Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám to samé, ještě k tomu s pupkem. Tak chodím na kondiční jízdy ![]()
Já mám právě řidičák asi 10 let, ale nikdy neřídila, před rokem jsem to chvíli zkoušela, když jsem byla doma s dětma, ale pak jsem se začala pořád jen a jen vymlouvat. Zlom nastal nyní, musím jezdit do práce
, takže od pondělka válčím, v neděli se mi chtělo chvilkama i zvracet, jak jsem měla nervy, ale jezdím no, zítra to bude už po čtvrté, co pojedu do práce a zpátky, není zbytí, doufám, že jednou si to i oblíbím a nebude mi to dělat žádné potíže. Vždycky jsem to hrozně chtěla, tak teď je na to příležitost. Začala jsem tak, že jsem v sobotu i v neděli si udělala kolečko s manželem a projela si cestu do práce a zpět
a v pondělí už pak jela sama.
Ale řeknu Vám - to počasí ale vůbec nepřeje
z toho mám taky docela bobky, když slyším ty zprávy. Já jezdím v Brně, ne úplně do středu a cesta mi trvá asi 10 minut autem, ale i tak ![]()
@vernovot kondičkama jsem právě taky začala. Po 9 letech neřízení jsem si zaplatila 3 kondiční jízdy a myslím, že mi to pomohlo.
@UŽIVATELKA32 píše:
@vernovot kondičkama jsem právě taky začala. Po 9 letech neřízení jsem si zaplatila 3 kondiční jízdy a myslím, že mi to pomohlo.
Určitě to pomůže. Jsme na tom stejně, já se vymlouvala tak dlouho, až už to nešlo
A nechtěla jsem začínat s miminem v autě, tak to teď honím na poslední chvíli.
A jak ti to jde? Cítíš se na to?
Holky, ja ridim celkem dost a nervy mam porad. Loni jsem mela mensi havarku, na ledovce jsem zajela do skarpy, od ty doby se bojim jezdit na mokrym a v zime. Ale nejlepsi na strach je proste jezdit. Pomalicku, polehoucku, nekde na okresnich silnicich, kde neni takovej provoz. A idealne do zacatku nekoho po ruce, treba manzela nebo pritele, pokud ridi (a pokud neni nervak, haha, ja kdyz pritel ridi tak zaviram oci). Nic na tom neni. Akorat bych teda zacinala, kdyz je sucho, coz ted moc nehrozi. Ale aspon se naucite na horsim a pak to bude jen lepsi. Pozor na ledovku, radsi nevyjizdet, nebo aspon jet krokem a prudce nebrzdit, ja jela sice 20, ale dupla jsem na brzdu a byla v prikope.
@UŽIVATELKA32 píše:
Já mám právě řidičák asi 10 let, ale nikdy neřídila, před rokem jsem to chvíli zkoušela, když jsem byla doma s dětma, ale pak jsem se začala pořád jen a jen vymlouvat. Zlom nastal nyní, musím jezdit do práce, takže od pondělka válčím, v neděli se mi chtělo chvilkama i zvracet, jak jsem měla nervy, ale jezdím no, zítra to bude už po čtvrté, co pojedu do práce a zpátky, není zbytí, doufám, že jednou si to i oblíbím a nebude mi to dělat žádné potíže. Vždycky jsem to hrozně chtěla, tak teď je na to příležitost. Začala jsem tak, že jsem v sobotu i v neděli si udělala kolečko s manželem a projela si cestu do práce a zpět
a v pondělí už pak jela sama.
Ale řeknu Vám - to počasí ale vůbec nepřejez toho mám taky docela bobky, když slyším ty zprávy. Já jezdím v Brně, ne úplně do středu a cesta mi trvá asi 10 minut autem, ale i tak
To vis ze to pujde. Za chvili si to vsechno osahas a zautomatizujes. Takhle je to nejlepsi, kdyz proste musis a neni zbyti, pockej za mesic, uz budes ridit jak profik ![]()
@brumdinka píše:
Tak ono je to hlavně o tý praxi, já mám řidíčák od r.1998, ale řídit jsem začala až někdy po r.2006…a fakt dobře jsem začala jezdit až když sem si to srovnala v hlavě ve stylu, ted´ mám dle předpisů přednost já tak počkáš, tečka jedu…a i tak ráda jezdím jen po Karlovarskym kraji, kde to znám, dál kde to neznám bych měla trochu obavy, ale myslim, že bych to zmákladřív jsem, jak se říká na tachometru dvacet v očích smrt a jak sem viděla auto radši sem zastavila
ted´už jsem v našem starym autíčku vyježděná…jenže sme si koupili nový a manžel mi ho nechce pučovat
resp. zatím mi ho půjčí jen na kratší trati typu z obchodu s nákupem domů
ale to se poddá, já ho časem přesvědčim…ale je fakt, že to auto je o dost větší a na silnici se chová jinak než to malé
![]()
p. s. a uplně nejradši jezdím sama nebo max.tak s dětma, jelikož manžel má tendence mi do toho kecat
Příspěvek upraven 16.08.14 v 10:45
v podpisu máš chybu,,slovo,, navěky je dohromady
![]()
@vernovot ale jo, ten strach před tím než nasednu do auta je nejhorší, jak sednu, tak už spíš myslím jen na to, aby bych co nejpozornější a hlavně stačila vše sledovat, hodně si o tom v duchu povídám, jakože " teď jsem na hlavní, tak dobrý, pozor stopka, zastav, odbočuju do leva, všechny pouštím, a pozor přechod, může někdo přecházet atak… ![]()
dneska jsem musela třeba zastavit na stopku, pak jsem odbočovala do leva a dávala všem přednost, a jak odbočuju, vyklepaná, tak nějaký důchodce se rozhodl, že si zkrátí cestu a zkřížil mi cestu
, tak jsem v dom odbočování, když už jsem byla skoro ve svým pruhu musela zastavit
ale jinak zatím, žádný kolaps. Prostě ještě nejsem vyježděná, parkování taky se snažím už i předvídat tak, že budu muset zase odjet. Nemám prostě moc naježděno.
Holky, jdu vás trochu povzbudit. Taky jsem moc jezdit nechtěla, bála jsem se, do toho nervní přitel apod. Pak měl přítel úraz a nemohl půl roku jezdit a já musela jezdit ať jsem chtěla či nechtěla, ať jsem měla náladu či neměla, ať mě bylo dobře či blbě, prostě vždy a to nejen vzdálenosti domov x obchod, ale 200 - 300 km k prarodičům. Nejhorší to pro mě bylo v 2 měs. těhotenství, kdy jsem měla žaludek na vodě, motala se mi hlava a měla mžitky před očima, ale musela jsem. To pro mě byla největší škola v ježdění. Do dnes si nejsem moc jistá v parkování na třeba silnicích do kopce, ale už beze strachu sedám do auta a jedu kamkoliv potřebuji.
Tak ať se brzy „otrkáte“ a krásně vám to jezdí bez nehod a nepříjemných chvil ![]()
@UŽIVATELKA32 píše:
@vernovot ale jo, ten strach před tím než nasednu do auta je nejhorší, jak sednu, tak už spíš myslím jen na to, aby bych co nejpozornější a hlavně stačila vše sledovat, hodně si o tom v duchu povídám, jakože " teď jsem na hlavní, tak dobrý, pozor stopka, zastav, odbočuju do leva, všechny pouštím, a pozor přechod, může někdo přecházet atak…
dneska jsem musela třeba zastavit na stopku, pak jsem odbočovala do leva a dávala všem přednost, a jak odbočuju, vyklepaná, tak nějaký důchodce se rozhodl, že si zkrátí cestu a zkřížil mi cestu, tak jsem v dom odbočování, když už jsem byla skoro ve svým pruhu musela zastavit
ale jinak zatím, žádný kolaps. Prostě ještě nejsem vyježděná, parkování taky se snažím už i předvídat tak, že budu muset zase odjet. Nemám prostě moc naježděno.
To se časem a zkušenostmi zlepší
Ty nervy z toho jsou hrozný. Máš to do práce daleko?
Moc ne, asi jen 5km po Brne, parkovani mam i v praci i doma v uzke silnici jakoze sidliste, tak snad to bude lepsi a lepsi, rano jezdim jeste za tmy.
Koukam, ze je na svete jeste par dusi bez ridicaku a tech, co se boji.. ja jsem oboji a myslela jsem, ze posledni na svete..
Nejspis tomu ve 34 letech uz neuniknu. Kvuli praci. Vypada to na jaro, ale uz ted je mi.. nevolno..
K.
Já minulý týden udělala zkoušky. Čekám na vydání řidičáku. Doufám, že bude teplejší zima, na led si fakt netroufnu. Budu to zajímavé s dvěma prcky vzadu a obrovským pupkem. Přeci jen, v autoškole jsem měla jistotu instruktorky a žádné rozptýlení z dětí.
@siamka7 píše:
v podpisu máš chybu,,slovo,, navěky je dohromady![]()
jo a je děsně důležitý mě upozornit na slovo, který sem v příspěvku ani nenapsala ![]()
Ahoj taky mě čeká dělání řidičáku
Bude mi 28 let a už je asi na čase. Potřebuju ho hlavně kvůli práci.
Hlavně se bojim až budu vozit syna. Jsem z toho docela vyděšená a pořád to odkládám
Ale holky, kdybych nemusela vůbec si ho teda nedělala. Fakt s emi do toho nechce