Ještě před chvílí svítilo slunce a děti řádily na hřišti. Bylo dusno, a tak jsme si říkali, že ještě chvíli zůstaneme a pak se přesuneme k bazénu. V tom mi na mobilu vyskočilo upozornění na silné bouřky. Jako už několikrát jsem ho málem zavřela bez přečtení. Jenže tentokrát jsem udělala něco jiného. Zvedla jsem oči k obloze. A během pár minut jsem pochopila, proč ta zpráva přišla.
Tohle jsem opravdu nečekala
Obloha, která byla ještě před chvílí modrá, začala tmavnout skoro před očima. Vítr zesílil tak rychle, že dětem odfoukl čepice. Stromy se začaly ohýbat a na hřišti najednou zavládla zvláštní nervozita. Maminky balily kočárky, děti nechápaly, proč musí zrovna teď domů.
A já poprvé neměla pocit, že přeháním.
Tehdy mi došlo, že meteorologové podobné výstrahy nevydávají jen tak. Když Český hydrometeorologický ústav upozorní na velmi silné bouřky, může je doprovázet přívalový déšť, kroupy i nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu. Právě vítr přitom často způsobuje největší škody. Láme větve, vyvrací stromy a zvedá předměty, které mohou člověka zranit.
Teprve když máte vedle sebe dítě, uvědomíte si, že už nejde o to, jestli zmoknete. Přemýšlíte, jestli je bezpečné zůstat na hřišti. Jestli doběhnete domů. A hlavně jestli není lepší schovat se hned.
Co doporučují hasiči a meteorologové při výstraze – silná bouřka?
Vždycky jsem si myslela, že největším nebezpečím je blesk. Když jsem si začala číst doporučení hasičů, zjistila jsem, že mnohem častěji lidi zraní padající větve, vyvrácené stromy nebo předměty unášené větrem.
Proto doporučují opustit hřiště, koupaliště i otevřená prostranství co nejdříve a vyhledat zděnou budovu nebo zůstat v autě s uzavřenými okny. Rozhodně není dobrý nápad schovávat se pod osamělým stromem nebo pod malým přístřeškem.
Zaujalo mě také pravidlo 30 sekund. Pokud mezi zábleskem a hromem napočítáte méně než 30 sekund, je bouřka dost blízko na to, aby byla nebezpečná. A i když se počasí začne zlepšovat, odborníci doporučují zůstat v bezpečném úkrytu ještě nejméně 30 minut po posledním zahřmění.
Už nepodcením výstrahy
Od té doby mám jedno jednoduché pravidlo. Jakmile přijde výstraha – silná bouřka (nebo i další), už nečekám, až začne pršet. Sbalíme věci a odcházíme hned. Možná se bouřka nakonec stočí jinam a u nás ani nezaprší. To se stává poměrně často, protože bydlíme na kopci obklopeném skalami. Ale pokud mě upozornění přiměje odejít z hřiště o deset minut dřív, vůbec mi to nevadí.
Není to totiž poprvé, kdy mě počasí překvapilo. Před časem jsme zažili přívalový déšť se silným větrem a dodnes si na něj živě vzpomínám.
Během několika minut se setmělo a déšť se změnil v neprostupnou stěnu vody. Dcera to brala jako velké dobrodružství. Smála se, že jsme úplně promoklé. Já jsem ale v tu chvíli přemýšlela jen nad tím, jak se co nejrychleji dostat do bezpečí. Přeběhnout silnici od autobusové zastávky do protějšího obchodu byl skoro nadlidský výkon. Vítr nás tlačil zpátky, déšť štípal do očí a já měla jedinou starost, aby se jí nic nestalo. Nakonec jsme se v obchodě schovaly a čekaly, až to nejhorší přejde.
Když mi dnes na mobilu vyskočí výstraha, nepřemýšlím, jestli meteorologové zase přehánějí. Prostě vezmu děti za ruku a jdeme. Protože některé chyby člověk nemusí udělat dvakrát, aby pochopil, že nestojí za to riskovat.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
