Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zemřel mi syn
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.4.18 11:53
- Citovat
- Upravit
8.4.18 11:55
Přečetla si to se mnou moje 13.letá dcera a rozplakala se. Ačkoliv Tě, zakladatelko, neznáme, soucítíme s tebou a všechna slova útěchy nám připadají prázdná.
Snad Tvá víra ti pomůže v těchto krušných a temných časech. Moc doporučuju onu zmíněnou uzavřenou skupinu, aby jsi se mohla opřít o někoho, kdo ušel podobnou cestu před Tebou.
Upřímnou soustrast celé rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:14
@Anonymní píše:
Ahoj všichni. Dnes nad ránem zemřel můj andílek, desetiletý chlapeček na vážnou nemoc, se kterou tři roky bojoval. Máme ještě dcerku, sedmiletou, která je z toho hotová, stejně jako my ostatní. Nemůžu vejít do jeho pokojíčku, který je ve stejném stavu jako předtím, nemůžu vidět jeho oblíbené křeslo, na kterém sedával, nemůžu vyjít na zahradu ani nikam jinam, kam jsme chodili společně. Nevím jak se s tím smířit a nevím jak žít dál… Je tady nějaká maminka, která to zažila a může mě nějak uklidnit..? Mám pocit že pro mě už všechno skončilo… Prosím o respektování anonymu, velmi citlivé téma…
uprimnou soustrast, ale musís ho pustit dál, jinak se z toho zcvokneš… vyměn nabytek a venuj se dcerce, jinak toopravdu nejde.. pokud ti to pomuze, dojdi k psychologovy, vypovidat se… kamaradka zažila to co píšeš, taky jí umřelo dítko a toto pomohlo, ono to neprestane nikdy bolet, ale ty musís jít dál, i když to je těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:25
Posílám hodně moc sil to překonat. Zapomenout nelze nikdy. Já jsem věřící a tak věřím, že každý, kdo odejde tu s námi alespoň z části zůstane. Pro mě se z nich stanou andělé a hlídají nás. Přejte jeho dušišce klid, vím že je chábá záplata a hloupé klišé napsat…Je dobře, že už ho nic nebolí. Ale bohužel je to tak. 
Určitě se nebojte jako rodina vyhledat odborníka, aby vám pomohl to překonat. Jeho věci zatím nechte, tak jak jsou…jejich uschování by pro vás teď byla možná další bolest. Na to je ještě čas.
Jsou věci, které nikdy nepochopím…proč umírají děti - nepopsané stránky bez vin a dluhů vůči světu. 
Přežít svoje dítě, je ta největší bolest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:33
Je mi to veľmi ľúto.
Skús kontaktovať dlouhá cesta http://www.dlouhacesta.cz/…poradenstvi/ a oni ťa navedú kam, a ako ďalej. Je to organizácia ktorá sa venuje rodičom ktorí prežili svoje deti. V dlouhej ceste by si mohla nájsť podporu ako odbornú, tak priateľskú.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:42
Chci vám celé rodině vyjádřit nejhlubší soustrast.
Před rokem zemřel podobně starý chlapeček mé nejbližší kamarádce, také po dlouhé nemoci. Jeho maminka je katolička a útěchu čerpá z víry, že jeho duše stále žije. Vím, že má temné okamžiky, ale také chvíle, kdy se dokáže smát a radovat. Sama mám za sebou zážitek blízké smrti (věřím tomu, co ty, protože jsem tam viděla pár svých minulých životů) - bylo mně tam tak nádherně, že to nejde vyjádřit, a to je mi útěchou, když zemře někdo z mých blízkých. Toho se teď asi musíš držet, myslet na to, že tvému synáčkovi už je dobře, že to takhle prostě z nějakého důvodu muselo být a hlavně že i když ty ho teď tak strašně postrádáš, on třeba právě stojí vedle tebe a snaží se tě utěšit. Existuje dál, i když ho nevidíte. Ta bolest ze začátku je příšerná, ale věř, že si spolu s tvým synkem zakrátko vybudujete nový vztah, úplně jiný, ale stejně silný!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:55
Uprimnou soustrast. Bohuzel, neexistuji slova, ktera by Te utesila. Pred rokem to zazila znama. Umrel ji syn po dlouhe nemoci. Hned po pohrbu se i s dcerou a manzelem zabalili a odjeli na dovolenou. Rikala, ze to bylo to nejlepsi co mohla udelat. Na dovolene se rozhodli, ze chteji dalsi miminko. Dnes je to rok a neco a maji male miminko, chlapecka, tak strasne podobnemu starsimu bratr. Taky ji pomohla vira.
Preji Tobe, Tve dceri a vlastne cele Tve rodine hodne sil, stesti. Verim, ze se naucis znovu se radovat, mas dceru a ceka Vas tolik krasnych zazitku a spolecnych let…Neboj, casem se Vas zivot vrati do relativniho normalu, vytvorite si nove vzpomnky a zazitky, najdete nova mista, kde vam bude dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 12:59
@Anonymní píše:
Ahoj všichni. Dnes nad ránem zemřel můj andílek, desetiletý chlapeček na vážnou nemoc, se kterou tři roky bojoval. Máme ještě dcerku, sedmiletou, která je z toho hotová, stejně jako my ostatní. Nemůžu vejít do jeho pokojíčku, který je ve stejném stavu jako předtím, nemůžu vidět jeho oblíbené křeslo, na kterém sedával, nemůžu vyjít na zahradu ani nikam jinam, kam jsme chodili společně. Nevím jak se s tím smířit a nevím jak žít dál… Je tady nějaká maminka, která to zažila a může mě nějak uklidnit..? Mám pocit že pro mě už všechno skončilo… Prosím o respektování anonymu, velmi citlivé téma…
Upřímnou soustrast a hodně sil i kvůli dcerce, která Tě potřebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 13:01
@Reginaa píše:
Já jsem křesťanka. Věřím, že smrtí život nekončí. Máte v nebi andílka. Jestli chceš, napiš sz.
Proto v Boha nevěřím a věřit nechci..k čemu mě je Bůh, který dopustí, že mi zemře dětátko..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 13:06
@lilith1 určitě to mělo svuj duvod -
mluvím tedy za sebe, já jako pohan - věším, že ěnco na nás dohlíží…
třeba by díky nemoci bylo v komatu nebo ještě huř, tak si ho povolal k sobě, každý máme určerný čas, který tu máme strávit
berte to i tak, prostě příroda si poradí vždy sama… matka zviře sežere nebo odvrhne ty mladata, co nemaji prezít.. a tady to je jen umělé prodlužování deliria matky i dítěte… je mi to samozřejmě moc líto, ale asi to mělo nějaký důvod, který nikdo neznáme…
je to strašné, ale život musí jít dál.. ale samozřejmě je to váš názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 13:09
Bože, preji upřímnou soustrast. Je mi to hluboce a velmi upřímně lito…nejde vyjádřit slovy. Modlim se at to zvladnete cela rodina- Vas andilek je s Vámi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 13:11
@Anonymní píše:
Ahoj všichni. Dnes nad ránem zemřel můj andílek, desetiletý chlapeček na vážnou nemoc, se kterou tři roky bojoval. Máme ještě dcerku, sedmiletou, která je z toho hotová, stejně jako my ostatní. Nemůžu vejít do jeho pokojíčku, který je ve stejném stavu jako předtím, nemůžu vidět jeho oblíbené křeslo, na kterém sedával, nemůžu vyjít na zahradu ani nikam jinam, kam jsme chodili společně. Nevím jak se s tím smířit a nevím jak žít dál… Je tady nějaká maminka, která to zažila a může mě nějak uklidnit..? Mám pocit že pro mě už všechno skončilo… Prosím o respektování anonymu, velmi citlivé téma…
slova dochází.. neumím si ani představit, jak ti musí být…
upřímnou soustrast
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 13:21
@MeganB tak to bud rada, ze jsi nemela moznost poznat, jak by ses chovala sama. Ackoli nevim presne, cim takova maminka prochazi, malicko si predstavu udelat umim. Ja po ztrate sveho miminka take hledala informace na netu a ackoli jsem nezacala vlastni diskuzi, zacala jsem prispivat do jiz zalozene. Diky tomu jsem se dostala do skupiny, ktera mi hodne pomohla. Internet je nejen zlo. Internet muze i hodne pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Cítím s tebou.
Moje dcera zemřela před dvěma lety. Taky na nemoc. Pupeční šňůra nejde přestřihnout, víc než dítě není nic. Mně to bolí pořád stejně, ale život jde dál. Smrt blízkého mladého člověka mi zasáhla během dalšího roku do života ještě jednou, tentokrát jsem byla umírání přítomná. Připadala jsem si jako v bublině, kde neexistovalo nic, jen jakýsi klid a vědomí, že všechno je, jak má být. Byly to zvláštní dvě hodiny, zpětně si neumím vysvětlit, co se stalo. Nemyslím si, že jsem se v tu chvíli pomátla. Ale od té doby věřím, že energie člověka jen tak nezmizí. Nejsem klasická věřící, ale čemusi už věřím. To mně trošku utěšuje, ale jinak mi dcerka opravdu hodně chybí a bezmoc, že jsem její nemoc nemohla ovlivnit, přetrvává. Často o ní mluvíme, ne cíleně, ale je spousta situací, kdy si na ni vzpomeneme. O dcerce se mi zdálo pár snů, dva byly velice živé a otevřela jsem v nich to nikdy neřečené, co mně trápilo. Ulevilo se mi a říkala jsem si, že věděla, kdy se má objevit. 
Neboj, i Tvůj syn si Tě ještě najde a přijde se s Tebou rozloučit. 
Jeho věci zatím nechej ležet. Až s nimi budeš manipulovat, bude to těžké, stejně tak je těžké jít na místa, kam jste chodili. Ale podruhé, potřetí je to lehčí a lehčí a pak se budeš schopná i usmát, když si na něho vzpomeneš nebo vezmeš věc, kterou měl rád. Samo, budeš i plakat. A časem zase budeš chtít žít. Nechala jsem si napsat uklidňující léky, ale nebrala jsem je. Rozloučení jsem zvládla bez nich. Je třeba emocem dát prostor. Snad jen občas na spaní… Je mi to tak líto, drž se. 