Mámo, žiješ!?
- Pro zábavu
- Jadala
- 23.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme si užili letošní první letní výlet.
Nejteplejší období v roce se pevně chopilo své vlády, sezóna výletů a dovolených tak může začít.
Tu naši jsme, jak je u nás už několikaletou tradicí, odstartovali výletem do Mirákula. Díky zkušenostem z předchozích pobytů jsme se rozhodli, že návštěvu v tomto dětském ráji musíme zvládnout ještě před začátkem prázdnin. Když totiž dorazíte ve všední červnový den po poledni, školní výlety se pomalu trousí k východu a vy máte jedinečnou šanci užít si všechny nabízené atrakce bez davů lidí, což se vám o prázdninách určitě nepodaří.
Před pár dny tak padlo rozhodnutí: „Hurá, jedeme!“ Nevím, co se přihodilo, zřejmě mi zatemnily mozek nostalgické vzpomínky na výlety z dětství, kdy jsme se zcela účelově vyhýbali dálnicím a kochali se pohledy na malebnost vesniček a měst. Nesměle jsem navrhla, že bychom mohli cestovat v podobném duchu. Děti vypadaly nadšeně, manžel sice chvíli brblal, ale nakonec souhlasil také.
Cesta po dálnici by nám zabrala slabou hodinu a půl, jízda polem nepolem se protáhla o více než hodinu. Nějak nás totiž nenapadlo zjistit si předem, zda na naší trase neprobíhají opravy silnic. Samozřejmě, k našemu nemilému překvapení, probíhaly.
Obvyklá otázka: „Kdy už tam konečně budem?“ byla překonána otázkou: „A proč už zase stojíme?“ potkalo nás totiž cestou velké množství semaforů. Po dvou hodinách jízdy, s natěšenými a značně nedočkavými dětmi vedle sebe, jsem si v duchu říkala: „Koho tahle kravina s jízdou mimo dálnici napadla?“
Konečně jsme vysedli. Odměnou za překonané útrapy nám bylo parkovací místo prakticky u vchodu do areálu a prázdno u pokladen.
Po zakoupení vstupenek se děti vrhly na velkou nafukovací trampolínu. Ještě nikdy neměly to štěstí hopsat na ní samy. Po chvíli se rozhodly, že prozkoumají prolézací hrad.
Ještě vloni se u nás všichni tři potomci drželi pevněji, než dobře přisáté klíště, nepovažovala jsem tedy za nutné okroužkovat si je papírovými náramky, které rozdávají v pokladně a na něž se píše telefonní číslo rodiče pro případ, že se děcko v zápalu hry ztratí. Při příští návštěvě už váhat nebudu, neboť synové se rozprchli do útrob hradu a já otáčela hlavu z jedné strany na druhou jako zkušený tenisový rozhodčí na empiru, ale stejně nebylo v mých silách mít oba dva stále na očích. Kluci byli ve svém živlu, nejmladší princeznu začal však hrad brzy nudit, vydala se proto s taťkou na atrakce vhodnější jejímu věku.
Já mezitím pozorovala kluky, jak si troufají do stále větších a větších výšek. Nejstarší se pouštěl do zdolávání průlezů hodně vysoko nad zemí. Kousek po kousku překonával stoupání na nejvyšší věž, když tu se podíval pod sebe, spatřil obrovskou hloubku a jeho odvaha byla tatam. Začal na celé kolo křičet, že se bojí, v jeho očích jsem zahlédla velkou nejistotu a děs.
Mateřský instinkt velel vrhnout se okamžitě do záchranné akce. Mladší syn dostal pokyn, že se nesmí hnout z místa. Já se vydala vstříc nejvyšší hradní věži. Hlavou mi probíhaly myšlenky, zda by nebylo přeci jen vhodnější vzít do ruky telefon a zavolat prostorově méně výraznému manželovi, aby podnikl onu misi místo mě. Netoužila jsem se totiž ani v nejmenším stát kuriózní atrakcí s názvem Matka zapasovaná svým neforemným pozadím do jedné z průlezek vysoko nad zemí. Kvikot syna se však neustále zesiloval, tady nebyl čas někoho hledat. Musela jsem se vrhnout do akce. Nakonec to dopadlo dobře, nazašprajcovala jsem se, bez větších problémů jsem pomohla synovi dolů, tudíž zpětně soudím, že to s tou mou postavou nebude nakonec ještě tak tragické.
Po adrenalinové vsuvce jsme se vydali hledat manžela s dcerkou, za pár minut se nám to podařilo, beruška si, s úsměvem od ucha k uchu, lebedila v jedné z houpaček.
Děti se dosyta vyřádily ve Vesničce prasátka Piggyho, pak už nastal ten správný čas sunout se k východu. U stánku jsme si nezapomněli zakoupit kuličkovou zmrzlinu, kterou potomci opravdu zbožňují. Já jsem jen vděčná, že ji hned tak někde nemají, neboť při jejím placení si vždycky říkám, kolik obyčejných zmrzlin by za tu sumu asi bylo.
Před odchodem si děti chtěly ještě jednou zaskákat na trampolíně, ta opět zela prázdnotou. Přepadla mě hříšná myšlenka: „Sice jsem na tomhle typu trampolíny ještě v životě nestála, ale nikde nikdo, jdu si taky zahopsat.“ Botky šly dolů a já se vrhla na onu atrakci. Odrazila jsem se jednou, podruhé… super. Po chvíli však můj odraz nebyl úplně ideální, nohy mi vystřelily do výšky a já se rozplácla jako žába. Nepřipadalo mi, že by to byl nějaký šílený držkopád, ale manžel, spokojeně sedíc ve stínu vzrostlého stromu, vyskočil rychle na nohy, vrhl na mě vyděšený pohled a pln starostlivosti volal: „Mámo, žiješ?“ Byla jsem vděčná, že se na trampolíně nikdo další nevyskytoval, a mé entree tak snad zůstalo bez obecenstva.
Příští rok se určitě zase vrátíme, protože jsme nezvládli navštívit zdaleka vše, já si však odpustím jak skákání na trampolíně, tak zdlouhavou cestu, protože jak mi bylo řečeno: „Příšte jedeme jedině po dálnici!“
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2066
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 747
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2677
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 963
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1239
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3867
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4169
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3862
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5534
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1027
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Mirakulum znam jen to v Marians. Laznich, s tema zmenseninama znamych staveb, tam byl nas malej s babi a dedou, a tohle je kde teda? 
Ja se svoji cestovni nevolnosti bych si mezi dalnici a kochaci cestou vybrala taky to prvni 
tohle Mirakulum je v Milovicích, kousek od Benátek nad Jizerou 
.
i když davové akce také nemusím, Mirakulum stojí za návštěvu, děti jsou pokaždé nadšené 
