Kdo s koho
- Rodičovství
- Jadala
- 01.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bojujeme s obdobím vzdoru.
Každému rodiči, nebo přinejmenším téměř každému, bude toto období jistě důvěrně známé. Potomek poněkud povyroste a my usínáme na vavřínech s pocitem blaženosti, radujeme se, jak dobře svému robátku rozumíme. Za ty měsíce společného putování světem jsme rozklíčovali, co se skrývá za jeho úsměvem i pláčem. Dokážeme reagovat na jeho potřeby. Když tu se náhle uděje obrovská změna. Z roztomilého kojence se stává uvztekané a naprosto nepředvídatelné batole, naše dosavadní poznatky tím jaksi ztrácí na významu.
Někdy se tato událost přižene nečekaně. Jako intenzivní letní bouřka strhává všechny naše jistoty a za sebou zanechává jen hromadu trosek a v nich na padrť rozsekaná veškerá naše předsevzetí o tom, že období vzdoru zvládneme v klidu a v pohodě. Jindy může být nástup vzdorovitosti pomalejší a méně nápadný, ale nedělejte si iluze, i tak to bude jízda.
Ano, uhodli jste správně, moje nejmladší prochází právě tímto skvělým obdobím. Kdesi za horami je mé pevné přesvědčení o tom, že potřetí už mě nic nerozhodí. Zřejmě milosrdný čas zahnal do nejtemnějších koutů mého mozku vzpomínky na to, jak urputně vzdorovali synové, snad proto jsem byla tak stoicky klidná. Až nyní se mi do mysli vkrádají scénky, v nichž vystupuje vztekající se rudé batole, které snad ani nemůže být mým dítětem.
Jediné, co mi v tu chvíli u kluků alespoň trochu pomáhalo udržet nervy na uzdě, byla vzpomínka na přednášky z vývojové psychologie. Paní profesorka se nám tehdy snažila osvětlit názorným příkladem, co období vzdoru vlastně obnáší. Povídala něco o tom, že si máme představit, jak jsme v cizí zemi, nutně potřebujeme na záchod, ale neumíme ani slovo z domorodého jazyka. Plni naděje se vrháme na kolemjdoucího, aby nám poradil, kde se skrývá ona toužebně vyhlížená místnost, ale dotyčný na nás místo rady začne křičet.
Když se do situace vžijeme, máme si do role osoby prahnoucí po wc obsadit naše nešťastné vztekající se dítě, do role kolemjdoucího pak sebe a následně si uvědomit bezmoc dítěte, které ve svém nitru ví, že má nějakou potřebu, ale musí se teprve naučit, jakými prostředky dosáhne jejího naplnění. Zkouší proto, co se dá, neovládá své emoce, když mu místo pomocné ruky nabídneme jen křik, ocitáme se v začarovaném kruhu a křikem se jen vyčerpáváme.
Jo, hezky se to říká, ale ne vždy je to snadné dodržet, obzvlášť máte-li za sebou několik bezesných nocí a oči se vám klíží do té míry, že byste uvítali i vložení sirky mezi víčka.
Vzdor u naší berušky začal zcela nenápadně zhruba úderem dvanáctého měsíce, neměla sice ani jeden zub, do chůze se také příliš nehrnula, leč slovní zásobou mohla směle konkurovat dětem o dost starším. Nad všemi slovy však poměrně záhy začala vítězit dvojice NE a JÁ SAMA.
V samostatnosti jsem ji samozřejmě ráda podporovala, jenže odsud posud, převlékat během pár chvil už popáté oblečení zašpiněné tu od oběda, tu od ovoce nebo jiné pochutiny, to by umořilo i jedno rohaté zvíře. Následně se proto přidala samostatnost v oblékání. Nejnovějším přídavkem k samostatnosti je vypínání přístrojů, jakmile zapomenu na to, že při odchodu z domu je osobou oprávněnou k vypínání rádia, případně zhasnutí světla, jen a pouze dcerka, nastává jekot, za který by se nemusel stydět ani nejděsivější exemplář z Jurského parku.
Jedno jsem pochopila: nejlepší je snažit se o to, aby záchvat zuřivosti nepřišel. Odvádět pozornost, nezačínat aktivitu, když vím, že nemáme dost času na její dokončení, nikdy neslibovat nesplnitelné, ale zároveň neustupovat. Když už hněv propukne, vyklízím pole a nechám dcerku, aby upustila páru, komunikace s ní má smysl až ve chvíli, kdy vše pomine. Takže ano, přiznávám se, ve dne ji s klidným svědomím nechám takzvaně vykřičet, dbám jen na to, aby si neublížila.
Jenže ona je potvůrka mazaná, když zjistila, že herecké etudy prezentované během dne nechávají maminku více méně v klidu, přesunula svoje úsilí do hodin nočních.
Občas jí přezdívám PŘENAŠEČKA. Zamiluje se do libovolné věci. Jednou to může být panenka, podruhé miniaturní kolečko, které v nestřeženém okamžiku sebere z bráchova autíčka, jindy zase hopík, zkrátka škála věcí je nepřeberná, tu jednu věc pak uchopí do své malé ručky a celý den ji s sebou tahá, když ji náhodou na chvilku odloží a zapomene, kam ji dala, je to tragédie obrovských rozměrů. Poslední dobou se vzbudí klidně i třikrát za noc, posadí se v postýlce, zamyslí se, bez čeho nemůže rozhodně být, a následuje žádost o nalezení věci, intenzita žádosti se neustále stupňuje, to podle toho, jak dlouho trvá, než maminka zareaguje. Je si téměř jistá, že v čase nočním ji rozhodně řvát nenechám, nebudu riskovat, že by vzbudila zbytek osazenstva, mám proto novou zábavu, lítám s baterkou po domě a v jejím syrovém svitu hledám předmět z nejdůležitějších, modlím se, abych byla úspěšná v rekordním čase a mohla se opět vrhnout do náruče spánku.
Toto vylepšené období vzdoru začalo zhruba před dvěma měsíci a přiznávám, občas mě to přece jen trochu zmáhá, na noční mejdany už jsem zkrátka stará. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se brzy navrátíme ke klidnému spánku a boj kdo s koho bude napříště probíhat výhradně v denních hodinách, spánková deprivace je totiž mrcha a já bych nerada skončila v jejích tenatech.
Přečtěte si také
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 1937
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 5901
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 5620
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 565
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 973
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 16823
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 2370
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 2873
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 14732
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 3486
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...