Bloudím, bloudíš, bloudíme!
- Pro zábavu
- Jadala
- 22.07.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Výlet do kukuřičného bludiště...
S obrovským nadšením jsem před pár dny zamávala prázdné krabičce od antibiotik a vrhla se do plánování výletů.
Děti, zavřené valnou část dne v bytě s matkou nepřekypující kvůli angíně právě dobrou náladou, to je třaskavá kombinace. Byt se záhy začal podobat kůlničce na dříví skloubené s brlohem hodně nepořádného medvěda.
Úleva, která se dostavila při uvědomění si reality, že už konečně budeme moci naše dočasné vězení opustit a začít zase naplno výletovat, byla srovnatelná s tou, kterou mi poskytla antibiotika.
Nechtělo se mi však vrhat léčbou a chorobou oslabené tělo mezi davy lidí do zoologických zahrad, případně akvaparků, což byly největší výletní tužby našich dětí. Vzali jsme proto zatím zavděk jinou atrakcí, u níž se dala předpokládat nižší vytíženost.
Naše cesta vedla do kukuřičného bludiště. Po republice je jich několik, my zvolili to, které se nachází v Rakovníku. Naše děti bludiště milují, takže jsem věřila, že výlet, byť trochu jiný, než si představovaly, bude mít u nich úspěch.
Zadali jsme souřadnice do navigace a hurá na cestu. Manžel konstatoval, že navigace je v tomto případě naprosto nezbytná, neboť, i když se Rakovník nachází blízko našemu bydlišti a on nemá s orientací žádný problém, z nějakého neznámého důvodu, pokaždé, když toto město navštíví, bloudí v něm, tak abychom prý nezačali bloudit dříve, než do bludiště vůbec dorazíme.
Co se mého orientačního smyslu týče, škoda o něm psát. Něco takového u mě asi neexistuje. V tomto směru jsem naprosto nepoužitelná. Dokážu se ztratit prakticky kdekoliv. Dodnes nechápu, že jsem se ze všech dovolených, ať už tuzemských, či zahraničních, vrátila vždy na správné místo. Pokud nemám trasu nacvičenou jako medvěd z cirkusu, je to tragédie, dvakrát se otočím, a nevím, kde jsem.
Navigace splnila svoji funkci na jedničku a my byli v cílovém místě. Po zaplacení vstupného dostaly děti kartičky, do nichž měly lovit písmenka ukrývající se na tabulkách mezi kukuřicí, ušetřeni jsme nebyli ani my dospělí, i my obdrželi kartičky.
Docela nás s manželem vyděsilo, jak je kukuřice nízká, na fotkách z propagačních materiálů byly zobrazeny stvoly, které by lehce schovaly do svých útrob i dospělou osobu, realita však byla někde jinde. Sucho se prostě projevuje na všech frontách.
Dětem poněkud nižší vzrůst rostlin absolutně nevadil, s radostí se vrhly do hledání písmenek. Jak jsem na tom s orientačním smyslem, to už víte, já si byla již při vstupu na pole jistá, že za chvíli nebudu mít ani nejmenší potuchy, kde že to jsme, manžel byl však pevně přesvědčen o tom, že si v bloudění najde nějaký bezvadný systém a bude přesně vědět, jaké cesty jsem už prošli a kam je potřeba se vydat.
Chyba lávky, na první pohled se to nezdálo, ale bludiště je opravdu rozlehlé, po pár zákrutách jsme ztratili veškerý pojem o tom, kde už jsme byli, oba dva. Vyzbrojeni tužkami a kartičkami, poletovali jsme bludištěm sem a tam. Objevovali a vpisovali další a další písmenka.
Tajenka, kterou jsme měli podle indicií uhodnout, začínala býti jasná, ale tři místa v kartičce stále zela prázdnotou, písmenka statečně odolávala našim zrakům. Nejstarší syn nemohl přenést přes srdce, že by úkol nesplnil do puntíku. A tak se naše nohy proplétaly stále dalšími a dalšími uličkami, a já si byla skoro jistá, že tenhle stvol jsem už viděla nejméně tisíckrát, nebo že by to byl jiný? „Sakra, proč jsou si ty kukuřice podobné jako vejce vejci.“
Děti začínaly naříkat, že už je bolí nožičky a že už je to nebaví. My dospělí lehce znervózněli v očekávání toho, kdy se naříkání dětí rozjede na plné pecky, nechtělo se nám za zvuku kakofonie běhat po poli dalších několik hodin, abychom nalezli úplně všechno, a tak manžel začal škaredě přemýšlel o tom, jak si cestu zkrátit mezi rostlinami a nedržet se jen pěšinek k chůzi určených. Když jen nastínil tuto možnost před synem, se zlou se potázal. „To by byl přece podvod, to se nesmí!“
Takže jsme, i přes vzrůstající fňukání dětí, které na jednu stranu už chtěly do auta, ale na stranu druhou nesnesly pomyšlení, že by úkol nedokončily, pokračovali v pátrání.
Nakonec byla kartička úplně plná a my se mohli s čistým svědomím vydat k pokladně pro odměnu.
Pokud vaše děti mají rády bludiště, naberte do batohu jídlo a pití, protože to se na poli koupit nedá, a vydejte se vstříc dobrodružství. Stojí to za to.
Po chvilce v autě se všechna zlatíčka uklidnila, prohlížela si vyhrané magnetky a už začínala spřádat plány, do kterého kukuřičného pole se vrhneme příště.
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 702
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 698
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 348
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 417
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 361
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1313
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1592
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1156
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 555
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 949
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...