Jasné R
- Pro zábavu
- tininas
- 24.08.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček píši jako reakci na soutěžní výzvu – Vyhrajte balíček odměn za svoji vtipnou příhodu z dětství. Jakmile jsem si přečetla téma, hned se mi vybavilo story, jež se v našich úzkých příbuzenských kruzích traduje už několik desetiletí. V hlavní roli nejsem já, ale můj bratr, který mi ji s laskavým svolením dovolil zveřejnit. Nicméně jsem na jeho přání změnila jméno.
Ještě než se pustím do samotného vypravování rodinného historky, která už dávno svůj pel trapnosti ztratila a zůstala jen ta vtipná část. Aspoň v to pevně doufám. Nebudu předstírat, že jsme netušili, odkud ta věta přišla. Ne, opravdu ji bratr neslyšel ve školce, ani nepochytil z TV. Ta věta pocházela od našeho pradědečka, který zažil I. a II. světovou válku, znárodnění, měnovou reformu a 68. rok. Jednoduše v životě už přeskákal všelicos a pro jadrnější vyjádření nešel daleko.
Psal se rok 1987 a mamka šla s mým bráchou na pětiletou prohlídku. Maminka se bála, že bude odeslána na logopedii, protože Ondra ještě neříkal srozumitelně „r“. A i když s ním každým den v postýlce pečlivě trénovala, tato hláska ne a ne být vyslovena řádně. Čekala totiž na svůj velký coming out.
Když Ondrášek i máti dorazili na zdravotní středisko té naší vesničky čítající téměř 2.000 obyvatel, kde se všichni velice dobře znali, už jen z toho důvodu, že téměř každý byl s každým příbuzný nebo si to aspoň myslel. Tak u této místní pediatričky čekalo v čekárně **dalších minimálně 15 mamin*** (a bohužel i tři místní drbny na slovo vzaté). Nebylo si prakticky kam sednout a bylo jasné, že toto je čekání na velmi, velmi, velmi, ale opravdu velmi dlouhou dobu. No, do středu té oné přeplněné čekací místnosti se postavil můj bratr, dal ruce v bok, podíval se na mamku a se zřetelným a jasným R říká: „To je ale pRáca, kuRva.“
Deníček vyšel v rámci soutěže Balíček odměn za vtipnou příhodu z dětství »
Podělte se i o tu svou. 
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 766
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 507
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 7914
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4463
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 5023
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2349
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1270
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2815
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 991
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3212
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
to nemá chybu 
