Prof. Cibula se před několika měsíci stal přednostou Kliniky Gynekologie, porodnictví a neonatologie VFN a 1. LF v Praze, které nikdo neřekne jinak než Apolinář. Jeho profesí je onkogynekologie. Má však jasné představy o tom, jak by mělo na jeho klinice porodnictví fungovat.
Vezměme to od začátku. Nebudu zastírat, že vím, že jste se gynekologem stal víceméně omylem. Jak se to stane, že člověk zakotví u oboru medicíny, na který původně vůbec nemyslel?
Studium medicíny bylo, a bohužel stále je, hodně odtržené od reálné praxe. Medik má po skončení studia jen malou představu o skutečné náplni jednotlivých oborů, a tak je volba zaměření další práce věcí různých střípků informací, ale i náhod. Mně nabídli místo při státnicích na interně a na gynekologii, ale gynekologie byla jednoduše rychlejší cesta.
Můžete zpětně říci, že jste za tuto náhodu rád?
Rozhodně nelituji, že jsem si vybral obor gynekologie a porodnictví. Má velmi širokou náplň a umožňuje, aby si každý lékař našel specializaci, ve které se cítí nejlépe. Pro mne to byla onkologie, tedy léčba pacientek se zhoubnými gynekologickými nádory.
Jste onkogynekolog. Jaká byla cesta právě k tomuto oboru gynekologie? Zase hrála roli náhoda?
To už nebyla náhoda. Příprava na obor je dlouhá, trvá minimálně 5 let, mladý lékař má možnost si jednotlivé oblasti vyzkoušet během rotací před atestací. U mne byla doba ještě o něco delší, protože jsem se nejprve věnoval reprodukční endokrinologii, tedy hormonům, a pak teprve přešel do onkologie.
Myslím, že jsem jediný lékař, který byl prezidentem dvou velkých evropských odborných společností ve dvou různých oborech, Evropské společnosti pro antikoncepci a reprodukční zdraví a Evropské společnosti pro gynekologickou onkologii. (úsměv)
Gynekolog má za pacienty pouze ženy. To v mnoha oborech medicíny není, takto velmi úzce profilovaná skupina pacientů v návaznosti na jejich pohlaví. Jaké jsou ženy pacientky? Myslíte, že to s sebou nese nějaká specifika, která se pojí například s komunikací s pacientem, přijímání nemoci, přístupu k léčbě?
Několikrát jsem muže operoval, ale máte pravdu, že jako pacienty je neznám. Asi mohou být mezi ženskými a mužskými pacienty rozdíly, ale to je spíše otázka pro někoho, kdo se dlouhodobě stará o obě pohlaví.
Co ale mohu říci je, že ve své praxi vidím velký rozdíl mezi jednotlivci. Chovám úctu k pacientkám, které i k závažnému onemocnění dokáží přistoupit s pokorou a vyrovnat se i s nepříznivou prognózou. Každý z nás do tohoto bodu jednou dojdeme a můžeme jen doufat, že to zvládneme dobře.
Pane profesore, vy nově vedete kliniku Apolinář. Tu, o jejíž budově někteří říkají, že vypadá jako z Harryho Pottera…
Je to velké pracoviště, které odvádí obrovský kus práce. Ročně odvedeme 3,5 tisíce porodů, provedeme skoro 7 tisíc operací a více než 100 tisíc ambulantních vyšetření. Kromě toho jsme velkým výukovým a vědeckým centrem, ročně se zde vzdělává téměř 400 studentů medicíny, studentky bakalářského studia porodní asistence. Stážemi u nás projde okolo 100 lékařů z jiných pracovišť, včetně těch zahraničních.
Na klinice působí špičkové týmy v mnoha oblastech, jako jsou péče o předčasné porody a předčasně narozené děti, péče o pacientky se zhoubnými gynekologickými nádory, děložními myomy, s komplikovanou endometriózou nebo s inkontinencí moče. Provádí se zde některé výkony, které se nikde jinde v ČR neprovádí, nebo jen v omezené míře.
Jaké máte s klinikou plány?
Plánů máme mnoho, i právě vzhledem k tomu, jak obrovské pracoviště jsme. Dostali jsme se ale do bodu, kdy nás v dalším rozvoji brzdí prostory. Potřebujeme zvýšit kapacitu, přebudovat některá oddělení, upravit je pro potřeby současné medicíny.
Vy jste onkogynekolog, jak už jsme si řekli, pacientkami kliniky ale nejsou pouze ženy nemocné. Velká část žen, které zavítají na vaši kliniku, jsou těhotné ženy, budoucí maminky. Domnívám se to správně?
Naše klinika je považována za jednu z nejkrásnějších neogotických staveb v Česku, byla postavená jako porodnice, otevřená před téměř 150 lety v roce 1875 s kapacitou 3500 porodů a je tak jednou z nejdéle fungujících porodnic v Evropě. Během desítek let se postupně tak, jak se obor vyvíjel, přidávala péče o gynekologické pacientky, a v současnosti je objem poskytované péče zhruba stejný na porodnické a na gynekologické části.
Nebudeme si nalhávat, že situace v českých porodnicích, myslím tím vztah pacientka (těhotná) versus porodnice, je v dnešní době takříkajíc růžová. Vnímáte složitost tohoto vztahu?
Popravdě to nevnímám jako zvláštnost pouze porodnice. Jen je to v našem oboru více vnímáno veřejností a stává se to tak i tématem medializovaným. V celém medicínském odvětví ale tyto neshody panují, přičemž jejich příčina je stejná. Jde o vývoj vztahu mezi lékařem a pacientem. V minulosti lékař vystupoval jako autorita, která má nejen mnohem lepší vědomosti o nemoci než pacient, ale má také za pacienta odpovědnost a ví nejlépe, co je pro pacienta nejlepší.
V dnešní medicíně by vztah mezi lékařem a pacientem měl být rovnocenný. Úlohou lékaře by mělo být pacienta informovat o jeho zdravotním stavu a nabídnout mu možnosti řešení. Pacient však zůstává zodpovědný sám za sebe, má plné právo s nabízeným postupem souhlasit, ale také ho odmítnout.
Proč je tolik pozornosti zaměřeno právě na porodnice? Napadá mě, jestli to není tím, že těhotná není pacientkou v pravém slova smyslu. Lékaři jí primárně nezachraňují život, respektive zdraví. Nebo to cítím špatně? Co myslíte?
Máte pravdu, že porodnictví je zvláštním oborem, ve kterém se neléčí, ale probíhají zde zcela přirozené děje, které dříve nebyly důvodem pro pobyt v nemocnici. Zdravá rodička přivádí na svět děťátko a pokud tento děj probíhá bez komplikací, pak není důvod pro intervence.
Porod je významnou událostí pro rodičku, partnera a celou rodinu a je na něj logicky upírána velká pozornost. Vše okolo porodu je velmi intenzivně diskutované téma na sociálních sítích. Rodičky mají dnes jasnou představu o tom, jak by měl jejich porod vypadat.
Já osobně to vnímám jako velmi citlivé, celé to téma kolem vztahu mezi rodičkami a personálem porodnic. Dokáži pochopit obě strany toho „tichého konfliktu“. Vím, že se kliniky (menší i velké) snaží vyjít ženám vstříc…
Je to pochopitelné, že právě v porodnictví musel „tradiční“ přístup narazit. Lékaři, ale i další personál, byli po generace vychováváni v tom, že oni mají odpovědnost za rodičku a za nenarozené dítě, že oni musí učinit ta správná rozhodnutí během péče o těhotnou i během porodu.
Byly to maminky, rodičky a různé organizace, které vytvořily poptávku po jiných službách a velmi se zasloužily o změnu v péči o těhotnou. A je ke cti našeho oboru, že se české porodnictví na nová očekávání adaptuje rychle.
Jak je na tom vaše klinika? Kdybyste měl nějak uceleně vyjmenovat, co nabízí ženám, které se rozhodnou zde rodit, co by to bylo? Možná by otázka mohla znít jednodušeji: Proč rodit u Apolináře?
I my jsme udělali mnoho změn. Otevřeli jsme modernizované porodní centrum s oddělenými porodními pokoji, kde v případě nekomplikovaného porodu rodí rodičky se svým doprovodem s pomocí porodních asistentek. Důležitým krokem bylo oddělení péče o těhotenství a porod, které probíhají bez problému, od těch komplikovaných. Zapojili jsme mnohem více porodní asistentky do celé péče o těhotenství. Rodička bez komplikací tak nemusí vůbec potkat lékaře, porodní asistentka se o ni stará před porodem, během něj i po něm. Nastavili jsme péči tak, aby měly rodičky maximální výběr v tom, jak budou rodit, kdo bude přítomen u jejich porodu nebo jak dlouho zůstanou v porodnici.
Připravili jsme také pestrou nabídku kurzů pro těhotné a pro ženy po porodu zaměřené na porod, kojení nebo cvičení. Natočili jsme nová výuková videa o kojení, jak dětí narozených ve správném termínu, tak dětí narozených předčasně. Zrušili jsme stresující registrace k porodu a nabízíme budoucím maminkám u nás konzultace s porodní asistentkou nebo s lékařem.
Je vidět, že vaše porodnice se snaží těhotným ženám maximálně vyjít vstříc. Kde se o všech novinkách, o tom, jak to u vás funguje, ženy mohou dovědět?
Spustili jsme nové webové stránky, kde jsou pohromadě všechny potřebné informace.
Všechno skutečně směřuje k tomu, aby byly pro rodičku připraveny co nejširší možnosti péče, ze kterých si bude vybírat, a hlavně, aby mezi rodičkami a personálem probíhala stálá komunikace o všem, co se stane.
Jste otevřeni tzv. porodním plánům? Je právě porodní plán cestou k tomu, aby rodičky byly spokojené, nebo je to něco, co podle vás moc smysl nemá?
Na porodních plánech je velmi dobře vidět, jak se naše porodnictví mění. Porodní plány vítáme, porodní asistentky se na ně aktivně ptají, ale čím dál víc maminek chodí bez nich, protože každý krok péče s nimi probíráme i bez plánu. Pokud má maminka zájem, může si objednat hodinovou konzultaci, která je celá věnována porodnímu plánu.
Kde byste rád viděl kliniku za 3–5 let, mluvíme-li stále o porodnictví? Co by se o „vaší“ klinice jako o místě, kde přicházejí na svět děti, mělo říkat? Jakou by ideálně měla mít za pár let pověst?
Porodnice na tak velkém univerzitním pracovišti bude mít vždy dvě části. Jednou z nich bude péče o komplikované stavy. V této části si musíme zachovat špičkovou péči specialistů, porodníků, neonatologů, ale i odborníků z mnoha dalších oborů, kteří s námi ve velké univerzitní nemocnici spolupracují. O druhé části, která se věnuje nekomplikovaným porodům, jsem už mluvil.
Rád bych, aby se o naší porodnici vědělo, že je to pracoviště otevřené a vstřícné, kde se rodičky cítí dobře, ať už jejich porod probíhá bez komplikací nebo vyžadují složitější péči. Že je u nás moderní porodní centrum, kde rodí zkušené a ochotné porodní asistentky. Že maminky na šestinedělí dostaly všechny potřebné informace. A že si domů odnášejí dobrý zážitek ze svého porodu.
Vy jste u Apolináře nedávno otevřeli Centrum pro pacientky a maminky. Tedy místo, kam si jakýkoliv pacient může přijít odpočinout, popovídat, postěžovat si, vyjádřit obavy, strach, možná i radost. O co jde? Představte nám tento projekt…
Je to aktivita, která jde stejným směrem jako v případě komunikace s pacientem. Zejména v případě závažných stavů lékař často nemá kapacitu pacientovi poskytnout všechny informace, které pro něj jsou důležité. A pacient či jeho doprovod se často ani nejsou schopni při komunikaci s lékařem na tyto informace soustředit.
V pacientském centru, které vzniklo rekonstrukcí knihovny kliniky, se potkávají pacienti, jejich doprovod a zástupci pacientských organizací. Dostanou zde informační brožury o svém onemocnění, ale i o tématech, které s ním souvisí, jako je výživa, fyzická aktivita, psychologická pomoc a tak dále.
V centru se střídají dobrovolníci z pacientské organizace VERONICA, ale také maminky z organizace NEDOKLUBKO. Těhotné ženy, které musí být hospitalizovány, nebo maminky, které porodily děťátko s nízkou porodní váhou, sem mohou přijít a popovídat si s maminkami se stejnou zkušeností. Sdílená starost je poloviční starost.
Proč je důležité mít na klinice takovýto prostor? Může to podle vás mít dopad i na to, jak veřejnost vaši kliniku vnímá?
Nové centrum pro pacienty jsme otevřeli před půl rokem a ohlasy, které získáváme, jsou velmi pozitivní. Lidé jsou překvapeni, že se s něčím takovým v českém zdravotnictví setkávají. Tedy ano, jsem moc rád, že takový prostor na klinice máme, jsem vděčný nadačnímu fondu Hippokrates, který zaplatil rekonstrukci prostoru a jeho vybavení, a jsem vděčný všem dobrovolníkům, kteří do centra pravidelně dochází ve svém volném čase.
Komunikace. To je, domnívám se, základ pro to, aby vše fungovalo, aby byly spokojené ženy (pacientky), ale také personál kliniky… Když se oklikou vrátíme k začátku našeho rozhovoru, jako onkogynekolog jste zvyklý s pacientkami hodně mluvit. Není možné, že jako lékař pracující s onkologicky nemocnými, máte k pacientům blíže, oproti například porodníkům?
Princip je úplně stejný. I v onkologii jsme se museli naučit, jak lépe vtáhnout pacienta do rozhodnutí o jeho léčbě. Nakonec je to pro nás, kteří péči poskytují, velká úleva, když se naučíme pracovat s tím, že nabízíme možnosti, ale rozhodnutí je na pacientovi.
Vy teď můžete mnohé změnit jako přednosta kliniky. Co byste rád na fungování vaší kliniky změnil?
Mám svoji představu o tom, co by přednosta tak velkého pracoviště, jako je to naše, měl dělat, a co by naopak dělat neměl. Pokud bych měl ale zmínit jednu věc, která mě trápí nejvíce, pak jsou to investice do údržby a rozvoje budovy. Považuji to za největší slabinu našeho zdravotnictví, že není schopno po desítky let vytvářet rezervy, ze kterých by se stavěla nová oddělení a udržovala ta stávající.
Neplatí to zdaleka jen pro naši budovu, stačí navštívit jakoukoli pražskou nemocnici. Při diskusích o investicích státu se mluví o dálnicích a letištích a rychlodráze. Ale většina nemocnic, zejména páteřní síť velkých fakultních nemocnic, je také zcela závislá na státu.
Na našem pracovišti působí desítky skvělých lékařů a několik špičkových odborníků, které nám závidí v zahraničí. Provádíme zde některé unikátní výkony, které se jinde v Čechách nedělají. Dle mých odhadů projde naší budovou ročně okolo 50 tisíc pacientů a členů jejich doprovodu. Představte si sportovní či kulturní halu pro 50 tisíc návštěvníků, kteří jsou během jednoho roku ošetřeni v jedné budově. V našem případě se navíc jedná o národní kulturní památku, která má světově unikátní historii. Je to velká ostuda českého zdravotnictví, ale i naší společnosti, že o takovou budovu nepečuje tak, jak by si zasloužila.
Společně s ředitelstvím nemocnice připravujeme projekt na velkou rekonstrukci kliniky a naší společnou misí je, aby u Apolináře zůstala moderní špičková porodnice, gynekologie a neonatologie minimálně dalších 150 let.
Prof. MUDr. David Cibula CSc. (Gynekologie), Všeobecná fakultní nemocnice Praha
Prof. MUDr. David Cibula, CSc., vystudoval 1. lékařskou fakultu UK. Po absolvování pregraduálního studia nastoupil na Gynekologicko-porodnickou kliniku 1. LF UK a VFN. Zde se nejprve zaměřoval na gynekologickou endokrinologii, později na gynekologickou onkologii.
Od roku 2003 vede na klinice Onkogynekologické centrum, kde se zabývá zejména radikální chirurgickou léčbou. Prof. Cibula patří mezi nejlépe hodnocené fakultní vědce. V minulosti působil také jako prezident Evropské onkogynekologické společnosti a podílel se na mezinárodních doporučeních. První zářijový den roku 2022 převzal funkci přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
