Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pitrí … asi to vážně bude potřebovat pomoc zvenčí - sama to celé nezvládneš , potřebuješ oporu - co Tvý rodiče? Aspoň do doby, než si promluvíš s odborníkem - fakticky to bude chtít radu psychologa. ![]()
Tak to je mazec , teď jsem si skoro jistá, že Tvá tchýně už je přesvědčená, že je pro malou matka a ne babička - to není normální ![]()
To víš, že jsem se svěřila mamce, která mi jen řekne, že to mám nechat být a neničit si vztah. protože ví, že se s manželem hádáme jen kvůli tomu.
No a na té oslavě i moje sestřenice, ketrá se k ničemu moc nevyjadřuje, žekla, že je to moc. Nedala jí malou an pochovat a hned jí ji brala z náruče ![]()
Ale jinak všichni říkají, že MM je jen jedináček, tak mám ustoupit. Ale co jako???!!!!
Ale dostat se s tchýni do konfliktu
je hrůza. Potřebuje všechny stavět do latě.
To je hrozné, hrozné, hrozné! Musíš se vzchopit a bojovat, tohle může dopadnout špatně. Být nepříjemná a tvářit se nestačí. Musíš všem, v první řadě asi manželovi důrazně sdělit, že je to pro tebe velký problém a že takto dál pokračovat nepůjde. Promluv si nejdřív s manželem, řekni mu to tak, jak jsi to vypsala tady nám, nenech se odbýt. To samé pak s tchýní. Ta musí pochopit, že buď bude respektovat tvé hranice nebo malou neuvidí. Ty jsi ta co rozhoduje.
Páni, to je teda situace…
. A to jsem si myslela, že ta moje tchýně je tak podbízivá, že to víc už nejde. Koukám, že jsi na tom víc než špatně, děvče.
Souhlasím s ostatníma holkama, že budeš muset být hooooodně tvrdá a tchýňce se postavit. Prostě se šprajcni.
To, že Tvůj muž nestojí za tebou je problém. Velký. Mám doma to samé.
Budete si v první řadě muset promluvit s manželem, jak si to vlastně představujete.
To, že oni jemu volají, aby jim přivezl vnučku a on to ihned udělá, to je taky prů*er a škoda, žes to nezatrhla hned. Třeba pod záminkou, že malá se jde koupat nebo jiná záminka, proč ne. Škoda.
Nejvíc mě dostalo to, cos psala o tom focení malé v oblečcích od tatínka, proto, že je mu podobná…
![]()
To je teda hoooodně nenormální. Ujeté.
No nevím nevím, děvče. Ty budeš muset opatrně zlomit manžela, aby stál víc na tvé straně. Tím, že se oženil, bys ty a vaše děti měli být jeho číslo jedna. Rodičové až pak. Přeju ti víc síly, aby ses dokázala vzepřít…
.
Pitrí … já nerozumím tomu, co může být větší hrůza než to, že Ti KRADE TVOJE DÍTĚ - nějaký konflikt je proti tomu všemu nic
.
Trochu mne matou Ti smajlíci, které používáš - trochu se to tváří, že Ti to snad zas tak moc nevadí. ![]()
Kdyby za Tebou s takovým problémem přišla některá kámoška, co bys ji řekla? Aby to nechala být a ustoupila manželovi jedináčkovi?
Co na tom, že manželova rodina tímto způsobem vychovává své děti? Když manžela vychovala babička - opravdu chceš, abys jednou byla TY ta tchýně, co se bude snažit krást aspoň vnouče vlastní dceři jenom proto, že se budeš cítit ochuzená o to vychovat si vlastní dítě - a promiň ještě jednou, ale bude to TVÁ VINA - TY nebojuješ!!!!!
Pitrísek1 píše:
Holky, mám pocit, že tady promluva nepomůže. O psychologovi jsem uvažovala, protože se opravdu hrozně trápím. Jsem nepříjemná i na MM, kterého moc miluju. Je mi moc líto, že nám to kazí vztah. Nemůžem si ani malé pořádně užít, ABYCH NESTRSOVALA, kdy zazvoní tel.
S manželem v tomto počítat nemůžu, jenom mi vždycky nadá, co si jako stěžuju. Takže opravdu nevím.
To je mi moc líto. Zkus tam zajít sama a uvidíš.Nic za to nedáš a může ti to pomoct.
Nicméně si myslím, že řešením je dostat manžela na svoji stranu. Bez něj toho proti tchyni moc nezmůžeš.
Promluvte si spolu, řekni mu v klidu, jak moc tě to trápí, neboj se klidně slz, prostě musí pochopit, že je to vážně. Nebála bych se ani pohrozit vaším odchodem, protože to co píšeš, není dlouhodobě snesitelné.
Teď když je miminko, tak i tak preferuje samozřejmě tebe. Až doroste do věku, kdy leccos chápe, může se stát, že si ho tchyně dárky prostě koupí a ona začne upřednostńovat ji před tebou.
Vím ze zkušenosti, mě si takhle kupovala babička, matka mé mamky. Jako dítě mi to absolutně nedošlo, ale procitla jesm kolem 15. roku, když jsem viděla, jak je mamka neštastná. To už bylo de facto ale pozdě, protože skoro celé dětství jsem strávila u babičky. Mamka nebyla tak silná na radikální řez ![]()
To říkám manželovi pořád, že my jsme rodina. Oni jsou možná tak zvyklí brát všude i tchýniny rodiče, ale já na to teda zvyklá nejsem.
Nevím, holky, myslím si, že tohle mít asi dobrý konec nebude ![]()
Protože, manžel proti nim nepůjde. A já to asi už dlouho nedám.
Manžel jen řekne, co by za to druhá dala. Ale já jsem si dítě nepořizovala, abych ho pořád někomu dávala.
Pitrí: A nepomohlo by třeba dát manželovi přečíst tuhle diskuzi? Třeba by potom pochopil,že to co jeho rodiče dělají opravdu není normální a že ty jsi z toho už opravdu nešťastná?
Pitrísek1 píše:
To víš, že jsem se svěřila mamce, která mi jen řekne, že to mám nechat být a neničit si vztah. protože ví, že se s manželem hádáme jen kvůli tomu.
No a na té oslavě i moje sestřenice, ketrá se k ničemu moc nevyjadřuje, žekla, že je to moc. Nedala jí malou an pochovat a hned jí ji brala z náruče
Ale jinak všichni říkají, že MM je jen jedináček, tak mám ustoupit. Ale co jako???!!!!
Ale dostat se s tchýni do konfliktuje hrůza. Potřebuje všechny stavět do latě.
Řekla bych, že jste s tvojí mámou stejné nátury, nekoflitkní. Tam podporu nehledej (sama jsi psala, že mamka tchýni malou vydala, i když si vzala kvůli hlídání volno). To je pak těžké chovat se asertivně, když jsi takový model chování doma neviděla.
Sestřenice nedala tchýni malou ani pochovat? No vidíš a šlo to! Tak to udělej taky tak. Zavolej sestřenici a vyražte spolu si malou ke tchýni vyzvednout! Hned!
Řeči o jedináčkovi bych pouštěla jedním uchem tam, druhým ven. To jsou takový hlody.
Jako kdyby to bylo nějaké neštěstí, které si zasluhuje ohledy.
Zapracuj na sobě, na svém sebevědomí, na asertivním chování. Pak zvládneš vyřešit i problém s tchýní.
Co by druhá za to dala? Proboha, kde to žije ten tvůj poklad?! No, tak to mu dej přečíst tuhle diskuzi, když si tak myslí, že zná ženské.....
Pitrí: Co by za to jiná dala? Tady vidíš,že teda každá „jiná“ je ráda,že nemá doma to co ty ![]()
Pitrísek1 píše:
To říkám manželovi pořád, že my jsme rodina. Oni jsou možná tak zvyklí brát všude i tchýniny rodiče, ale já na to teda zvyklá nejsem.
Nevím, holky, myslím si, že tohle mít asi dobrý konec nebude
Protože, manžel proti nim nepůjde. A já to asi už dlouho nedám.
Manžel jen řekne, co by za to druhá dala. Ale já jsem si dítě nepořizovala, abych ho pořád někomu dávala.
Jak daleko od sebe bydlíte?
Ono to chce opravdu nabýt sebevědomí, naučit se být rázná (ale to neznamená, že zlá) a jít si za svým. Jedním z řešení by mohlo být odstěhování z města, kde společně s tchýní bydlíte. Nejspíš to nemá k Vám daleko.
Kdyby jste bydleli dál a jezdili k ní např. ob neděli na odpoledne, třeba by to bylo lepší.
Ale je jasné, že samotné stěhování v dnešní době je těžké, práce není..
Pitrísek1 píše:
To říkám manželovi pořád, že my jsme rodina. Oni jsou možná tak zvyklí brát všude i tchýniny rodiče, ale já na to teda zvyklá nejsem.
Nevím, holky, myslím si, že tohle mít asi dobrý konec nebude
Protože, manžel proti nim nepůjde. A já to asi už dlouho nedám.
Manžel jen řekne, co by za to druhá dala. Ale já jsem si dítě nepořizovala, abych ho pořád někomu dávala.
Evidentně manžel vůbec nechápe jak je to vážné! Na jednu stranu se není čemu divit, když v tom vyrostl. Musíš mu proto hodně důrazně vysvětlit jak to celé vidíš.V téhle situaci bych už asi i pohrozila odchodem, cokoliv aby mu došlo, že to není jen o tom, že jste si třeba úplně nesedly s jeho mamkou a že se vlastně nic neděje. Nemáš možnost někam s malou odjet, třeba k někomu na chatu? Nebo i k těm vašim na pár dní. To by mu snad pomohlo, aby si uvědomil, že se opravdu něco děje a že bude nutné nastavit si pravidla.
Nonina, nevadí?? Kdybys věděla, kolik jsem si kvůli tomu vytrpěla. Kolik hádek a zbytečných stresů.
Je to pro mě hrozné.
Když jsem se s tchýní chytla, tak jen brečela, že se k ní chovám hrozně.
Už jsem na ni alergická.
Jo a ještě perla. Malá je po ivf a celé těhotenství bylo komplikované. S manželem jsme se zmínili, že bysme do budoucna uvažovali i o druhém dítěti, tak na to řekla, že v žádném případě, že ona by to nepřežila.