Sport má lidi spojovat. Pravidla férového chování jsou ukotvena ve stanovách napříč sportovními odvětvími a nevztahují se jen na dění na hřišti, ale i mimo něj. Je tedy v pořádku, že dnes sedíme v našich obývácích a sledujeme, jak po trávníku nejprestižnější fotbalové soutěže světa běhají hráči, kteří čelí závažným obviněním ze znásilnění?
Podle mého názoru to rozhodně v pořádku není
Jejich jména prolétla snad ve všech světových médiích. Od The Guardian po The Times. A že je jich na můj vkus až příliš dlouhý seznam. V souvislosti s aktuálním MS ve fotbale 2026 se mluví nejčastěji o Thomasu Parteym (Ghana), Achrafu Hakimi (Maroko) a Ryanu Mendesovi (Kapverdy).
„Ty kráso! Penalta, to je jasný!“ Manžel vedle mě komentuje každé rozhodnutí rozhodčího, očima upnutý na obrazovce. A já? Mě v tu chvíli blikne v myšlenkách, jestli zrovna tenhle mladík, co se na něj lepí tričko v barvách jeho země, není jeden z nich. Jejich obličeje jsou pro mě totiž neznámé, nejsem taková fotbalová fanynka, abych je dokázala na jistotu ve změti osvalených fotbalistů bez rozmýšlení označit.
Ne, že bych byla toho názoru, že jsou všichni takoví, ale jednoznačně někteří z nich čelí pochybám. A už tím pro mě jakýkoliv zážitek ze sportu mizí. Chápu argumenty o presumpci neviny, ale není snad více než očekávané, že by oni sami měli vyčkat, než budou očištěni? Politici v evropských zemích často v takových chvílích odstupují ze svých funkcí.
A ne, není to přiznání viny. Naopak je to projev úcty k systému, k lidem.
Presumpci neviny chápu, ale nestačí mi
Pamatujete na letošní zimní Olympiádu Milano Cortina 2026 a případ diskvalifikace ukrajinského skeletonisty Vladyslav Heraskevyche? Sportovní organizace dokážou velmi rychle zasahovat v případě porušení svých interních pravidel. Proč stejnou opatrnost neuplatňují u sportovců čelících závažným obviněním ze sexuálního násilí?
Co se stane, když bude obviněný násilník nakonec pravomocně odsouzen? Přijde automaticky i o titul při výhře? Jak pak fotbalová federace bude jednat – postaví se za práva těch žen, kterým fotbalisté ublížili? A není to poprvé, kdy se podobná situace řeší.
Brazilský fotbalista Robinho (vlastním jménem Robson de Souza) byl v roce 2017 pravomocně odsouzen za znásilnění, v roce 2022 pak soud rozsudek po několika odvoláních potvrdil. Ale žádný z jeho reprezentačních titulů mu nikdy nebyl odebrán a ani FIFA (pozn. Mezinárodní federace fotbalových asociací) mu zpětně neanulovala výsledky.
Je správné, aby člověk, který čelí závažným obviněním ze znásilnění, mohl mezitím získat titul mistra světa? Aby mohl převzít ta nejvyšší vyznamenání, včetně související všeobecné slávy a úcty mezi fanoušky (různého věku, včetně dětí) a sportovními kolegy? To všechno jsou otázky, které se mi točí hlavou během toho, co můj manžel a další miliony mužů i žen po celém světě sledují fotbalové utkání na mistrovství světa. Právě teď. Každý den několikrát.
Je správné, že fandíme, je správné, že si užíváme chvíle sportovního zápolení v našich chvílích volna, ale něco to některým z nás přece jen kazí.
Kanada mi ukázala, že to jde i jinak
A co mezitím dělá FIFA? Ta je sice od začátku pod tlakem veřejnosti i médií, ale nejen, že žádného z hráčů z turnaje nevyloučila, ani mu neuložila žádná omezení. Odvolává se na presumpci neviny a zatím proti hráčům nepřijala žádná disciplinární opatření. Jediným opatřením, které FIFA připustila, bylo umožnit protihráčům, aby si s Thomasem Parteym před utkáním nemuseli potřást rukou, přestože je to dlouholetý sportovní zvyk. Taky vám to přijde k smíchu?
„Víš, ze někteří fotbalisté na MS čelí obvinění ze znásilnění?“ zeptala jsem se manžela. „Cože? Fakt?“ odpověděl mi. Trochu mě ta jeho nevědomost zamrzela, ale nedivila jsem se. Při utkáních se o tom mluví minimálně. Mediální zpracování přenosu zjevně nechce nabourávat vnímání sportovního klání nesouvisejícími kauzami, ale opravdu je možné ty dvě věci od sebe oddělit?
Ale víte co? Na světe přeci jen jsou občas chvíle, kdy si řeknete, že to není tak marné. Kanada má evidentně morální hranice někde úplně jinde, než celé zastoupení FIFA a účast na turnaji Parteymu znemožnili naprosto brilantním krokem. Odmítli mu vydat vízum a znemožnili mu tak nastoupit do turnaje.
Tak jednoduché to bylo. Kanada vyslala jasný signál. Ukázala, že i sportovní událost takového významu může zohlednit etický rozměr celé situace. Pro sportovní organizace by to mělo být podnětem k debatě o tom, zda lze výkon na hřišti skutečně oddělit od toho, co se děje mimo něj.
Jaký na to máte názor vy? Sledujete MS ve fotbale 2026, které se blíží ke svému finále, a co si myslíte o účasti obviněných fotbalistů?
Thomas Partey (Ghana) – Čelí v Anglii obvinění ze sedmi případů znásilnění a jednoho sexuálního napadení týkajících se několika žen. Vinu popírá a čeká ho soud. Kvůli problémům s vízem vynechal jeden zápas v Kanadě, jinak byl součástí týmu.
Achraf Hakimi (Maroko) – Jeho soudní řízení ve Francii stále probíhá. Byl postaven před soud kvůli obvinění ze znásilnění z roku 2023. Obvinění odmítá a tvrdí, že je nevinný.
Ryan Mendes (Kapverdy) – Jako kapitán Kapverd nastoupil na MS 2026. Je vyšetřován novozélandskou policií kvůli podezření ze znásilnění pracovnice FIFA po přípravném utkání v březnu. Zatím nebyl obviněn ani obžalován.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
