Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@ulice píše:
Já vyloženě na zadek nedávám a nebudu. Facky ty považuju za hnusný, to bych nedala…Ale jednou plácnout přes zadek v extrémním případě ano, ale jen u nejmladšíhoStarší byli klidnější a štípání, kopání atd.je samoi přešlo. Na syna bnohužel v tomhle NE neplatí. Jedině se před ním schovat a to zase v tu chvíli nejde, když musíme nutně někam odejít…A proč jsem ho plácla přes prsty když mi hodil (vzteky, moc doře ví, že to nesmí) do obličeje těžkou dřevěnou hračku (a tím pohmoždil nos
) pochopil okamžitě…Ale efekt to asi nemělo žádný nebo stejný jako když mu to jenom řeknu, takže přes ruku jsem taky dala max. dvakrát…
Po třetím roce života fyz. tresty (myslím ty dvě plácnutí)už nepoužívám vůbec. Četla jsem i od Matějíčka, že do těch 3 let je to někdy účinější a pro dítě lépe pochopitelní, protože vše vnímá fyzicky, ale potom už ne…
Nikdy bych dítě nezmlátila. To považuju za násilíTakže chápu proč je to trestné a souhlasím s tím.
S tím souhlasím, facku bych v životě nedala. Pamatuju si, jak jsem ji jednou v pubertě od otce dostala - dost neprávem, on byl spíš nervní a unavený a nějak neustál pubertální kecy - no a dost dlouho jsem s ním nebyla schopná vůbec mluvit.
To o plácnutí do 3 let si taky myslím platí. Naše dcera je dost klidná, vyloženě nezlobila, ale občas jsem ji plácla přes zadek, když opakovaně něco zakázaného dělala a pochopila velmi rychle
Teď už má 3,5 roku, je spíš hodná, ale občas blbne a nedá si říct, ale už cítím, že by ani to plácnutí přes zadek být nemělo a v kritických situacích používám spíš rázné okřiknutí a zlý pohled, což na naši citlivku dost funguje. Akorát to ještě musím probrat s manželem, ten pořád plácnutím na zadek vyhrožuje, nakonec stejně skoro nikdy nedá, ale vyhrožuje tím pořád, což už si myslím není dobře.
Jak to vůbec máte doma vy s partnerem, používáte stejné metody? U nás mám pocit, že manžel spíš odkoukával ode mě, jak dceru vedu, ale teď mám na starosti miminko, on je se starší víc sám a někdy asi moc neví, jak na ni, navíc ji má na starosti hlavně večer, kdy už jsou oba unavení a o konflikty není nouze ![]()
@doumi píše:
Ahoj holky, čtu celou diskuzi a docela mě to zaujalo. Mám 7 měsíčního syna a už všude leze a zkouší co může dělat. Začala jsem taky používat rázné NE. Začal lézt k miskám našeho psa a samozřejmě jí vždy vyleje vodu a má z toho srandu. Po pár zákazech NE (třikrát řeknu ne a pak ho odnesu) si to asi začíná uvědomovat. Takže se doplazí k miskám, je od nich tak metr a kouká na mě. Když já nic, tak se o kousek posune, řeknu ne, podívá se na mě, usměje se a zase popoleze, udělá to 3× a pak ho odnáším.
Dotaz zní, jestli má cenu 7 měsíčnímu takhle zakazovat, jestli to pochopí nebo je to zbytečné?
Podle mě to cenu má. On to zatím bere jako hru - něco udělá a máma řekne NE, což je děsná psina
Tak to jedině řešit tak, jak to děláš.
@Lenny0 A hlavně já u svého syna vidim, že ani ty facky ho nezastaví. Každý víkend máme tak nabitý program, že přijdem domu a on padne. Jedině tak se snim dá v klidu vydržet. Dneska je nemocný a pro mě ho udržet doma bude na hlavu
@annaei já se snažím být také co nejvíce venku a toto eliminovat, ale on to stíhá i tak. To jak jsem psala o těch parfémech tak ten druhý rozflákl právě když jsme se vraceli domů a já ještě mezi dveřmi pomáhala tomu druhému a on tam vběhl a už to bylo. Je prostě neuvěřitelně rychlý a když si něco usmyslí tak čeká na příležitost i dny
Je prostě moc šikovný a chytrý.
@robínek My to máme doma podobně a taky se v tom plácám.
Chtěla jsem jít metodou respektovat a být respektován, ale manžel je čistě autoritativní a nedá si to vymluvit, takže mi samozřejmě tahle metoda nefunguje - jakmile jede alespon jeden rodic metodou: nech toho nebo dostatneš na zadek (případně Lup a tady jí máš!), tak si děti uvědomují, že horší je přeci trest, takže toho je třeba se bát a já jsem v začarovaném kruhu. Ještě samozřejmě se učím za chodu, což mi situaci dost stěžuje a jsem z toho dost nešťastná. Nakonec už mi taky nezbývá, než vyhrožovat a strašně mě to štve. Nechci to tak. Nevíte někdo, co s tím? Promluva s partnerem nezabírá, on byl veden dosti přísně a je na to asi hrozně pyšný ![]()
@Lenny0 Jsou to potvůrky
Ale tady jde právě hlavně o tu důslednost. Řešit to a nenechat to plavat, i kdybys měla jít padesátkrát za den a dítě usměrnit. Já si na záchod brala děti s sebou, respektive minimálně jedno, aby si nechtěně neublížili (očíčka a tak) ![]()
@annaei píše:
@Lenny0 A hlavně já u svého syna vidim, že ani ty facky ho nezastaví. Každý víkend máme tak nabitý program, že přijdem domu a on padne. Jedině tak se snim dá v klidu vydržet. Dneska je nemocný a pro mě ho udržet doma bude na hlavu
Právě, že křik ani facky tomu nepomůžou, ale někdy tu frustraci prostě musíš vypustit ven v zájmu zdravého rozumu. A ten náš drak má až neuvěřitelnou výdrž. On skoro usíná, ale jak se děje něco zajímavého tak se vzchopí a jede dál. Já mu říkám tryskomyš, protože on nechodí ale neustále běhá. Lidi si myslí, že je starší než je, protože zvládá průlezky pro starší a kolikrát ho musím násilím odvést, protože on snad ani nemá pud sebezáchovy a vyleze snad všude. Vypadá jak andílek - modré oči a blonďaté vlásky a pak se na tebe koukne tím svým pohledem a mě je jasné, že už něco plánuje.
Mám doma dvouletého syna, který ještě nemluví. Ale řekla bych, že rozumí celkem dobře. Nikdy jsem ho neplácla, o facce samozřejmě nemluvě. Pokud dělá něco, co není správné, řeknu mu prostě, že to takhle doma neděláme. Teď, ve dvou letech už i přidám vysvětlení proč. Snažím se to říkat klidně (netvrdím, že se pokaždé povede, obzvlášť, když jsem unavená), a co nejjemněji fyzicky zabráním tomu, aby například autíčkem do něčeho bouchal. U nás se dítko většinou začne vztekat a zlobit, tak se mu snažím ukázat, že chápu, že ho to baví, ale že to takto doma neděláme, protože to není správné. U nás zabírá. Totéž s boucháním okolí atd. Samozřejmě, že to zkouší, ale jde to zvládnout.
@Amys mě se líbí zase Jak se naučit mluvit, aby děti poslouchali… a fakt je to dobrá kniha, kterou i používám a fakt se snažím a důsledná jsem, ale ten náš to je fakt dílko. I moje mamka kolikrát kroutí hlavou co vymyslí. Prostě každé dítě je originál a co platí na jednoho neplatí na druhého. Teď tu sedí se mnou a mám už počmárané ruce a on je taky jako obrázek
ale to ani neřeším, ani to že když jsme venku po dešti tak se cáká v blátivé kaluži, protože to se opere. Jen by vadí ty jeho demoliční zásahy, protože je to finančně náročné. A jéje, už začíná takže jdeme ven…ať to neodnese klávesnice.
@Elke Já teda na své starší dceři (bude jí 9 let) praktikovala od začátku jen domluvu..mluvit, mluvit, mluvit. A většinou jsme si pěkně počkali i na tatínka, když zlobila, a probírali doma u stolu, proč zlobila a proč se to tak nemá dělat. Až to začala úplně nesnášet a s brekem mi říkala, ať jí dám radši na zadek. A já stále trvala na domluvě, že co jí budu bít - vždyť každý chybuje a ona se neumí bránit? No jo, jenže teď začala mít manýry od holek ze školy, které jsou z vyšších tříd a to je teda něco
Takže minulej týden se jí facka nevyhnula. Už to prostě dál nejde.
Co se týče jejího věku cca do 3 let, tak dostala třeba přes ruce, když zahájila demolici na něčem, na čem neměla
A občas takové to plácnutí ještě přes plínu, ale jinak ne-e. Každopádně rozmazlenej capart z ní není a věcí si váží. To když k nám na návštěvu přišla známá se svými třemi ratolestmi a to nejmladší mi začalo ovladačem od nový televize bouchat do dřevěnýho stolu, na kterým se dělaly rýhy a jeho maminka mu s úsměvem říkala: " Ánoo, ánooo, udělej buch buch, no jak se dělá buch buch, áno tákhleee.." Tak to jsem myslela, že vyndám vařečku a nařežu mamince…a na holou!
Nějakou mez si prostě musíme najít, jinak nám to přeroste přes hlavu a pak už se to horko těžko zachraňuje.
@Lenny0 Já mám doma čertíky dva (třetí zatím jen jí a spí
), postupně z toho demolování vyrostli a záškodničí zas jinak. Ale třeba syn jednou propiskou počmáral dřevěný stůl. Samozřejmě je to vyryté a já mu jen oznámila, že až bude starší, dostane šmirglpapír a hezky si to zbrusí
Občas mu to připomínám a už se moc těší, ale zatím to nemá smysl, ještě musí odrůst poslední dítko
To bysme akorát furt malovali, natírali a zbrušovali. A jak píšeš - vše se děje při chvilce nepozornosti (na záchodě, při přebalování dalšího dítěte… prostě dětičky jsou vynalézavé). Ale spousta toho jde řešit(i u malých dětí) - když rozlejou vodu, tak už jdou automaticky pro hadr, ví, že by to jinak klouzalo a zničila by se podlaha ![]()
Teď si pěkně hrají a tak jsem ještě chtěla přidat perlu pro všechny klidné maminky se svatou trpělivostí. Ten můj dvouleťák ještě dělá jednu věc - při jízdě v autosedačce si sundává ty pásy přes rameno i když to pořádně utáhnu, fakt nevím jak to dělá. Strašné? Vůbec to je prkotina, protože on se ještě pak sehne a odcvakne ten velký pás co je v něm upevněna ta autosedačka a to je pak ta pravá sranda. No opravdu takovými příhodami můžu pokračovat dál a dál. Prostě výchova je věc složitá a kdo nemá mě podobnou perlu doma tak si myslí, že se vše dá zvládnout s ledovým klidem. Já jsem totiž velký kliďas, ale tento mě fakt zkouší. A když se k tomu přidá i noční řev a ponocování tak se nedivte, že se občas zachovám jak poraněné zvíře.
Tak teď už fakt musím, protože už jsou tu a to už bude zase výživné ![]()
@Amys jak říkám takové prkotiny už raději ani neřeším. Taky přikážu vzít hadr a po sobě uklidit, ale on je fakt unikát. Teď krouží kolem počítače a už vymýšlí co by kde zapojil - takže krizová situace.
@Lenny0
to s těma pásama dělá naše taky, bere to jako zkoušku zručnosti ![]()
@Lenny0 Kamarádce za jízdy tříletý syn otevřel dveře a ještě v zatáčce. Říkala, že se málev vybourali, jak to nečekala a nevěděla honem, co dřív. Dodnes netuší, jak se mu to povedlo ![]()