Brusinčátka 20.díl
- Rodičovství
- Jirina
- 26.04.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj moje spolumiminčata, měsíc utekl a už tu máme zase deníček, kdy umlčíme mamky a budeme si povídat samy. Zdraví vás Hanička :o))
Začnu svými pohybovacími pokroky ? už zvládám otočku z bříška na záda! Objevila jsem to celkem náhodou, to jsem se takhle jednou zvědavě rozhlížela, ručičky natažené, hlavu vysoko ve vzduchu, a pak jsem jednu ručku povolila a už to bylo. Ale jelikož je to na bříšku lepší, protože toho víc vidím, tak to zase tak často nedělám. Nejčastěji v postýlce když mám spinkat, to se převalím na záda a šíííleně se vztekám
)) Mamka přijde, otočí mě na bříško, abych mohla spinkat a já šup na záda a vztekám se dál, hihihi.
Jinak na bříšku mimo postýlku nejradši zvednu ruce i nohy i hlavu a vším mávám a mamka se mi směje, že jsem jak letadlo na suchu (taťkovi spíš připomínám plachtícího parašutistu). Snažím se plazit, umím to dozadu, dopředu i do stran, jen ještě ten směr nedokážu ovlivnit, ale to taky doladím.
Za podporování mamky jsem najela na režim dvě delší spinkání přes den. Většinou chrupkám dopoledne v obývákové postýlce zhruba od 9 hodinku až dvě a pak po obědě od 13. hod. v noční postýlce taky tak. Někdy si ještě na chvilku zdřímnu okolo páté. Ve zbytku dne vyžaduju pozornost a když ji nemám, šíleně se rozčiluju. Takže pokud chce mamka něco udělat, musí využít mého spinkání.
Když spím dopoledne, tak mamka za asistence Jíry vaří. Musí připravit rovnou i večeři, protože pak už není šance. Pak papám já, pak si hrajeme a pak obědvají mamka s Jírou. Někdy jsem hodná, ale taky dokážu celou dobu hulákat, co já mám pořád ležet, když oni se cpou u stolu, ne? Mámě rupou nervy a už se těší, až budu sedět taky u stolu. Mamka se snaží Jíru co nejrychleji obstarat a uloží ho v obýváku na gauč a mně si vezme k sobě a dostanu bumbat, až se upiju a unavím a okolo té 13.h. mě odnese do noční postýlky a tak s bráškou oba spinkáme, každý v jiné místnosti, abychom se nerušili, a mamka zatím lenoší, aby nabrala síly na zbytek dne a taky jí nic jiného nezbývá, protože musí být ticho aby nás nerušila a po ruce, kdybychom potřebovali útěchu. Dobře to máme zařízeno, ne?
Ven chodíme až tak okolo čtvrté, když se s Jírou oba vyspinkáme a napapáme. No a jelikož jsem vyspinkaná, tak v kočáru už nespím, chichi, takže co bych asi tak dělala, když mě přestane bavit čučet do nebe? No jasně, řvu
) Mamka už mě chvilku nechala v kočárku sedět, ale pořádně mi to nedrží, takže když už to se mnou nemůže vydržet, vezme mě do klokanky. A to jsem spokojená! Nejradši se zahryznu do postranice nebo do své ručičky nebo do mamčina trička a vydržím klidně hodinu čumět a dokonce jsem tam párkrát i usnula. Mamka mi už z kočárku vyndala korbičku, takže když si lehnu na bříško, tak vidím ven, takže někdy mamce dopřeju chvilku pohodlí a jsem v kočárku ticho. Nakonec je sama překvapená, že jí z klokanky moc nebolí záda. On totiž Jíra se v klokance moc nenosil, když bylo jaro tak už měl 8 kilo a u mamky v bříšku jsem už byla já, takže se s ním nemohla moc dřít, to já mám přece jen výhodu. Ale zase má Jíra výhodu, že když já jsem v klokance, tak může mámě utíkat a ona ho nemůže honit.
Koupu se většinou hned po příchodu z venku zhruba okolo půl sedmé, pak dostanu papat a pak už na mě nikdo nemá čas, protože si musí ohřát večeři a taky se najíst a pak Jíru vykoupat a uložit. To znamená, že jsem chvilku hodná, ale pak se začnu rozčilovat a hulákat a tak mě mezi 7 a půl 8 mamka odnese do noční postýlky a tam se buď chvilku rozčiluju nebo hned usnu. V noci se budím tak 2× nebo 3× a ráno už klidně okolo 6. Já bych spinkala i déle, jenže to bych musela chodit spát později, ale to můžu jen když není Jíra doma, protože na mě má mamka čas a může se mi večer věnovat, abych déle vydržela. No mám já to těžký, můžou být jinak rádi za ty moje dvě velký spaníčka za den a pak se nesmí divit, že když mamku nechám uvařit a oddáchnout odpoledne, že jim hulákám u jídla nebo na procházce. To už by chtěli vážně moc, abych spinkala pořád, ne?
Už si dokážu docela chvilku sama hrát ? beru si chrastítko, strkám ho do pusinky, akorát se dost často bouchnu a pak se šíleně rozeřvu. A můj řev, to je opravdu něco, chachá, nikdo neslyší vlastního slova a přeřvu dokonce i televizi
) Takže mě mamka buď musí chovat nebo ještě lépe nosit a když nemůže, tak ten řev musí vydržet a nebo mě prostě odnese do postýlky. Kolotoč mě zas tak moc nebere, to vydržím jen tak dvě natažení a už mě nebaví. Docela ráda se plazím po podložce na zemi, ale většinou se doplazím na koberec a bacím se do čumáčku a zase to skončí ječením.
U paní doktorky jsem byla před týdnem (v 5 měsících) a to jsem měla 63 cm a 6 kg. Tak mi taky napište kdo jste kdy kolik vážili, třeba to některá šikovná mamka zapíše do tabulky a budeme se moct roztřídit do klubů myšelinků a hubeňátek. Já asi budu spíš v tom druhém … Jinak pro doplnění ve 3 měsících jsem měla 61 cm a 5,3 kg.
U té doktorky jsem začala řvát už v čekárně a ve stejné notě jsem vydržela celou dobu ? při vážení, měření, poslouchání i očkování. Paní doktorka říkala, že už mi brzy polezou zoubky a že mě to určitě bolí takže mám nárok řvát (mimochodem když se vztekám a rozčiluju, tak mi mamka říká, že jsem naštvanej trpaslík, to je drzost, co!). Po tom očkování jsem byla večer ukňouraná, mamka mi hned dala Panadol baby ? fuj, větší hnus jsem ještě nejedla, takže jsem to vyslintala ven a všechno měla lepkavý. Taky mě dost bolelo bříško, protože jsem týden nekakala, abych vážila co nejvíc, takže když mě konečně mamka uložila tak jsem krásně spinkala a druhý den vypustila do plínky lavinu a to hned pětkrát, tím se mi ulevilo, odpoledne jsem spala úplně vzorně, mamka mi pro jistotu ještě dala čípek a pak už to bylo úplně dobrý.
Ještě jsem taky byla zase u jiné paní doktorky s nožičkama. Musím se pochválit, jak jsem byla vzorná, mamka mě totiž prozíravě vzala jen v klokance, já se tam smála na celou čekárnu, v ordinaci jsem ani nepípla, vysloužila si pochvalu, že mám nožičky v pořádku a prý mám někde nějaká jadýrka, takže už tam znovu nemusím ani nemusím nosit ty vycpávací plenky. Pak se mnou ještě mamka šla něco obstarat a pak jsme čekaly na tátu, který jel s Jírou zatím nakoupit, a já jsem v klokance spokojeně usnula. Když pro nás táta přijel, tak akorát začalo hrozně pršet a mamka mě nechtěla budit a v tom lijáku přendavat do autosedačky, tak nasedla se mnou v klokance a ten kousek domů jsem prospala ? já se totiž v autosedačce jinak hrozně rozčiluju.
Mamka pak říkala, že jí bez těch dvou hadrových plen připadám nějaká droboučká a křehká, když už nemám ten veliký zadek, tak aspoň se líp vejdu do oblečení.
Očička já mám modrý a tak mi hrozně sluší modrá. Mamka totiž nesnáší růžovou a tak pro mě žádné speciální holčičí oblečky ani nepořizovala, většinu mám po bráškovi, ale dost z toho je v neutrálních barvách (zelená, žlutá, bílá). Jednou jsem k modrým dupajdám měla ještě v kočárku modrou kšiltovku a lidi si mysleli, že jsem chlapeček a mamka se v duchu smála, jak je převezla.
Na Velikonoce to bylo moc príma, táta s Jírou totiž odjeli pryč a já jsem měla celé tři dny maminku jen sama pro sebe. Taky jsem byla vzorná holčička, krásně jsem spinkala, když mě nikdo nebudil, dokonce jsem mamku nechala udělat všechen úklid, který si vymyslela (a který už prý byl nutně potřeba).
Představte si, co mi ještě ta moje mamka udělala, když jsem jednou nechtěla pít (nevím proč se diví, když zrovna nemám hlad hned po probuzení) - svoje mlíčko nastříkala do lahvičky a pak mi to zkoušela dávat pít z ní. Nejdřív mi to přišlo docela dobrá zábava, olizovat tu zvláštní gumovou věc, ze které navíc kapalo mlíčko, ale vycucala jsem sotva 20 ml a už mě to nebavilo a příště jsem to nechtěla vůbec. Ten gumový nesmysl co se mu říká dudlík já do pusinky vůbec nechci a mamka má strach, že budu odmítat láhev stejně jako Jíra. A to si pište že jo! Mamka mě totiž bude chtít za měsíc na jeden večer opustit, bude prý mít nějaký sraz od školy nebo co a prý mě nechá doma a jedno krmení mi nechá schované v lahvičce a dostanu to od tatínka. No to se vsaďte, že to jen tak lehko neprojde!
Mamka už se stejně těší, až mě přestane kojit. Já totiž mimo jiné u kojení strašně bojuju ? nejradši zaryju do prsa prstíčky a škrábu a štípu, nebo do něj mlátím rukama a kopu mámu do břicha a do stehen. Prý ze mě snad bude boxérka
) Proto taky mamka odmítá se mnou spát v posteli. Nebo někdy se schválně odvracím a za žádnou cenu se nechci otočit na tu stranu, ze které mě chce mamka kojit, takže říká, že by potřebovala to prso sundavací. Takže už za měsíc začnu papat mrkvičku a pak někdy v létě by mě chtěla odstavit úplně. No ale nebojte, já jí to ještě pěkně opepřím!
Mějte se prima a napište mi co svým mamkám vyvádíte vy!
Ahoj zase za měsíc
Hanička, 5 měsíců a mamka Jiřina
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1246
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 650
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 544
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 377
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 257
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2118
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2839
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2358
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 878
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1152
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Milá Haničko a všichni spolumimísci:-)!
mamka právě před chvilkou dopsala komentář do starého deníčku z minulého týdne a tak já se tu teď můžu rozepsat:-)KONEČNĚ!Aspoň budu první - MOŽNÁ:-)
Haničko - Ty jsi čupr holčička:-)Já vyvádím to samé mamce (myslím teď ten řev a boj u krmení)Občas se na mě mamka i pozlobí, což nechápu - prostě chvilku mám hlad a pak nemám a pak zase mám - ti rodičové jsou fakt otřesní - vůbec jim chybí empatie:-)Mamka se mnou bojuje a já vesele vyhrávám - mám totiž ručičky a na co je mám asi tak používat, když mě krmí z lahvičky? No, tak se nsažím tu lahvičku vyndat a zase někam odstrčit, pak vylít - no, to mi ještě nejde - ale snažím se:-)
Co Vám, ale musím všem miminkům napsat - představte si - co na mě mamka připravila a taťka jí to odsouhlasi - no Hrůza!!! - mamka mi začala od včerejška strkat do pusinky takovou přííííšernou věc - jmenuje se to lžička nebo co a je to dost protivný…ještě ke všemu mi na tom dává nějaké blivajzíky a ty já zádně po 5.lžičce odmítám - přece jm na to neskočím, že? ale výhoda těch blivajzíků je, že jsou krááásně barevné a dají se nádherně všude rozetřít…to Vám je paráda!!!!Kdyby jste chtěli někdy vidět jak to u nás po tomto způsobu krmení vypadá - mamka to vyblejskne:-)
haničko - já byl taky u paní doktorky - pokaždé tam sleduju jiné mimísky - nekoukáš po jiných miminkách? Já jo - jsou takoví jiní - dost divní:-)Moc se nekamarádí - některé ještě ani neslintají - tak nic moc:-)ale sleduji to!Mě stále neočkovali, ale 12.5.budou a rovnou se na mě chystají se vším - mamka s taťkou mi museli koupit nějaké jiné injekce - paní MUDr.jim to doporučila, ale pojišťovna jim to nepomohla zaplatit - tak museli šetřit - no, já se jim vyplatím!!!:-)Mají mě moc rádi, protože na to našetřeli a prý mě to nebude bolet -asi je hodně ovlivnila návštěva u mé tety, kde mám nemocnou sestřeničku - je už moc špatná a mamka byl po té návštěvě dost smutná - Peťulka jen leží - nehýbe se jako my a má nějaké hadičky z bříška - nemůže už papat - tak jí krmí injekčně - prý je to zlé…tak nevím - ale byla mi podobná - narozdíl od těch dvou zbývajícíh bratránků - to jsou Vám raubíři - no, běs - doma bych je nechtěl - pořád mě ošahávali a provokovali - tak je mamka musela krotit - chichi - na mě si nepříjdou:-)
Haničko - mě také vážili - váha na 4měsících:6.5kg a výška 64cm - skoro jako Ty!!!!!
Ještě Vám musím napsat, že dnes mi taťka sestrojil takovou krásnou židličku - prý v ní budu sedávat - no, je senzační - mamka říkala, že mi to v ní moooc sluší, no jo, ale je ještě nevyhovující - ještě se tam klátím tak musím chvilku počkat - dokonce se mi podařilo sjet pod ten stoleček:-):-):-)To Vám byla bžunda - mamka se lekla - nechápu proč - jsem to potřeboval vyzkoušet - no!!!!!jaký pak caviky, že jo - to je běs - člověk aby pořád jen poslouchal a ničím ty rodiče nestrašil. Ale přiznám se Vám - moc se mi tam líbilo - když jsem tam tak posedával měl jsem parádní rozhled a ten stoleček - do toho se Vám taaaak prima buší - no, paráda!!!!Máte taky někdo takovou kouzelnou stoličku?
No, musím končit - to keckání mám po obou rodičích:-)Ta´tka je hrozně ukeckanej a mamka mu nemá co vyčítat - u nás je Itálie:-)))Jen se mi nehádají, ale pořád něco vykládají a já jsem mimo konverzaci - no, však jsem se naučil přihlásit se o slovo!!!Oni by na mě totiž jinak úplně zapomněli:-)tak se mějte miminka!!!!!páááááá Váš Tomík
Aničko - sluníčko moje!!!!Posílám pusinky - moc a moc a moc!!!!!papapapa