Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - “já ho prostě nedonutím”
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.6.20 10:16
@ka2ka píše:
a pokud by ječelo dál tak co?
Mlátit dál, dokud nepřestane, nejspíš. 
A mám doma podobné dítě jako slunečnice. A teda jo, přiznávám, selhala jsem a selhávám, protože prostě nevím, co ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 10:17
@Flyingfrog píše:
Mlátit dál, dokud nepřestane, nejspíš.
nápodobně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 10:21
@lucenka píše:
Tak na začátku a anonymni nepsala, že dítě má nějakou poruchu. Jen že na ní ječí. A chtěla vědět, jak bych to řešila. To, že dítě není standardní napsala až později.
Jasně, ale později už to tady bylo, takže srovnání ála „moje dítě by si to zkusilo jednou“ je za mě mimo mísu. Stejně jako hned dítě na základě toho, že ječí (třeba často ne na rodiče, ale prostě ječí výbuchem emocí), nazvat frackem. Ono je taky třeba mít malinko rozhled a ne jen soudit, že když nějaká výchovná metoda zatím (!!) funguje na mé dítě, bude fungovat i jinde. A že ti rodiče to prostě dělají blbě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 10:24
@Anonymní píše:
lucenka my ho taky vychováváme a podle psycholozky velice dobře.
Kdybys četla dobře, tak už nás neboje, protože ho nebijeme my.
Máme děti 2 a problémy jsou jen s jedním. Ne, není to výchovou. Je to povahou a diagnózami.
Jí bych se nesnažila vysvětlovat vůbec nic. Máš můj obdiv.
Škoda, že tu není ignorovátko jako na nyxu nebo twitteru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 10:33
@Platanka
Ono to „ř“ může přijít ze dne na den, u dcery to tak bylo. Podle mě ten základ na ně už máte zvládnutý, teď to půjde rychleji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
30.6.20 10:37
@Bebeluska8 píše:
Jasně, ale později už to tady bylo, takže srovnání ála „moje dítě by si to zkusilo jednou“ je za mě mimo mísu. Stejně jako hned dítě na základě toho, že ječí (třeba často ne na rodiče, ale prostě ječí výbuchem emocí), nazvat frackem. Ono je taky třeba mít malinko rozhled a ne jen soudit, že když nějaká výchovná metoda zatím (!!) funguje na mé dítě, bude fungovat i jinde. A že ti rodiče to prostě dělají blbě.
a proto píšu, že „moje“ dítě, by si to zkusilo jen jednou. Tím je snad jasně řečeno, že jde o moje dítě, o to, jak bych to řešila u svého dítěte. A moje dítě nemá žádnou diganózu, která by obhajovala takové chování.
- Citovat
- Upravit
lucenka
30.6.20 10:39
@Platanka píše:
Ok, ok. Dcera začala logopedii těsně po čtvrtých narozeninách, neuměla bě, pě, vě, ď, ť, ň, č, š, ž, c, s, z, r, ř. Čtrnáct věcí
Jakkoli to s ní jinak není jednoduché, logopedii cvičí ráda. Když se jednou za měsíc stane, že to prostě nejde (zrovna včera, třeba), tak jeden den vynecháme
Od září zvládla bě, pě, vě, ď, ť, ň a teď cvičí č, ale jestli to stihneme všechno včetně ř do školy, to nevím… Sluchové rozlišování má v pořádku, první písmeno ve slově určila ještě před těmi čtvrtými narozeninami, začíná pomalu číst a psát (bude jí pět), ale má hrozně tuhou pusu.
ale dítě nemusí umět ř při nástupu do školy. Na to má celkem dost času. Mýmu dítěti je 9 a ř zatím neumí. Teď jsme se dopracovali k tomu, že začíná používat r v běžné mluvě. Ale rozhodně jsem nejela dril, aby dítě mluvilo při nýástupu bez chybičky. To bych mu to akorát znechutila.
- Citovat
- Upravit
30.6.20 10:46
@lucenka píše:
a proto píšu, že „moje“ dítě, by si to zkusilo jen jednou. Tím je snad jasně řečeno, že jde o moje dítě, o to, jak bych to řešila u svého dítěte. A moje dítě nemá žádnou diganózu, která by obhajovala takové chování.
Jasně, myslela jsi to jen tak, že nám nutně musíš sdělit, jak to děláš se svým dítětem, vůbec to nebyla žádná rada ani hodnocení. Takže je vlastně úplně zbytečné to sem psát, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:07
Taky to neznam, co je potreba udelat, deti proste udelaji bez debat. Jsou zvykle, nikdy jsem neustupovala. Zase maji v jinych vecech nadprumernou volnost. Ale pres skolu, zdravotni zalezitosti (logo, rhb cviceni) nejede vlak. Krouzky je bavi, vzacne se jim nechce, to maji smolika. Na jeden pohybovy krouzek se musi udrzovat pruzne, proto jsem driv o prazdninach buzerovala s protahovanim, nechtelo se. Pak samy zjistily, ze kdyz se na to vyflaknou, je to v zari mnohem bolavejsi opruz, tak jsou za pripominani rady. Jak si to kdo udela, tak to ma a za tim si stojim, nemam jedinou kamaradku, ktera by byla dusledna a mela na dite naroky umerne veku. Pak se divi i nohama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:09
@Kazimíra Olejovka píše:
@yocheved U ZUŠky bych předpokládala, že tam dítě chodí, proto, že chce. To je pak problém rodičů, když chtějí mít doma hudebníka, aniž by dítě samo chtělo. Takových dětí je mi líto.
Tak ony tam i chteji chodit. Ja mela deti, ktere fakt nikdo nenutil, ale kdyz zjistily, ze se taky tam musi neco delat, tak byl leckdy problem. Ale tohle je jeste dobry pripad, tak zjisti, ze realita je jina, nez jejich predstava a mohou se odhlásit, ale jako pak jsem mela deti, ktere mely takove ty momentalni vypady . Proste zrovna tenhle mesic se ji nechce nic moc delat. Chapu, ze nikdo nejede porad na 100%, ale aby mi mama 9 lety holky rekla, že si Verunka chtela hrat a porad odmlouvala, ze nepujde cvicit a ona nemela na to, ji premlouvat, ze by bylo dobry pred zkouskama si aspon 20 minut zahrat, tak to fakt nechapu 
. Muz jednou řekne, podruhé vysvetli proč se musí, potreti je jeste ochotny smlouvat nebo zkousnout nejakej oblicej, a poctvrty uz hodi takovy pohled a ton, ze syn proste jde. A rozhodne to neni zadnej svatousek . Ale jednou neco delas, tak to bude delat poradne. Mas narok na slabsi chvilky, unavu, nechteni, muzeme se domluvit na kratsi dobe nebo jinem času, pripadne drobny vyjimce, ale neco se musi v nejakem obdobi splnit, tak to splnime 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:11
@1mila2 píše:
My to měli stejně. Od 8 rano do 18 delal treba 1stranku matiky, v 1.tride prosim. Protože: „Prostě NE“. Pri zakazu cehokoliv odpovidal ze ho to nezajima a ze nevadi. Bylo to strašný. Hele, celej ja, akorat ja zacala vzdorovat az tak v 10 letech.Paky na něj fakt nemam. Uz jsme s nim jednou delala basnicku do 22hodin. Protože prostě NE. Kdyz mu jedna prilitla odemne, tak se mi vysmal, protože nebolelo. Kdyz mu flaknul chlap, tak se rozbrecel, ale sedel dal, takze uplne k nicemu. Jo a nasledky neodevzdanych ukolu ho netrápily, protože nektery deti ukoly nemusejí odevzdavat (na jinych skolach). Pak je namastil za pondeli vsechny za cely predchozi týden, a celkem rychle. Ale jinak hruza hrozna.
Tak rict, ze me to nezajima, to si teda neumim predstavit 
. A asi u nikoho v mem okoli, to by byla asi trochu divocina. No a smat se, kdyz mi jedna prileti, to radsi nechci domejslet . Drz se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:17
@cecetka píše:
Musi se umet rozlisit, co je dulezite a co ne. Do volnocasovych altivit jsem syna nikdy nenutila. Vzdy to bylo a je na bazi dobrovolnosti.
Co se tyce skolnich povinnosti, tam jsem byla od pocatku neustupna. On nastesti behem prvni tridy pochopil, ze nepovolim. Je mu 13 a letosnim distancnim vzdelavanim prosel zcela samostatne
No, na bazi dobrovolnosti to je, ale kdyz uz tam chodi, tak ty povinnosti proste musi plnit ne? Volbu mel zda tam chce, ale kdyz uz tam jednou je, tak ma nove dalsi povinnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:21
@Hoa Mai píše:
No ja jsem třeba jedno z těch dětí, co muselo odchodit celý desetilety cyklus hry na klavír a kdyz i když jsem vzdorovala, bylo i to houby platné. Matka prostě chtěla a basta. Ale mám zkušenosti i s tím druhým typem dětí, co si vymysli nějaký kroužek, nechají rodiče nakoupit potřebné vybavení a pak tam chodí jednou za měsíc, protože se jim nechce.
K tomu donucování - já mám děti o neco mladší, ale případnému vzdorovali předchozím tím, že jim dávám velký prostor projevit svůj názor a vybrat si. Např. nediskutuju o tom, že budou chodit na kroužky, ale můžou si vybrat podle sebe. Nediskutuju o tom, že se budou podílet na domácích pracech, ale můžou si vybrat, co chtějí dělat. U nás to zatím stačí. Švagrová má starší děti, dělá to stejně a jakmile to začne směřovat k tomu, že by děti nedělaly nic, okamžitě konci kapesné, domácí servis, přístup k počítači mimo domácích úkolů, jakékoliv laskavosti, peníze na zmrzlinu, kino apod. a deti vždycky rychle pochopí, co je pro ně výhodnější.Příspěvek upraven 30.06.20 v 09:21
Bohužel u nás to nefunguje. Ani domácí práce, které si vybral, nakonec měl problém splnit. Kroužky si vybírá a chodí na ně, jen se Skautem byl problém a díky komunikaci jsme zjistili o co šlo a podpořili jsme ho, chodit nepřestal a teď je rád. Jak jsem psala výše - nepomáhá vůbec nic. Ani odříznout od výhod, to se chvilku vzteká a pak zas jede ve známých kolejích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:28
@BohunkaP píše:
Tohle je ale dost zjednodušený pohled.U mnoha dětí, které do ZUŠky začnou chodit původně z vlastního zájmu a nadšení, zájem opadne ve chvíli, kdy zjistí, že hra na hudební nástroj obnáší nutnost pravidelného cvičení.
Toto ale třeba pro mne osobně není důvod k tomu, aby dítě po půlroce nástroj odložilo. Takový přístup ho naučí jediné - když něco stojí práci a úsilí, vybodnu se na to… Určitě není v pořádku, když dítě přijde už na přijímačky do hudebky otrávené - když tam ta chuť chybí od úplného počátku a jde opravdu jen o touhu rodičů, to je samozřejmě špatně. Ale pokud zájem začne opadat s odůvodněním „ono se musí každý den cvičit a to mě nebaví“, tak je škoda (a podle mého názoru i chyba) ustoupit a dovolit s nástrojem skončit.
Je opravdu málo dětí, které mají od přírody takové „svaté nadšení“ pro hudbu, že dobrovolně a vytrvale cvičí složitější etudy (nebo se učí hudební nauku)
Ano, to je pravda. Ale je to zas jen o komunikaci. Dětem jsem vše vysvětlovala a připravovala je na to, co se bude dál dít a že to nebude jen tak. I přesto třeba syn na vysněný Skaut po nějaké době nechtěl. Zjistila jsem proč a chodí dál. Někdy to fakt může být jen banalita. Nemyslím si, že je dobré říct jen platím to a chodit budeš, přes to vlak nejede. Sousedi dávají syna na klavír, nechtěl, má k tomu odpor…denně řev na celou ulici. Nevím no, to pak musí nabourat kompletně vztahy v rodině. Mě zas rodiče k ničemu nevedli, říkali, že na to nejsou peníze atd…a teď na stará kolena si dělám VŠ a mrzí mě, že mě nepodpořili. Dnes bych byla úplně jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 11:35
@Kazimíra Olejovka píše:
Ano, to je pravda. Ale je to zas jen o komunikaci. Dětem jsem vše vysvětlovala a připravovala je na to, co se bude dál dít a že to nebude jen tak. I přesto třeba syn na vysněný Skaut po nějaké době nechtěl. Zjistila jsem proč a chodí dál. Někdy to fakt může být jen banalita. Nemyslím si, že je dobré říct jen platím to a chodit budeš, přes to vlak nejede. Sousedi dávají syna na klavír, nechtěl, má k tomu odpor…denně řev na celou ulici. Nevím no, to pak musí nabourat kompletně vztahy v rodině. Mě zas rodiče k ničemu nevedli, říkali, že na to nejsou peníze atd…a teď na stará kolena si dělám VŠ a mrzí mě, že mě nepodpořili. Dnes bych byla úplně jinde.
Ano, to je přesný. Najít tu míru je dost umění, ale bez komunikace s dítětem to prostě nejde. Proto nějaké nucení přes sílu, prosazování autority za každou cenu, protože „tohle si dítě prostě nemůže dovolit“ je k ničemu. Já si tedy z dětství taky pamatuju nějaké pro dospělé třeba banality, proč jsem něco nechtěla dělat, ale nikoho to nezajímalo. Naopak jindy jsem potřebovala pomoc s dohledem, abych něco dělala pravidelně, ale podporu jsem nedostala. To se pak pracně dohání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
