Zatímco školní jídelny mění stravování podle nové vyhlášky, děti dávají najevo, že jim zdravější jídlo nechutná. O obědy je menší zájem, část žáků je nechává nedojedené nebo si hledá náhradu v bufetech. Nabízí se tedy otázka, je to skutečně krok správným směrem, nebo zase jen trochu naivní představa, že všechno půjde jako po másle?
Revoluce ve školním stravování?
České školní jídelny si v posledních měsících zkoušejí nanečisto, jak by mohlo vypadat stravování podle připravované vyhlášky o školním stravování. Po více než třiceti letech má výrazně změnit to, co děti dostávají na talíř.
Méně masa, více luštěnin, ryb, zeleniny a obilovin, omezení tradičních příloh. Na papíře to zní rozumně, moderně a zdravě. Jenže praxe ukazuje, že mezi dobrým úmyslem a dětským apetitem zeje pořádná mezera. Ostatně tak tomu bylo vždy.
Méně strávníků, více odpadu
Do testování se zapojilo zhruba 46 procent školních jídelen, a právě jejich zkušenosti teď mluví poměrně jasně. Podle průzkumu Asociace společného stravování ve spolupráci s agenturou Ipsos se po zavedení nových jídelníčků snížil počet strávníků u více než třetiny zařízení. V šesti procentech případů šlo o výrazný propad. Naopak nárůst zájmu hlásí jen minimum jídelen. A zdravější obědy podle nich častěji končí v koši. Podle mě to není zase takový rozdíl, protože i ta údajně „nezdravá“ jídla mnoho dětí zkrátka nedává. Pro jejich mlsné jazýčky to není dostatečně cool.
Zatímco odborníci mluví o nutnosti změny stravovacích návyků, realita školních jídelen je mnohem přízemnější. Nejde ani tak o to, že by děti odmítaly zeleninu jako takovou. Problémem je rychlost a striktnost změn. Nová pravidla detailně určují skladbu jídelníčku i gramáže, bez většího prostoru pro přizpůsobení. To je obzvlášť složité pro mateřské a menší základní školy, kde děti nemají na výběr.
Kompromis, který se hledá těžko
Ve školní jídelně, kam chodí moje dítě, se tato změna zatím netestuje. Upřímně si ale nemyslím, že by děti byly nadšené. A v dnešní době už vůbec ne, když jsou mnohé zvyklé na úplně jiný typ stravování. Platí to hlavně pro žáky druhého stupně, kteří si bez problémů koupí bagetu, colu nebo chipsy cestou ze školy.
Je to selhání rodičů? Nemyslím si. Můžete dítě vést ke zdravému jídelníčku, vařit doma poctivě a jít příkladem. Do určité míry to funguje. Jenže jakmile se dítě ocitne v kolektivu, kde jsou běžnou normou fast foody a smažená jídla, neodolá. Představa, že si v partě kamarádů dobrovolně dá salát místo hamburgeru a vodu místo coly, je spíš idealistická než realistická.
Neříkám, že to tak funguje všude. Jen si připomínám vlastní dětství a školní jídelnu. Některé obědy byly docela fajn, jiné se jedly jen s přemáháním. A to jsme vyrůstali v době, kdy výběr mimo školu zdaleka nebyl tak široký jako dnes.
Vláda zvažuje změnu
Zkušební zavádění nové vyhlášky tak ukazuje nepříjemnou věc. Děti si obědy častěji odhlašují, nechávají zbytky a hledají alternativy v bufetech nebo rychlém občerstvení. Rodiče na to reagují po svém. Někdo balí větší svačiny, jiný zvažuje domácí obědy, další prostě dá dítěti peníze, aby si něco koupilo samo.
To je ale přesný opak toho, čeho měla změna dosáhnout. Pokud většina dětí nové obědy nechce, není na místě se ptát, zda je cesta zvolená správně? Nemělo by smysl hledat kompromis místo direktivních pravidel? Nabídnout vedle zdravějších variant i tradiční jídla a nechat dětem alespoň částečnou volbu? Ostatně tak školní stravování fungovalo dlouhá léta.
Omezení slazených nápojů ve školách je krok správným směrem. Jenže dokud jsou ve stejných budovách dostupné automaty plné sladkostí a limonád, ztrácí část snahy smysl.
Nová vláda nyní zvažuje, zda vyhlášku upravit, odložit, nebo zcela přepracovat. Rozhodnout musí do začátku příštího školního roku. Pokud má ale změna skutečně fungovat, neměla by vycházet jen z tabulek a ideálů, ale hlavně z reálného provozu školních jídelen a skutečných potřeb dětí. Jinak hrozí, že dobrý záměr skončí u plných košů a prázdných talířů.
Přesto si myslím, že největší díl odpovědnosti zůstává na rodičích. Ti mohou do určité míry ovlivnit, co děti jedí a jaký vztah k jídlu si vytvářejí. Zbytek už je ale na samotných dětech a realitě světa kolem nich.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
