Druhý porod je snažší - je to pravda?

Ani nevím, jak bych měla začít. Když jsem porodila pře třemi lety svou dceru, tak jsem si říkala, že horší porod už být nemůže. ODtekla mi plodová voda a čekala jsem 12h na stahy, ty se neobjevily. Tak mi porod vyvolaváli. Bylo to utrpení.

Nejlépe mi bylo ve sprše na balóně, kde mi manžel tišil bolest teplou sprchou. Jenže ve sprše jsem byla vždy tak 5.minut a pak jsem 15.min lezela na monitoru. Jednou byly stahy moc časté, tak mi je zpomalovali, pak zase byly málo intenzivní, tak další kapačka. Nakonec na monitoru ztratily srdíčko naší holčičky, museli mi zavest sondu a připevnit ji hlavičku mimka. KDyž už jsem mohla konečně tlačit, tak se holčičce přestalo chtít na svět. Takže mi jeden doktor (2m, 100g) ležel na břiše a druhý malou tahal klešťama. Manžel byl statečný a do poslední chvíle mě povzbuzoval, tlumočil rady doktorů, podával tekutiny… Vůbec nevím, jak bych to bez něj zvládla. Naštěstí malou vytáhli včas a nebyl moc přidušená a po kleštích neměla ani modřinku. Zato já byla roztříhaná, půl roku mi trvalo, než jsem si mohla pořádně sednout a sex byl pro mě utrpení celý rok. Tak jsem si říkala, že nejhorší mame za sebou. Jenže malá dostala druhý den po porodu infekci z plodové vody, píchali ji ATB, pořád zvracela a já nemohla kojit. Moc jsem chtěla mít svoje miminko u sebe, ale nešlo to. Chodila jsem za ní na novorozencké oddělení, kde naštěstí byly baječné sestřičky i paní doktorka. Díky nim se Lenička bzry zbavila infekce a já mohla začít kojit. ROzjezd byl pomalý, ale nakonec jsme se rozkojily.
Přes všechny peripetie, které jsme si prožili s Leničkou jsem chtěla, aby Lenička měla sourozence. Tentokrát jsme čekali chlapečka a já se těšila, že budeme mít páreček. Všichni mě uklidňovali, že druhý porod je pohodovější. Tentokrát mi porod začal ve 4hodiny ráno stahy nikoliv odtokem plodové vody. JEnže stahy byly nepravidelné různé intenzity, ale poslíčky to podle doktorů nebyly. Pak mi odteklo trošku plodové vody, tak jsem si říkala, že to snad už půjde. Stahy byly „nejlepší“ na pravém boku. Tak jsem skoro 10h proležela na boku, pripojená na monitor. Už jsem nevěděla , jak mám bolest zvládat, když se nemůžu hnout. Ke všemu stahy byly stále dost nepravidelné. Píchli mi oxytocin a uvolnili zbytek plodové vody. Jenže porod stále nepostupoval. Tak v 17hodin rozhodli, že provedou sekci - císařský řez. Začali mě holit, napichovat kapačku (což se jim povedlo mimochodem až na po třetí) a to vše za šílených bolestí. Byla jsem fakt vysílená, ale bála jsem se, co mě ještě čeká. Když jsem se po narkóze probouzela, tak se mi asi 2h nedařilo zůstat vzhůru. Dali mi moc narkózy. Tak jsem se střídavě probouzela a usínala. Naštěstí se manžel nenechal vyhodit a zůstal u mé postele, když jsem se probudila a ptala se na syna (ptala jsem se prý po každém probuzení), tak mi ho ukazoval na foťáku a nadšeně o něm mluvil. Byla jsem ráda, že je ok. Když jsem se druhý den v poledne postavila na nohy, byla to hrůza. Přesto jsem se snažila být brzy soběstačná nejen kvůli Matýskovi, ale také abych mohla brzy domů. Matýsek byl hodňoučký, jen kojení moc nešlo, ale bojovali jsme. Když mě propoustěli po 4dnech domů, měla jsem velkou diastázu a taky hematom kolem jizvy. Doma jsem bolestí téměř brečela, manžel se musel starat nejen o děti, ale i mě. Při vytahování stehů mi v porodnici provedli ultrazvuk, naštěstí děloha byla čistá a zatím bylo vše ok. Dali mi preventivně ATB, abych nedostala zánět. Jenže ATB nebyla moc ideální kvůli Matýskovi, který měl stále problém s kojením. Tak jsem je po poradě s dětskou doktorkou nebrala a čekala jsem, co bude dál. Hematom jsem promazávala, co dva dny mě i s dětmi vozil manžel do porodnice na kontrolu. Za měsíc se hematom vstřebal, žádný zánět jsem nedostala a začala jsem se konečně cítit líp. I Matýsek začal pěkně sát. Kdyby nebylo manžela a tchýňe, tak nevím, jak bych všechno sama zvládla…
Takže jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že druhý porod vůbec nemusí být snažší…Do teď mě mrzí, že jsem po porodu neviděla své miminko. Ale vím, že kdyby nebyla provedena sekce, nemohli by jsme se radovat z tak krásného kloučka..

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
skrolan
14221
5.12.06 12:10

Mila Diblicko!  

Tak mi az slza ukapla pri cteni tveho prispevku.
Ja mela prvni porod pred deseti lety - 12 hodin vseho vsudy , ale na prvorodicku pry dobry a ja si taky nemohla stezovat.
Druhy porod - pred skoro dvemi lety - naprosto fantasticky - tri hodiny vseho vsudy a mezi stahama jsem se jeste mela cas smat a ftipkovat.  

Hold lehky a tezky porod - to je vse otazka nahody a ty jsi proste vyfasla oba dost narocne.
Ale za ty dva krasne poklady to stalo, ne?
A jak se manza zachoval, jak o vas pecoval - to je nadhera a myslim, ze vas to jen jeste vic utužilo.  

Vzdycky si rikam - kladny , optimisticky pristup - to je 99 procent uspechu. Funguje to!
I kdyby neco neklaplo jak ma - vzdycky se na to koukas tim lepsim okem a pak si to promitas, ze z toho pohledu to proste az tak strasne nebylo.  

Hodne stesti tobe, manzelovi i ratolestem preje Eva

  • načítám...
  • Zmínit
katulinek
1084
5.12.06 12:48

Máš můj obdiv a Tvůj manžel samozřejmě taky. Mám taky skvělýho chlapa a vím, že to není taková samozřejmost. Jsi hrdinka a souhlasím s tím, že dětičky za to určitě stojí a že z porodních útrap brzy zbude jen stín vzpomínky, ale děti, ty Ti budou dělat radost (:))) neustále.
Můj první porod začal v pět ráno odteklou vodou, stahy začaly až po deváté, už na čekatelském pokoji, a před třetí byla Ela na světě. Vím, že jsem si porod prodloužila (chtělo se mi jen ležet a dalo dost práce, manželovi i porodní asistentce, mě aspoň občas dostat na míč.) Manžel (který byl samozřejmě u porodu poprvé) poté situaci zhodnotil památnou větou „…byl to jeden z těch lehčích porodů…: Dnes už vím, že to asi je pravda, ale tenkrát se mi chtělo vraždit.
Druhé dítě - měli jsme nějaké problémy s krví a protilátkami, tak porod vyvolávali asi tři dny před termínem. V devět mi dali čípek, v deset začaly kontrakce (ale to byl hukot, ještě že jsem neměla odteklou vodu, ta je aspoň trošku tlumila. Poslali mě z rizikového odděl. na sál - to je jedno patro - a já myslela, že porodím ve výtahu) a v 12.54 byl Štěpánek venku. Pohodička.
Nejhorší pro mě vždy bylo šití. Poprvé mě nastřihli, podruhé to nechali bez nástřihu, ale Štěpánek se postaral…
Chceme ještě jednoho kulíška, tak doufám, že třetí porod bude "normální“, a při příjmu uslyším něco (jako v Ordinaci) a la „tercipara s odteklou vodou, kontrakce po třech minutách. Rodíme!“
Mějte se báječně a vězte, že příroda to zařídila dobře, pár vyplavených hormonů, čas a bezzubý úsměv našich pokladů brzy dají na bolest a nepříjemnosti zapomenout.
Katka, Ela, Štěpán  

  • načítám...
  • Zmínit
greticka
79
5.12.06 13:02

Ahoj maminky,

první dítko jsem porodila akutním císařským řezem po vyvolávaném porodu, který malé zachránil život, ale mě nadlouho psychicky poznamenal. Pak se přidal zánět dělohy a jizva praskla: potok krve, hrůza. Pak další měsíc den co den na drenáž do nemocnice. Ale už je to rok a půl.

Chtěla jsem požádat o zkušenost s druhým porodem. Chtěla bych druhé mimi a přemýšlím, zda by mohl porod mohl proběhnout přirozeně, ovšem stále mám ještě trochu strach, jak by to mohlo být. Máte někdo podobnou zkušenost?

Díky.

Greta

  • načítám...
  • Zmínit
monicka-S
1406
5.12.06 13:38

ahojky tak bych chtěla přispět svými dvěma porody -první byl císařský řez v narkóze. Malé se nechtělo ven po hodině a půl tlačení - Narkóza super jen u nás v nemocnici se po císaři pouští nejdříve za týden domů. No vzhledem k okolnostem, které nastaly ani nevím jak mi bylo - o dcerujsem totiž přišla, ale asi jsem byla v pohodě,protože za 4 měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná - těhotenství naprosto v pořádku jen mi zjistili těhotenskou cukrovku, proto mi 2 porod vyvolávali. Myslela jsem, že umřu, ale porod se nerozjel proto druhý den provedli císařský řez v epidurálu - tak to nemá chybu - Barborku jsem viděla hnedka po narození - hladila jsem a pusinkovala a rekonvalescence byla také rychlejší. neměla jsem a ani nemám naprosto žádné problémy. Za rok se budu pokoušet o další mimi ( sice by se po 2 císařích nemělo ), ale můj doktor mi vysvětlil, že je to podle stavu rodičky:-)  Jinak chci říci, že po porodu císařem se klidně může rodit fyziologicky - mě se ten porod prostě nerozjel. Jinak není se vůbec čeho bát. Mějte se hezky
 Monika

  • načítám...
  • Zmínit
Pavca
6200
5.12.06 14:34

Ahoj Greto,

já jsem první dítko porodila plánovaným císařským řezem, přenášela jsem už 14 dní, malý vůbec nesestoupil, porodní cesty naprosto nepřipravené, takže se ani nepokoušeli porod vyvolávat.
Druhé těhu proběhlo naprosto bez problémů a blížil se čas porodu. Doktor mi vysvětlil, že mám v podstatě 2 možnosti. Buď se rovnou dohodnu na termínu císaře, že se tím minimalizuje riziko ruptury dělohy během kontrakcí, provádí se pak zpravidla cca týden před termínem.
Nebo se rozhodnu, že zkusím porodit tentokrát přirozeně, pak se bude čekat až do termínu, zda se porod rozjede, nebudou mě ale nechávat moc přenášet, max. 2-3 dny. V přídadě přirozeného porodu mi ale prý nebudou píchat žádné léky na posílení kontrakcí (opět možné riziko ruptury dělohy), pokud začnu přenášet, tak stejně provedou opět císaře.
Porodila jsem den po termínu, přirozeně, naprosto bez problémů, porod trval zhruba 10 hodin, nechala jsem si píchnout epidurál (počítala jsem s tím, že pokud by nastaly komplikace a bylo nutné opět udělat císře, tak už nechci celkovou anestezii), podle PA u mě velmi přispěl k rychlému otevírání porodních cest, voda mi praskla sama. Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo, měla jsem obavy, ale vyplatilo se počkat.
Honzíka jsem viděla až 6 hodin po porodu a jen na 2 minutky, Marketku jsem si mohla pořádně vychutnat.

Pavča + Honzík 28měs + Marketka 2měs

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak se zavařuje podzim

ZOO Zlín alias ZOO Lešná

Zasloužilé maminy 33 - První dva měsíce po narození

Zasloužilé maminy 32 - Když se rodina rozrůstá...

Jihlava - výlet do ZOO

Hospitalizace matky s dítětem - díl druhý

Motýli a můry

Poznáváme okolí Vranova nad Dyjí

Děti 2003 a 2006

Velikonoční přání aneb vajíčka na dva způsoby