Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Holky tak me na revizi nevzaly! prej az budu bez teplot! tak mam atb a jdu az ve stredu! to cekani je hruza!
@škoulinka Diky moc, to bylo opravdu moc hezky receno. Moc mi pomaha, ze si o tom muzu pokecat a ze v tom nejsem sama, i kdyz bych taky byla radsi, kdyby jsme si mohly pokecat o necem veselejsim. No snad to prijde brzo a budem tu vsechny psat, ze jsme zase nasly // a ze je to tyden po tydnu jen lepsi a mimco v nas pekne roste.
@škoulinka jako tvrdíme doma my…tohle mímo stálo za houby, uděláme nové lepší ![]()
Ahoj, přečetla jsem několik stránek téhle (a několika podobných diskuzí) a konečně se po dvou týdnech od revize odhodlala taky zapojit… Miminko jsme si s manželem moc přáli a od objevení dvou čárek na testu se na něj těšili. Bohužel se vůbec nevyvíjelo a já musela v 7tt na kyretáž. Ani po těch čtrnácti dnech s tím nejsem vůbec srovnaná. Jak dlouho jste se se ztrátou těhotenství smiřovaly? Jak se k vám chovali v nemocnici a obvodní gynekolog? Já mám z jejich jednání a přístupu pocit, že jsem strašná hysterka, když brečím nad něčím, co přeci potká každou čtvrtou ženu. Otázkami na možné příčiny, další těhotenství nebo doporučená vyšetření jsem všechny jen obtěžovala a vlastě vůbec nic (kromě toho, že mám dodržovat šestinedělí) nevím. Jsem z toho docela zoufalá a psychicky na dně…
@Tabbitta nebuď smutná nebo buď, ale ne zbytečně dlouho. Netrap se něčím, co nikdo už nezmění. Opravdu to ber rozumně, že příroda dobře věděla, proč to tak dopadlo. Teď to bolí, je to čerstvé, ale s odstupem času si sama řekneš ještě, že to tak dopadlo než mít třeba nemocné dítě a trápit se tím celý život. Jak to překonat? Na to není pro každou jeden návod. Jestli potřebuješ brečet tak breč, jestli o tom potřebuješ s někým mluvit tak o tom mluv, prožívej jak sama cítíš. Ale ne dlouho. Zase začni dělat věci co tě těší, rozesmějí, začni normálně žít a mysli na nové těhu a tohle hezké si ulož do hlavinky a to se ti stane hnacím motorem. Zdravé miminko potřebuje veselou mamku a depkami si jen uškodíš. Tak se drž a hlavu vzhůru. Sama uvidíš jak jsi statečná a budeš mít ze sebe hned větší radost. Když bude smutno, přijď alespoň prostřednictvím této naší diskuse mezi nás. Máme stejný osud, ale nás to holky nezlomí. Posílám všem na dálku obejmutí
![]()
Tabbitta : já jsem na revizi byla 18.12.2012…každá žena se s tím asi srovnává jinak a jinak dlouho…ale v paměti už to asi budeš mít napořád…s přístupem lékařu ani sestřiček si nic nedělej i já jsem narazila na arogantní a zle lidi, kteří jako by nechápali jak moc je to bolestivé…pokoušet znovu o miminko se doporučuje 3-6 měsíců po zákroku..nejlépe když se zase menstruace srovná a je pravidelná…já jsem podruhé otěhotněla 3 měsíce po..teď jsem ve 26 týdnu…vím že to máš teď těžké ale nevěs hlavu podruhé to vyjde
jestli se jinak cítíš " v pořádku" tzn. nemáš bolesti a hodně nekrvácíš tak si zajdi ke svému doktorovi po 6 týdnech…pak chviličku počkej snaž se odreagovat, choď mezi lidi a pak to zkuste znovu…neboj se nic uteče to jako voda a budeš mít miminko v náručí…držím palečky ![]()
@Pjápina veliká gratulace, to jsou přesně příspěvky pro nás. Mám radost, že se to u vás tak rychle povedlo a držím palečky ať už je vše jen dobré!!!
@Tabbitta Presne tak, souhlasim se Skoulinkou. Je to sice hodne bolestive, ale mnohem bolestivejsi by bylo, kdyby jsme prisly o miminko v pozdejsim tehotenstvi nebo kdyby jsme se pozdeji musely samy rozhodovat zda si mimco nechame nebo ne, kdyby nam nasly nejake vyvojove vady a tak. Na me doktory i sestry byly moc hodne, ale prisly na to pozde bo jsem nemela drivejsi ultrazvuk, ale az v 12 tt a jeste cekam na revizi. Ale vim, ze hned po prvni menstruaci se muzem snazit na novo a taky ze budem. Uz se nemuzu dockat.
@Tabbitta ještě k těm doktorům. Já mám třeba úžasného gynekologa, odborník, ale i lidský přístup k pacientkám. V nemocnici v Plzni to bylo vše bez jediného slova, povzbuzení, vlastně to celé tak mlčky proběhlo. Pro ně to je asi jen rutina, vlastně běžná věc. Bylo nás na pokoji pět. Dvě zamlklé těhu, ostatní si to nechaly vzít dobrovolně a brali nás jak na běžícím pásu, jednu za druhou. V nemocnici mi k tomu neřekli nic, jen mlčky předali zprávu. Až dnes jsem to probrala se svým doktorem. Nakonec na genetiku nejdu. A za tři měsíce ať to zase zkusíme a sám mi řekl tak nějak to samé, jak to cítím já. Blbá náhoda a příště se to povede ![]()
Tabitta..uvidíš to přebolí..já poprvé z toho byla taky hotová a po dvou měsících jsem znovu otěhotněla…no a teď jsem si už nepřipustila, že se to může stát znovu, ale drží mě nad vodou to, že tu mám aspoň mýho malýho a snad se zase zadaří…
Janape ach jo, ale co se dá dělat..tak odpočívej a do středy to uteče a budeš to mít za sebou ![]()
@Tabbitta Víš, já nechci být necitlivá jako ti v nemocnici, ale tohle je prostě fakt, že každé (já teda myslela, že) 5. těhotenství končí v prvním trimestru
Jestli jsi pročítala naší diskuzi, tak víš, že jsou tu různé osudy. Mně osobně třeba fakt pomáhá si uvědomit, že jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř!!! To co z tebe vyškrábli bylo pár buněk (zkoumala jsem to v záchodě a vypadalo to jak akvarijní rybička
), není nad čím se trápit…mnohem horší by bylo, kdyby ti kvůli nějakému průšvihu vyvolávali porod třeba ve 22.tt a tys musela třeba 17 hodin rodit mrtvé miminko (jako se stalo mé kamarádce)…myslím, že se shodneme na tom, že to by bolelo asi mnohem víc
Takže to ber tak, že prostě příroda zařídila, aby ses později netrápila mnohem víc
Jinak to totiž ani brát nejde, psala jsem sotva před 2 hodinama…tohle mimčo stálo za prd, uděláme lepší!! TOhle teď musí být heslo nás všech a né vzlykat nad něčím, co mělo do miminka asi tak daleko, jako vinná réva do slámového vína ![]()
Můžeš se vsadit, že my jsme se na miminko těšili neskutečně, když jsme našli 2 čárky. Můj manžel má možná 15 let život a kdo ví, jak to bude ke konci vypadat. Za posledních 15 měsíců máme za sebou 3 neúspěšné pokusy o IVF s PGD, mám za sebou neúspěšnou inseminaci, dneska je to 3 týdny, co mi za oznámili zamlklé těhotenství, byla jsem 7+2…teď už mám za sebou dokonce i pár sexíků s manželem
Život je fakt krátký na to, aby ses trápila, tím spíš nad něčím, co nevrátíš a nemůžeš ani ovlivnit. Život jde dál a je jen na tobě, jak si ho dál naplánuješ. Jasně, že to bolí a neboj, že jsem to neobrečela, ale máš pohnojeno, když budeš věřit, tak brzo můžeš psát podobně povzbuzující příběh jako Pjápina (mimochodem gratuluju)
![]()
@dendulina neznám Tě osobně, ale mám Tě moooooc ráda a těším se na každý Tvůj příspěvek a moc mi životním postojem připomínáš jednu úžasnou paní, která nás před rokem opustila, ale Ty mi jí snad nahrazuješ… Nejde prostě nic jiného než věřit, že vám to miminko (nééé žádná akvarijní rybička) v ten správný čas přijde. A myslím si, že to vše bereš s nadhledem, protože si troufám říct, že oproti třeba mě máte opravdu „starosti“. Já jedno zdravé dítě mám a tohle moje nepovedené krátké těhu (shluk buněk) byl jediný neúspěch. Ať vám doma vydrží ta pohoda a pozitivní energie. Máte můj velký obdiv oba.
@škoulinka děkuju, jsi zlatíčko
Neboj se nic, já umím být pěknej nerváček, hysterka i mrcha
Jen jsem se naučila rozlišovat, co je pro mně důležité a co ne. Jednou jsem se rozhodla navzdory všemu dát šanci našemu vztahu, tak si prostě „musím“ najít něco pozitivního, protože tahle cesta lehká nebude
Kdybych chtěla přemýšlet nad problémy co přijdou, tak bych si v životě to moje zvířátko vzít nemohla
Člověk si musí vážit každýho dne, co má a užít si ho…
PS: kdyby si tohle četly moje kamarádky, co se pokoušely mě postavit na nohy v únoru po 3. nepodařeném IVF, tak by mi daly přes hubu
…to jsem měla hezkých pár negativních a ufňukaných dní a to co teď „kážu“ jsem naprosto odmítala poslouchat, ha ha ![]()
Mamka potkala paní s kočárkem a v něm postižené miminko a ptala se mě, byla bys ráda za nemocné miminko, které v tobě bylo za každou cenu?
jsem ráda, že příroda byla natolik milostivá, že jsem nemusela na kyretáž či porod v pozdějších měsících a já se vyčistila sama
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.