Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakomplexovaný blbec. Rychle pryč, v tomhle nechceš žít. Měla jsem něco podobného, jen chvíli na chození (nebydleli jsme spolu), ale ten stres při každé interakci, to se dlouhodobě nedá. A mám pocit, že si to nesu dodnes. Mám někdy takový jako strach, že dostanu od současného partnera vynadáno za něco, co udělám nebo řeknu, přitom je úplně jiný.
A smějeme se xkrát denně. ![]()
Nedá se očekávat, že tvůj styl humoru založený na tom, že si z toho druhého utahuješ bude vděčně a hromadně přijímán.
Máš dvě možnosti. Buď se naučíš spatřovat humor a radost i jiných věcech, ideálně v takových, který můžeš s partnerem sdílet.
A nebo si najdeš chlapa, se kterým si v tom sednete.
Třetí možnost je nedělat nic a nechat v sobě růst frustraci. Je to bohužel nejčastěji volená možnost, ale je dost idiotská.
To bych nedala, děláme si s mužem že sebe pořád srandu, někdy i takovou, že ten tvůj by se asi s tebou rozešel a dochazel na terapie aby se z toho dostal. Jestli máš ráda humor tady se asi budeš trápit. Sinotefstav s ním mít třeba dítě, to by bylo furt, mě bolí záda, nemůžu se starat já jsem se vůbec nevyspal, dneska hlidej ty… A potom, každý si někdy z někoho udělá srandu, a by byl furt urazeny? Pak vás přestanou lidi vyhledávat a do toho ještě budeš izolovaná.
Především je to hypochondr a bebicko. Na to bych si dala taky pozor.
tak to bych umřela,já potřebuju mít srandu kolikrát s přítelem se lechtáme a vyvádíme jak malý děcka,toto je podle mě o ničem,jak se říká tady na miminu „poslala bych ho do oběhu“
@Anonymní píše:
Zjistila jsem, ze si ze sebe můj přítel neumí dělat srandu. Jsme spolu 3 měsíce a já si uvědomila, ze jsem se za celou dobu od srdce nezasmala. Baví me, ale maximálně se usmeju, ne ze bych se zasmala. Jde o to ze jsem zvykla ze všech vztahu si ze sebe vzájemně dělat i legraci, laškovat, zlobit se…asi víte co myslím. Tady je ale většinou vsechno na vazno. Když jsem se kolikrát snažila udělat vtipek, vůbec to nevzal a naopak se skoro urazil, nebo reagoval protivne. Dneska rano vstává, sedí na posteli a tváři se ze umře. Tak jsem se zeptala úplně normálně “co se deje” a reakce “bolí me zada” s tónem a výrazem, ze jsem blba a on je chudinka. Tohle se stává hrozne často. Třeba mu něco nejde nebo se bouchne nebo ho bolí ty zada a strašně to prožívá. Vždycky mam na jazyku něco čím to zjednoduším ale nikdy to neřeknu nahlas, protože to by vzal jako ze si z nej dělám legraci a on by přitom spis chtěl litovat.Jednou jsem koukala ze ma takový nedorostly nehet na palci u nohy a zeptala jsem se jestli si ho ukopl. Reakce zcela na vazno: ne já to tak mam! Přitom já bych jinak pokračovala a dělala si srandu ze jsme teda dvojka (já mam extrémně maličký nehty na malickacb, každy se tomu směje
a proste nemuzu, je to vážná věc, vsechno co se ho týká je vážná věc.
Začal plesatet a to si vůbec neumím představit, ze bych třeba řekla kdy to oholime:)) protože mi to přijde lepší než mít vzadu cedecko a všude vlasy. Tak to by podle me vůbec nedal takovou otázku.
Jednou jsem ho omylem kopla do břicha v zápalu boje, podotýkám ze málo…tak se cely kroutit a dělal jak kdybych mu prokopla žaludek. Koukala jsem na nej a říkala si, jestli to mysli vazne, ma černý pasek v bojovém sportu a děla tyhle scény? A pak mi je schopen říct ze dobre zvládá bolest
Proste jakmile bych chtěla dělat srandu a proste ae bavit tak on to zabije buď první větou nebo druhou. Uz nemám ani chuť. Nebo něco vařil a já měla chuť ho obejmout zezadu a radši jsem to neudělala, protože nevim jestli by se něco nestalo (třeba nic ale riziko tu je vždycky
S mým ex nebyl den kdy bychom neblbli a to byl o 10let starší než můj současný.). A takhke to mam velmi často.
Samozřejmě ho mam moc rada a ma dobrý vlastnosti ale přemýšlím jestli se tohle muže změnit nebo co a tím, protože me vždycky hrozne odradí když vidím jak ae bere vazne
Ahoj.
Jste spolu 3 měsíce a už na něm vidíš zásadní chybu, která je naprosto neslučitelná s Tvým způsobem života.
Já na Tvém místě bych to v klidu ukončila a šla o dům dál. Nač ztrácet čas. ![]()
Přeji Ti, ať se brzy v Tvém životě objeví více kompatibilní osoba. ![]()
Je přecitlivělý. Za chvíli se budeš bát se usmát, aby si nemyslel, že se mu posmíváš.
To se nezmění. Bude ti to chybět čím dal víc. Lidi by si v tomhle měli sednout no. Taky jsem byla se sucharem co bral vsechno vazne, nevím jestli se vůbec někdy poradne zasmál. Úplně mě ten rok s nim vysal, jako upir. Přišla jsem o humor a energii a jak bylo krásný ji po rozchodu zase cerpat a smát se. Proste k sobe nepatříte.
Jako on je vtipný, ale nějak ne tak abych se proste smála, jen se usmeju. A ten humor není založen na sobě a vlastně ani na mne. Nejde o utahovani jak tu někdo psal. Jde o škádlení. A to tady teda neprobíhá vůbec. Já na to jsem zvykla ze všech stran, kamarádi me rozesmeji, všichni ex taky…mam rada když se ze sebe clovek neposira ![]()
Nevim jestli hypochondr, možná ma fakt velký bolesti, to nemuzu soudit, ale nezdá se mi to
musím říct ze když dneska rano sedel na posteli, viděla jsem v něm staryho strejce, přitom je to 33 letej chlap v plný síle.
Uvědomila jsem si zásadní věc, ze mne s nim je daleko lip když si jen píšeme. To nám funguje na 100 procent. A asi je to tím, ze u toho nevidím ty jeho výrazy a není prostor na blbnutí a nevidím jak se bere vazne.
@Anonymní píše:
Zjistila jsem, ze si ze sebe můj přítel neumí dělat srandu. Jsme spolu 3 měsíce a já si uvědomila, ze jsem se za celou dobu od srdce nezasmala. Baví me, ale maximálně se usmeju, ne ze bych se zasmala. Jde o to ze jsem zvykla ze všech vztahu si ze sebe vzájemně dělat i legraci, laškovat, zlobit se…asi víte co myslím. Tady je ale většinou vsechno na vazno. Když jsem se kolikrát snažila udělat vtipek, vůbec to nevzal a naopak se skoro urazil, nebo reagoval protivne. Dneska rano vstává, sedí na posteli a tváři se ze umře. Tak jsem se zeptala úplně normálně “co se deje” a reakce “bolí me zada” s tónem a výrazem, ze jsem blba a on je chudinka. Tohle se stává hrozne často. Třeba mu něco nejde nebo se bouchne nebo ho bolí ty zada a strašně to prožívá. Vždycky mam na jazyku něco čím to zjednoduším ale nikdy to neřeknu nahlas, protože to by vzal jako ze si z nej dělám legraci a on by přitom spis chtěl litovat.Jednou jsem koukala ze ma takový nedorostly nehet na palci u nohy a zeptala jsem se jestli si ho ukopl. Reakce zcela na vazno: ne já to tak mam! Přitom já bych jinak pokračovala a dělala si srandu ze jsme teda dvojka (já mam extrémně maličký nehty na malickacb, každy se tomu směje
a proste nemuzu, je to vážná věc, vsechno co se ho týká je vážná věc.
Začal plesatet a to si vůbec neumím představit, ze bych třeba řekla kdy to oholime:)) protože mi to přijde lepší než mít vzadu cedecko a všude vlasy. Tak to by podle me vůbec nedal takovou otázku.
Jednou jsem ho omylem kopla do břicha v zápalu boje, podotýkám ze málo…tak se cely kroutit a dělal jak kdybych mu prokopla žaludek. Koukala jsem na nej a říkala si, jestli to mysli vazne, ma černý pasek v bojovém sportu a děla tyhle scény? A pak mi je schopen říct ze dobre zvládá bolest
Proste jakmile bych chtěla dělat srandu a proste ae bavit tak on to zabije buď první větou nebo druhou. Uz nemám ani chuť. Nebo něco vařil a já měla chuť ho obejmout zezadu a radši jsem to neudělala, protože nevim jestli by se něco nestalo (třeba nic ale riziko tu je vždycky
S mým ex nebyl den kdy bychom neblbli a to byl o 10let starší než můj současný.). A takhke to mam velmi často.
Samozřejmě ho mam moc rada a ma dobrý vlastnosti ale přemýšlím jestli se tohle muže změnit nebo co a tím, protože me vždycky hrozne odradí když vidím jak ae bere vazne
asi nemáte stejný smysl pro humor ,což je velmi důležité ..nezasměje se vůbec ničemu ,co třeba tobě vtipný neořijde ?
@catchthem píše:
To bych nedala, děláme si s mužem že sebe pořád srandu, někdy i takovou, že ten tvůj by se asi s tebou rozešel a dochazel na terapie aby se z toho dostal. Jestli máš ráda humor tady se asi budeš trápit. Sinotefstav s ním mít třeba dítě, to by bylo furt, mě bolí záda, nemůžu se starat já jsem se vůbec nevyspal, dneska hlidej ty… A potom, každý si někdy z někoho udělá srandu, a by byl furt urazeny? Pak vás přestanou lidi vyhledávat a do toho ještě budeš izolovaná.
takon je humor a humor …ten postavený na urážení druhého nemusí každý přijmout
@Anonymní píše:
Jako on je vtipný, ale nějak ne tak abych se proste smála, jen se usmeju. A ten humor není založen na sobě a vlastně ani na mne. Nejde o utahovani jak tu někdo psal. Jde o škádlení. A to tady teda neprobíhá vůbec. Já na to jsem zvykla ze všech stran, kamarádi me rozesmeji, všichni ex taky…mam rada když se ze sebe clovek neposira![]()
Nevim jestli hypochondr, možná ma fakt velký bolesti, to nemuzu soudit, ale nezdá se mi to
Uvědomila jsem si zásadní věc, ze mne s nim je daleko lip když si jen píšeme. To nám funguje na 100 procent. A asi je to tím, ze u toho nevidím ty jeho výrazy a není prostor na blbnutí a nevidím jak se bere vazne.musím říct ze když dneska rano sedel na posteli, viděla jsem v něm staryho strejce, přitom je to 33 letej chlap v plný síle.
jakýkoliv varovný a negativní signály ber na vážno, protože časem se to ještě stupňuje. a hlavně si zavčas o tomhůle s ním promluv, buď to bude chtít změnit nebo ne.
@Venetia píše:
takon je humor a humor …ten postavený na urážení druhého nemusí každý přijmout
To není urážení
Zjistila jsem, ze si ze sebe můj přítel neumí dělat srandu. Jsme spolu 3 měsíce a já si uvědomila, ze jsem se za celou dobu od srdce nezasmala. Baví me, ale maximálně se usmeju, ne ze bych se zasmala. Jde o to ze jsem zvykla ze všech vztahu si ze sebe vzájemně dělat i legraci, laškovat, zlobit se…asi víte co myslím. Tady je ale většinou vsechno na vazno. Když jsem se kolikrát snažila udělat vtipek, vůbec to nevzal a naopak se skoro urazil, nebo reagoval protivne. Dneska rano vstává, sedí na posteli a tváři se ze umře. Tak jsem se zeptala úplně normálně “co se deje” a reakce “bolí me zada” s tónem a výrazem, ze jsem blba a on je chudinka. Tohle se stává hrozne často. Třeba mu něco nejde nebo se bouchne nebo ho bolí ty zada a strašně to prožívá. Vždycky mam na jazyku něco čím to zjednoduším ale nikdy to neřeknu nahlas, protože to by vzal jako ze si z nej dělám legraci a on by přitom spis chtěl litovat.
Jednou jsem koukala ze ma takový nedorostly nehet na palci u nohy a zeptala jsem se jestli si ho ukopl. Reakce zcela na vazno: ne já to tak mam! Přitom já bych jinak pokračovala a dělala si srandu ze jsme teda dvojka (já mam extrémně maličký nehty na malickacb, každy se tomu směje
a proste nemuzu, je to vážná věc, vsechno co se ho týká je vážná věc.
Začal plesatet a to si vůbec neumím představit, ze bych třeba řekla kdy to oholime:)) protože mi to přijde lepší než mít vzadu cedecko a všude vlasy. Tak to by podle me vůbec nedal takovou otázku.
Jednou jsem ho omylem kopla do břicha v zápalu boje, podotýkám ze málo…tak se cely kroutit a dělal jak kdybych mu prokopla žaludek. Koukala jsem na nej a říkala si, jestli to mysli vazne, ma černý pasek v bojovém sportu a děla tyhle scény? A pak mi je schopen říct ze dobre zvládá bolest
Proste jakmile bych chtěla dělat srandu a proste ae bavit tak on to zabije buď první větou nebo druhou. Uz nemám ani chuť. Nebo něco vařil a já měla chuť ho obejmout zezadu a radši jsem to neudělala, protože nevim jestli by se něco nestalo (třeba nic ale riziko tu je vždycky
). A takhke to mam velmi často.
S mým ex nebyl den kdy bychom neblbli a to byl o 10let starší než můj současný.
Samozřejmě ho mam moc rada a ma dobrý vlastnosti ale přemýšlím jestli se tohle muže změnit nebo co a tím, protože me vždycky hrozne odradí když vidím jak ae bere vazne