Mámo, žiješ!?
- Pro zábavu
- Jadala
- 23.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme si užili letošní první letní výlet.
Nejteplejší období v roce se pevně chopilo své vlády, sezóna výletů a dovolených tak může začít.
Tu naši jsme, jak je u nás už několikaletou tradicí, odstartovali výletem do Mirákula. Díky zkušenostem z předchozích pobytů jsme se rozhodli, že návštěvu v tomto dětském ráji musíme zvládnout ještě před začátkem prázdnin. Když totiž dorazíte ve všední červnový den po poledni, školní výlety se pomalu trousí k východu a vy máte jedinečnou šanci užít si všechny nabízené atrakce bez davů lidí, což se vám o prázdninách určitě nepodaří.
Před pár dny tak padlo rozhodnutí: „Hurá, jedeme!“ Nevím, co se přihodilo, zřejmě mi zatemnily mozek nostalgické vzpomínky na výlety z dětství, kdy jsme se zcela účelově vyhýbali dálnicím a kochali se pohledy na malebnost vesniček a měst. Nesměle jsem navrhla, že bychom mohli cestovat v podobném duchu. Děti vypadaly nadšeně, manžel sice chvíli brblal, ale nakonec souhlasil také.
Cesta po dálnici by nám zabrala slabou hodinu a půl, jízda polem nepolem se protáhla o více než hodinu. Nějak nás totiž nenapadlo zjistit si předem, zda na naší trase neprobíhají opravy silnic. Samozřejmě, k našemu nemilému překvapení, probíhaly.
Obvyklá otázka: „Kdy už tam konečně budem?“ byla překonána otázkou: „A proč už zase stojíme?“ potkalo nás totiž cestou velké množství semaforů. Po dvou hodinách jízdy, s natěšenými a značně nedočkavými dětmi vedle sebe, jsem si v duchu říkala: „Koho tahle kravina s jízdou mimo dálnici napadla?“
Konečně jsme vysedli. Odměnou za překonané útrapy nám bylo parkovací místo prakticky u vchodu do areálu a prázdno u pokladen.
Po zakoupení vstupenek se děti vrhly na velkou nafukovací trampolínu. Ještě nikdy neměly to štěstí hopsat na ní samy. Po chvíli se rozhodly, že prozkoumají prolézací hrad.
Ještě vloni se u nás všichni tři potomci drželi pevněji, než dobře přisáté klíště, nepovažovala jsem tedy za nutné okroužkovat si je papírovými náramky, které rozdávají v pokladně a na něž se píše telefonní číslo rodiče pro případ, že se děcko v zápalu hry ztratí. Při příští návštěvě už váhat nebudu, neboť synové se rozprchli do útrob hradu a já otáčela hlavu z jedné strany na druhou jako zkušený tenisový rozhodčí na empiru, ale stejně nebylo v mých silách mít oba dva stále na očích. Kluci byli ve svém živlu, nejmladší princeznu začal však hrad brzy nudit, vydala se proto s taťkou na atrakce vhodnější jejímu věku.
Já mezitím pozorovala kluky, jak si troufají do stále větších a větších výšek. Nejstarší se pouštěl do zdolávání průlezů hodně vysoko nad zemí. Kousek po kousku překonával stoupání na nejvyšší věž, když tu se podíval pod sebe, spatřil obrovskou hloubku a jeho odvaha byla tatam. Začal na celé kolo křičet, že se bojí, v jeho očích jsem zahlédla velkou nejistotu a děs.
Mateřský instinkt velel vrhnout se okamžitě do záchranné akce. Mladší syn dostal pokyn, že se nesmí hnout z místa. Já se vydala vstříc nejvyšší hradní věži. Hlavou mi probíhaly myšlenky, zda by nebylo přeci jen vhodnější vzít do ruky telefon a zavolat prostorově méně výraznému manželovi, aby podnikl onu misi místo mě. Netoužila jsem se totiž ani v nejmenším stát kuriózní atrakcí s názvem Matka zapasovaná svým neforemným pozadím do jedné z průlezek vysoko nad zemí. Kvikot syna se však neustále zesiloval, tady nebyl čas někoho hledat. Musela jsem se vrhnout do akce. Nakonec to dopadlo dobře, nazašprajcovala jsem se, bez větších problémů jsem pomohla synovi dolů, tudíž zpětně soudím, že to s tou mou postavou nebude nakonec ještě tak tragické.
Po adrenalinové vsuvce jsme se vydali hledat manžela s dcerkou, za pár minut se nám to podařilo, beruška si, s úsměvem od ucha k uchu, lebedila v jedné z houpaček.
Děti se dosyta vyřádily ve Vesničce prasátka Piggyho, pak už nastal ten správný čas sunout se k východu. U stánku jsme si nezapomněli zakoupit kuličkovou zmrzlinu, kterou potomci opravdu zbožňují. Já jsem jen vděčná, že ji hned tak někde nemají, neboť při jejím placení si vždycky říkám, kolik obyčejných zmrzlin by za tu sumu asi bylo.
Před odchodem si děti chtěly ještě jednou zaskákat na trampolíně, ta opět zela prázdnotou. Přepadla mě hříšná myšlenka: „Sice jsem na tomhle typu trampolíny ještě v životě nestála, ale nikde nikdo, jdu si taky zahopsat.“ Botky šly dolů a já se vrhla na onu atrakci. Odrazila jsem se jednou, podruhé… super. Po chvíli však můj odraz nebyl úplně ideální, nohy mi vystřelily do výšky a já se rozplácla jako žába. Nepřipadalo mi, že by to byl nějaký šílený držkopád, ale manžel, spokojeně sedíc ve stínu vzrostlého stromu, vyskočil rychle na nohy, vrhl na mě vyděšený pohled a pln starostlivosti volal: „Mámo, žiješ?“ Byla jsem vděčná, že se na trampolíně nikdo další nevyskytoval, a mé entree tak snad zůstalo bez obecenstva.
Příští rok se určitě zase vrátíme, protože jsme nezvládli navštívit zdaleka vše, já si však odpustím jak skákání na trampolíně, tak zdlouhavou cestu, protože jak mi bylo řečeno: „Příšte jedeme jedině po dálnici!“
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 1612
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 403
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 616
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 211
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 336
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1082
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1284
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 797
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 674
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2090
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Mirakulum znam jen to v Marians. Laznich, s tema zmenseninama znamych staveb, tam byl nas malej s babi a dedou, a tohle je kde teda? 
Ja se svoji cestovni nevolnosti bych si mezi dalnici a kochaci cestou vybrala taky to prvni 
tohle Mirakulum je v Milovicích, kousek od Benátek nad Jizerou 
.
i když davové akce také nemusím, Mirakulum stojí za návštěvu, děti jsou pokaždé nadšené 
