Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Představ si, že je ti deset, zbořil se ti rodinný život, táta bydlí pryč, s jinou paní než s maminkou, kterou objímá a vůbec je vidět, že jí má rád. A ty tátu vidíš čtyři dny v měsíci. Bojíš se, že táta odejde a už se nevrátí, že když přestal mít rád maminku, možná přestane mít rád i tebe. A ty si jen malá holka, co nic nedokáže změnit. Nic ovlivnit. Jen tátovi pořád připomínat, že ho miluješ nadevše na světě a doufáš, že tě neopustí jako opustil mámu.
Já se holce nedivím.
Náš syn na mě a na svém otci taky visí. Miluje nás oba. Pořád nám to říká, objímá se, mazlí se. První rok po rozchodu chtěl spát se mnou v posteli. Ty děti jsou křehký, i když se tváří, že je všechno v cajku ![]()
@Parninas píše:
Kdyby to bylo naopak a desetileté dítě by brečelo kvůli tomu, že maminku vidí 4 dny v měsíci a říká jí, že ji miluje, tak bys taky řekla že to přehání? A že potřebuje odbornou pomoc?
Mi kolikrát přijde, že lidi berou dobrého otce, kterého mají děti rádi, jako lochnesku.
Pokud by se chovalo tak, jak to popisuje zakladatelka, tak bych měla starost o jeho duševní zdraví. Ale těžko to posuzovat, každá rodina je jiná, každé dítě je jiné. Já bych se ale určitě někam poradit šla.
@Freesia píše:
Nic v tom nehledej, prostě se jí po tatínkovi normálně stýská. Asi by chtěl mít oba rodiče spolu a třeba o to tímto způsobem podvědomě o usiluje. Časem to asi bude méně intenzívní. Vůbec bych to neřešila. Důležité je, aby jí dal najevo, že on ji má taky rád. A co se výchovy týká, za víkend ji moc nevychová, ale nějaký režim u vás taky má, ne? Nechodí snad spát o půlnoci a podobně?
Na mého muže se občas věší i jeho třináctiletá, která v začátcích taky nechtěla od něj pryč. Nebo když se objímám já s mužem, tak se někdy na nás navěší všechny děti (všechno holky).
Děkuji za reakci… Já jsem nechávala všechno na partnerovi právě, protože si nejsem zatím jistá, jakou roli mám v tomto domácím uskupení sehrávat. Ale přestává mi to vyhovovat, protože to začíná být anarchie ![]()
Do půlnoci koukají na televizi a ráno vyspávají do jednácti, pak se teda sbírají jako že snídaně a pak vymýšlejí, co budou dělat, partner najednou pak zjistí, že někam bude třeba potřebovat testy, atd. Právě si říkám, že by měl se zářím začít platit nějaký režim, že testovací období a prázdniny skončily a teď by to chtělo do toho vnést řád ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
Představ si, že je ti deset, zbořil se ti rodinný život, táta bydlí pryč, s jinou paní než s maminkou, kterou objímá a vůbec je vidět, že jí má rád. A ty tátu vidíš čtyři dny v měsíci. Bojíš se, že táta odejde a už se nevrátí, že když přestal mít rád maminku, možná přestane mít rád i tebe. A ty si jen malá holka, co nic nedokáže změnit. Nic ovlivnit. Jen tátovi pořád připomínat, že ho miluješ nadevše na světě a doufáš, že tě neopustí jako opustil mámu.Já se holce nedivím.
Náš syn na mě a na svém otci taky visí. Miluje nás oba. Pořád nám to říká, objímá se, mazlí se. První rok po rozchodu chtěl spát se mnou v posteli. Ty děti jsou křehký, i když se tváří, že je všechno v cajku
Hezky napsáno, moc děkuji! Pouze bych zde uvedla na pravou míru, že rodinu rozbila matka. Takže na její straně je hněv dcery…
@Anonymní píše:
Děkuji za reakci… Já jsem nechávala všechno na partnerovi právě, protože si nejsem zatím jistá, jakou roli mám v tomto domácím uskupení sehrávat. Ale přestává mi to vyhovovat, protože to začíná být anarchie
Do půlnoci koukají na televizi a ráno vyspávají do jednácti, pak se teda sbírají jako že snídaně a pak vymýšlejí, co budou dělat, partner najednou pak zjistí, že někam bude třeba potřebovat testy, atd. Právě si říkám, že by měl se zářím začít platit nějaký režim, že testovací období a prázdniny skončily a teď by to chtělo do toho vnést řád
jakej řád? Pořád se vidí čtyři dny v měsíci.
Jiné by to bylo, kdyby měli střídavku, tam je řád, pravidla, režim, škola, potřeba.
Pokud mu holka neskáče po hlavě, nediriguje vás, neútočí na tebe a podobně, nechala bych jim víkendy v pohodové atmosféře. I v úplných rodinách se víkendy proválejí a děti chodí spát později, protože se nemusí vstávat do práce a do školy. Zkus to nechat na něm/na nich.
@Anonymní píše:
Hezky napsáno, moc děkuji! Pouze bych zde uvedla na pravou míru, že rodinu rozbila matka. Takže na její straně je hněv dcery…
to ty děti ještě moc nechápou. S tátou je méně, táta je ten, kdo odešel. Z jakých důvodů, to to dítě ještě nepochopí (a ani nemá smysl to moc vysvětlovat, jen by se mohlo začít zabředávat, co byla čí vina - a to moc smysl nemá). U nás si otec upíchl dítě s milenkou a po mém odchodu si jí nastěhoval do „našeho“ domu. Syn tyhle souvislosti pobere nejdřív v pubertě… ![]()
@Ms.Ragdoll píše:
Mně osobně na podobných příbězích přijde úplně nejsmutnější to, že dítě je ČTYŘI DNY v měsíci s rodičem, a jeho nový partner, který šel vědomě do vztahu s člověkem co má dítě, se cítí „nekomfortně“. Blbý čtyři dny nedáváš to, že dítě zcela logicky vyžaduje pozornost rodiče, kterého vidí tak málo.Já nevím, na mě chování té holčičky působí hrozně smutně, ne přehraně, ne jako jako schválnost, ale jako projev smutku a strachu. A přestože je mi jasný, že to nemyslíš zle, a že jako bezdětná holka za to nemůžeš, přijde mi tvoje myšlení nedospělé a nesympatické.
Máte jeho dceru čtyři dny do měsíce a ty na ni koukáš jako na „soupeře“, ohrožení. Být tebou, hledám bezdětného chlapa. Jsi jedna z těch, co cizí dítě nedává. To není nic zvláštního, má to tak hodně lidí, ale měla by sis to přiznat a zařídit se podle toho. Ušetříš sobě i jim spoustu trápení do budoucna.
Příspěvek upraven 24.08.21 v 12:36
Hele, zažila jsi to? I blbý čtyři dny jsou ze začátku vlastně docela dost na to, aby se člověk cítil nekomfortně. Je to nová poměrně dost stresující situace a je potřeba chvíli vydržet, než si to sedne. A do té doby se prostě nemusí cítit úplně ve své kůži a jako doma, když tam za holka bude. Tímto zakladatelce vzkazuji, že se to brzy srovná. ![]()
Na mě to nepůsobí, že v holce vidí soupeře. Pozastavuje se nad těmi projevy lásky a slovními obraty, protože u nich doma to na denním pořádku nebylo a přijde jí to divné. Na to má jistě právo, je z jiného prostředí a tak se ptá, jestli v jiných rodinách je normální, aby dcera říkala otci, že ho miluje a psala mu básničky.. Dozvěděla se, že ano. Pro mě je to třeba celkem překvapivá informace, také žiju v tom, že slovo miluji tě a zamilované básničky patří pouze partnerovi, ale tak co, všude je to jiné, rozšířila jsem si obzor.
Jsi žárlivá hysterka, keci jako „zamilované randění“,tak to už je moc. Jsi normální?
@Iremka A mně přitom přijde jako hysterická spíš vaše reakce, Iremko ![]()
Zakladatelko a už jsi za semetriku
Hele a já tě celkem chápu. Jsem z těžce studeného odchovu, že mě má někdo rád jsem snad slyšela až od svého prvního kluka a chování tvé bonusové dcery mi taky normální nepřijde. Na druhou stranu jsem si vztahem s cizím dítětem prošla a vím, že ona žárlivost v tom hraje, třeba i podvědomě, velkou roli. Ty se o chlapa dělit nechceš, proto se cítíš nekomfortně a proto ti chování holky přijde praštěný. Ale ono to fakt nemá smysl řešit. Buď na srandy, na zábavu a výchovu nech na tatínkovi. Ty si čti knížku, jdi ven, s kámoškama nebo si doma prostě jen pusť svůj film a nech je, ať si oni jdou spát třeba až ráno. Velká výhoda totiž je, že to není tvoje dítě a ty se tím stresovat nemusíš. Pokud ti nedělá vyloženě zle teda, ale o tom se nezmiňuješ. Tak se zkus hodit do pohody ![]()
Jak už někdo psal, problém bude spíš u tebe. Bože ženský, hledejte si radši bezdětnýho chlapa, když vám tohle vadí
Přijde mi moc krásný, jaký spolu mají vztah a za divnou považuju spíš tebe, to se nezlob
@Sworley píše:
Zamilovaný randění, jo?Jako kam vy už tady budete ty diskuze o nevlastních dětech šponovat?
Hnus, mam dost.
Absolutní souhlas. Vždycky když už si říkám, že horší už to tady být snad nemůže, tak to vzápětí někdo překoná ![]()
A mně zase přijde divný, aby desetiletá holka psala láskyplný básničky, dělala při návratu k mámě scény a volala tatínkovi v deset večer
Pokud jí doma někdo netýrá. Zakladatelku bych fakt neodsuzovala.
@Anonymní píše:
Hezky napsáno, moc děkuji! Pouze bych zde uvedla na pravou míru, že rodinu rozbila matka. Takže na její straně je hněv dcery…
Děti tohle nechápou. A hlavně by jim to mělo být jedno, není to jejich starost. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy si ze mě rodiče dělali zpovědnici a dnes jim to vyčítám, že mi tím sebrali bezstarostné dětství. A to ani nejsem z rozvedené rodiny.
A o jakém hněvu píšeš? Vždyť jsi psala, že spíš projevuje (pro tebe) nadměrné množství lásky.
@Monikap3 píše:
A mně zase přijde divný, aby desetiletá holka psala láskyplný básničky, dělala při návratu k mámě scény a volala tatínkovi v deset večerPokud jí doma někdo netýrá. Zakladatelku bych fakt neodsuzovala.
Byli tví rodičové studení čumáci? Jestli jo, tak to prostě nemůžeš chápat. Je normální, že děti projevují svým rodičům bezpodmínečnou lásku a to i tímhle způsobem. A tam je pak obzvlášť smutné když to ten rodič neopětuje.