Dříve bylo očkování samozřejmostí, dnes maminky vzrušeně debatují o kladech a záporech vakcinace. Jak si udělat svůj vlastní názor?
Epidemie spalniček, která se momentálně šíří celou Evropou, opět otevřela téma nutnosti očkování a důležitosti tzv. kolektivní imunity. Chybějící očkování může být příčinou šíření některých infekčních onemocnění. Tyto nemoci ohrožují zejména ty děti, které rodiče z obavy z možných negativních následků nedali očkovat.
Jak funguje kolektivní imunita? Zdraví jedinci, jejichž imunitní systém zvládne vakcinaci, chrání i ty jednotlivce, kteří nemohou být z nejrůznějších zdravotních důvodů očkováni. Jednoduše řečeno – když se neočkovaní lidé nebudou mít od koho nakazit, jsou v relativním bezpečí před nemocemi, které se přenáší z člověka na člověka. Nebezpečí nákazy se zvyšuje společně s počtem neočkovaných jednotlivců.
Očkování na vlastní zopovědnost
Snad každý z nás si pamatuje očkování proti tuberkulóze - pokud vaše tělo nemělo dostatečné množství protilátek, dostali jste injekci, po které vás pobolívalo rameno a mohla na něm zůstat jemná jizva. Díky povinnému očkování se daří bránit šíření záškrtu, dávivého kašle, tetanu, virové žloutenky typu B nebo dětské obrně.
Nesmíme ale zapomínat na důležitost nepovinných očkování. I když není očkování nařízené, průběh nemoci může být stejně závažný. Příkladem vážných zdravotních komplikací, kterým můžeme očkováním předejít, jsou záněty mozkových blan (encefalitida), rakovina děložního čípku, kterou způsobují lidské papilomaviry, nebo těžké pneumokokové infekce.
Jak se šíří pneumokoková infekce
Bakterie Streptococcus pneumoniae je obecně známá pod názvem pneumokok. Bakterie pneumokoka způsobuje ve velké míře záněty středouší, které zpravidla nebývají život ohrožující. Pneumokok přitom dokáže způsobit i mnohem závažnější invazivní onemocnění, jako jsou například záněty mozkových blan (pneumokoková meningitida) nebo rozsáhlé pneumonie, které mohou, obzvláště u jedinců s oslabenou imunitou, způsobit vážné komplikace a v nejhorších případech i smrt.
Pneumokokové infekce se přenášejí tzv. kapénkami, jako třeba chřipka. Nejedná se tedy o sezónní záležitost a bakterie je celoročně přítomná v našem těle. Vyskytuje se u více než 10 % zdravé dospělé populace a až 60 % malých dětí, i když napadený nevykazuje žádné známky onemocnění. Těmto osobám říkáme tzv. přenašeči.
Kýcháním či kašláním se bakterie dostává do vzduchu a hromadí se například ve veřejných prostranstvích typu nádražních hal, školek a škol nebo kanceláří s otevřeným prostorem. Inkubační doba (tedy doba mezi nákazou a vznikem prvních příznaků) se odhaduje na 1 až 3 dny. V podzimních a zimních měsících je zvýšení výskytu onemocnění ovlivněno i dalšími faktory, například oslabenou imunitou.
Děti jako riziková skupina
Jednou z nejrizikovějších skupin z hlediska nákazy bakterií pneumokoka jsou děti. Nejsou to však pouze oni, komu v tomto ohledu hrozí nebezpečí. Stejně početnou a neméně významnou rizikovou skupinou jsou senioři nad 65 let. Přirozená obranyschopnost starších osob ztrácí postupem času na své síle a díky tomu jsou náchylnější k různým typům onemocnění, mezi něž patří i zákeřná bakterie pneumokoka.
Nejspolehlivější prevencí, jak se proti zákeřným pneumokokům bránit, je očkování. Také zdravý životní styl nebo pobyt na čerstvém vzduchu přispívají k prevenci onemocnění.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
třeba epidemie spalniček v Ústí byla způsobena turistou, který si spalničky přivezl z Indie. Nakažen byl hromadně nemocniční personál, dále se nemoc šířila i mezi děti (zřejmě od nakažených rodičů z nemocnice).
pak se tam už nedávala, když se sečtou všechny dávky, které jsem dostala, AL tam je asi 6× více než v Hexacimě. Na druhou stranu hliník jako nosič se ukázal jako nejlepší, navíc ho dostáváme do krevního řečiště přes více zdrojů - nejvíce voda, mateřské mléko ho má dokonce víc než ve vakcíně.
