Mishicka a Barborka - 31. týden (střídačka MIKISKY a Filípka)
- Rodičovství
- mishicka
- 09.11.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky v novém týdnu všem. Úplně nejdřív se všem moc omlouvám, že jsem se na celý minulý týden odmlčela, ale jak už jsem psala v krátkém komentáři, krom nabitého programu na mě skočil ten zimní spánek. A je tady pořád, ach jo :( I když tedy to naše malé domácí sluníčko mě vytahuje z toho nejhoršího, kdyby tady Barborka nebyla, tak bych jako ostatní podzimy nejspíš byla zavrtaná v peřinách od pozdního odpoledne.
Tak, a teď honem rychle k minulému týdnu.
Byli jsme s Barčou na kontrole na kožním, nic nového jsme se nedozvěděli, stále prý se nedá určit přesně diagnóza, až v roce života to bude jasné. Do té doby jen mažeme, dostali jsme něco jiného na vyzkoušení a olejíček do vody na koupání. Pořád se „to“ projevuje stejně, asi v desetidenním cyklu se to zhoršuje a zlepšuje, ať papáme cokoli. Akorát to vypadá, že už to někdy svědí, jak je Barča nahatá, tak si drásá prsíčka a bříško. Ale není to pravidlo, někdy se pár dnů vůbec nedrbe. Takže zatím to je prostě dobrý, když čtu, jaký ty ekzémy můžou mít příšerný průběhy, tak jsem ráda, že je to takhle, když už to musí být.
Můj taťka oslavil padesátku, tak mě a ségru pozval na večeři. Jirka měl hlídat Barču a já poprvé od porodu opustila tu svojí holčičku a to dokonce tak, že spinkat měla jít beze mě (vlastně jednou jsem už byla na 2 hodiny přes den u doktora). Těšila jsem se na pokec a společnou véču, ale byla jsem z toho tak nějak na rozpacích, že Barču opouštím na docela dlouhou dobu. Ale protože zaskakoval tatínek, tak mě to brzy přešlo. Oslava byla príma, pošilhávala jsem po telefonu, jestli náhodou nezvoní SOS, ale nic se nedělo a když jsem dorazila kolem 22h domů, tak tady bylo ticho, Barča spinkala jak andílek. Tak jsem zjistila, že nejsem nenahraditelná a jsem moc ráda. Ne, že bych plánovala časté večerní výlety, ale prostě vím, že když bude potřeba, tak není žádný problém. Jirka popisoval zážitky, co prováděli a co Barča novýho dělala a já si v jednu chvíli připadala, jako by se naše role obrátily, to já mu vždycky s nadšením v očích líčím, jakou máme šikulku a kdo se to tak příšerně pokakal a poblinkal, atd. Usínala jsem s dobrým pocitem, že mám tak skvělého muže a dítě ![]()
Během víkendového nákupu si Barča vyzkoušela jízdu v nákupním vozíku a moc se jí to líbilo. Nebyl to záměr, ale už jí tradičně nebavilo sedět v kočáru a jak jsem jí tak nosila, tak mě napadlo jí do košíku jen tak na zkoušku po:,–(it. A ona se tam uvelebila, všechno v dosahu ohmatala, pak dostala radši plínku před sebe, aby se nemajzla, tak přes ní okousala i košík a už se nenechala vyndat ven. Tak jsme jezdili pomalu a opatrně, aby se nebimbla hlavou a byli jsme spokojení všichni. Barča pokřikovala na lidi, tahala za řetízek u košíku a pořád koukala kolem sebe a hlavně pod sebe a za sebe, to v kočáru nejde, tak to musela dostatečně vyzkoušet.
Puzzle na zemi fungují výborně, jen tady nějakej prťous objevil, že se z něj dají vyšťourat ty zvířátka a neustále na tom pracuje. K mé radosti zatím neúspěšně. Ale jednou se jí to povede, tak musím být ve střehu. Myslím, že by to obratně rozhryzala, což by mi tak nevadilo, ale mohla by se zadusit nějakým kouskem, nemluvě o tom, že to asi není zrovna nejzdravější. Lezení zatím opravdu nic moc, žádný snahy dostat se na kolínka u nás nejsou. Pohyb vpřed je používán až v nejhorším případě, když nezabere hlasitý řev, abychom zasáhli. Ale jak je něco zajímavého, tak se Barča docela snaží, jen si stejně nejdřív zkusí houknout, jestli jí náhodou třeba tu věc nepodáme
Je to takový nijaký plazení, vystrkování zadečku a odrážení špičkama, jde to ztuha, myslím, že má dost slabé ručičky. Nohy a tělíčko má určitě namakanější, tak uvidíme, však to jednou přijde. Za to sudy už jsou denní záležitostí, kulí se nám tu kulička po celé kuchyni a už dokonce ani nebřinká hlavou o zem, protože přišla na to, že koberec je sice měkej, ale ne zas tak moc, jako její molitánek. Pár pěkných ran do hlavičky si přivodila a už na to přišla, že teda na koberci opatrně. Jednou taky zkusila to, co dělá na posteli nebo na molitanu. Když je naštvaná a chce zvednout a dlouho jí není vyhověno, tak majzne obličejem do podložky a jakoby si o ní drbe nos. No, na koberci to předvedla bravurně a hned po tom samozřejmě příšernej řev, no aby taky ne, byla to pěkná šlupka. Přískokem jsem jí okamžitě zvedla, nos byl rovnej, žádná krev, tak jsem chvíli utěšovala a bylo to dobrý. Bála jsem se, že to někdy udělá znovu a třeba si ublíží, ale kdepak, byla to asi opravdu drsná lekce, ale už to nedělá ani když leží jinde.
Oblékání probíhá už trošku lépe, ale jen když se to koná v sedě. To považuje asi Barča za snesitelnější, tak u toho neřve. Za to se snaží ulovit cokoli v dosahu a já zjišťuju, že velmi dobře chápe význam slova NE. Říkala jsem jí to, když šahala na lahvičky a mastičky na přebalováku a teď sice po nich šmátrá taky, ale kouká při tom na mě, jestli jí náhodou nezapomenu ruku dát pryč. Většinou, když řeknu ne, tak se na chvíli zastaví, ale pak jí to zase moc láká, tak to zkusí znovu. Většinou už když jí šahám po ruce, abych jí dala pryč, tak jí sama stáhne. Hračky jsou v oblibě pořád, a pořád si taky dokáže dlouhé časové úseky hrát sama - rekord je asi 3/4 hodiny. Moc to pomůže a už tedy můžu trochu normálně fungovat. Mám pocit, že pak když si hrajeme spolu, tak na to mám lepší náladu a věnuju se jí víc, než když jsem s ní byla nepřetržitě celý den. Taky jsem jí nechala poprvé štrachat v šuplíku s vařečkama a moc jí to bavilo. Vyhazovala vařečky, podběráky a naběračky ven a já je zas dávala zpátky a přitom jsem v pohodě uvařila a ještě jsme si krásně pokecaly
K nám se totiž zase po delší době vrátilo pořádné povídání. Ani jsem si nevšimla, jak se pomalu to žvatlání vytrácelo, až vlastně Barča „nemluvila“ vůbec. Za to makala na pohybech a práci rukou. Teď se zas rozpovídala a zase jsme samý děděťaťagaga babamamameme atd. Taky se jí zas vrátilo štěkání, to když chce, abychom si s ní zadováděli a pořádně jí házeli až ke stropu. A jak se chechtá, úplně jak dospělák. Někdy se nahlas rozesměje i jen když slyší někoho, jak se směje. Taky jí šeptám do ucha a ona je z toho úplně vedle a někdy se i schválně nastrkuje, abych šeptala. Vždycky drží, jako by to byla nějaká extra slast a já jí šeptám jak moc jí mám ráda a tak jsme obě spokojený
Taky už máme za sebou první stříhání vlásků, tak moc jí už lezly do očí a pěkně jí to zlobilo, že jsem nedbala na příbuzenstvo, které říkalo nestříhat (nechápu proč) a ofinu jí pěkně zastřihla. Takže teď už občas zlobí jen vlasy po stranách, ale ty jí tolik do obličeje nelezou.
A teď něco o jídlu. Tak předně, jsme v klubu u Jarči a Lucky, od včerejška nekojím. Snahy byly velké, ale prostě to tak nějak celou dobu moc nebylo to pravé ořechové a Barča se prostě sama nakonec úplně odstavila. Po pravdě jsem z toho ani tak smutná nebyla, jsem moc ráda, že už žádné problémy s bříškem nejsou (když vzpomenu na ty měsíce trápení, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě) a ty nás přešly s první lahvičkou umělé stravy. Ať si říká kdo chce co chce, Barče to moje mlíčko prostě úplně nesedlo a tak jsme průběžně kojili míň a míň a včera už to došlo tak daleko, že večer už ani prso nechtěla. A já neodstříkala a bylo to. Ještě tam něco je, ale už opravdu málo, rozhodně ne na úplný nakrmení. Takže konec. Ono to stejně do dneška BArču drží, že když je jí nějak zle (prdíky, zácpa apod.), tak nechce jíst. Naposledy předevčírem, to nejedla 8hodin! - podotýkám, že přes den. Za tu dobu normálně jí 3×. Ale já jí zkusila dát den předtím cuketu a moc jí chutnala. No jo, jenže jí taky pěkně ucpala a jak jí to nešlo ven, tak prostě jen pofňukávala a jíst ani náhodou. Takže kdybych kojila, buď bych praskla, nebo bych musela průběžně odstříkávat a to si pamatuju, z toho jsem byla dřív hotová. Když jsem řvoucí dítko odložila, abych odstříkala a mlíko udržela, tak jen co jsem to dodělala, tak se chtěla přisát a nic samozřejmě neteklo. A lahvičku tenkrát nechtěla. To bylo příšerný!!! Takže jsem opravdu ráda, že pro takovéhle „specialisty“ existuje i jiná varianta, než kojení, sice jsou to prašulky navíc, ale za to (aspoň u nás) bříško v pohodě a jídlo v dostatečném množství kdykoli to opravdu stojí. K jídlu dál dáváme mrkev, nejraději ji má Barča s jablíčkem a ráda jí má tekutější, takže občas tam přidám trošku jablečného nápoje. Zkusili jsme tu cuketu, opravdu se po ní olizovala, ale ta zácpa stála za to. Takže jí zkusíme i dál, ale v daleko menším množství. Kašičky u nás nic moc, z lahve vůbec ne, na lžičku jakž takž, ale žádné velké nadšení, takže jsem od nich upustila. Čajíčky taky nejsou moc oblíbené, nejlepší je hodně ředěná jablečná šťáva. A včera měla Barča poprvé jogurt a moc jí to chutnalo. Byl teda původně můj, koupila jsem jeden na zkoušku, abych to ochutnala, než jí to dám. Ale koukala na mě tak hladově, že jsem jí dala olíznout ze lžičky. A když jí to tak chutnalo, tak jsem jí pár lžiček dala. Koupila jsem obyčejnej Klasik od Olmy, prý jsou tam ty živé kultury (i když teda trvanlivost má dost dlouhou, to nechápu, jak tam ty brebery přežijou?) a hlavně tam nejsou „éčka“ a konzervační látky. Je docela dobrej. Odpoledne dávám Barče do ruky kus oloupanýho jablka a mám hezky o zábavu postaráno, žužlá a žužlá a kouše a všude jí to teče a moc jí to baví. I jíst lžičkou by chtěla sama a taky pořádně prozkoumat ten hrneček, ze kterýho dostává jíst. To bývá trošku boj. Dávám jí teda lžičku až když už má dost a nechce dál jíst, tak si s ní pak chvíli hraje a zatím to tak docela jde. Musela jsem taky Jirku přesvědčit, že když jí krmí on, tak na ní nemá dělat blbiny a takový to „hele letí letadýlko, šup do pusinky“, protože si myslím, že se to naučí a pak nebude bez toho chtít jíst. A to bychom prosím tedy nechtěli. Zatím baští hezky, tak žádný kažení, toho si ještě užijem od prababiček dost ![]()
Mám ještě dotaz, zkoušela jsem zavařit právě tu cuketu, myslela jsem, že použiju skleničky od toho kupovanýho blivajzku. Normálně jsem to zavřela rukou a hodně dotáhla, jenže když jsem to šoupla do vody, tak se to nějak uvolnilo a natáhla se mi tam voda a nebylo to zavařený. Dělám něco špatně? Hlavu na utažení jsem nepoužila, protože jsem myslela, že to zavírací víčko stačí. Nebo to ty Hippy a Hami dělají tak, že se už ty skleničky prostě nedají podruhé uzavřít? Nemáte někdo zkušenost? Původně jsem myslela, že bych taky zamrazovala, ale zavaření se mi zdálo jako príma nápad. Do mrazáku jsem dala jen mrkev, nacpala jsem jí do těch igeliťákovejch bublinek na led. Byla to trochu pakárna to do toho dostat, ale dobře se to používá a skladuje.
Tak, teď ještě další kalamitní zážitek, fakt nejsem matka zloduch, ale Barča zbuchla potřetí v životě na zem z postele. Tentokrát to bylo šílený, teda jen pro nás, ona si jen zařvala z leknutí a hned byla v poho. Bylo to v noci, já po dlouhý době v noci kojila a jak nejsem zvyklá vstávat, tak jsem u toho usnula. To by nebylo tak strašný, kdybych neusnula na tý blbý straně, takže Barča byla na kraji postele místo mezi mnou a Jirkou. No byla tam tak asi hodinku, než se vykulila na zem. Umíte si představit tu situaci? Spíte. Najednou noční ticho protne šílenej řev. Vylítnete. Jak dáváte nohy z postele ve tmě na zem, tak Vám ve zlomku vteřiny prolítne hlavou, že dítě přeci není v postýlce, ale bylo u Vás v posteli a je tedy nejspíš na zemi … a že na něj teď šlápnete. Přizabijete se, jak se snažíte zastavit ten načatý pohyb, abyste dítěti válícímu se kdesi ve tmě pod vámi nešlápli na hlavu. Zařvete víc než ono na manžela, aby sakra rozsvítil. On absolutně zmatený vstává a jde k velkému světlu místo aby rozsvítil lampičku. Jste už skoro šílená, dítě nemůžete nahmátnout, pak se objeví světlo a tím i dítě, nic mu není, jen se leklo a jakmile Vás uvidí, tak se rychle uklidní a pak se jen přitulí a spinká, jakoby se nechumelilo. Ještě 2 hodiny nespíte a neustále kontrolujete dítě spící klidně v postýlce, jestli náhodou nezvrací, nebo nepřestalo dýchat nebo kdovíco ještě. Takže doufám, že už to bylo opravdu naposledy, teď, když bych si jí náhodou brala do postele, tak jen mezi nás (to je jednodušší, když už nekojím) a pro jistotu přisunu postýlku úplně k mé posteli a nechám rozsvíceno a sirkama si zašprajcnu víčka, abych je nezavřela. Ale myslím, že už to s pádama bude lepší a lepší, uzavřeli jsme totiž Barče stavební spoření a s tím i úrazovou pojistku. Tak ta to snad pojistí, že už Barča nebude „skákat“ do prostoru ![]()
Tak koukám, že jak jsem vás ten minulý týden zanedbávala, tak jsem si to zase vynahradila délkou deníčku. Mějte se všichni moc dobře, doufám, že rýmy a jiné nemoci už vás opustily (jako nás) a těšíme se na vaše další zážitky.
Mishicka + Bára - dnes (neděle) ve 14.24h přesně 7 měsíců po „velkém mejdanu“ ![]()
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1505
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1034
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 791
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 563
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 663
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2765
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2168
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1473
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1721
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1199
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...