taky nafasují svého osobníko koníka, stádo ovcí a musejí se o ně starat. Do školy je nikdo nevodí a musí kolikrít v šíleném nečase do školy samy. Někdy se tam ani nedostanou, když přijde jejich pověstné spí počasí. Je to s nima peklo, u nás by se řeklo haranti nevychovaný, ruka by jednoho svrbila. Ale ze všech nakonec vyrostou pohodobí, objetaví, pracovití a slušní lidé. Jak? Nechápu…
Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují… (Robert Fulghum, Už hořela, když jsem si do ní lehal)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:15
Tak záleží na důslednosti, pak na tříleťáka stačí hodit nehezký pohled - to už musí být abych musela vstát. Já se s nima nemažu, takže když potřebuju do krámu nebo k vodě a zrovna je táhnu tři, tak musím mít jistotu že poslechnou a ne že budu učit poslouchat tříleťáky když čekuju batole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:16
@Bersaba píše:
U staršího dítěte souhlasím, ale u batolete je podle mě odvádění pozornosti poměrně spolehlivým způsobem, jak se nezbláznit.
Samozřejmě tomu musí předcházet nějaké vyjádření nesouhlasu - děcku musím dát najevo, že dělá něco, co nemá.
u našich to šlo v poho bez odvádění pozornosti a nezbláznila jsem se
Ale možná je chyba jen v terminologii. Jako odvedení pozornosti neberu to, že dítěti řeknu, že todle nesmí, pokud pokračuje, tak ho odvedu, vysvětlím, že nesmí a pak s ním jdu dělat něco jiného. To mi přijde spíš jako nabídnutí alternativy.
Jako klasické odvedení pozornosti beru to, že dítě ječí v obchodě, že chce na houpací autíčko, já místo abych mu řekla, že na auto nesmí proto a proto, tak mu řeknu pojď já ti koupím nanuka ( bombon…). Nebo dítě se bere na písku o bábovičky. Já bud můžu dítěti jasně říct, že bábovka není jeho, tak jí brát nemůže, před dítětem jí vrátim majiteli a navrhnu jít na klouzačku nebo kolotoč, když tu bábovku nemáme. Druhá možnost je, že matka přiběhne k dítěti, zvolá: Jéééé, podíííívej seeeee táááámdle letííííí ooooobrovské letadlo. Mezitím, co se dítě dívá na letadlo, tak bábovku potají strčí majiteli. A rychle vytahuje z kočárku rohlík a strkáho dítěti, aby si na bábovky nevzpomnělo.
Hlavní je to uvědomnění si faktu, že něco nesmí a i si nějak prožít to vyrovnání s tím, že něco není po jeho. Pak samo navrhnout jinou vhodnou aktivitu je fajn. Prostě to dítě nechat si i zaječet, pokud to, že něco nesmí, tak vnímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:16
@Lomikára 
Super, nějak takhle se snažím vychovávat cholerika v období vzdoru(to měl, ale od narození ).
Akorát nemůžu řešit okolí, prostě když ho odvedu od akvárka na které po několikátém upozornění hází tvrdé hračky, tak i okolí musí přetrpět 5 minut brutálního řevu plného vzteku a lítosti. Někdy je mi ho tak líto, ale nepovolím (a když jo, tak se mi to příště vymstí )a za pár minut odvedu pozornost a dítě o ničem neví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:20
@ulice Ano, ten řev k tomu v tom věku patří, bohužel. I mně se xkrát stalo, že jsem se styděla až za roh, jak moje dítě ječí na celé okolí, když mu zarážím nějakou činnost. Ale stokrát víc bych se styděla, kdybych tak malé dítě měla mlátit. A ten řev by pak přece byl taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:20
@Lama Lama, to odvádění pozornosti může vést k tomu, že se dítě neučí řešit problém, ale učí se odvádět od problému pozornost. Sice je to asi extrém, ale kdesi jsem to četla v chyté brožuře vypracované pro učitelky do školky podle knihy Respektovat a být respektován.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:23
Ja ziju v anglii, tady se fyzicky tresty ani nesmi davat Moji je teprv rok, ale uz ted se umi vztekat radne. Ldyz ji seberu neco, co mit nesmi, tak ji vetsinou vezmu treba k oknu a ukazuju ji, co je venku, ona se vetsinou sama uklidni, smazim se ji i rict, proc jdem ji vzala treba ovladac. Kdyz reknu ne, tak vi, ze nesmi, treba chodit k televizi - reknu nenene (razne) ona to zopakuje a jde pryc a kdyz treba me kousne nebo bouchne, tak reknu au a nereaguju na to, ze se smeje… obcas ji reknu, ze to neni smesny (taky razne)
Příspěvek upraven 03.07.14 v 16:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:24
@Lomikára, hezky jsi to shrnula. Líbí se mi příspěvek. Teď se jenom naučit tak přirozeně reagovat v praxi. Přiznám se, že mi to někdy vůbec nejde (jsem cholerik, křičím). 
I když je pravda, že každý bod se počítá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:27
@Lama Lama píše:
u našich to šlo v poho bez odvádění pozornosti a nezbláznila jsem seAle možná je chyba jen v terminologii. Jako odvedení pozornosti neberu to, že dítěti řeknu, že todle nesmí, pokud pokračuje, tak ho odvedu, vysvětlím, že nesmí a pak s ním jdu dělat něco jiného. To mi přijde spíš jako nabídnutí alternativy.
Jako klasické odvedení pozornosti beru to, že dítě ječí v obchodě, že chce na houpací autíčko, já místo abych mu řekla, že na auto nesmí proto a proto, tak mu řeknu pojď já ti koupím nanuka ( bombon…). Nebo dítě se bere na písku o bábovičky. Já bud můžu dítěti jasně říct, že bábovka není jeho, tak jí brát nemůže, před dítětem jí vrátim majiteli a navrhnu jít na klouzačku nebo kolotoč, když tu bábovku nemáme. Druhá možnost je, že matka přiběhne k dítěti, zvolá: Jéééé, podíííívej seeeee táááámdle letííííí ooooobrovské letadlo. Mezitím, co se dítě dívá na letadlo, tak bábovku potají strčí majiteli. A rychle vytahuje z kočárku rohlík a strkáho dítěti, aby si na bábovky nevzpomnělo.
Hlavní je to uvědomnění si faktu, že něco nesmí a i si nějak prožít to vyrovnání s tím, že něco není po jeho.
V tom případě, ano, je to chyba v terminologii. Protože to, čemu já říkám odvádění pozornosti, říkáš ty nabízení alternativy. A čemu ty říkáš odvádění pozornosti, tomu já říkám… nevím. Blbost, nejspíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:27
@ulice Tak řev mě přijde, že k určitý věku patří, idkyž já mam občas problém na něj neezačít řvát.
U mého syna, když mu tchýně dává přes prsty tak on jí jedině platí zpátky a nechápe, co to má znamenat.
V Luxu je to trestný čin dát dítěti na zadek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.14 16:30
Jinak mi přijde, že v některých dětech fyzické testy jenom zpusobí strach a proto se chovají vzorně, ale vlastně jsou to ustrašené lidi na který to muže mít nasledky v dopělosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
