Jednou jsi dole, jednou nahoře I.

Jak jsem hledala své štěstí.

Je večer, sedím na posteli a v ruce svírám mobilní telefon. Na jeho displeji je zobrazena zpráva: „Vždycky budeš mít místo v mém srdci, ale je konec.“ Nevěřím. Znovu a znovu pročítám těch pár slov, která bodají jako ten nejostřejší nůž. Ať se snažím sebevíc, nedokážu pochopit, že jako odesílatel zprávy je uveden člověk, se kterým jsem strávila tři roky života. Člověk, s nímž jsem byla zasnoubená, ten, který mě ještě před hodinou držel za ruku na lavičce v parku a tvrdil, jak je spokojený a šťastný. Tři roky života zmizely v nenávratnu jako mávnutím kouzelného proutku, všechny sny a touhy byly rázem pryč.

Život je plný zvratů a nenadálých kopanců a já od něj tehdy dostala nafackováno opravdu hodně. Ta sms byla posledním kontaktem s mou první velkou láskou, nikdy jsem se nedočkala žádného vysvětlení proč.

Ztratila jsem kus důvěry v opačné pohlaví. Slova o tom, že jednou bude zase líp, kterými se mě snažili konejšit lidé v mém okolí, příliš nezabírala.

Na vztahy jsem zanevřela a věnovala se sama sobě. Když jsem dokončila studium a začala pracovat v milovaném oboru, byla jsem na sebe snad i trochu pyšná. Ale léta plynula a já stále více a více cítila, že je něco špatně, že tohle není život, který chci žít. Někdo mi v něm zoufale chyběl.

Navíc třicítka se blížila mílovými kroky a tikot biologických hodin se začal ozývat čím dál častěji a neúprosněji. Jenže kde sehnat člověka, kterému bych mohla věřit a do kterého bych se zase dokázala pořádně zamilovat.

Třicítka vlak nezmeškala, v únoru neomylně dorazila do cílové stanice. Nadělila jsem si k ní inzerát na seznamce. Tušila jsem, že s mou introvertní povahou a pocuchanou důvěrou nebude nalezení vhodného protějšku právě snadné.

V mém inzerátu stálo něco v tom smyslu, že hledám: „Pokud možno nekuřáka, neholdujícího alkoholu, a před diskotékou, že dám přednost kinu, divadlu, nebo procházce v přírodě.“

Každý den jsem se po návratu z práce vrhala k počítači a těšila se na odpovědi. V hloubi duše jsem doufala, že se na mě konečně usměje štěstí.

Leč většina odpovědí tomu, alespoň z počátku, příliš nenasvědčovala. Prokousala jsem se těmi, které obsahovaly hrubky typu „kdibi“, „mislým“… a postoupila k dalším, jejichž součástí byly dokonce fotografie. Ty jsem při prvotním kontaktu samozřejmě nevyžadovala, neboť ani já jsem nehodlala rozesílat svůj obličej neznámo kam. Některé z těch fotografií zobrazovaly pouho-pouhou jednu část těla a obličej to tedy rozhodně nebyl.

Na chvíli jsem zapochybovala, jestli jsem inzerát opravdu vložila do rubriky „Vážný vztah“, dotyční pánové měli, spíše než ke vztahu, nakročeno do konkurzu na film pro dospělé.

Po spoustě promarněného času jsem prstem už už mířila k ikonce ODSTRANIT. Ale pak mě něco zadrželo a já si řekla: „Dej tomu ještě jednu šanci.“

Světě, div se, druhý den jsem objevila odpověď bez hrubek, bez divných návrhů a dokonce i bez fotografické dokumentace. Zkusila jsem odepsat, a tak začalo zhruba dvouměsíční dopisování, během něhož jsem postupně rozlamovala obruče nedůvěry. Pak přišel návrh na schůzku. Sraz jsme si dali před jednou zastávkou metra, protože do Prahy jsme to měli oba dva zhruba stejně daleko. Před setkáním jsme si vyměnili fotografie, ty však nebyly nikterak odvážné.

S nervozitou ohlodanými nehty a s kruhy pod očima, na nichž by klidně mohli cvičit sestavy vrcholoví gymnasti, jsem se postavila k východu metra a čekala.

Najednou se hrnul ven dav. Mezi tou spoustou tváří se objevil jeden kluk, o kterém jsem si v duchu říkala: „Jo, to by mohl být on. Ten by se mi líbil.“ Jenže dotyčný se nepodíval ani napravo ani nalevo a zmizel neznámo kam. Stále jsem čekala a už mě to tedy jako vůbec nebavilo.

Sáhla jsem do kabelky pro telefon, abych se ujistila, že jsem na správné stanici. V tu chvíli mi mobil v ruce zavibroval a na displeji se objevilo: „Sedím na lavičce před hotelem, u metra je děsný blázinec.“ Vydala jsem se tím směrem…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Darvulia
249
18.8.18 10:57

Moc pěkný, těším se na pokračování :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
18.8.18 19:28

@Darvulia děkuji :)

  • načítám...
  • Zmínit
Laddmie
3394
18.8.18 21:58

Wow, těším se na pokračování :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
19.8.18 06:22

@Laddmie Děkuji :D Až bude čas, určitě pokračování napíšu.

  • načítám...
  • Zmínit
Avrun
13475
23.8.18 12:43

@Jadala Pokračování, ale honem :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
23.8.18 12:50

@Avrun Už je napsáno a odesláno :D

  • načítám...
  • Zmínit
Avrun
13475
23.8.18 18:53

@Jadala :palec: tak já budu vyhlížet! :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
xstrasilka
2202
7.9.18 20:36

Suprově napsáno, hned se váhám na pokračování ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
7.9.18 23:10

@xstrasilka Děkuji za chválu a přeji hezký den :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vzhůru do náruče Máminky

Zpátky v pracovním procesu

Ztráty a nálezy

Cesta tam a zase zpátky

Čtyři těhotenství – čtyři příběhy

Nuda? V žádném případě!

Promiň mi to, holčičko!

Jako moucha v pavučině

Matka v zajetí paradoxů

Tohle mě dostalo