NIKA, ADÁMEK A KAMARÁDI - podzimní pozdrav od Jany a Kajky
- Rodičovství
- letadlo
- 22.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Krásný podzim všem maminkám a dětičkám, slíbila jsem napsat deníček o pobytu mých rodičů u nás v Anglii, ale jak všichni víte, závěrem návštěvy babičky a dědečka nás postihly neštovice a byly jsme nucené trávit víc času doma a vymýšlet předčasně aktivity na dlouhé podzimní a zimní večery. Proto bude deníček částečně i o neštovicích.
Co Vám budu povídat, návštěva babičky a dědečka byla naprosto úžasná, jsem přesvědčená, že si to užili všichni zúčastnění včetně mého manžela. Na letiště jsme pro babičku a dědečka jely samy s Kájou, tatínek musel pracovat a já jsem si dokázala, že to odřídit zvládnu. Měla jsem z toho fakt radost.
První večer byl v rámci vybalování všech dobrůtek, které babička a děda přivezli. Domácí koláče, čajíky, banánový Sunar, domácí vajíčka, české rohlíky a chleba a hlavně PRIBINÁČKYJ)))))). Karolínka dostala hru Loto, babička byla přesvědčená, že už bude schopná trošku soutěžit. Kája však hned vzápětí ukázala, že to babička neodhadla a na opravdovou hru je vážně moc brzy. Sice si to skládá sama, ale aby se kartičky rozdělily a každý se snažil zaplnit své kartičky, to tedy ne. Jak Vaše děti, zvládají už hrát třeba jednoduché pexeso?
Potvrdilo se přesně to, co jsem čekala, děda si s Karolínkou krásně hrál, stavěli z Dupla domečky, pouštěli vláčky po kolejích, děda se nechal komandovat a dělal přesně to, co mu Karolínka nařídila (občas se vzbouřil, ale příliš často to nebylo), dokázali si hrát hodně dlouho. Bylo moc hezké na ně koupat, s mamkou jsme si to užívaly.
Ve čtvrtek jsem je vzala do Toddlers group, pro mamku speciálně to byl velký zážitek, jako ostatně asi pro každého Čecha, protože takové množství malých dětí pohromadě se v Čechách jen tak nevidí. V pátek si prohlídli město a pak vzali Kajku na hřiště (nebo Kajka je?). Mamka byla překvapená, jak Kája zvládá chodit po takové provazovo - řetízkové „opičí dráze", vůbec se nebojí a hlavně jí to baví. Myslím, že se potichoučku radovala, jak s nimi Karolínka bude lézt po horách.
Měla jsem snahu ukázat rodičům všechno, co jen bude možné, tak jsme hodně cestovali. Sobotní výlet nám parádně zkazilo počasí, děsně foukalo a pršelo, Karolínka se sekla a z auta odmítala vylézt, nakonec jsme ji přesvědčili, ale dalo mi to pod nohy. Kdybych jenom tušila, že to byl začátek neštoviček, tak bych jí vyhověla, ale kdo to měl tušit, že? Nešli jsme nikam daleko, pouze se kousíček projít kolem Hadriánova valu. Kája tam ovšem spustila takový řev, netušila jsem co s ní. Došly jsme s mamkou k závěru, že má hlad a doopravdy se po jídle maličko srovnala. Po návratu domů byla naprosto v pořádku, sice brzy usnula, ale to jsem přičítala přemíře podnětů.
V neděli jsme podnikli výlet do Edinburgu. Výlet to byl moc hezký, je to nádherné město, krásné parky, úžasná architektura, stojí za to ho vidět, ale jeden den je málo, chtělo by to aspoň dva, ne-li tři. Karolínka celý den seděla v kočárku, ani moc chodit nechtěla a tam jsem začala být přesvědčená, že má teplotu, leze na ní nachlazení a spouští se rýma. Největší radost jí udělala návštěva kavárny, dostala hranolky a džusíka a spokojenost byla veliká. Já jsem za kafíčko byla po celodenním trmácení taky vděčná. Cestou zpět jsme zajeli rodičům ukázat mosty přes záliv „Firth of Forth", my jsme se tam stavovali, když jsme se vraceli ze Skotska, ale vidět je krásně nasvícené byl neopakovatelný zážitek. Pokusím se dát nějaké fotky do galerky.
Dalo by se říci, že to byl moc hezký a vydařený den, nebýt toho, že jsem Karolínce po návratu naměřila 38,5°C. v pondělí ráno byla teplotka stále, ale trošku nižší a postupně se Kája rozjela a teplota zmizela. Rozhodli jsme se, že přeci jenom zajedeme ještě na pobřeží, všichni přesvědčení, že nachlazení ustupuje. Karolínka nechtěla chodit, pouze se nosila, mušličky jí nezajímaly a chtěla jet domů. Před koupáním se ukázal pravý důvod její několikadenní špatné nálady. Na zádech jsem objevila první 3 neštovičky. Do rána se jich vysypalo výrazně víc, bylo to jasné a náš osud na další týden a půl zpečetěn.
Museli jsme trávit čas doma a snažila jsem se vymýšlet různé činnosti, abychom se obě dvě zabavily a nelezly si na nervy. Tomu se bohužel nepodařilo zabránit, po pár dnech jsme domácího vězení měly plné zuby obě, Kája to dávala najevo hlavně svým chováním, naštvalo jí kde co, nebyla ochotná si hrát sama (jindy to není problém), záchvaty vzteku byly na každodenním pořádku.
Absolutním hitem se staly prstové barvy, o které v létě nejevila vůbec žádný zájem. Namalovala jsem jí obrysy a ona vybarvovala. Všude měla docela slušné vrstvy barvy, prsty si utírala do kuchyňských utěrek. Když jsem někam odběhla a došly jí čisté, trhala si je sama, zašpinila kde co a nejednou jsem jí chytila, jak se barvu z kuchyňské linky snaží utřít. Objevily se první náznaky vybarvování. Dnes jsem nelenila a pro velký úspěch koupila první vodovky. Jsem moc zvědavá, jak se jí bude líbit malování štětcem.
Karolínka vůbec začala moc hezky malovat, namaluje draka, vypadá jako sluníčko s paprskama a nakreslí mu krásný obličej - oči, pusu, nos, všechno správně položené. Nejraději maluje na magnetickou tabulku, Hani, ještě jednou moc díky.
Další zábavou (hlavně pro maminku) bylo vydlabávání dýně. Netušila jsem, co to dá práce. Karolínka se moc nezapojovala, ale byla ráda, že se něco tvoří, tak chodila kontrolovat. Dužinu jsem nechtěla vyhazovat a uvařila z ní polévky. Dětská pro Káju byla docela dobrá, nedávno se jí domáhala, kari pro dospěláky se moc nepovedla a putovala do záchodu. Ale snaha byla!!! Bohužel dýně se doma začala rychle kazit a dnes skončila v popelnici.
Samozřejmě jsme vyráběli i zvířátka z kaštanů, navlíkali listí na provázky a věšeli je do oken jako ozdobičky. To se Kajce moc líbilo.
Potom, co neštovice trošku polevily, se Karolínka neskutečně rozežrala. To se jinak nedá napsat. Snědla k obědu 3 talíře polívky, ke svačině 2 jogurty, k večeři se taky nemohla dojíst. Ale polovina kalhot jé stále padá v pase…
Protože občas „musím" nadávat, někdy prostě nic jiného nezabírá a mým nervům tolik neuleví, Karolínka někde pochytila „SAKRIŠ PRÁCE" a s oblibou to opakuje. Několikrát za den mě komanduje: „MAMI, JÁ JSEM TI TO ŘÍKALA UŽ NĚKOLIKRÁT, POŘÁD NESPLOUCHÁŠ, BUDEŠ MUSET DOSTAT NA ZADEK". Hrozí mi u toho prstem a tváří se děsně důležitě.
Naše první delší odloučení zvládá určitě lépe než já. Pavel jí udělal papírový řetěz z panáčků, já jsem jí je vybarvila, každý večer před spaním jednoho utrhne a posledního budeme trhat spolu už doma v Anglii. Je nadšená, dneska psala babička, že jí nemůže dostat ze školky, večer si hrály na narozeniny, dělali dort a chystali se rozbalovat dárečky. Jen netuším, kdo ty narozeniny měl. Na maminku si prý vzpomene, ale pokud se jí řekne, že je v Anglii a pojedou za ní, až otrhá všechny panáčky, vezme to a jde si dál po svém.
Já jsem se už trošku srovnala, už tolik nesmutním, těším se, jak tu uklidím, co přečtu knížek, kolik anglické gramatiky si projdu, chci si zařídit průkazku do knihovny a půjčit si filmy jako Hříšný tanec, na které se mnou Pavel nikdy koukat nebude. Potřebuji oběhnout nějaké doktory, úřady, konečně chci pořádně vyzkoušet své nové kolo a provětrat brusle. Dnes jsem se dokonce přistihla při myšlence, kolik že na to všechno mám ještě času a jestli to náhodou není málo? Chápete? Jen doufám, že mi to ještě chvíli vydrží.
Mějte se krásně, opatrujte dětičky a bříška (to asi jenom Monča, že?), odhánějte nemoci a užívejte hezkého podzimu (podle předpovědi to vypadá nadějně, tady asi bude stále pršet).
Jana a Karolínka (za týden 32 měsíců), toho času užívající si v Čechách
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1292
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 762
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1332
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 553
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 337
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19334
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2540
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2778
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2500
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1677
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....