Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ze života babiček - pojďme zavzpomínat na jejich zvyklosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.1.18 19:12
Jo my nechodily na majovky do lesa ale na pesinku ke skolce na spicky do bramboracky. A duchny a ohrivaci lahev taky byla 
. A kdyz se do kamen dalo smrkove drevo, nechavala zhasnuto a otevrena dvirka kamen (vrchem plnena)a koukaly jsme jak litaji jiskricky jako certici 
. Druha babicka si snad az do konce prepirala aspon cast pradla na svoji ‚valsicce‘, jak svou valchu s laskou nazyvala. Ale jinak byla moderni tez. Mela mobil, kdyz si v 95 zakladala ucet v bance, prisli se jeste jednou ujistit, jestli datum narozeni 1917 je opravdu spravne, jestli se neprepsala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.18 19:37
@Hoa Mai píše:
No ano. Já jsem třetí dítě svého otce, měl mě v 39 letech. Otec byl babiččino druhé dítě, měla ho dle mých propočtů v 32 letech, když ona byla ročník 1915 a on 1947. Moje druhá babička měla dvě děti v 26 a 30 letech. Ne všechny ženy začínaly své reprodukční období v osmnácti a končily v pětadvaceti, to je jen dnešní mýtus.
tak to ano..já jsem nejmladší dítě od nejmladší dcery a prarodičům bylo 56 let..rok nar. 1910
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.18 19:41
Moje babička stále žije, je jí 71, mně 30. Pochází z hodně věřící rodiny, zároveň věří na hodně pověr a má svoje zvyky. Vždycky, když jsem byla nemocná, tak mi strkala kočku pod peřinu, aby ze mě nemoc vytáhla Když v noci houkal sýček, tak nás strašila tím, že někdo brzy zemře. Vůbec nějak často ráda strašila a já pak nemohla spát U postele je visí velký kříž s ukřižovaným Ježíšem, já bych u toho neusla Pamatuju si jak jsme ve velkém zavařovali ovoce z našeho sadu, chodili na houby, borůvky a další dary přírody, z které jsme zužitkovali do posledního. Tím, že pochází z hodně chudých poměrů, tak je zvyklá všechno hodně šetřit, až mě s tím někdy štve, ale mám ji moc ráda a vím, že ona by za mě dýchala Její maminka, moje prababička, měla na každém kousku zdi obrázek svatého, hodně se modlila a chodila pravidelně do kostela. Do dneška si pamatuju jak jsem se tam bála spát, protože jsem měla pocit, že mě všechny ty panenky Marie a Ježíšci sledují 
Prababička také často vyprávěla o válce a chudobě, které zažila a vzpomínala na všechny mrtvé z té doby. Leckdy to bylo morbidní, ale i tak mi to dalo hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.18 20:05
U nás se říkalo stařenka, ne babička. Moje byla moc hodná, vařila nám co jsme měly rády, jezdily jsme k ní na prázdniny samé holky. Spavaly jsme na půdě v seně, kam jsme se dostaly jen po žebříku. Vzpomínám na zabíjačky, jak nás ráno vzbudilo kvičení prasete, jak jsme se pletly pod nohama dospělým…
Stařečka, toho si pamatuji jen s koštýřem v ruce, jak vychází ze sklípku. Měli ho na dvoře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mikashopova
3.1.18 20:11
Holky, já se tady musím přidat, protože mě to celé úplně dojalo. Tohle je jedna z nejkrásnějších diskusí tady na emiminu. Úplně mi to připomnělo tu mou.
Patřím k mladším ročníkům, je mi 21 a babička zemřela, když jí bylo 61, takže se nedožila tak vysokého věku jako ty, o kterých tu čtu. Mě bylo 12 když odešla a stále to ve mě je.
I přes to, že se narodila na konci války, tak jsem zažila přesně odříkání motlitbičky Andělíčku, můj strážníčku, měla taky duchny, zahřívací láhev pod nohy (ale tu jí někdo tehdy pořídil k Vánocům myslím, do té doby pod nohy strkala teplou vodu klasicky v PET láhvi), usínala jsem s Ježíšem na kříži nad hlavou a milovala celkově její povídání o všem. Ačkoliv křesťan nejsem, vždycky jsem milovala příběhy o andělech a hrála jsem si na Panenku Marii (balila jsem se do záclon a babička se nikdy nezlobila).
Vždycky jsem věděla, jak moc mě miluje. Sedávala jsem jí na klíně a babička mi zpívala Medvídka od Lucie, protože jsem tu písničku milovala. Pamatuji si to jako včera, když jsem jí seděla na klíně, zpívaly jsme spolu a já z okna koukala na žluté pole oseté Řepkou.
Nebo když jsme si na zahradě myly ruce a zeleninu v sudu, škubali slepice, měli zabijačku, okopávali brambory nebo spolu chodily do PETek házet Mandelinky. Taky si pamatuju jak babička stahovala králíky a já si vždycky říkala, jak u toho vůbec nevypadá jako žena ale jako nějaký vrahoun.
Pamatuju si, když mě bolelo ucho, babička mi do něj nakapala Vincentku, vždycky to nechala zašumět a pak mi ouška vyčistila uchošťourem, pustila mi film a nechala mě spát a mě jako zázrakem po probuzení ucho vůbec nezlobilo. To dělám doteď. Uměla vždycky všechno vyléčit, se vším mi poradit a její pohlazení pro mě bylo všechno.
Vařit uměla neskutečně, pamatuji si nejvíc na ten nejlepší guláš a svíčkovou, na teplý, dlouze tažený hovězí vývar plný masa, který na mě čekal každý pátek, když jsem konečně dorazila. A taky jak ve mě vyvolala odpor k houskových knedlíkům, protože jsme je měli ke každýmu masu nasáklé omastkem. 
Bylo toho víc, a když to po sobě zpětně čtu, dochází mi jak moc maličkostí a obyčejných věcí si pamatuju. Jak moc pro mě znamenala jako pro malou holčičku a že jí vděčím za všechno, co jsem. A doufám že já, nebo moje dcera budeme jednou jako ona. Byla neskutečně silná. Přišla o manžela a následně o dítě a vždy si držela nadhled a úsměv na tváři.
Strašně mi chybí a ze všeho nejvíc mě mrzí, že nikdy nepozná svoji vnučku, kterou jí teď nosím a říkám si, jestli nám jí neposlala z nebe. Protože by byla jako prababička neuvěřitelná a hodně mi naší malou naučila.
Tak a teď jdu přestat plakat 
- Citovat
- Upravit
3.1.18 20:17
Moje babicka bohuzel zemrela kdyz mi byly tri roky jedine co si pamatuji diky fotce a vypraveni je to ze jsme se vzdy spolu natirali Alpu ja natrela kolena ji a ona me taky si pamatuju jak jsem vzdy bezduvodne zacla brecet a bezela k ni aby me utesovala strasna herecka jsem byla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.18 20:59
Teda holky, normálně jsem dojatá. Taky jsem měla skvělé babičky.
Příspěvek upraven 28.03.19 v 15:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 14:31
@mikashopova To je tak krásně napsané.
Skoro všechny příspěvky v této diskuzi jsou o maličkostech, drobnostech…a právě ty detaily dělají vzpomínky tak emotivní.
Naše (pra)babičky byly silné ženy, neměly tolik možností, jako máme dnes. Musely si umět poradit v každé situaci, i když měly svá trápení a smutky, nemohly se z toho zhroutit, musely jít dál.
Právě dnes v noci mě napadlo, jaký komentář k deníčku matky, která se nemůže vyrovnat s tím, že potratila dítě ve dvanáctém týdnu, by napsala žena, která musela pochovat šest z devíti dětí. Znám i takové, které přežily všechny ratolesti. Bolest samozřejmě není úměrná tomu, kdy žena o dítě přijde, ale toto je příklad, kdy znovu smekám před ženami, které se s tím musely vypořádat. V dobách našich prababiček byla dětská úmrtnost stále ještě vysoká, prababičky rodily děti s tím, že se nemusí dožít dospělosti, přesto musely prožívat velkou bolest, když pochovávaly dítě. A musely nést svůj kříž a nevzdát to, musely tu být pro své další děti.
Nebo když žily v nešťastném manželství, nebylo tak jednoduché odejít. Jako moje babička. Ta si vytrpěla! Přesto si nikdy nestěžovala, a uchovala si vlídnost a něhu.
Obdivuji vás, babičky naše milované.
Příspěvek upraven 04.01.18 v 14:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 14:36
Děvčata, to je jednou krásná diskuze! Já už babičky nemám dlouho, ani rodiče, a věřte že vzpomínám strašně moc. A přitom vlastně jednu babičku si vybavuju jenom matně, když už moc nechodila, jenom seděla na posteli a měla nádherné dlouhé bílé vlasy.
A pak druhou, které její pravnoučata říkaly malá babička, na rozdíl o babičky - mé maminky. Byla ohnutá dřinou do půle, měla veliký hrb, asi z té dřiny a z toho, jak ji děda bil. Ale nosila ty zástěry, a já je dokonce občas taky vytáhnu. A měla i v devadesáti letech černé vlasy. A nosila takové ty kostkované bačkory na přezku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 14:43
Úplně miluju, když vidím, jak s babičkou(tedy její prababičkou) vyšívá moje dcera. Vrací se mi vzpomínky, jak jsem jako malá vyšívala a háčkovala s babičkou já.
A co se týká bolesti? Myslím, že to měly stejně. I babičky si mnohdy po nějaké tragické události prošly obdobím velkého smutku, zhroucením, dnes by se napsalo, že depresí. Ty, které přišly o děti, sourozence, na to nikdy nezapomněly. Máš pravdu, neměly tolik prostoru vyvádět kvůli každé blbosti, v tomto by se mohla dnešní generace učit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 14:50
@Tiger-lily Pamatuju si akorát křížkový steh. Strašně jsem se navztekala, než jsem vyšila nějakou kytičku, která většinou vypadala strašně, zatímco babička dokázala s klidem v duši vyšít celý ubrus. Škoda, že jsem si ho nenechala na památku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 14:59
Taky už si začínám cvičit nástupce, s vnučkou vyrábíme věci a má šikovné prstíky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ČekánínaGodota
4.1.18 19:44
Bohužel obě zemřely před téměř 20 lety v rozmezí 15 měsíců. Na obě strašně ráda vzpomínám. Jedna bydlela ve stejném městě jako my, vodila mě do školky, kupovala mi Esíčka , hrála se mnou pexeso při kterém švindlovala, aby mohla vyhrát . Vařila báječnou svíčkovou a škubánky . Do dnes vidím, jak mi jako dítěti drhla obličej žínkou nasáklou mýdlem a zastřihávala mi ofinu - ala kastrol
Druhá babička byla Slovenka, bydlela dál, trávila jsem u ní každé prázdniny. Vařila báječné halušky. Po probuzení jsem ještě se zalepenýma očima sledovala Jů a Hele a k tomu mi donesla kakao a koláče. Vodila mě na místní hřbitov, kde se u každého hrobu zastavila, protože ho/ji znala osobně , chodila se mnou na koupaliště, na výlety. Moc mi chybí
- Citovat
- Upravit
5.1.18 15:15
Tak ja jsem teda taky mladsi rocnik a navic me nasi meli hodne brzo, takze moje babicky jsou obe zive a pomerne mlade rocniky.
Ale par veci me jako dite poznamenaly - ani jednu jsem nikdy nevidela ridit, ac maji obe ridicak. K jedne z nich mam daleko lepsi vztah, protoze to vzdycky byla takova ta prava „babicka“. Vyborne pece, jeji strudl je nejlepsi na svete, jeji rajskou taky nikdo tak dobre neumi. Kdyz jsem byla mala, mela v obyvaku takovy taburet s uloznym prostorem a v nem mela stare losy Binga a Chvilky pro tebe. V loznici v supliku mela krabicku s bijuterii a v ni medailonek po mamince s jeji fotkou a vyrytym jmenem Zofie. Strasne se mi to jmeno libilo, znelo tak prvorepublikove. Taky me lakal jeji fotak po tatinkovi z roku 1940. Jsem fotografka a ten poklad na ktery jsem se bala i sahnout mi babicka vloni dala… hrozne me to dojalo.
Jinak takovou vzpominku jak nektere pisete, mam na prababicku ( maminku dedy). V loznici mela oltar s panou Marii, ruzence a svicky, vlastne si to pamatuju jenom, protoze jsem ho zahlidla kdyz tam pro neco sla… Ja jsem pritom k ni do loznice nikdy nevkrocila. A protoze to byla Slovenka, tak ikdyz zila v Praze od 15ti let porad pouzivala par slovenskych slov. Napriklad mela ve skrini misku s bonbony a vzdycky mi rikala " Bez a vezmi si naku taku cucorietku"… myslela tim bonbon a az jako dospela jsem vlastne zjistila, ze cucorietka je boruvka. Zustane pro me zahadou, proc jim tak rikala, ale to slovo mi ji vzdycky okamzite pripomene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 20:11
Mám obě babičky, ale vzpomenu-li na dětství… chodily jsme s babi do vsi na nákup, pěkně s taškou na kolečkách a vždycky si v řeznictví braly 15deka šunky navíc. Přišly jsme domů a tak, jak jsme byly, nepřevlečené, neumyté, nákup v tašce… jsme tu šunku na stojáka sežraly Musím tam zajet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
