Život na vesnici

483
11.8.21 14:54

Život na vesnici

Milé maminky, když bylo nejmladší dcerce 7 měsíců (nyní 2 a půl roku) přestěhovali jsme společně s manželem do domečku, který jsme si nechali postavit. Když jsem tenkrát zjistila, že jsem těhotná, tak po pominutí prvních šílených tří měsíců neustálého zvracení a celodenní slabosti, jsem se rozhodla, že si ještě než porodím zkusím dodělat autoškolu. Za prvé jsem nečekala, že budu takovej nervák a nešika a za druhé mi přímo instruktorka několikrát zopakovala, že někteří lidé by prostě řídit neměli. No uznávám, nešlo mi to nijak světově a byla jsem dost nervní asi i protože jsem byla těhotná, ale moc jsem to chtěla stihnout, protože jsem se bála jak to budu zvládat po porodu. Dům 40km od Prahy, vlak daleko a k tomu malé miminko… Brala jsem to tak že řídit prostě musím. Upřímně s každou další jízdou jsem si věřila méně… no nakonec jsem porodila dříve, zvládla jsem napsat alespoň testy ale autoškolu jsem nedokončila. Pak péče o miminko, finišování stavby a spoustu zařizování kolem, minimum času na vše a nakonec stěhování. Museli jsme vzhledem k nekompromisnímu nájemníkovi o měsíc dříve, autoškolu jsem prostě pros*ala. Ale já se sklidnila, řekla jsem si že začnu tedy znovu a v klidu. Našla jsem si autoškolu poblíž ve městě, instruktor pro mě jezdil domů a zpět mě odvážel dalsí žák pro kterého jsme se během jízdy dopravili. Bohužel i tento instruktor, velmi klidný a hodný pán mi taktně a slušně řekl, že k řidičáku to bude velmi dlouhá cesta a že to není prostě dobré. Řekla jsem si, že to nevzdám a i kdybych si měla ještě doplatit nějaké kondičky tak nevadí a zvládnu to. Instruktor byl opravdu trpělivý a motivující. Já ale šílený stresák, nerv, roztržitá… no hrůza. Cca v polovině kurzu jsem zjistila, že jsem zas těhotná a vzhledem k opakujícím se obrovským nevolnostem (skončila jsem dvakrát i na kapačkách) jsem kurz přerušila a opět se opakovala historie - vrátila jsem se do kurzu po třech měsících, jakobych snad v autě nikdy neseděla. Nakonec jsme se domluvili, že počkáme po porodu a to zas kvůli covidu zakázali i autoškoly takže porod, šestinedělí a dalši dlouhá pauza. Pak povili samotné jízdy ale můj instruktor měl dvakrát karanténu, ja také, pak se nezvládali najít termíny na ježdění protože byl obrovský nábuch po znovu spuštění autoškoly. Testy jsem dala na poprvé, ke zkouškám jsem šla 4× a neúspěšně. Autoškola již vypršela a já bez papírů. Teď tu sedím doma ve vysněnym domečku, se dvěma krásnýma holčičkama, a tak ráda bych jela někam na vejlet, za kamarádkou, nebo jen pro blbý jablka do krámu, který je od nás skoro 3 km a dcerka mi tam samozřejmě nedojde. Stupátko na kočárku ji nebere, odrážedlo tak 10 minut… Mladší je 10 měsíců ta je v kočárku. Cítím se tu v pasti. Naštvaná na sebe, že jsem nezvládla řidičák, znovu na sebe že jsem dovolila jít bydlet tak daleko, od všeho a od všech… vlak do Prahy je také 3 km od nás, autobus k vlaku jezdí dvakrát denně a je vysokej, vždy prázdnej a řidič naštvanej že musi pomáhat s kočárkem. Hrůza. Manžel se vrací z práce kolem 18/19 večer. Na zahradě mají holky aspoň houpačky a trampolínu, ale žádné děti kolem, jedno hrozné zanedbané hřiště, kde nikdy nikoho nepotkáte. Zjistila jsem pozdě, že tu samotu tady budu zvládat takhle špatně. Bydlíme tu
protože manžel má blízko práci a chtěli jsme domek. Spoléhala jsrm že budu řídit… S dcerkou vymýšlíme co se dá, máme tu prolezlý každý kout, hodně zahradničíme, vyrábíme, vaříme, pečeme, máme pejska takže i s ním je nějaká zábava. O víkendech se snažíme s manželem vždy někam holky vzít, ale sama cítím, že to je velmi málo, a to i pro mě. Líbí se mi ten klid, ale jakmile jsme na návštěvě u rodičů v Praze, skoro brečím že nechci zpátky. Chybí mi přátelé, možnost vzít třeba v zimě holky do hracího koutku, nebo někam mezi jiné děti. Starší zbožňuje děti okolo sebe, vždy říká mamko já chci k babičce na hřiště a já nemůžu dělat nic. Asi jsem zmlsaná, žila jsem celý život v Praze a tady nemůžu vzít holky ani na zmrzku. Místo jsme vybrali sakra špatně a ten řidičák, achjo. Manžel to nechápe, je každý den do večera v práci mezi lidmi a je rád když přijde večer a kolem nikde nikdo. Večer tak dvakrát týdně vymýšlíme různé blbinky - s manželem i holkama děláme třeba ohýnek, nebo večeříme na dece (piknik). Jsem vděčná za druhou dcerku, že jsou holky dvě a starší tu není tolik sama. Moc mi chybí i možnost nějakého koníčku. Dříve jsem plavala, chodila na jógu, teď nic.Jen jsem se potřebovala vypsat. Zrovna to na mě zas padá… :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1607
11.8.21 15:01

Ahoj, zkus zase ten ridicak, mne to taky nešlo a zvladla jsem to, trénovala jsem s manželem na cestě, kde nikdo nejezdí do zblbnutí, razeni, rozjezd, couvani a ejhle, dneska mě řízení i baví.
Tu samotu taky chápu, zazila jsem, bohužel pokud nebudeš spokojena, tak se budeš trapit. Museli byste se přestěhovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1944
11.8.21 15:07

Auto by Ti z tohohle kolotoče pomohlo. Zkoušej dál. Co přesně Ti tak hrozně nejde?
Jinak zkus taky ještě fb, spojit se s nějakou maminkou z okolí, jestli byste třeba nemohly někdy vyrazit společně…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
483
11.8.21 15:24

Nezvládám řazení, nedaří se mi řešit situace, kdy je potřeba řešit více věcí najednou… a ano, také jsem si říkala, že auto by bylo vysvobozující. Věřím, že když si budu moct s holčičkama vyjet někam na vehlet nebo třeba i sem tam sama, budu se sem pak ráda vracet. Ale už si prostě nevěřím :-( Poslední zkouška proběhla tak, že jsem ani nevycouvala z parkovacího místa (nervy) odříkala jsem přesně co mám udělat, ale i tak jsem ani nevyjela. Noha na pedálu se mi klepala. Děs.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
483
11.8.21 15:26

O stěhování přemýšlím, ale zatím jsem nenašla odvahu říct to nahlas… chtěla jsem autoškolu s automatem, s tím, že klasický papíry se pak dají normálně za litr dodělat. Ale nikde nic v okolí. Achjo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3113
11.8.21 15:31

3 km k vlaku není taková hrůza, proč nedáš tu tříletou do kočárku, když to nedojde, a mimino do nosítka? Ve vlaku je můžeš vyměnit, pak muže starší chvilku ťapkat a miminko pojede, ať nemusíš porad nosit. Tak bych to udělala já, také nemám řidičák a bydlím na vesnici.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21627
11.8.21 15:33

No jo no je to špatně no, takže vezmi manžela, auto polní cestu a jezdi a jezdi a jezdi co jinýho poradit

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33284
11.8.21 15:38

Bydlim taky na “samote u lesa” s dvema detma ale ridim. Bez toho bych to taky nedala. Teda dala ale byla by to hruza a to tady bus jezdi casteji nez dvakrat denne. Takto kdykoliv sednu a jedeme kamkoliv, takze nedostatkem kontaktu a akci netrpime, ale dokazu si to predstavit. Myslim ze by ti pomohlo auto s automatem, to razeni je zpocatku velka zatez pro zacatecnika, navic odpada problem s rozjizdenim a predevsim s “oblibenym” rozjizdenim do kopce(taky jsem zpocatku nebyla zadny machr na rizeni, taky mi to dlouho moc neslo ale vyjezdila jsem se). Muzes si udelat autoskolu jen na automat, sice pak manual nesmis ridit, ale kdybys mela svoje auto tak je to asi jedno,

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27155
11.8.21 15:39

@ÁjaMil

Upřímně… dva instruktoři ti řekli (naznačili), že bys prostě řídit neměla. 4× nezvládnuté jízdy mluví vlastně za vše.

Testy jsou jedna věc, ale na silnici nejsi sama a tím spíše pokud chceš vozit dvě děti :nevim: Navíc - ohrožovat ostatní?

Na druhou stranu obdivuji tvé odhodlání, a že to nevzdáváš…

1. Na tvém místě bych jezdila s instruktorem kondičky, dokud to prostě nebude OK. Hele učený z nebe nespadl a já sama si dnes (již zkušená řidička) říkám, jak mě mohli tenkrát z autoškoly vůbec pustit. Zpětně si uvědomuju, že jsem prostě nebyla, ani nemohla být, vyježděná a jistotu člověk získá až s praxí. To samé kamarádka, já už pár let řídila a ona čerstvý řidičák, a vezla mě někam. No to bylo něco strašného!!! :roll: :mrgreen: Smála jsem se, že nechápu, že jí to dali… ona taky :lol: A dneska? Je to královna silnic… umí perfektně :palec:

2. Jezdi s manželem, ať tě trénuje. Samozřejmě tam kde budete moci. Na vesnici možnosti jsou :kytka:

3. Jak zde již bylo napsáno… najdi si kamarádky ve vsi. Nech se vozit. Jezděte spolu na výlety s dětmi a tak. Jde to…

Celkově chápu a naprosto rozumím, že na vesnici se nedá bez auta fungovat. Ne mladý člověk a s dětmi. Auto je prakticky nutnost. Sama jsem z vesnice a bez auta by to bylo peklo… když jsem ho měla měsíc v servisu, prakticky jsem se nehla z domu. Objednávala košík, jelikož jsem se prostě nedostala na nákup. Do práce a z práce mě museli vozit. To samé dítě do školy/ze školy… no strašná komplikace všeho prostě. Takže tě naprosto chápu… ale prosííím tě!!! Buď soudná a než vystavit nebezpečí sebe s dětmi, popřípadě i samozřejmě jiné lidi na silnici.. raději se na to vykašli 8o :oops:

Jako, já jít s dítětem přes přechod nebo někde u křižovatky a srazit mi dítě vyplašená ustrašená zmatkující řidička, tak tě na místě fakt vytáhnu z auta a zakopu tě do země… to ale jistě chápeš 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
252
11.8.21 15:44

@ÁjaMil A nepomohl by ti v tomhle automat? Odpadne ti to přemýšlení nad řazením. Dá se udělat i řidičák čistě na automat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27155
11.8.21 15:45

Ještě dodám - já byla i po řidičáku soudná. Sama jsem tenkrát řekla členům rodiny, že nebudu jezdit nikam sama dokud mi sami nedají „požehnání“… takže jsem ještě cca měsíc, dva jezdila s tátou, s přítelem, s mámou… vozila jsem je na nákupy, na kafe, na návštěvy… vždycky mi říkali, teď zpomal, dej si trojku, pomalu pouštěj spojku, támhle je to či tamto, teď udělej tohle… až táta jednou řekl: „Za mě dobrý, podle mě už můžeš sama“

A až pak jsem tedy začala řídit sama. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22202
11.8.21 15:45
@ÁjaMil píše:
Nezvládám řazení, nedaří se mi řešit situace, kdy je potřeba řešit více věcí najednou… a ano, také jsem si říkala, že auto by bylo vysvobozující. Věřím, že když si budu moct s holčičkama vyjet někam na vehlet nebo třeba i sem tam sama, budu se sem pak ráda vracet. Ale už si prostě nevěřím :-( Poslední zkouška proběhla tak, že jsem ani nevycouvala z parkovacího místa (nervy) odříkala jsem přesně co mám udělat, ale i tak jsem ani nevyjela. Noha na pedálu se mi klepala. Děs.

Tohle už není jen o nervech, někteří lidé se prostě řídit nikdy nenaučí. Když ti to tak moc nejde, ty bys naložila dvě malé děti a vyrazila s nimi do provozu sama? 8o Bohužel, život na vsi je život na vsi, to žádný hrníček s čajem na zahradě nespraví. Nemovitost 30 km od Prahy dneska prodáte slušně, zkuste pořešit to stěhování.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6215
11.8.21 15:45

Takhle to dopadá, když někdo něco mermomocí chce, jak dítě (- domeček se zahrádkou :srdce: ") a nepřemýšlí nad souvislostmi a důsledky :-/

Ne vesnici bez řidičáku jsi úplný mimoň, to by muselo být dobře zvolené místo s dobrou obslužností, dostupností a fajn lidmi kolem…ale to jste se očividně taky neřešili a nepromysleli.

K tomu řidičáku - znám hromadu ženských, které bez problémů řidičák udělaly a stejně řídí mizerně a jezdit se samy bojí. Opravdu si neumím představit, jak někdo, kdo je ještě „vyšší level“ a není schopen ten řidičák ani dodělat, bude jednou samostatně fungovat a řídit. V tom tom instruktoři pravdu, že někteří lidé by opravdu řídit radši neměli…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
39168
11.8.21 15:48
@ÁjaMil píše:
Nezvládám řazení, nedaří se mi řešit situace, kdy je potřeba řešit více věcí najednou… a ano, také jsem si říkala, že auto by bylo vysvobozující. Věřím, že když si budu moct s holčičkama vyjet někam na vehlet nebo třeba i sem tam sama, budu se sem pak ráda vracet. Ale už si prostě nevěřím :-( Poslední zkouška proběhla tak, že jsem ani nevycouvala z parkovacího místa (nervy) odříkala jsem přesně co mám udělat, ale i tak jsem ani nevyjela. Noha na pedálu se mi klepala. Děs.

Tak auto v automatu. A dodělat řidičák.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1041
11.8.21 15:49

@ÁjaMil Ahoj, jsem na tom docela podobně, autoškolu jsem sice na druhý pokus udělala (ale jen díky tomu, že instruktor byl strašně hodný pán a znal se s mým taťkou), ale sám instruktor mi řekl, že mi to dají jen za předpokladu, že si dodělám ještě kondičky, než začnu řídit…No, řídit jsem nezačala, od té doby jsem za volant nesedla. Hrůza děs, neskutečné nervy, zmatkování, prostě řídit nemůžu. Nedopadlo by to dobře. Taky jsme se přestěhovali na vesnici, a s dvěma dětmi taky nemůžu skoro nic podnikat. Aspoň tedy obchod se základními věcmi tu máme a občas jede do města autobus…ale přesně, kočár, autobus a moje nervy je problém. :(… Navíc přítel nás nikam nevezme, nezajímá ho, že se děti nikam nepodívají..
Mě ještě napadlo, pořídit auto s automatickou převodovkou, o jeden stres míň (řazení) a třeba by to nakonec nějak šlo..ale nejsem si jistá. No ale třeba bys taky ten řidičák nějak zvládla a pak mohla jezdit s automatem…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat