Improvizuj!

Co jsem se naučila za téměř sedm let mateřství.

Konečně! Je to tady. Opouštím porodnici a vedle sebe mám v autosedačce ten nejkrásnější vrnící uzlíček na světě. V hluboké propasti mizí vzpomínky na ošklivý porod, jenž se podobal spíše výslechu právem útrpným, než pokojnému příchodu dítěte na svět.

V hlavě se mně ale začínají rojit zcela jiné myšlenky. Najednou mi tak nějak definitivně docvakává, že od nynějška budu mít obrovskou povinnost – starat se o tenhle malý zázrak, zajišťovat mu ochranu a bezpečí.

Jasně, žena má k dispozici devět měsíců ve stavu dva v jednom, aby se dokonale sžila s myšlenkou: „Bude ze mě máma!“ Ale ruku na srdce, nic a nikdo vás nedokáže připravit na ten moment, kdy se se svým zlatíčkem poprvé setkáte tváří v tvář, kdy ho poprvé sevřete ve svém náručí.

S dítětem bohužel neobdržíte žádný návod k použití a jsou chvíle, kdy by se sakra hodil. Můžete načíst desítky knih a článků, a myslet si, že se z vás díky tomu stal expert na rodičovství, ale brzy zjistíte, že je to jen a pouze váš pocit.

Ano, díky svému povolání jsem přečetla spousty knih s tématikou dětské psychologie, alternativních i klasických pedagogických směrů a knih o výchově dávno před tím, než se ze mě stala matka, ale až s rodičovstvím jsem zjistila, že je mi to všechno vlastně tak trochu k ničemu, neboť každé dítě je úplně jiné.

Každá lidská bytost je individualita, je proto nasnadě, že nikde nenajdu odborníka právě na to moje dítě. Začala jsem ve výchově prostě a jednoduše improvizovat. Jako milující máma se snažím poznávat svoje děti, snažím se zjišťovat, co je udělá šťastnými, co je naštve a rozruší, co je dokáže uklidnit, jak je mohu motivovat…

Občas je tenhle proces značně vysilující, obzvlášť, když zjistíte, že s tím, co funguje na dítě číslo jedna, se u dítěte čísla dvě můžete jít rovnou vycpat, pak konečně najdete postup, se kterým u dítěte číslo dvě uspějete, jenže ono se vám jako mávnutím kouzelného proutku promění a jste znovu na začátku snah. A pak přijde dítě číslo tři a je naprosto jiné, než jeho starší sourozenci, a vy jako matka jste znovu vržena na startovní čáru.

Ne, nestěžuji si, mateřství je pro mě, i přes veškerá jeho úskalí, ten nejbáječnější životní úsek. Je krásné zažít ten pocit, že nikdo nezná moje děti, tak dobře, jako je znám já. Nikdo nedokáže číst ve výrazu jejich tváře, tak perfektně jako já, nikdo je nedokáže tak dobře utišit, řešit jejich bolístky… máma se prostě a jednoduše stala expertem na své vlastní děti. Rozhodně to ale nebylo hned.

Žádná kniha vás tohle nenaučí, můžete přečíst spoustu autorů a určitě najdete myšlenky, které uplatníte ve vaší výchovné praxi, ale pokud nějaká u vašeho dítěte nefunguje, nepropadejte panice, nic ve výchově není univerzální.

Milujte své děti z celého srdce, doprovoďte je přes všechny důležité životní milníky a sdílejte s nimi co nejvíce zážitků.

Když někdy začnete mít pocit, že ve své roli selháváte, že jiná maminka zvládá vše lépe, její byt je tak uklizený, že by ho klidně mohli přijít okamžitě nafotit do žurnálu o bydlení, její děti ji poslouchají a snad ani nevědí, co znamená slovo zlobit, uvědomte si, že žádná rodina není perfektní. I ona improvizuje, i ona na své cestě chybuje a překonává malé kamínky i velké balvany, které jí pod nohy hází mateřství.

Improvizujte v běhu dní, buďte tu pro své děti a nenechte si mateřství znechutit drobnými neúspěchy. V tom každodenním kolotoči povinností nezapomínejte však ani na sebe. Jste totiž stejně důležitá, jako ta vaše zlatíčka.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2977
15.7.19 13:40

Souhlasím. Jen u mne první nervy přišly s pozitivním těhotenským testem. Do té doby mi „mít dítě“ přišlo jako něco abstraktního, ale nedokázala jsem si představit konkrétní dopady pro svůj, potažmo NÁŠ život. A když po pár měsících snažení byly vidět dvě čárky, všechno se ve mně sevřelo, protože mi došlo, ŽE JE TO NAPOŘÁD. Že už to nejde vrátit a že teď už bude všechno jinak. Neříkám hůř a ani neříkám líp, prostě jinak :). Náš život dostal nový rozměr a mohu říct, že jsou okamžiky, kdy se člověk fakt nenudí. Ale pak se pan Hyde opět promění v doktora Jekylla, začne se tulit a vyznává mi lásku, a člověk si říká, že to fakt tak šílené není :).

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
15.7.19 14:29

To mě nechával pozitivní těhotenský test v klidu, co se týče budoucího života. Tenkrát jsem se nervovala jen s tím, aby všechno dobře dopadlo, napoprvé to nevyšlo, takže podruhé byly ty nervy o to větší.

Máš pravdu, občas si člověk říká, že to snad ani není možné, jak dokážou zlobit a chvíli na to jsou z nich největší mazlíci, kteří mě objímají a vykřikují „Milovaná maminka“. ¨

Jo, je to sranda, i když občas trochu náročná :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
MichaelkaT
285
15.7.19 19:44

Krasne napsano! Ja si o tehotenstvi, porodu, materstvi a vychove rada ctu, predevsim abych nabrala inspiraci a tak nejak si potvrdila smer, kterym se vydavam a jak mi to veli intuice, rada si prectu, ze nejsem jedina, kdo jde obcas trochu mimo hlavni proud. Smeju se vzdy kdyz ctu nebo slysim reci typu “kojit by se melo max dvacet minut”, “dite by s vami nemelo spat v posteli”, “dite si z vas nesmi delat zivy dudlik”, atd.. delame vse tak jak to citime, ne jak veli doktori a prirucky, tak aby bylo (predevsim) dite i my rodice spokojeni a funguje nam to skvele :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
16.7.19 07:33

@MichaelkaT děkuji :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Anička K.
3
20.7.19 19:51

Krásně napsané :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
21.7.19 05:27

@Anička K. Děkuji :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vzhůru do náruče Máminky

Zpátky v pracovním procesu

Ztráty a nálezy

Cesta tam a zase zpátky

Čtyři těhotenství – čtyři příběhy

Nuda? V žádném případě!

Promiň mi to, holčičko!

Jako moucha v pavučině

Matka v zajetí paradoxů

Tohle mě dostalo