Pro moji zlatou babičku

Deníček jsem napsala z úcty ke stáří a protože si moc vážím své babičky, které vděčím za krásné dětství.

Moje nejdražší babičko, chtěla bych Ti toho tolik říct. Do očí se mi však derou slzy, takže nenacházím dost výstižná slova, kterými bych vyjádřila svou lásku a vděčnost za to, že jsi.

Moje zlatá babičko, tak ráda vzpomínám na svoje dětství. Na to, jak jsem na tobě dyndala ve městečku na výletě meloun, i když tvoje zahrádka byla plná ovoce, a ty jsi mi jej vždy koupila. Jak jsem se nacpávala dobrotami, které jsi uvařila a ty jsi vždy hleděla, aby bylo na stole mé oblíbené jídlo. Moc se stydím za to, že když ty už jsi dávno kmitala v kuchyni, já ještě vyspávala, protože jsem měla „prázdniny“.

Vzpomínám, jak jsme spolu chodily na točenou zmrzlinu a potom do švadlenky koupit látku na nějakou parádu pro malou princeznu. Vzpomínám na tvoje upracované ruce, které tak hbitě držely v ruce jehlu a dokázaly vytvořit krásné šaty. Stejné ruce uměly pohladit, když jsem plakala nebo mi jen bylo smutno. Když na to vzpomenu, vždy zatoužím být znovu tvou malou kalupinkou, abych se mohla k tobě přitulit a nechat se mazlit jako kotě, protože doma jsem lásku postrádala.

Někdy jsem zažívala krušné dny, ale u tebe na venkově byl můj dětský ráj, který jsi vytvořila. Mé nejkrásnější vzpomínky z dětství se odehrávaly právě tam, na kouzelném místě, kde jsi vždy byla ty s otevřenou náručí. Babičko, jsi mi dražší než má matka, možná proto, že tatínka jsem nikdy nepoznala a ty jsi ve mně viděla pokračování svého syna. Vážím si toho, že jsi mě vzala pod svou ochranu a nikdy Ti nepřestanu být vděčná za to, že jsi ze mě vychovala (snad) slušného člověka. Vděčím Ti za to, že jsem u Tebe mohla poznávat, jak chutná opravdový domov.

Babičko moje nejdražší, miluji Tě, jak jen člověk dokáže milovat člověka, a pláču, protože je mi líto, že se na světě tolik trápíš. Zároveň se ale bojím chvíle, že jednou budeš muset odejít.

Epilog: Mojí babičce je nyní 97 let, bohužel na tom je zdravotně velmi špatně a přeje si umřít.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
evick2
3540
3.12.12 17:05

Umím si představit čím si musíte procházet.
Před nedávnem jsem si tím též prošla. Starala jsem se o babičku její poslední dva roky. Na její odchod jsem se snažila připravit, ale když vážně odešla tak jsem byla jakoby v šoku. Necítila jsem nic, pomáhala jsem zařídit pohřeb, tiskla parte, balila věci, pořád jsem si v to v sobě nechtěla připustit. Bylo to jakoby byla na nějaké dovolené a každou chvíli už měla být zpět a ono pořád nic.
No nakonec šok opadl a já se nemohla podívat na nic co jí patřilo nebo třeba na recept od ní kde byl její rukopis. Teď už na ní vzpomenu se smutným úsměvem, ale chybí mi neskutečně pořád.
Víte vždycky mi říkávala, a to mi hodně pomohlo, že Smrt není ta zlá, není špatná, zlý je Život co tu drží v bolestech ty, co už chtějí odejít. Tak nezbývá, než popřát mnoho sil a věřte že babičku budete mít ve svém srdíčku pořád a jednou třeba pro svá vnoučata budete stejně vzácná!

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25153
3.12.12 17:50

@evick2 Děkuji za hřejivá slova plná lásky. Třeba jí po přečtení tohoto příspěvku bude mezi lidmi ještě více :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
3.12.12 18:23
:kytka: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
21.12.12 11:28

Martinko nádherný deníček :hug: babička musí být velice hodný človíček a dala Ti ze sebe jen to nejlepší.. 97 let to je více než úctyhodný. Je mi líto, že babička je nemocná a přeje si umřít :-( a je těžké čekat na to až to nastane :-( Tvé vzpomínky ti však zůstanou a nikdo Ti je nevezme a babička určitě ví jak moc jí miluješ a s tím taky zemře, milována a obklopená lidmi které miluje a oni milují jí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
22.12.12 17:24

krásně napsané!!!!

Mojí babičce je letos krásných 87 let. Ona a již zeznulý dědeček jsou nádherné vzpomínky na dětství! Po smrti dědy tu taky nechtěla být…moc ji to táhlo za ním! Moc se milovali a ona tvrdí, že se milují dál…on tam na ní jen čeká!
Mluvíte mi z duše… moc bych si přála mít ji tady pořád, aby mě nikdy neopustila, tak jako děda.
Teď mezi svátky se za ní chystám… vždy se moc těším až ji uvidím obejmu! A kydž jí opuštím mám strach aby to nebylo naposled!!!a už bulím! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Deník švadlenky

Kojení, věc záludná

Jak u nás doma hořelo

Jeden (ne)všední den

Adventní příběh s dobrým koncem

Být matkou je práce na plný úvazek

Nočník story

Všichni směřujeme ke štěstí

S miminkem na chůdách

Můj dnešní adenalinový výlet