Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je pro vás důležitá svatba?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ohýnek
22.1.13 15:30
Ahoj, já jsem vdaná skoro dva roky. S přítetlem (teď už manželem) jsme to udělali proto, že prostě něco fungovalo a my to chtěli zpečetit. Určitě se svatbou nic nezmění, ale chápu tvé důvody, tohle by mi asi taky bylo líto. Ale musí k tomu samozřejmě dospět i přítel. Jestli nemáte jiné problémy, tak bych do toho určitě šla, zpečetíte něco krásného, co funguje a stojí to za to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:31
Dítě je podle mě daleko větší závazek než svatba. Pokud ti to vadí, tak mu to řekni. Osobně zastávám názor nejdřív svatba, potom dítě. Je to pro mě jistota. Ale okolo znám moc párů, co mají dítě a svatbu nechystají. Každý to bere jinak no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:31
Ahojda byla jsemm na tom stejně..přítel a naše dcera mají stejné příjmení a já jine…ještě teď jsem z toho smutná…jak sem se o tom ale začala bavit s přitelem pořád..tak to bral normálně že jsme rodina i když každý má jine příjmení jenže pak ho všichni začaly stengrovat že by bylo načase aby si mě vzal když jsem mu dal dceru i já tajně doufala, že mi dá po porodu prstýnek a ono nic…byla jsem zklamaná, ale nějak jsem to přešla..za nedlouho pár dni po Valentýnu mě požádal o ruku ted to bude rok co jsme zasnoubení…takže už se těším na svatbu jakmile budou našetřené penizky nic nám nebráni a mužem se do toho vrhnou s naši malou družičkou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:32
Je, máme spolu 1,5lettou dceru, letos v červenci se bereme defakto po 7mi letech vztahu 
Také mi hodně vadí, že jsem „svobodná“ matka, že nemám příjmení jako má dcera, že kdyby se partnerovi něco stalo nepodají mi v nemocnici žádné informace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:34
Cítím to úplně stejně jako ty! Taky jsem „svobodná matka“ a to jak píšeš s tím jménem mám úplně stejně. Jako bych k nim nepatřila. U doktora to samé, představíš se a zároveň vysvětluješ, že jsi matka toho a toho.. O svatbě jsme několikrát mluvili (jsme zasnoubení), bohužel momentálně nejsou penízky, ty šly na bydlení. Snad jednou, až skončí stavebko…Držím palce, ať se dočkáš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mončís
22.1.13 15:34
Za týden rodím, a přítel svatbu chtít bude, já na ní nějak nelpím ale přece mu neřeknu NE 
- Citovat
- Upravit
22.1.13 15:34
Jaké mám zkušenosti? Že jsem to před porodem stejně měla jako ty. Vždycky jsem prohlašovala, že se nikdy vdávat nebudu, svatba pro mě byla něco jako noční můra. Jak se to ale změnilo po narození syna, jsem nestačila zjistit, protože po příchodu z porodnice na mě doma čekal prstýnek a žádost o ruku. O rok později, od narození syna, jsme se brali. Určitě to u nás nic nezměnilo, všechno zůstalo stejné a při starém, jen se zkrátka už všichni jmenujeme stejně a jsme manželé. Mám takový lepší pocit, že jsme konečně úplní. Normálně bych si s přítelem promluvila, takhle se nikdy nic nedozvíš. Jaký na to má názor on, třeba vůbec neví, po čem prahneš a jak to cítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:34
U nás to bylo tak, brali jsme se tedy před tím než jsme si miminko vůbec pořídili, ale pro mně osobně je svatba důležitá. Je to spečetění našeho vzahu a toho že vzah je vážný.
Já v tom měla jasno od jakživa, do svatby jsem ho netlačila, ale rovnou jsem mu řekla, že když se mimčo narodi že má jsméno po mě. Vím, že mě osobně by bylo proti srsti chodit z malou a jmenovat se jinak. Hlavně mi to nepříjde jako úplná rodina 
Takové ty řeči, že to není důležité, že na lásku není papír potřeba 
ty mně vždy jen rozesmějí. To jsou jen řeči na oblbnutí toho druhého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:34
No jestli si ohledně svatby změnila názor, tak je určitě dobrý o tom chlapovi říct…netlačit, že se chceš vdávat třeba za týden, ale prostě říct, že se ti to rozleželo v hlavě a že bys kvůli sobě i kvůli dítěti chtěla být paní XY.
Pokud jste o tom už mluvili, co on na to?
jinak já nikdy svatbu nechtěla ani nepotřebovala. Nyní jsem ve stádiu, kdy by mi svatba ani moc nevadila, ale ještě nejsem až tam, abych řekla, že se vdávat chci 
Takže pokud by mě chlap požádal o ruku, tak řeknu ano, ale jinak to neřeším…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:37
Nevím, jestli pro mě byla svatba přímo důležitá… Oba jsme to chtěli, tak jsme se prostě vzali. Každopádně si o tom s partnerem promluv přímo, náznaky nestačí A zeptej se ho, jak to vidí on
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:38
Jáá chci jsem taková ta romantička co o ní sní už od plenek 
nemužu se dočkat až si mě přítel vezme, a hrozně mě baví prohlížet si ruzný portály kde jsou svatební šaty a táák
a ve škole sme se vždycky učili že i z právního hlediska… když na svatbu koukáš jako na business a ne jako romantickou tradici je svatba výhodná hlavně když máš s tím chlapem děti…to bylo v rakousku nevím jak je to tady potom se společným majetkem a tak… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.13 15:38
Důležitá pro mě ani ňák extra není, taky jsem dřív svatbu nechtěla.. První jsme měli malou a pak se jen tak dohodli že se vezmem abych měla stejné příjmení (mimochodem to ti změní i bez svatby na matrice ) Brali jsme se jen za učasti svědků, bez rodin.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím
Chtěla bych znát vaše názory, to jak to máte se svatbou, konkrétně tedy, když máte s partnerem dítě.
Já byla vždy přesvědčená, že svatbu nechci a nepotřebuji. V těhotenství se mi tenhle názor začal nenápadně hroutit a teď (máme měsíční holčičku) mě čím dál víc hlodá, že nejsme „kompletní“ rodina
. Konkrétně mi tedy vadí to, že se jmenuji jinak, než moje dcerka a přítel. Vím, že jde jen o jméno, ale mě to začíná být strašně líto. S přítelem jsme o tom mluvili, nechci na něj za žádnou cenu tlačit, vím, že bychom k tomu měli oba dospět 
.
Jenže od porodu na tohle téma narážím na každém kroku, hlavně když jdu někam s malou a automaticky mi říkají jejím příjmením. Nebo mi teď přítel volal z práce, vyplňoval něco kvůli daním a potřeboval nějaké mé udaje. Narazil na „svobodnou matku“ a že to přece já nejsem. Tak mu říkám, že jsem svobodná, takže JSEM svobodná matka. No a bylo mi úplně do breku. Vím, že on to nemyslí špatně a vlastně jde vyloženě o pitomost… ale už na něj začínám být i nepříjemná, když přijde řeč na něco podobného.. zatím (díkybohu) nepochopil tu souvislost.
Tak nevím, jestli počkat, nebo mu to říct na plnou pusu, nebo čekat, že to přejde po šestinedělí..
Jaké máte zkušenosti?