Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@mehaaja píše:no tak to jo
No třeba když se přežbleptne, tak se tomu spolu zasmějeme… neurazí se… a občas se to vytáhne a smějeme se tomu znovuTo samé platí i naopak… POZOR - samozřejmě se tyhle věci netýkají bolestných událostí v životě, všude je nějaká hranice, kterou ale citlivý člověk nepřekročí.
@Eemii píše:nechápu běžné věci
Kdyz na tebe nekdy narazim, napric diskuzemi, kolikrat jsem si uz rikala, zda ty sve dotazy myslis vazne nebo vazne nechapes bezne veci.
@mehaaja píše:toje v pohodě …asi bych zrovna smíchy neumřela ,spíš bych mu řekla ,že je to to samé ..když neumí anglicky ,tak to nemůže vědět
příklad: třeba kdysi přítel chtěl u pokladny v obchodě žvýkačky, tak mu říkám, joooo, tam jsou ty šugr frí a on no ale já chcu ty bez cukru… tomu jsme se smáli ještě pět let poté… páč je blbej na jazyky a ví to a nemá s tím problém… každý něco neumí holt no.
@Bandii píše:
Mě třeba zrovna dneska přítel pohladil po břiše s dotazem: „Tak co, už víme, jak se to bude jmenovat?“ (Nejsem těhotná) Já jsem si po břiše přejela taky a odpověděla: " No asi Milka nebo Milena…" vyhazujíc zrovna obal od Milky… Oba jsme se zasmáli, objali a pokračovali v činnostech. Třeba takhle si představuji takové popichování a schopnost udělat si sám že sebe srandu.
tak vypichování špeků zrovna nemusím..ale to záleží,jestli je fakt máš nebo je to srandička
Škádlení je podle mě základ vztahu ![]()
Jednou mi kamarád řekl: víš co se mi na tobě líbí? Ze jsi taková praktická. Ty věci nemusí byt nutne hezky, ale hlavně prakticky!
Mohla bych se urazit ze se mu nelíbí moje oblečení atd ale já se smála ještě 2 hodiny.
Šlo o to ze mu ukapla hořčice na kabelku obag a já to jen setrela:)
A oba víme ze se máme fakt radi a ze to je sranda.
A tak mi je asi lito ze se smeju víc s kamarády než s přítelem.
Záleží jak to máš nastavené. Pro mě je vlastnost umět mě rozesmát velmi důležitá. Byli jsme na výstavě Země živitelka a muž se nechal vyfotit s kelímkem piva a klobásami v ruce pod parožím osmnácteráka.
To každý chlap nedá. Na to musí mít sebevědomí. ![]()
Řekla bych, že stav „dělat si srandu ze sebe sama“ je u lidí, co jsi sou sebou jisti. A mají nějakou úroveň sebevědomí. Takže dost dobře chápu, že to třeba někdo neumí, protože k tomu má své osobní důvody, lehce se soudí, že je člověk suchar, ale někdy k tomu můžou člověka vést osobní zážitky a zkušenosti.
Pak je to i o tom, že tyhle věci se dají naučit - pokud člověk získá u druhého jistotu, bude se cítit svůj, přijímaný, může se odstranit i blok z tohoto, ale pokud člověk nechce, tak s ním nic nehne. Takže bych řekla, že by bylo vhodné si o tom promluvit, a pakliže by se to nesetkalo aspoň s nějakým menším zábleskem pochopení, tak bych hledala v jiných vodách.
Ja si sveho muze vybrala, prave proto ze me umel rozesmat jak nikdo na svete. Pro me je to uplny zaklad pro spolecny zivot. Mam rada lidi, ktery me rozesmejou uplne ve vsech oblastech, moji kamaradi musi mit smysl pro humor…takze za me zcela neprijatelne.
Záleží na tom, jestli humor nepřekročí hranice. Já a můj muž se známe a víme, kam až můžeme zajít. Jsou věci (z minulosti, zdravotní problémy), které nás trápí a nikdy si z toho srandu neděláme.
je k ničemu, když musíš kontrolovat své chování, aby náhodou nebylo něco špatně …to není k žití a bude to horší než lepší…už to nebudeš ty…
Pro mě je humor taky to nejdůležitější. Vidam se s přáteli se kterými se smeju, ne s těmi kde se všechno bere vážně.
Naopak, čím víc si jsme bližší, tím je tohle intimnejsi, myslím to tak ze víme ze “můžeme”. Kdybych teď potkala noveho chlapa tak si z nej hned první den nebudu dělat srandu.
Jsem z toho zoufala, zase má totiž vlastnosti které žádný můj ex neměl a je strašně fajn, jenomže co z toho když si sednu k němu do auta a během 15 min mě většinou přejde humor? Vlastně ani nevím jak to děla ![]()
@Anonymní píše:
Pro mě je humor taky to nejdůležitější. Vidam se s přáteli se kterými se smeju, ne s těmi kde se všechno bere vážně.Naopak, čím víc si jsme bližší, tím je tohle intimnejsi, myslím to tak ze víme ze “můžeme”. Kdybych teď potkala noveho chlapa tak si z nej hned první den nebudu dělat srandu.
Jsem z toho zoufala, zase má totiž vlastnosti které žádný můj ex neměl a je strašně fajn, jenomže co z toho když si sednu k němu do auta a během 15 min mě většinou přejde humor? Vlastně ani nevím jak to děla
No já chápu, že jsi z toho rozpačitá, ale asi se k sobě nehodíte… myslím, že hlavní pocit, který bys měla mít se svým chlapem je to, že se s ním cítíš uvolněně, přirozeně. A to asi nemáš, jak tě tak čtu. Nejste na jedné vlně…
Stejný smysl pro humor je pro me jedna z priorit vztahu! Akorát nemám ráda vysmivani nebo uraženi ostatnich,to za humor nepovažuji.
@Nika079 píše:
Stejný smysl pro humor je pro me jedna z priorit vztahu! Akorát nemám ráda vysmivani nebo uraženi ostatnich,to za humor nepovažuji.
Ani já ne, k tomu má prave občas lehce tendence on, ale jen lehce