Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já ti rozumím…
Manžel je při tobě, ale pozor na to… možná si někdy uvědomí vazby k rodině a začne být jiný, i to se stává, jinak záleží na tom, jak je povahově rodině podobný, jestli jde spíš k tobě (modernější uvažování) nebo je konzervativec jako rodina.
Ale teď je důležité to, že oni si vás takhle vynucují. Je to jejich názor, jejich věc.
Ty si myslíš, že k nim nepasujete a nemáte si co říct. Je to čistě na vás, jestli nejste schopni udělat kompromis a čas od času to „překousnout“, tak to nech být, odmítněte je, vymlouvejte se a podobně. U mě třeba pak přijde i období, kdy to celkem v klidu několikrát za sebou přečkám… ale jsem přesycena a zas musím mít nějakou dobu „výmluv“, jsem vděčná za každou rýmu a chřipku v rodině
a podobně.
Vysvětlit to nejde, byly bychom nevděčný, to jsme tak jako tak. Když jsem nad tímhle problémem přemýšlela, vyšlo mi jediné řešení - ideál je odstěhovat se do zahraničí - nejlépe tři hodiny letecky, aby „dovolená“ byla možná tak max. jednou za rok na dva týdny ![]()
Tak se modli, ať už je škola… mě se taky vždycky uleví…mám to podobně…
NiKi
pískej si,že to máš jen o prázdninách ,já to mám naopak
přes léto jsou na chalupě a je relativní klid
,ale podzim,zima a kus jara jsou ve městě 5 mn od nás a to je to samý možná horší
![]()
Díky, o tom zahraničí jsem taky uvažovala ale momentálně to není možné. Co se týká manžela, tak mám dost silné podezření, že ho očkují proti mně (i syna), ale vím že on má svojí hlavu a ta manipulace mu taky vadí. Mně šlo hlavně o to jestli je lepší se pořád vymlouvat a nebo jim to říci tzv. natvrdo že prostě ne a ne, v takovém případě neumím odhadnout co by následovala, zřejmě by to „odnesl“ manžel protože by mu pořád volali a stěžovali si na mě.
Ještě jsem nenapsala, že ty problémy jsou hlavně s tchánem, s tchyní bych se asi dokázala nějak domluvit, ale ona ho musí poslouchat, on dělal než šel do důchodu zástupce ředitele na jedné škole a tak je přesvědčený že ho všichni musí poslouchat, on jediný má pravdu atd.
No, tohle nebude jednoduchý. Diplomatický takt, protože spálit mosty, to by asi nebyo dobré už kvůli synovi. Já bych se asi snažila jednou za čas to prostě nějak přežít, a po zbytek času se vymlouvat. Resp. se fakt snažit obhájit reálnými důvody.
Mne takhle komanduje moje mama. Vsecno vi nejlip, ma letite zkusenosti(jedine spravne), klidne mi poradi i s rizenim auta(nikdy nemela ridicak a nikdy nesedela jinde nez na sedadle spolujezdce). Radi tak me i moji sestre, ale rada poradi i s zivotem nasich manzelu a deti. Docela se kvuli tomu hadame a sestra i ja jsem obe nejmene jednou vybuchly tak, ze jsem s mamou pul roku nemluvily…Sama vola minimalne, ale casto si stezuje, ze ji malo volam a organizuje nam vylety k ni, protoze potrebuje s cimsi pomoct, vola mi treba ve ctvrtek,ze mame v sobou prijet(pred druhou MD jsem pracovala jednou mesicne i o vikendu a organizovali jsme si vikendy mesic dopredu)…Nastesti je pomerne moderni, ale to komandovani fakt nic moc. Podotykam, ze mi je 35 let, mam VS, dve deti, ale pro mamu asi nikdy nebudu schopna samostatneho rozumneho uvazovani ![]()
No, casem se to trochu zlepsilo, sestra provozuje metodu jednim uchem dovnitr, druhym ven pomerne uspesne, ja to vydrzim tak tri dny max a pak bouchnu, pohadame se. Nasi manzele uz k ni nechteji jezdit vubec.
Kam to povede jsem ji vysvetlovala mocktrat, ale neni to celkem k nicemu, ona je zrejme presvedcena, ze potrebujeme pomoct, at se nam to libi nebo ne… Neni schopna pochopit, ze o to nestojime…Radu nemam, delame to jako vy. Chvili to vydrzim, pak potrebuju dlouhou pauzu. Nejhorsi je, ze mama to mysli dobre a je v podstate hodna zenska…
Předesílám, že tohle neznám, ale napadá mě naplánovat na začátku prázdnin léto - tehdy mám dovolenou já, tehdy muž, tehdy jedeme společně pryč, tenhle víkend pojedeme tam, tehnle onam a v tomto a tomto termínu bychom přijeli k vám na chatu (třeba 2× za prázdniny). Oznámit jim to (nebo se zeptat, jestli to vyhovuje), požádat je, ať na tyhle termíny naplánují všecky práce, s kterýma by potřebovali pomoct a že zbytek léta máte prostě jiný program. Oni budou vědět, že přijedete, kdy a na jak dlouho a třeba to bude lepší… Samozřejmě by bylo lepší, kdyby jim to sděloval manžel ![]()
No ale třeba je to blbost… Ale přijde mi to jako takové důstojné řešení situace, vy se máte na co odvolat a na čem trvat, nemusíte se vymlouvat, protože se to tak na začátku prostě řeklo ![]()
Tak ja, z vlastni zkusenosti, bych nejdriv poprosila manzela, aby jim to razne, ale slusne vysvetlil, ze prijedete pokud se budou chovat. Kdyz by to nepomohlo rekla bych jim to sama a pak tam proste nejezdila, na sms nereagovala…Mate vlastni zivot a proc si ho nechat otravovat babou a dedkem???
Copak nechapou, ze mate vlastni zivot?
u nas to fungovalo. Ted kdyz chteji videt deti, jezdi oni a musi se chovat, ja mam prorizlou hubu a uz jsem jim jednu navstevu predcasne zkratila kvuli blbym kecum ![]()
drzim palce a pevne nervy ![]()
Ahoj, já mám taky problém s tchány, možná skoro stejný jako ty. Taky by byli nejradši, kdybychom byli pořád u nich, taky jsou nejchytřejší na světě. U nás jsou navíc oba ještě lékaři, takže si třeba představ, jak probíhalo maje těhotenství nebo porod
stokrát jsem slyšela, že jsem laik a ničemu nerozumím
A navíc jsou tak neomalení a arogantní, že k nám naprosto běžně chodí bez ohlášení a ani nezazvoní
prostě najednou stojí v předsíni nebo sedí na terase
Nejhorší je, že já jsem pak naštaná celý den, ale jsem jediná, kdo má ten den zkažený
Takže už jsme párkrát takhle schválně nebyli doma, nevím, jak jinak jim dát najevo, že se mají ohlásit aspoň sms, nebo když už nic, tak je slušné aspoň zazvonit
Manžel jim to říkal asi stokrát, ale kdepak by to barli na vědomí. Oni jsou tak sebestřední, že si myslí, že čekáme nastoupení, kdyby oni náhodou chtěli přijít ![]()
Jinak naše návštěvy u nich jsem už výrazně omezila, prostě používáme výmluvy - máme jiný program, přijede k nám návštěva apod. Někdy sice zalžu, ale fakt nebudu lítat, jak oni si písknou ![]()
U nás je to tak, že občas na tu návštěvu k přítelovým rodičům jedu se synem a přítelem, ale většinou jezdí kluci sami. Když se začnou na mě vyptávat, tak přítel vždycky řekne že odpočívám a nebo že mam uklízecí den a basta.Nesnáším když mě někdo do něčeho nutí.
A jestli se jim to líbí nebo ne, tak to je mi srdečně jedno.
A zvláštní je že moji rodiče jsou úplně jiní.
![]()
Díky vám všem, aspoň vidím že v tom nejsem sama
.
Anqua: o naplánování jsem se zezačátku taky snažila, ale těch keců - proč chceme jet jinam než k nim, oni si totiž myslí že musí být na prvním místě.
Taky jim není nikdo není schopen vysvětlit, proč u nich nechce být syn, on je 2 týdny s námi na dovolené a jinak je přes prázdniny doma, na tábory nejezdí ale je nejraději když může být s kamarády a ne poslouchet celý den nějaké mentorování, mně pak vyčítají že „musí“ být o prázdninách doma když by mohl být u nich, pořád dokola.
Sušinka píše:
U nás je to tak, že občas na tu návštěvu k přítelovým rodičům jedu se synem a přítelem, ale většinou jezdí kluci sami. Když se začnou na mě vyptávat, tak přítel vždycky řekne že odpočívám a nebo že mam uklízecí den a basta.Nesnáším když mě někdo do něčeho nutí.A jestli se jim to líbí nebo ne, tak to je mi srdečně jedno.
A zvláštní je že moji rodiče jsou úplně jiní.
![]()
![]()
týýýbrďo, říct že odpočíváme… to by byl oheň na střeše!!! ten zmarněný čas!!! ![]()
to bych si fakt u nás nelajsla, u nás je slovo „odpočinek“ stejně jako „kultura“ v seznamu sprostých slov ![]()
NiKi
Jee. u nas taky… ja obcas mamu rada vytacim slovy… ze se mi nechce
mame to 100 km a fakt mam nekdy o vikendu pravo na odpocinek..
Jo a u nas jsem lekar ja, ale stejne mi mama rada poradi i se zdravotnimi neduhy
ona proste vi vsechno nejlip ![]()
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Tchánovci bydlí ve stejném městě, přes rok o nich příliš nevíme, ale vždy na léto se přestěhují na chatu (zhruba 100 km). Nás pak nutí abychom tam za nimi jezdili na dovolenou nebo aspoň na víkendy.Když tam přijedeme, organizují nám život, vnucují svoje názory, navíc já jsem moc nezapadla do jejich představy o „správné“ manželce (která je z doby asi tak před 50 lety - třeba podle tchána patří ženská akorát k plotně, ale já pracuji jako manažerka v jedné firmě) což mi nezapomenou občas dát najevo, vlastně se se mnou moc nebaví a ani si nemáme co říci. Taky by chtěli by mít syna u nich na prázdninách, ale on tam nechce být, protože ho neustále hubují, snaží se ho vychovávat, atd. Problém je, že se nic nedají vysvětlit, pořád musí být po jejich, takže celé léto 2-3 x týdně otravné telefonáty, SMSKy kdy přijedeme, kdy přivezeme syna atd., atd. pořád dokola. Manžel je naštěstí při mně, ale také ho to trápí, má špatný pocit když třeba zavolají že by potřebovali pomoci natřít plot, což je zase jenom záminka jak nás tam dostat. Oni se k němu a vlastně k nám oběma chovají jako k dětem, oni ví všechno nejlíp, pořád nám něco vnucují, hodnotí atd. Budu ráda za každou radu, protože letos jsme byli z toho celé léto otrávení, už mně nebaví se pořád na něco vymlouvat protože k nim jezdit je fakt o nervy a vlastně jsem ráda že už začne škola, děkuji.