Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lomikára píše:
@ulice Ano, ten řev k tomu v tom věku patří, bohužel. I mně se xkrát stalo, že jsem se styděla až za roh, jak moje dítě ječí na celé okolí, když mu zarážím nějakou činnost. Ale stokrát víc bych se styděla, kdybych tak malé dítě měla mlátit. A ten řev by pak přece byl taky…
Jo, byl a ještě mnohem větší
Zrovna nedávno lidi kroutili hlavou a stopro si říkali „proč mu proboha nedá na zadek?“
Já ho v extrémních situacích na ten zadek jednou plácnu(zatím dvakrát),aby věděl, že to bylo fakt za čárou, pomohlo mi to u kopání…Tam fakt nic jiného nepomohlo
Samotnou mě to mrzí, ale bohužel jsem už nevěděla co a tohle zabralo.Kope mnohem méně, už jen tak zkusí a když se zeptám co se stane když maminku kopne, tak on na to, že maminka udělá plesk na zadeček a hrozně se tomu směje a předvádí to
Ale nekopne, ono ho to tenkrát asi trochu štíplo, bylo to při oblékání na holou
…Mě málem několikrát fakt ublížil, kopal silou a je hodně velkej, takže mi ujely nervy a ono to zabralo.
@Elke nemlatim-po ruce, po hlave…ale kriknu tak silne, ze se to vyrovna sile facky
Ne, pokud mi synek leze na klavesnici-neustale, poucha autem o stul, vytrynu, okno…okriknu-okriknu-okriknu hlasiteji- ZARVU- jdu a odeberu mu vec s naslednym NE A TYTY. Na pr.del jednou Dostal, co se hnal na rozzhaveny sporak, ikdyz vedel ze nesmi, ze pali ( a vedel, ze pali) a stejne. takze to jo, to jsem mu rizna na prdelku at si pamatuje, ze u sporaku to fakt boli. Asi nic idealni pro tebe, ale nepovazuju se za matku to triska hlava nehlava za hlouposti.
@Anonymní píše:
@Elke Nechám si rozbít televizi, nábytek vše co dětem příjde do ruky, protože je, přece netrestám násilím a když někoho bijí, tak aťa třeba v dospělosti budu mít doma grázliky, protože je teď netrestám
nebo místo dát plácanec na zadek ho pohladím. Hele nikdo není na tresty, ale nevím, jak jinak chceš dítěti vysvětlit, že určite věci se fakt nedělají
osobně mě to také zajímá, jak jinak na dítě, když domluva nestačí
no ale to je potom pohodlnost trestat- mam male decko vim, ze je zvedave- tudiz tam TV, dvd, radio a kdovi co jeste proste vys. Supliky bud zajistim detskou pojistkou, nebo je vyhrabu at tam mam decko jen sve sve veci, co postupne objevi, Vychova typu, serezu te za cokoli, no pardon, mozna proto ten nas narod vypada jak vypada. Mozna kdyby nas mene triskali a vic vysvetlovali, nenechali bychom si tak s.rat na hlavu a byli zase Hrdy narod. A i o Tom to je. Nejen zvladnout vztekajici se decko a uznam, ze nekdy to nejde jinak, nez umocnit postaveni a silu rodice placnutim, pohlavkem..ale znat i tu miru. Tam kde se nebije, vyrustaj fackove a tam kde se bije vyrustaji frackove- vyberte si rodicove a nezapomente brat v potaz rodinne predpoklady ![]()
@annaei píše:SOuhlasím.
Jinak mi přijde, že v některých dětech fyzické testy jenom zpusobí strach a proto se chovají vzorně, ale vlastně jsou to ustrašené lidi na který to muže mít nasledky v dopělosti
@annaei píše:
@ulice Tak řev mě přijde, že k určitý věku patří, idkyž já mam občas problém na něj neezačít řvát.
U mého syna, když mu tchýně dává přes prsty tak on jí jedině platí zpátky a nechápe, co to má znamenat.
V Luxu je to trestný čin dát dítěti na zadek
Já vyloženě na zadek nedávám a nebudu. Facky ty považuju za hnusný, to bych nedala…Ale jednou plácnout přes zadek v extrémním případě ano, ale jen u nejmladšího
Starší byli klidnější a štípání, kopání atd.je samoi přešlo. Na syna bnohužel v tomhle NE neplatí. Jedině se před ním schovat a to zase v tu chvíli nejde, když musíme nutně někam odejít…A proč jsem ho plácla přes prsty když mi hodil (vzteky, moc doře ví, že to nesmí) do obličeje těžkou dřevěnou hračku (a tím pohmoždil nos
) pochopil okamžitě…Ale efekt to asi nemělo žádný nebo stejný jako když mu to jenom řeknu, takže přes ruku jsem taky dala max. dvakrát…
Po třetím roce života fyz. tresty (myslím ty dvě plácnutí
)už nepoužívám vůbec. Četla jsem i od Matějíčka, že do těch 3 let je to někdy účinější a pro dítě lépe pochopitelní, protože vše vnímá fyzicky, ale potom už ne…
Nikdy bych dítě nezmlátila. To považuju za násilí
Takže chápu proč je to trestné a souhlasím s tím.
@ulice Tak jsme jenom lidi a děti nás odkážou vytočit, tak že je pak placnem nebo zařvem to si myslim, že je lidský. Pokud se to neděje denně
@Anonymní píše:
@Elke Nechám si rozbít televizi, nábytek vše co dětem příjde do ruky, protože je, přece netrestám násilím a když někoho bijí, tak aťa třeba v dospělosti budu mít doma grázliky, protože je teď netrestám
nebo místo dát plácanec na zadek ho pohladím. Hele nikdo není na tresty, ale nevím, jak jinak chceš dítěti vysvětlit, že určite věci se fakt nedělají
osobně mě to také zajímá, jak jinak na dítě, když domluva nestačí
ale co se tyce sebeovladani (viz zadost zakladatelky), odvahy a umeni stat za svym nazorem, v tom detem prikladem jiste nepujdes ![]()
@Elke pro me moc zajimave a uzitecne tema, diky. Zrovna mame s manzelem veliky problem s jeho rodici, kteri nas kritizuji za to, ze malyho skoro nebijeme a netahame do studene sprchy. Moje argumenty ve smyslu, ze to s nim bude mnohem lepsi, az zacne lepe mluvit, neberou.
Domlouvam, vysvetluji. Ve dvou letech uz jsem v pripadech rovnych vasi sklenene vitrine 2× opakovala, ze to delat nemuze, ze skrin se muze rozbit a hlavne mu potom strasne ublizit, protoze rozbite sklo by strasne porezalo rucicky a nozicky, ze by nepomohl ani doktor… Po ignoraci dvou opakovani, musela jsem lehce placnout na zadek. Nasledne jsem vysvetlovala, ze to delame strasne neradi, ze kdyby byl tak hodny a rozumny jako jindy, tak bychom se nemuseli placat navzajem ![]()
Jsou ale situace, ktere tu nekdo zminil ( @lucenka ), kdy ji schyta okamzite na zadek, jeste rychleji, nez situaci zpracuje muj mozek - vbehnuti do silnice, umyslne ublizeni kamaradce apod.
@AniNevim Já jsem měla doma týden tchýni mylslela jsem, že skočim z balkonu. První dva 2 placalal dítě přes ruce za všechno a on placal zpátky, tak že pak ve vysledku ona ho placalal ještě víc. A řval, že chce mámu. Tak že já byla ta špatná, co ho rozmaluje. A proto nechce být s babičkou. Další dny před babičkou si nedovolil vubec nic a přede mnou se choval normálně. Tak tchýně pořád, jak nás za pár let bude mlatit, že je to nevyhovaný spratek. Podle ní stačili dva dny a choval se vzorně.
Já ale nechci mít dítě, který bude se chovat přesně tak jak já chci, protože se bojí se projevit. Mě moje rodiče mlatili za kde co a myslim, že mě to dost poznamenalo
Ráda si diskuzi přečtu. Bohužel mně se to bez plácanců přes ruku a zadek nepodařilo. 2letému můžu vysvětlovat hory doly a odvádět pozornost snad až do vesmíru a za vteřinu např. opět běží na silnici s balónem (cca před půlhodinou venku). Tak sem mu plácla, jen trochu písknul a hned přestal. Moc dobře věděl, co udělal a že se to nesmí. Povídal nenene a za vteřinu běžel s míčem na silnici zas
…Bohužel spravujeme plot a nemáme branku a asi dlouho mít nebudeme
, ale za to dítě nemůže.
@Adinka_2012 Tak ževidiš, že si z placani nic nedělá. Co ho popadnout a prostě mu to nedovolit
@annaei píše:
@AniNevim Já jsem měla doma týden tchýni mylslela jsem, že skočim z balkonu. První dva 2 placalal dítě přes ruce za všechno a on placal zpátky, tak že pak ve vysledku ona ho placalal ještě víc. A řval, že chce mámu. Tak že já byla ta špatná, co ho rozmaluje. A proto nechce být s babičkou. Další dny před babičkou si nedovolil vubec nic a přede mnou se choval normálně. Tak tchýně pořád, jak nás za pár let bude mlatit, že je to nevyhovaný spratek. Podle ní stačili dva dny a choval se vzorně.
Já ale nechci mít dítě, který bude se chovat přesně tak jak já chci, protože se bojí se projevit. Mě moje rodiče mlatili za kde co a myslim, že mě to dost poznamenalo
Presne jak pises a nedokazeme jim to vysvetlit…
Tak hodne zalezi, jake to dite i rodic je povahove. Ja jsem docela nervak a dcera, temer trileta, fakt hodne temperamentni a tvrdohlava, takze konflikty jsou u nas pomerne casto. Nekdy to ustojim, ale nervy mam jen jedny a nekdy se to uz neda…dam na zadek, pak si to vycitam, ale i okoli mi potvrzuje, ze dostala zaslouzene. Mala je stejne nepoucitelna, druhy den treba stejnou vec udela zas, i kdyz je velice chytra (az vycurana, dela naschvaly)a vi, ze se to nedela a bude zle. Porad se s ni domlouvam, vysvetluju tak, aby to chapala, ale ne vzdy to funguje
@annaei
no to jsem udělala. Vzala míč a odnesla jinam, kde jsem si s ním chtěla kopat, pak že jdem věšet prádlo, jestli mi pomůže. No a on stejně hnal s míčem na silnici ![]()
Výchova je v první řadě o nás, jak my to máme srovnané v hlavě
. Jestli vůbec máme chut a ochotu to dítě chápat, nebo jenom slepě vydávat rozkazy a zákazy, jak my jdeme příkladem jak jsme důslední ve svém životě, ve výchově. Je důležité s dítětem sdílet emoce ( jak radost tak i smutek i vztek) i když se zlobí zeptat se jseš smutný, nazlobený - já to chápu, ale je potřeba udělat blabla - fakt si to zkuste a uvidíte tu změnu. Dítě pak vidí, že má nárok na emoce, není to robot. Důležité je ale dodržet na čem jste se domluvili - tedy vytyčit hranice!
Vás když naštve manžel tak se taky neusmíváte, tak to nečekejte od dětí, které prostě všechno prožívají víc, protože se plno věcí ještě musí naučit. Sedněte se občas na dětské hřiště a zkuste tiše pozorovat jak to tam lítá příkazy a zákazy, matky 100× řeknou odcházíme domů, přitom plkají dál:-), tak jak má to dítě poznat kdy to ten rodič myslí vážně
- já radím fakt začít u sebe a pak se soustředit na tu výchovu ![]()
@ulice Jednou, kdyz jsem dcerku, tehdy dvouletou, vytahovala po koupani z vany, tak me kousla do ramene. Rekla jsem ji, ze tohle se nedela, ze to ted maminku boli, mala se jen usmala a kousla me znova, ale tentokrat fakt silne, az jsem zarvala bolesti. Hned jsem ji polozila na podlahu a dala ji na zadek, docela silne jsem ji uhodila a udelala bych to znova ve stejne situaci, nastesti se to neopakovalo. Jsem proti nasili na detech, ale jsou pripady, kdy domluva fakt nestaci
Já jsem zvládala výchovu bez fyz. trestů, dokud jsem měla jen jedno dítě. Ale přestala jsem být schopná se ovládat, když jsem byla pokročile těhotná a 2-letý kluk se mi začal válet po zemi a já ho musela zvednout a táhnout ke kočárku, on začal dělat takové to, čemu říkám „hadráček“ Období vzdoru trvalo 1,5 roku a to dítě mě zdeptalo tak, že jsem zhubla na 45 kg. Nešlo to po dobrém ani po zlém. Přehouply se 3. narozeniny, dala jsem ho do miniškolky a najednou fyz. tresty vůbec nepotřebujeme a je to super. Teď už mám konečně pocit, že má smysl něco vysvětlovat, že to není jen o tom, že melu pusou do prázdna. Když začne přicházet vztek, tak dělám to, že mu beru hlavu do dlaní a říkám: Vnímej mě…uklidni se… a nutím ho, aby mi koukal do očí. Viděla jsem tuhle praktiku u lidí, co měli mentálně postižené dítě(asi 5 leté)a někdy to zabere.