Kdo s koho
- Rodičovství
- Jadala
- 01.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bojujeme s obdobím vzdoru.
Každému rodiči, nebo přinejmenším téměř každému, bude toto období jistě důvěrně známé. Potomek poněkud povyroste a my usínáme na vavřínech s pocitem blaženosti, radujeme se, jak dobře svému robátku rozumíme. Za ty měsíce společného putování světem jsme rozklíčovali, co se skrývá za jeho úsměvem i pláčem. Dokážeme reagovat na jeho potřeby. Když tu se náhle uděje obrovská změna. Z roztomilého kojence se stává uvztekané a naprosto nepředvídatelné batole, naše dosavadní poznatky tím jaksi ztrácí na významu.
Někdy se tato událost přižene nečekaně. Jako intenzivní letní bouřka strhává všechny naše jistoty a za sebou zanechává jen hromadu trosek a v nich na padrť rozsekaná veškerá naše předsevzetí o tom, že období vzdoru zvládneme v klidu a v pohodě. Jindy může být nástup vzdorovitosti pomalejší a méně nápadný, ale nedělejte si iluze, i tak to bude jízda.
Ano, uhodli jste správně, moje nejmladší prochází právě tímto skvělým obdobím. Kdesi za horami je mé pevné přesvědčení o tom, že potřetí už mě nic nerozhodí. Zřejmě milosrdný čas zahnal do nejtemnějších koutů mého mozku vzpomínky na to, jak urputně vzdorovali synové, snad proto jsem byla tak stoicky klidná. Až nyní se mi do mysli vkrádají scénky, v nichž vystupuje vztekající se rudé batole, které snad ani nemůže být mým dítětem.
Jediné, co mi v tu chvíli u kluků alespoň trochu pomáhalo udržet nervy na uzdě, byla vzpomínka na přednášky z vývojové psychologie. Paní profesorka se nám tehdy snažila osvětlit názorným příkladem, co období vzdoru vlastně obnáší. Povídala něco o tom, že si máme představit, jak jsme v cizí zemi, nutně potřebujeme na záchod, ale neumíme ani slovo z domorodého jazyka. Plni naděje se vrháme na kolemjdoucího, aby nám poradil, kde se skrývá ona toužebně vyhlížená místnost, ale dotyčný na nás místo rady začne křičet.
Když se do situace vžijeme, máme si do role osoby prahnoucí po wc obsadit naše nešťastné vztekající se dítě, do role kolemjdoucího pak sebe a následně si uvědomit bezmoc dítěte, které ve svém nitru ví, že má nějakou potřebu, ale musí se teprve naučit, jakými prostředky dosáhne jejího naplnění. Zkouší proto, co se dá, neovládá své emoce, když mu místo pomocné ruky nabídneme jen křik, ocitáme se v začarovaném kruhu a křikem se jen vyčerpáváme.
Jo, hezky se to říká, ale ne vždy je to snadné dodržet, obzvlášť máte-li za sebou několik bezesných nocí a oči se vám klíží do té míry, že byste uvítali i vložení sirky mezi víčka.
Vzdor u naší berušky začal zcela nenápadně zhruba úderem dvanáctého měsíce, neměla sice ani jeden zub, do chůze se také příliš nehrnula, leč slovní zásobou mohla směle konkurovat dětem o dost starším. Nad všemi slovy však poměrně záhy začala vítězit dvojice NE a JÁ SAMA.
V samostatnosti jsem ji samozřejmě ráda podporovala, jenže odsud posud, převlékat během pár chvil už popáté oblečení zašpiněné tu od oběda, tu od ovoce nebo jiné pochutiny, to by umořilo i jedno rohaté zvíře. Následně se proto přidala samostatnost v oblékání. Nejnovějším přídavkem k samostatnosti je vypínání přístrojů, jakmile zapomenu na to, že při odchodu z domu je osobou oprávněnou k vypínání rádia, případně zhasnutí světla, jen a pouze dcerka, nastává jekot, za který by se nemusel stydět ani nejděsivější exemplář z Jurského parku.
Jedno jsem pochopila: nejlepší je snažit se o to, aby záchvat zuřivosti nepřišel. Odvádět pozornost, nezačínat aktivitu, když vím, že nemáme dost času na její dokončení, nikdy neslibovat nesplnitelné, ale zároveň neustupovat. Když už hněv propukne, vyklízím pole a nechám dcerku, aby upustila páru, komunikace s ní má smysl až ve chvíli, kdy vše pomine. Takže ano, přiznávám se, ve dne ji s klidným svědomím nechám takzvaně vykřičet, dbám jen na to, aby si neublížila.
Jenže ona je potvůrka mazaná, když zjistila, že herecké etudy prezentované během dne nechávají maminku více méně v klidu, přesunula svoje úsilí do hodin nočních.
Občas jí přezdívám PŘENAŠEČKA. Zamiluje se do libovolné věci. Jednou to může být panenka, podruhé miniaturní kolečko, které v nestřeženém okamžiku sebere z bráchova autíčka, jindy zase hopík, zkrátka škála věcí je nepřeberná, tu jednu věc pak uchopí do své malé ručky a celý den ji s sebou tahá, když ji náhodou na chvilku odloží a zapomene, kam ji dala, je to tragédie obrovských rozměrů. Poslední dobou se vzbudí klidně i třikrát za noc, posadí se v postýlce, zamyslí se, bez čeho nemůže rozhodně být, a následuje žádost o nalezení věci, intenzita žádosti se neustále stupňuje, to podle toho, jak dlouho trvá, než maminka zareaguje. Je si téměř jistá, že v čase nočním ji rozhodně řvát nenechám, nebudu riskovat, že by vzbudila zbytek osazenstva, mám proto novou zábavu, lítám s baterkou po domě a v jejím syrovém svitu hledám předmět z nejdůležitějších, modlím se, abych byla úspěšná v rekordním čase a mohla se opět vrhnout do náruče spánku.
Toto vylepšené období vzdoru začalo zhruba před dvěma měsíci a přiznávám, občas mě to přece jen trochu zmáhá, na noční mejdany už jsem zkrátka stará. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se brzy navrátíme ke klidnému spánku a boj kdo s koho bude napříště probíhat výhradně v denních hodinách, spánková deprivace je totiž mrcha a já bych nerada skončila v jejích tenatech.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2147
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 2351
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2069
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 2271
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 571
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1782
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2949
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1312
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1583
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2420
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Ja se spis hlasim k te 2.verzi samozrejme, tu urcite snasim - ano, i tim vekem to bude - podstatně hur… 
Ovsem prirovnani k hledani WC je jako fakt super! 
Takový jako ze zivota 
hezký den 
chachá 
tak u nás je to podobně ještě kořeněnou dcerky (4,5) před pubertou. Jeji první vzdory byly mazec ale tohle je sakra vyšší level. A když to lehce přisolí syntator(23m) To je pěkný mejdan. 
Kluk tohle treba nedělal vubec, ten byl klidnejsi - oni celkove casto byvaji kluci pry klidnejsi a ne az takovy ujeceny hysterky, spis jsou uknourany, kdyz uz…nebo se urazi a trucujou, taky zname.