Kdo s koho
- Rodičovství
- Jadala
- 01.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bojujeme s obdobím vzdoru.
Každému rodiči, nebo přinejmenším téměř každému, bude toto období jistě důvěrně známé. Potomek poněkud povyroste a my usínáme na vavřínech s pocitem blaženosti, radujeme se, jak dobře svému robátku rozumíme. Za ty měsíce společného putování světem jsme rozklíčovali, co se skrývá za jeho úsměvem i pláčem. Dokážeme reagovat na jeho potřeby. Když tu se náhle uděje obrovská změna. Z roztomilého kojence se stává uvztekané a naprosto nepředvídatelné batole, naše dosavadní poznatky tím jaksi ztrácí na významu.
Někdy se tato událost přižene nečekaně. Jako intenzivní letní bouřka strhává všechny naše jistoty a za sebou zanechává jen hromadu trosek a v nich na padrť rozsekaná veškerá naše předsevzetí o tom, že období vzdoru zvládneme v klidu a v pohodě. Jindy může být nástup vzdorovitosti pomalejší a méně nápadný, ale nedělejte si iluze, i tak to bude jízda.
Ano, uhodli jste správně, moje nejmladší prochází právě tímto skvělým obdobím. Kdesi za horami je mé pevné přesvědčení o tom, že potřetí už mě nic nerozhodí. Zřejmě milosrdný čas zahnal do nejtemnějších koutů mého mozku vzpomínky na to, jak urputně vzdorovali synové, snad proto jsem byla tak stoicky klidná. Až nyní se mi do mysli vkrádají scénky, v nichž vystupuje vztekající se rudé batole, které snad ani nemůže být mým dítětem.
Jediné, co mi v tu chvíli u kluků alespoň trochu pomáhalo udržet nervy na uzdě, byla vzpomínka na přednášky z vývojové psychologie. Paní profesorka se nám tehdy snažila osvětlit názorným příkladem, co období vzdoru vlastně obnáší. Povídala něco o tom, že si máme představit, jak jsme v cizí zemi, nutně potřebujeme na záchod, ale neumíme ani slovo z domorodého jazyka. Plni naděje se vrháme na kolemjdoucího, aby nám poradil, kde se skrývá ona toužebně vyhlížená místnost, ale dotyčný na nás místo rady začne křičet.
Když se do situace vžijeme, máme si do role osoby prahnoucí po wc obsadit naše nešťastné vztekající se dítě, do role kolemjdoucího pak sebe a následně si uvědomit bezmoc dítěte, které ve svém nitru ví, že má nějakou potřebu, ale musí se teprve naučit, jakými prostředky dosáhne jejího naplnění. Zkouší proto, co se dá, neovládá své emoce, když mu místo pomocné ruky nabídneme jen křik, ocitáme se v začarovaném kruhu a křikem se jen vyčerpáváme.
Jo, hezky se to říká, ale ne vždy je to snadné dodržet, obzvlášť máte-li za sebou několik bezesných nocí a oči se vám klíží do té míry, že byste uvítali i vložení sirky mezi víčka.
Vzdor u naší berušky začal zcela nenápadně zhruba úderem dvanáctého měsíce, neměla sice ani jeden zub, do chůze se také příliš nehrnula, leč slovní zásobou mohla směle konkurovat dětem o dost starším. Nad všemi slovy však poměrně záhy začala vítězit dvojice NE a JÁ SAMA.
V samostatnosti jsem ji samozřejmě ráda podporovala, jenže odsud posud, převlékat během pár chvil už popáté oblečení zašpiněné tu od oběda, tu od ovoce nebo jiné pochutiny, to by umořilo i jedno rohaté zvíře. Následně se proto přidala samostatnost v oblékání. Nejnovějším přídavkem k samostatnosti je vypínání přístrojů, jakmile zapomenu na to, že při odchodu z domu je osobou oprávněnou k vypínání rádia, případně zhasnutí světla, jen a pouze dcerka, nastává jekot, za který by se nemusel stydět ani nejděsivější exemplář z Jurského parku.
Jedno jsem pochopila: nejlepší je snažit se o to, aby záchvat zuřivosti nepřišel. Odvádět pozornost, nezačínat aktivitu, když vím, že nemáme dost času na její dokončení, nikdy neslibovat nesplnitelné, ale zároveň neustupovat. Když už hněv propukne, vyklízím pole a nechám dcerku, aby upustila páru, komunikace s ní má smysl až ve chvíli, kdy vše pomine. Takže ano, přiznávám se, ve dne ji s klidným svědomím nechám takzvaně vykřičet, dbám jen na to, aby si neublížila.
Jenže ona je potvůrka mazaná, když zjistila, že herecké etudy prezentované během dne nechávají maminku více méně v klidu, přesunula svoje úsilí do hodin nočních.
Občas jí přezdívám PŘENAŠEČKA. Zamiluje se do libovolné věci. Jednou to může být panenka, podruhé miniaturní kolečko, které v nestřeženém okamžiku sebere z bráchova autíčka, jindy zase hopík, zkrátka škála věcí je nepřeberná, tu jednu věc pak uchopí do své malé ručky a celý den ji s sebou tahá, když ji náhodou na chvilku odloží a zapomene, kam ji dala, je to tragédie obrovských rozměrů. Poslední dobou se vzbudí klidně i třikrát za noc, posadí se v postýlce, zamyslí se, bez čeho nemůže rozhodně být, a následuje žádost o nalezení věci, intenzita žádosti se neustále stupňuje, to podle toho, jak dlouho trvá, než maminka zareaguje. Je si téměř jistá, že v čase nočním ji rozhodně řvát nenechám, nebudu riskovat, že by vzbudila zbytek osazenstva, mám proto novou zábavu, lítám s baterkou po domě a v jejím syrovém svitu hledám předmět z nejdůležitějších, modlím se, abych byla úspěšná v rekordním čase a mohla se opět vrhnout do náruče spánku.
Toto vylepšené období vzdoru začalo zhruba před dvěma měsíci a přiznávám, občas mě to přece jen trochu zmáhá, na noční mejdany už jsem zkrátka stará. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se brzy navrátíme ke klidnému spánku a boj kdo s koho bude napříště probíhat výhradně v denních hodinách, spánková deprivace je totiž mrcha a já bych nerada skončila v jejích tenatech.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1170
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 506
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 308
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19108
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2751
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2474
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....