Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, tak se povznes i s kamarádkou
Opravdu se obáváš zbytečně. Pokud o tebe projevila zájem, což podle příspěvku ano - líbíš se jí a přitahuješ ji stejně jako ona tebe - a z toho mi vyplývá, že tvé obavy kvůli nezkušenosti a kritice jsou zbytečnou brzdou.
@Anonymní píše:
Jdi do toho!!! Co já bych za to dala.
Tajně miluju svoji kamarádku a ona ne a ne zabrat.
Už se z toho dlouho trápím.Raději anonym, snad to chápete..
Děkuju za reakci, nevadí anonym, já jsem taky
můžu se tě zeptat jak si to té své kamarádce dala nejevo? u nás to natěstí nějak samo vyplynulo
Zakladatelka
@Anonymní píše:
Děkuju za reakci, nevadí anonym, já jsem takymůžu se tě zeptat jak si to té své kamarádce dala nejevo? u nás to natěstí nějak samo vyplynuloZakladatelka
Já myslím, že to jde poznat. Každý by to poznal
. Když jsme spolu, líbáme se a takové ty věci. Pro ni je to jenom asi povyražení, já nevím, asi nemá zájem, ikdyž já bych chtěla neco víc, ona nechce. Je nejspíš zamilovaná do jiné ženy.
Anonymka K.
@Anonymní píše:
Já myslím, že to jde poznat. Každý by to poznal. Když jsme spolu, líbáme se a takové ty věci. Pro ni je to jenom asi povyražení, já nevím, asi nemá zájem, ikdyž já bych chtěla neco víc, ona nechce. Je nejspíš zamilovaná do jiné ženy.Anonymka K.
To je mi líto, že to máš takhle. to asi už raději nic, než se tak trápit? Já se bojím i toho líbání, budu znít jako děcko, ale bojím se, že to zkazím
je to jiné než s mužem? u chlapů mám takovou jistotu, prostě na ně stačí málo, ale se ženou ![]()
@Anonymní píše:
To je mi líto, že to máš takhle. to asi už raději nic, než se tak trápit? Já se bojím i toho líbání, budu znít jako děcko, ale bojím se, že to zkazímje to jiné než s mužem? u chlapů mám takovou jistotu, prostě na ně stačí málo, ale se ženou
Nééé neboj se, hlavně si to užij ![]()
Ano, je to jiné než s mužem, něžnější, procítěnější.. a hlavně, pro Tebe to bude něco nového, budeš toho mít plnou hlavu a nebudeš myslet na nic jiného.
Ale bude to super, uvidíš ![]()
@Anonymní píše:
Nééé neboj se, hlavně si to užij
Ano, je to jiné než s mužem, něžnější, procítěnější.. a hlavně, pro Tebe to bude něco nového, budeš toho mít plnou hlavu a nebudeš myslet na nic jiného.
Ale bude to super, uvidíš
Děkuju ti za podporu, doufám, že máš pravdu, zatím cítím, že to tak kutečně bude.
@mo_hajkova píše:
Ja bych do toho nesla, ale v tom nevidim problem
proč bys do toho nešla? a v čem je problém?
@Anonymní píše:
proč bys do toho nešla? a v čem je problém?
Promin, napsala jsme to trosku spatne. Mela jsem na mysli, ze nevidim problem v tom aby nekdo byl stastny timto zpusobem. A musis to udelat, pokud myslis, ze to je nejlepsi pro tebe. Uplne te podporuju ![]()
Ja do toho nebych sla, protoze je to jine nez s muzem a myslim, ze nebude se mi libit - jednym slovem strach. To je jedinny duvod. ![]()
Holky, prosim, co byste delaly na mem miste? Uz asi 10 let znam jednu holku ze sousedstvi, je nam obema kolem 40, jsme vdane a mame skolni deti. Za posledni asi tri roky jsme se dost sblizily, mame spolecne zname, tak jsme se casto potkavaly na ruznych akcich a oslavach. Zjistily jsme, ze mame hodne podobne zajmy, nazory, vkus atd., no proste ze jsme spriznene duse a staly se z nas nejlepsi kamaradky. Moc jsme si toho o sobe rekly a spoustu toho uz i spolu stihly prozit. Pripada mi, ze se zname cely zivot. Povazuju to uz v tomhle veku docela za zazrak a moc si toho vazim. ALE… Minulou zimu jsme spolu stravily par dnu samy na lyzich a ja se do ni zamilovala. Ale fakt silene a vubec si s tim neumim poradit. Asi to do znacne miry zpusobilo jeji chovani ke mne, dava mi casto najevo, jak me ma rada, pohladi me, kdyz mi neco vypravi, chytne me za ruku, da mi pusu. Ale ona to tak ma, je proste mila a pratelska. Na me srdce to nicmene zapusobilo jinak a od te doby na ni prakticky neustale myslim, pri praci, pred usnutim, pri rizeni auta… Snad kazdou vterinu mi probleskne hlavou vzpominka na ni. Libi se mi jak je hodna, starostliva, pecliva, jak se o me zajima, jak se smeje, jak vypada, jak se obleka. Je proste dokonala a nadherna. Myslela jsem, ze to odezni a ze je to jen nejake momentalni pomateni smyslu. Ale prave naopak, je to cim dal silnejsi. A to uz to trva vic nez rok a pul. Co mam delat? Nikdy bych nerozbila rodinu, chci pro deti jen to nejlepsi a doma nam to hezky funguje. Ale strasne bych ten cit s ni chtela sdilet, libat se s ni, hladit ji a objimat. Bojim se ji to rict, mohla by se vydesit a prisla bych o ni i jako o kamaradku. To je asi vcelku jiste, parkrat uz se na podobne tema stocila rec a vim jaky je jeji postoj
. Obcas pronese nejakou pozitivni hlasku o jejich manzelskem sexu a me z toho boli srdce. Jsem z te situace tak strasne nestastna a frustrovana. Doma samozrejme funguju, rodinu mam na prvnim miste, ale kdyby to bylo na mne, tak sex uplne vynecham. Nemam zadne zkusenosti s holkama, ale najednou me chlapi uplne prestali zajimat. Netusim, co to ma znamenat. Pred par lety jsem si s manzelem prosla dost hnusnym obdobim (milenka), tak me to snad nejak poznamenalo nebo co. Kazdopadne na pricine ted asi nezalezi, otazka je, jak resit ty nasledky.
@Nestastna1975 tyjo, zajímavý. Každopádně pokud ona to necítí tak, jak ty, je to vyřešeno samo
Pokud urcite vis, ze na tom neni stejne, ba naopak, tak bych ji taky nechtela vidat. Mozna bych ji to tak i vysvetlila. Sice Ti to bude asi hodne neprijemne, ale ona pak kontakt take omezi. Je to podle me lepsi nez to nechat „nejak vysumet“, coz by se ji mohlo dotknout a jeste by Te treba „uhanela“, o coz nestojis a trapila by ses jeste vic. Taky budes vedet, ze mela sanci a mohla projevit zajem a city a nebudes zit s pocitem „co by kdyby“.
Je to nestastna laska jako kazda jina, fakt, ze je to zena, na tom nic nemeni…
Mrzi me to. Na svete je jen par horsich veci nez nekoho milovat a vedet, ze city nejsou vzajemne
Na druhou stranu, timto si v zivote projde skoro kazdy a uvidis, ze se z toho dostanes.
Stalo se mi, ze jsem byla dlouha leta zamilovana do skvele kamaradky. Informace a naznaky, ze ona to ma jinak, jsem vubec nedokazala vnimat. Pak jsme si to jednou pod vlivem okolnosti vysvetlily - byla z toho rocni oboustrane vztekla korespondence a i po letech je to velmi napjate, kdyz se nekde potkame. Coz me mrzi, protoze je skvela. Obe jsme uz stastne zamilovane jinde (a k tomu to cele bylo dobre). Ale prala bych si, aby to cele probehlo jinak, abych tehdy spolkla touhu vykricet na ni, jak ji miluju a jak jsem zklamana atd. Protoze zamilovanost nakonec fakt opadla (i kdyz mozna jen kvuli tomu dramatickemu „rozchodu“), ale jako kamaradka mi stale chybi. Moje rada by tedy byla, ze kdyz vis, ze ona to vnima jinak, bydli blizsko a ty nechces nic rozbijet, tak ji nic nerikej, uzivej si ji jako svoji můzu, jejiz existence ti pomaha zit tvuj zivot… A jestli je to s manzelem fajn, jak pises, nezapomen rozvijet i vztah s nim. Tak to vidim optikou mych zazitku ja. Anonym Anna
@Nestastna1975 píše:
Holky, prosim, co byste delaly na mem miste? Uz asi 10 let znam jednu holku ze sousedstvi, je nam obema kolem 40, jsme vdane a mame skolni deti. Za posledni asi tri roky jsme se dost sblizily, mame spolecne zname, tak jsme se casto potkavaly na ruznych akcich a oslavach. Zjistily jsme, ze mame hodne podobne zajmy, nazory, vkus atd., no proste ze jsme spriznene duse a staly se z nas nejlepsi kamaradky. Moc jsme si toho o sobe rekly a spoustu toho uz i spolu stihly prozit. Pripada mi, ze se zname cely zivot. Povazuju to uz v tomhle veku docela za zazrak a moc si toho vazim. ALE… Minulou zimu jsme spolu stravily par dnu samy na lyzich a ja se do ni zamilovala. Ale fakt silene a vubec si s tim neumim poradit. Asi to do znacne miry zpusobilo jeji chovani ke mne, dava mi casto najevo, jak me ma rada, pohladi me, kdyz mi neco vypravi, chytne me za ruku, da mi pusu. Ale ona to tak ma, je proste mila a pratelska. Na me srdce to nicmene zapusobilo jinak a od te doby na ni prakticky neustale myslim, pri praci, pred usnutim, pri rizeni auta… Snad kazdou vterinu mi probleskne hlavou vzpominka na ni. Libi se mi jak je hodna, starostliva, pecliva, jak se o me zajima, jak se smeje, jak vypada, jak se obleka. Je proste dokonala a nadherna. Myslela jsem, ze to odezni a ze je to jen nejake momentalni pomateni smyslu. Ale prave naopak, je to cim dal silnejsi. A to uz to trva vic nez rok a pul. Co mam delat? Nikdy bych nerozbila rodinu, chci pro deti jen to nejlepsi a doma nam to hezky funguje. Ale strasne bych ten cit s ni chtela sdilet, libat se s ni, hladit ji a objimat. Bojim se ji to rict, mohla by se vydesit a prisla bych o ni i jako o kamaradku. To je asi vcelku jiste, parkrat uz se na podobne tema stocila rec a vim jaky je jeji postoj. Obcas pronese nejakou pozitivni hlasku o jejich manzelskem sexu a me z toho boli srdce. Jsem z te situace tak strasne nestastna a frustrovana. Doma samozrejme funguju, rodinu mam na prvnim miste, ale kdyby to bylo na mne, tak sex uplne vynecham. Nemam zadne zkusenosti s holkama, ale najednou me chlapi uplne prestali zajimat. Netusim, co to ma znamenat. Pred par lety jsem si s manzelem prosla dost hnusnym obdobim (milenka), tak me to snad nejak poznamenalo nebo co. Kazdopadne na pricine ted asi nezalezi, otazka je, jak resit ty nasledky.
Jsi prostě na holky.Tak buď pokračuj ve svém životě a dál to můžeš tajit, popřípadě mít milenky anebo coming out ![]()
Holky, děkuji vám všem za názory.
Morálku jsem řešila taky, ale teď jsem ve fázi, kdy tuto otázku odsouvám. Jejího manžela osobně neznám, vím, že to není zlý chlap, ale prostě to asi u nich není bez chyb.
S kamarádkou si skutečně rozumíme, vždy se s ní uvolním jako s nikým, a proto jsem si i připustila, že bych do toho s ní šla
nejde o změnu orientace, muži mě sexuálně stále přitahují,, ale momentálně se mi nijak do nich nehce
ženy se mi líbí pořád stejně, asi spadám do škatulky bi
tohle nijak neřeším, víc mě trápí ta nervozita
ano, nedostatek zkušeností mě v tom brzdí, kéžbych se nad to dokázala povznést jako ty, ale asi máš pravdu