„Já tam nepudu“
- Rodičovství
- Jadala
- 01.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Lákám a lákám, ale zatím bez úspěchu.
V úvodu musím zmínit, že ač by mi to mnozí nevěřili, jsem kovaný introvert. K sumarizaci dobrých známých si bohatě vystačím s prsty jedné ruky, některé z nich ještě zůstanou smutně nevyužity. Společnost nevyhledávám, nevyhledávala jsem ji ani v dětství a dospívání. Můj drahý muž je na tom dost podobně, nedá se tedy příliš předpokládat, že by naši rodinu rozšířil potomek s povahou lva či lvice salonů.
Ač své povolání velmi miluji, rozhodla jsem se po narození dětí zůstat na rodičovské dovolené – stát se maminkou na plný úvazek a dopřát tak svým potomkům možnost nerušeně si užívat tepla rodinného krbu plnými doušky.
Když se na svět vyklubal nejstarší syn, v žádném případě jsme se nevyhýbali dětským hřištím, herničkám, ani dalším místům, kde se to drobotinou jen hemží. Syn tak nebyl rozhodně ochuzen o kontakt s jinými dětmi. Příliš o něj však nestál. Možná i to byl jeden z důvodů, proč u nás slovo školka dlouho nepadalo.
Až krátce po čtvrtých narozeninách začaly být u syna patrny jisté snahy o začlenění se někam. Právě školka se jevila jako nejvhodnější místo pro naplnění těchto snah. Těsně před tím, než mu bylo pět, stal se tedy právoplatným členem instituce předškolního vzdělávání.
Jak už to tak bývá, první rok připomínala jeho docházka noty na buben. Týden ve školce vystřídalo deset dnů doma, tu s rýmou, s kašlem, jindy s virózou. I tu vešku si jednoho dne k mému velkému nadšení domů donesl.
O všechny bacily a zvířátka se vždy zcela nezištně podělil s mladšími sourozenci a často nezapomněl ani na nás – své milé rodiče. Ať tak či tak, do školky se pokaždé těšil, byť tam byl vzácnější než bílá vrána. Učarovala mu spousta nových hraček, tvoření, malování. Okouzlila ho holčička z vedlejší třídy, tím pádem se vždy těšil na pobyt na zahradě, kdy mohli být spolu. Jiné kamarády, dle mého správného předpokladu, nevyhledával.
Ráno vstával pokaždé ještě před zazvoněním budíku a celý lačný se mě jal pobízet, ať si pospíším s oblékáním sourozenců a můžeme konečně vyrazit. Školka byla prostě to nej. Žádné stesky, žádný smutek, žádné srdceryvné scénky v šatně. Co víc si může matka přát.
V letošním školním roce už je z něj mazák předškolák. Jeho nadšení pro tuto instituci značně ochladlo, troufám si tvrdit, že je na bodu mrazu. Veškerý entuziasmus je ten tam. Z postele ho ráno tahám jak Bob Bobka. Hned po probuzení se mě nezapomene dotázat, jaký že je den a v duchu kalkuluje, kolikrát ho ještě čeká martyrium v podobě vstávání, než konečně přijde víkend.
Nevím proto, jak mě mohlo napadnout, že právě on by mohl být mým spojencem v lákání prostředního potomka k radostem školkové docházky. Snad jsem se řídila heslem: „Tonoucí se stébla chytá.“
Druhý synek oslavil nedávno čtvrté narozeniny, zápis se nezadržitelně blíží a já od něj slyším stále stejně rezolutní: „Já tam nepudu.“ Během pár měsíců, které ještě zbývají, ho musím nějak přesvědčit, že školka, to jsou jen samá pozitiva. Zatím mi to moc nežere.
Nezabírá lákání na neokoukané hračky, skvělé skříňky, bezvadné paní učitelky, ba ani vychvalování synových schopností do nebes. „Podívej, jak krásně se umíš najíst, ani s oblékáním už nemáš problém a záchod zvládáš levou zadní. Jsi velký šikula a konečně můžeš do školky, co by za to jiné děti daly.“ Vše marné. Nic nefunguje. Syn si stále vede tu svou. „Já tam nepudu.“
Když jsme se minulý týden vraceli ze školky domů, starší syn měl skvělou náladu, dával k dobru jednu povedenou historku za druhou, zřejmě se zapomněl i nudit, rozhodla jsem se tedy bezodkladně využít této vzácné příležitosti a povídám: „Podívej, jak se Jeníkovi ve školce líbí, viď Jendo, řekni bráchovi, jak je to tam prima, ať se může těšit.“
Jeník si mě přeměřil svým sytě modrým pohledem, jakoby chtěl přezkoumat mé duševní zdraví, pak zcela vážně pronesl: „Je to tam pěkně hnusný a nudný, už abych byl ve škole.“
Spadla mi čelist. Takhle prostřední robě do té školky opravdu nenalákám. Po tomto výlevu se jen utvrdil ve svém postoji: „Já tam nepudu.“
A teď babo raď.
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 1266
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 897
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 723
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 2830
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 430
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1189
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2816
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 3271
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3766
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 4291
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
děkuji za reakci a přeji prima den 
. Takze tam spis neni. Je ji to lito. Chybi ji kamaradi. Syn pujde az ve 4 letech. Je narozen v Listopadu
hezký večer 
. Líbí se mi Tvé obraty a hlášky, typu buzení Boba a Bobka apod., ale i jiné 
Nasi znami rikaji malymu taky Jenda, ne Honzik a mne to vzdy pripomene tu pohadku - neni vase mala Marenka? 
Nase se zase chteji fotit porad:)