Mrcha a nezodpovědná matka
Cítím se tak. Původně jsem chtěla shrnout svůj druhý trimestr, ale podařilo se mi to opět obrátit na jiné téma. Tak píšu o svém nynějším pocitu. Tak a je to tady, za pár dnů bych měla končit druhý trimestr. Zrovinka dneska jsem 23+1 a pokud jsem se správně dočetla, tak koncem tohoto týdne bych měla začít další, a tím pádem poslední 3 měsíce těhotenství.
Nepřijde mi, že už mám 6 měsíců těhotenství zdárně za sebou… vždyť teprve včera jsem se dozvěděla z testu, že jsem opět v tom
A teď už mám za chvíli rodit? No, těším se a netěším… starší dítko se tuším i těší na nový přírůstek do rodiny, ale zatím jsme neměli příležitost se o tom nějak více pobavit, co přijde s miminkem, že nebudu mít pozornost jen a jen pro něj, že ze začátku budu prostě víc s miminkem a ne s ním… můj kluk je docela chápavý a tak nějak doufám, že to i dopadne, ale neměla bych to odkládat na dobu až po porodu, abych mu tím nepřidělala ještě větší stres. Zatím mu jen stále dokola připomínám, že mám to mímo v bříšku, že už se zatím nemůže po mně tak sápat a skákat jako tomu bylo předtím
No snad přijde vhodná chvilka a všechno se mu pořádně vysvětlí a bude to fajn.
Ted mám jedno z nejtěžších období, možná je to právě tím těhulkováním. Špatně snáším nynější svůj stav… až do 5. měsíce jsme jen zvracela a měla pořád dokola gastritidu. Skončila i v nemocnici. No prostě je mu furt na blé
Dneska je mi tak nějak všelijak, ale to bude stresem. Manžel mi k tomu hodně přidává, co se stresu týká… třeba jeden příklad. Stalo se to teď před víkendem…
VE FINÁLE SE CÍTÍM JAKO MRCHA A NEJVÍC CO MĚ ŠTVE JE,ŽE SE CÍTÍM JAKO NEZODPOVĚDNÁ MATKA… synátor byl s mojí mámou prvně někde sám na víc jak jedno odpoledne, no o názoru tchýně a jejich pocitech se nebudu rozepisovat. JEN, ZAHŘÁLO MĚ TO U SRDCE, když jsem jí v hlase slyšela, jak jí to štve a dusí, že ho moje máma vzala na chatu…
Asi jsem pěkná potvora
Ale jsem za tento pocit ráda! No a ve čt se vrátil, byl tam od neděle .A tcháni si usmysleli, že si ho vezmou stůj co stůj zase oni, a to hned na víkend, který nadcházel a i víc, na svoji chatu… já ani moc nebyla proti tomu. Viděla jsem dalších pár dnů volných jen pro sebe a mímo v břiše, ale na jednu stranu mi to líto bylo, ale co, to bych přežila, ale začalo se počásko kazit, navíc byl teď s mojí mámou v cizím prostředí, nejspíš to bylo pro něj náročné a já usoudila, že by bylo nesmyslné, aby si ho tam vzali hned po 2 dnech, co mi syna moje máma dovezla, ale to jsem začala být pěkná MRCHA, že bráním ve styku prarodičům s vnukem, že prostě na tu chatu pojedou, i když je jen kolem 10 stupňů a celý den a noc jen prší.
No nechápala jsem, proč se na mě můj muž zlobí, ZA MŮJ MATEŘSKÝ POCIT? Že by mohlo dítko onemocnět z takového počasí? Asi se ze mě stává sensibilka či vědma… nakonec jsem svolila a jelo se. Abych se vyhla narážkám a pocitu, že jsem mrcha a byla nespravedlivá ,co se pobytu syna s prarodiči týká. Měla jsem dát na svoje pocity a názory a už taky vždycky jen budu dávat, nestojí mi to přece za to, ne? Prostě partner či manžel musí pochopit, když se matka a žena obává, že by opravdu dítko nemuselo takový nápor cestování vydržet. Taky se stalo… první noc začal synek kašlat jak tuberák, druhou noc se přidali pomalu 40 horečky. Já, i když mám důvod panikařit, protože prožívá záchvaty a křeče z horeček, jsem kupodivu zachovala klid, tchýně mi samozřejmě začala říkat, no, ještě že jsi tu, co já bych tu s ním sama dělala sama! No, to jsem jí byla dobrá. Ale když jsem měla takový a makový názor… to už jsem jim byla všem pro smích
A nakonec prý si za všechno můžu sama, že jsem sýčkovala a přivolala, že Romča onemocněl ,právě zase u nich… no, asi se zě mě stává čarodejnice:-)Tak jsem definitivně řekla, jede se domů a jelo se.
Cestou domů, rodiče nás vezli autem, jsem si vyslechla, jaký je manžel chudáček, že on za nic nemůže, že jsem si neměla do tohohle času uhnat další dítko, že na všechno budu jen a jen sama, ale to už jsem vlastně od prvopočátku
Takže z toho vyplývá… co? No to, že se nakonec cítím velmi bídně a blbě. Kdybychom zůstali doma, u telky a v teple a nelítali v mrholícím dešti a zimě po lese a před chatou, nemusel by vůbec horečky dostat a já i syn bychom byli v klidu… příště „seru“ na pocit, abych jim nekřivdila a nebo nebyla nespravedlivá, jak uznám za vhodné tak i bude… proč pořád ustupovat, když vím a cítím, že mám pravdu?!
Nakonec se mi ještě dostalo perfektní rady, od mojí milé tchýně, že pokud chci, aby mi mnaželství vydrželo nejméně 40 let jako jí a tchánovi, musím tak říkajíc DRŽET HUBU A KROK A PLNIT PŘÁNÍ MANŽELOVI… no, že tak žila ona 40 let a vychovávala v tom dvě děti, její věc… dřív tomu tak i mohlo být, bylo to za jiné éry. Ale nyní, kdy má být partnerský či manželský život rovnocený a né jednostranný, tak proč bych to tak měla dělat? Já chci mít fungující rodinu, ne jen poloviční rodinu, kde jeden píská a druhý skáče (já bych měla být ta, co skáče).
No, tak zkusím prostudovat nějakou tu odbornou literaturu, doporučila mi to kamarádka. Třeba najdu způsob, jak to přežít bez úhony mých dětí a mé… a snad i začnu po víc jak roce normálně s manželem žít a komunikovat, nějak to teď vázne, a to je chyba… asi se nám ta chyba stala už v začátcích našeho vztahu, a to v rozdílném smýšlení nás obou, mém i muže, i když já mám myšlení velmi vyspělé… aspoň se tak cítím, měla jsem tehdy pocit, že by nám to mohlo vyjít a doufám, že jsem se nemýlila
Teď, když už máme druhé dítě na cestě ![]()
No ale původně jsem chtěla psát o těhotenství… se mi to vždycky podaří otočit na jiné téma
Snad to nebylo moc únavné a nudné, ale já mám aspon o hodně lehčí dušičku a je mi o hodně líp, i když bych tohle ráda řekla spíš manželovi, ale to asi nepůjde, proto zkusím studovat tu odbornou četbu na trhu o vztazích ![]()
Psychologové, těm vděčím z části za svoje problémy… poradili, já se tím řídila a jak jsem dopadla? Ještě hůř, ale abych jim nekřivdila, možná jsem si to jen špatně vyložila
No a ve zkratce… dozvěděli jsme se, že čekáme Adélku… na genetice vše v pořádku, teď chodíme co 4 týdny jen do poradny a čekáme na naši princeznu, snad jí pindík nedoroste
Holčička se má čile k světu, neustále mě kope a připomíná, že má z mého bříška zapůjčenou tělocvičnu a ještě na 3 měsíce minimálně bude mít ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....