Medvědí kapela
- Ostatní
- Jadala
- 20.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Výchova hrou, aneb když se děti hádají.
Každý, kdo má doma malé děti, mi jistě dá za pravdu, že ne vsechny dny, které s nimi prožije, jsou zality sluncem. Mám doma hned tři zlatíčka a věkový rozdíl mezi prvním a posledním činí skoro na den přesně 43 měsíců, tedy ani ne čtyři roky.
Někdy mě překvapí, jak skvěle si spolu vyhrají, jindy bych se nejraději zahrabala hluboko pod zem, abych neslyšela jejich hašteření, kterým se na sebe snaží upoutat pozornost. Ano, musím přiznat, že na sebe občas žárlí a mají na to plné právo.
Jednoho dne, když jsem si snad posté počítala v duchu do deseti, protože dohady dětiček byly obzvláště výživné, mihla se mou hlavou vzpomínka na příběh, který jsem před téměř deseti lety vymyslela za úplně jiným účelem, než pro který jsem ho chtěla využít nyní. Byly nutné drobné úpravy a pak mohla začít výchova hrou…
Daleko předaleko, na krásném zeleném paloučku uprostřed lesa, stál malý domeček. Víte, kdo v tom domečku bydlel? Nebyla to ani Ježibaba, ani začarovaný princ, ale několik medvídků.
Jak už to tak v pohádkách bývá, nebyli to obyčejní medvědi. Tihle chlupáči uměli totiž báječně hrát na spoustu hudebních nástrojů. Ptáte se na jaké? Třeba na piáno. Každý den si notovali. „Pravá, levá, černá, bílá, rozcvič tlapky medvědí, zahrát pěkně na piáno, to medvědi umějí.“ Ani flétna jim nebyla cizí, protože: „Flétna je nástroj kouzelný, hlas jako ptáček má. Příčná anebo zobcová, medvěd rád si zapíská.“ Moc rádi třískali i do bubnu a u toho vesele prozpěvovali: „Buben velké břicho má, paličkou se na něj hrá. Bumtarata ratata vyhrávaj medvíďata.“ Zkrátka jejich domeček se každý den naplnil spoustou veselých písniček.
Jednou se ale vše nějak pokazilo. Medvědy musel v noci poštípat vzteklý komár nebo zlá moucha bzučivka. Probudili se, protáhli svá těla a místo toho, aby začali zpívat a radovat se jako obvykle, vypukla u nich velikánská hádka. Každý tvrdil, že právě jeho hudební nástroj je na světě úplně nejdůležitější a nejlepší ze všech, a na těch ostatních, že prý vůbec nezáleží.
Celý den se jen hádali a hádali. Večer byli z těch hádek tak unavení, že okamžitě usnuli tvrdým spánkem.
Ráno je sluníčko pošimralo po čumáčcích. Medvědi vyskočili z postelí, ale nebyli tak veselí jako jindy. Včerejší den je trápil. Chtěli si zazpívat a zlepšit si tím náladu, vzali tedy sešity, v nichž měli zapsány své oblíbené písničky, ale co se to s nimi stalo?
Nevěřili svým vlastním očím. Všechny noty zmizely. V ruce drželi jen prázdné stránky. Chvíli je to trápilo, ale pak mávli tlapkou a řekli si, že hrát se dá i bez not.
To je sice pravda, někdo dokáže zahrát krásné písničky zpaměti. Naši medvědi to však neuměli. Ať se snažili sebevíc, domečkem se rozléhal jen hrozitánský kravál. Veverky, které bydlely na nedalekém stromě, si zacpávaly uši. Jelen, co se na paloučku spokojeně pásl, zapomněl v tom hluku na sladkou travičku a utíkal pryč, jak nejrychleji uměl.
Medvědi už byli opravdu nešťastní. Lámali si hlavy nad tím, proč noty vlastně utekly. Po chvilce usilovného přemýšlení jim to došlo. Vždyť se včera celý den jen hádali a mračili na svět. Noty se asi naštvaly, možná je z těch hádek rozbolela hlava, kdo ví. Ale co teď? Kde asi jsou?
Ráno moudřejší večera, řekli si medvědi a šli na kutě. V noci se tomu nejstaršímu zdál sen a v něm mu jedna nota povídala: „Hrozně jste nás zklamali, jak moc jste se hádali, spojte svoje síly a dojdete k cíli. Kamarád náš na vás čeká, výška vás snad nepoleká.“
Nejstarší medvěd vyprávěl ráno o tom snu všem ostatním a společně pak přemýšleli, co jim tou hádankou chtěla nota asi říct. „Už to mám,“ vykřikl jeden z medvědů. „Musíme najít houslový klíč, to je přece kamarád not, vždy je pěkně hlídá.“ Hledali a hledali, až ho uviděli vysoko ve větvích mohutného dubu.
„Támhle je, podívejte!“ vykřikli všichni téměř současně. „No jo, ale co budeme teď dělat? Strom je strašně vysoký,“ posteskl si malý medvídek. „Když spojíme své síly, jak nám nota radila, určitě dokážeme klíč sundat,“ řekl ten nejstarší. A tak medvídci udělali pyramidu ze svých těl, dole stáli ti nejsilnější a úplně nahoře ten nejmenší. Natáhl se po klíči. Už už na něj sahal, ale maličký kousíček mu chyběl, medvědi se trochu pohnuli, natáhl se znovu a zakřičel na celé kolo: „Hurá, mám ho.“
Opatrně slezli dolů a zjistili, že ke klíči je přivázaný vzkaz. Společnými silami ho rozluštili. Stálo v něm: „Spojili jste síly a budete v cíli. Když se dobře rozhlédnete, úkryt náš hned zahlédnete. Tam, kam ptáček chodí spát, tam to pojďte prohledat.“
„Podívejte, támhle je krásná ptačí budka a jsou na ní dokonce namalované noty. To musí být ono,“ zaradovali se.
A opravdu kouzelný houslový klíč zapadl do zámku, dveře budky se otevřely a z ní se vysypala hromada not. Utíkaly zpátky do sešitů, aby se mohly pohodlně rozvalit ve svých notových linkách a mezerách, v budce jim totiž bylo těsno. Medvědi byli šťastní, že zase mohou hrát své oblíbené písničky a slíbili si, že už se nikdy nebudou hádat o to, kdo, nebo co, je na světě nejdůležitější. Teď už totiž věděli, že důležití jsou úplně všichni.
Když jsem svým dětem tenhle příběh vyprávěla, užívaly si ho. Nejstarší měl stále nějaké doplňující otázky, prostředního zaujali hlavně medvědi, které jsem si vyrobila z papíru a nejmladší si užívala mlácení do hrnce, coby bubnu.
Pokaždé, když se schyluje k hádce, pronesu: „Vzpomeňte si na medvědy, přece byste nechtěli, aby vám zmizela třeba nějaká oblíbená hračka, která by tu v tom křiku už nechtěla být.“
Někdy to zabere, někdy ne, ale každopádně si děti tuhle pohádku oblíbily.
Tak třeba se bude někdy někomu hodit.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8404
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1347
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 670
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2730
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1174
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2965
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1578
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3478
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7957
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3416
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
je o medvídkách a je hudební, to je dokonalá kombinace 
můžu můžu můůůžu jí přečíst našim nechutně hádavým a protivným příšerám? které shodou okolností dvě hrajou na piáno a třetí touží po flétně (čtvrtá by určitě zatím dokázala aspoň bouchat do hrnce jako na buben) 
navíc druhorozená miluje medvídky a pohádky o medvídkách 
taky jsem si vždycky chtěla vymýšlet vlastní pohádky pro děti, ale nejsem schopná dát dohromady zajímavý příběh, umím jenom básničky na zadané téma 
Tohle obdivuju vzdycky, kdo dokaze vymyslet neco takoveho, jeste k tomu vyrabet medvedy z papiru a udelat ze vseho hru, super! 
Bohužel ji ještě nemáme zatím komu vyprávět, ale až se nám zadaří, jistě si na ní vzpomenu 
