Novinky z Vrabčího hnízda - prosinec

Ještě před Vánocema jsem byla u paní doktorky na měsíční kontrole. Tak jsem za ten měsíc přibrala už kilo! Vážila jsem 3,65 kg, ale na délku mě neměřili, to prý až příště. Paní doktorce jsem se moc líbila, říkala že jsem pěkňoučká, no mamka spíš říká, že jsem tlusťoučká, protože hezky papám. Příště už s sebou poneseme naušničky a dostanu je do oušek, ale určitě zase budu řvát, jako řvu u paní doktorky pokaždé.

Mamka říká, že jsem pěknej vyčůránek, protože často řvu, když se chci chovat. Taky říká, že jak mě pořád někdo choval, tak budu pěkně rozmazlená, takže když večer všichni odejdou, tak mě nakrmí a nekompromisně uloží a můžu řvát nevím jak, musím spinkat. No já už se s tím většinou smířím a spinkám, máma je vzhůru ještě do dalšího krmení a pak už jde spát taky. Pořád spíme v obýváku a teď necháváme na noc svítit část stromečku, aby mamka pořád nemusela vstávat rozsvěcet. Spinkám docela hezky, večer vydržím někdy i 4 hodiny, ale pak se papací intervaly zkracují, takže v noci vstáváme jednou a okolo páté už mě mamka raději nechá u sebe v posteli, protože to se vždycky napiju trošku a usnu a za hodinku chci zase a tak až do rána. Jinak docela ráda spinkám na bříšku, a jelikož i Jíra taky spinkal skoro od narození (a spinká do dnes) jen na bříšku, tak mě mamka klidně nechá, protože tak spím mnohem klidněji než na zádech.

Povedl se mi docela pěkný kousek. To už jsem večer chtěla papat, ale mamka se ještě potřebovala vykoupat, tak mě vzal tatínek a snažil se mě ještě pochovat. Jenže já jsem se strašně moc chtěla přisát, tak jsem se mu přisála k uchu. Chvíli jsem ho žužlala, ale pak mě naštvalo, že z něj žádné mlíčko neteče, tak jsem mu do toho ucha hezky zblízka zahulákala. Prý málem ohluchnul, hehe )))
Jinak hulákám dost často, jelikož se máma strašně cpe, tak mám občas bříškobol. To mi pak mamka cvičí nožičkama a říká mi: Haní, bojuj! no a já to tedy nakonec vyprdím a vykakám, ale strašlivě u toho řvu. Někdy mám hulákání pěkně načasované, specielně po obědě, když mamka Jíru uspí. To mě pak musí celou dobu chovat, abych ho nevzbudila, heč.

Jo a babička dostala k Vánocům digitální foťák, takže si mě můžete prohlédnout v našem albíčku na http://rodina.cz/vrabcaci a moje album se jmenuje Hanka - jak jinak.

Tak to by bylo ode mne, papa Hanička, 5 týdnů a něco

Jíra:
Ty Vánoce byly moc príma! Hlavně jsem měl doma svého milovaného tatínka a pořád na něm mohl viset, hehe. No ale postupně. Na Štědrý den jsme s tátou vstali, přišli za ženskýma do obýváku a táta mě jako obvykle strčil k mamce do postele, že musí na záchod (nerad mě bere s sebou, protože už jsem mu párkrát během čůrání záchod přiklopil, hehe ) A najednou koukám, v místě, kde ještě večer stála ohrádka, stál strom. Jen tak, nakloněný zelený (vlastně stříbrný) smrček, neozdobený. Tak jsem to komentoval slovy: týýý, dyži! a víc mě nezajímal. Jenomže ohrádka stála vedle, protože ji taťka nestihl rozmontovat a uklidit, a já jsem zjistil, že když do ní zatlačím, tak po dlaždičkách u krbu pěkně klouže. Tak jsem ji roztlačil, jenže jsem vrazil do toho stromu a jak byl opřený o stěnu tak sklouznul ke skříňce co na ní měla mamka větev ozdobenou perníčkama a všechno to sletělo na zem, hehe. Taťka nejdřív nadával, ale mohl za to on, ne? Copak můžu za to, že když pohnu ohrádkou, tak strom něco shodí? Měl ji včas uklidit! No mamka mu to tak taky řekla, pak šla, perníky posbírala (ani se moc nerozbily, jen místy opadalo zdobení, jen perníková chaloupka se rozkřáchla úplně) a navěsila zpět a vyluxovala koberec, takže se nic hroznýho nestalo. Taťka pak ten strom pořádně u:,–(il do stojánku, aby ho Ježíšek mohl přijít ozdobit. Pak mamka hezky prostřela a šli jsme obědvat kapří polívku. Docela mi chutnala, akorát se mi podařilo si ji vylejt na stoleček, takže jsem papal jen to husté a vodu mamka musela utřít.

Po obědě šel se mnou tatínek ven, mamka v kuchyni vařila a čekala, až poletí Ježíšek, aby mu otevřela. Po procházce šel se mnou táta nahoru, že budu spinkat. Vzal si s sebou malou televizi, protože chtěl koukat na pohádku, no jasně že jsem nezamhouřil oka ani na chviličku, ale hezky jsme se vyřádili )) Pak už mamka volala, že je večeře hotová, tak jsme šli do obýváku. Bylo všude zhasnuto, jen lampička u stolu svítila, takže jsem nic zvláštního nepostřehl, jen se mi pak zdálo, že ten strom už není jen tak zelený a něco se na něm leskne. Papal jsem stejné jídlo jako naši, mamka usoudila, že v bramborovém salátu není nic, co bych nemohl, jenom kapříka mi oloupala a papal jsem to hezké masíčko zevnitř. Ale moc jsem tomu stejně nedal a pak jsem kňoural, takže jsme si s Haňulkou pěkně zazpívali duet ) Pak jsme zase šli nahoru, abychom se slavnostně oblíkli, mamka dokojila Haničku a šli jsme dolů, když vtom slyšíme zvoneček. Máma mě vzala za ruku a šli jsme do obýváku. Ve dveřích jsem se zastavil, protože ten stromeček najednou krásně svítil a byla na něm spousta lesklých ozdobiček a tak jsem zaraženě koukal, mamka mě k němu skoro musela dotáhnout. Hned jsem ten stromeček začal systematicky obírat a ty ozdobičky (myslel jsem, že to jsou hračky pro mě) sundavat a podávat mamce - dřevěnýho pejska, zvoneček, kouličku … Mamka to vracela zpět a nejdřív se smála, ale pak jsem dostal naplácáno na ručičky a pořád že nenene, takže jsem byl docela zmatenej, co teda mám dělat. Pak mamka ukázala na hromadu balíčků pod stromkem. Ale rozbalovat jsem nechtěl, takže to za mě musela dělat máma (posléze táta). První balíček obsahoval kuželky s koulema, což mě na chvíli zaujalo. Jenže máma pořád že mám rozbalovat dál a dál a dál … Ale já si hrál s kuželkama, ovšem jen do té doby, než máma rozbalila dáreček pro Haničku - skleněnou kouli a v ní plave kačenka. Ta se mi moc líbila, takže na chvíli zvítězila. Naši zatím rozbalovali dál a dál a vždycky našli něco, co mě zaujalo, tak jsem tu předchozí hračku odložil. Nakonec to vyhrála myška na kolečkách, kterou táhnu po zemi na provázku a ona přitom hraje na bubínek, s tou jsem si hrál hrozně dlouho. Taky jsem dostal nějaký oblečky, ale ty mě nezajímaly vůbec, ani balící papír, ani mašličky. Ještě jsem tam měl knížky a pak soupravu na papání - talířek, misku a hrneček, ale jelikož je to rozbitný, tak si mamka ještě netroufla to použít.

No a pak přišli děda a babička a byli s náma až do večera a já měl prodlouženou večerku (to jsem měl pak skoro každý den).
Druhý den jsme byli my u babi s dědou a tam mi Ježíšek nechal ještě jeden dáreček -d ětský mobil! Hrál mnohem líp než mamčin a hrozně se mi líbil. Hehe, jenže jsem mu uhryzal několik tlačítek (a spapal) a pak už hrál pořád, takže mi ho táta zabavil a letěl do koše (ten mobil, ne táta), takže mám po srandě, ach jo.

Stromeček odolává, tvářím se, že mě nezajímá, ale občas z něj nepozorovaně seberu ozdobičku a hraju si s ní (všechny kouličky jsou bohužel nerozbitné) a až mě pak načapají naši jak je žužlám, tak mi je seberou. Taťka říká, že hned po Novém roce půjde stromek dolů, ale já doufám, že ho mamka ještě přemluví.

Ještě musím dodat, že k dodělanému patru máme také novou koupelnu! Je v ní veliká vana a už se v ní koupu. Poslední dny jsem totiž hrozně řádil v malé vaničce a spodní koupelnu vždycky cákáním proměnil v dokonalý bazén ) Nejdřív se mi v té nové moc nelíbilo a bál jsem se tam (u babičky ve vaně šíleně řvu), takže se jednou koupal taťka se mnou (hihi, pořád jsem mu šahal na pindíka, takže to už se taky neopakovalo )) a pak mi dal do vany moji malou vaničku, kde jsem byl spokojený. Ale pak se mnou šla mamka a napustila už mi jen tu velkou vanu (ale jen trošku vody) a dala mi tam hračky a nakonec jsem tam spokojený. Nejvíc se mi líbí, když se napouští voda, to pod kohoutek pořád šahám a snažím se ji chytit. Taky už si čistím zoubky opravdovou pastou a vůbec mi to nevadí (dřív jsem si je čistil jen když si je čistila mamka a musela mi dát svůj kartáček, jinak jsem odmítal). No prostě není to špatný mít koupelnu sám pro sebe, naši se nadále sprchují ve spodní i tam mamka na schodu u sprcháče ve vaničce koupe ségru.
Taky si naši pořídili novou televizi, což mám radost, protože má dole kulatý tlačítko a to já hrozně rád mačkám. I když naši se hrozně zlobí, protože s ním tu televizi vždycky vypnu, hehe. Taky už k ní máme dálkové ovládání, naši ho přede mnou sice schovávají a nechávají ho ležet na televizi (takže už dálkové není), ale když třeba ho náhodou zapomenou na stolku tak jsem hned u něj a hned mačkám tlačítka, hehe.

Taky jsme před Vánocema byli s tatínkem na výletě. To se jede od nás vláčkem asi tři stanice a pak se jde lesem podle potoka a pak do hroznýho kopce na skálu na vyhlídku. Naši to už mají několik let jako okolovánoční tradici, loni poprvé mamka nešla, protože jsem byl maličkej, ale teď už jsem mohl taky (tedy jasně že jsem neťapal, ale nesl se). Mamka byla s Haňulí doma, ale příští rok už prý půjdeme všichni (pozn. mamky - kamarád co chodí s námi už hlásil, že mají druhou krosničku na záda, ale já mám co dělat ten kopec vylézt sama, takže budu potřebovat ještě druhého nosiče). Cesta vláčkem se mi moc líbila (jel jsem poprvé!), výlet taky. Táta mě celou cestu nesl, jen na vrcholku mě chvíli nechal ťapat, takže jsem si parádně zamazal kaťata, hehe to přece mamce nemůžu udělat, abych se vrátil čistý, ne? Nahoře si táta s kamarádem připili rumem na šťastný Vánoce a šli jsme dál, kde je zastávka vláčku přímo v lese. Jenže jsme tam byli moc brzy, tak jsme si to protáhli ještě o jednu stanici a pak už jsme dojeli domů.

Jo a žhavá novinka z dnešního dne - marodím. Poslední dny jsem byl trochu rozmrzelý, hodně kňoural, vztekal se, chtěl chovat a po obědě dlouho spinkal. A ejhle, dneska mi naskákala vyrážka na hlavičce a na bříšku a nakonec na celém těle. Mamka hledala v knížce a definovala to jako zarděnky (hehe, za týden jsem na ně měl jít na očkování, prostě dělám vše pro to, aby se očkování oddálilo ))) a šli jsme k paní doktorce. Ta řekla, že to tak sice vypadá, ale že zarděnky už skoro nikdo nemá, protože jsou děti očkované, takže to moje je pátá nemoc. Tak nevím, loni na jaře jsem měl nemoc šestou, je to sranda, že já mám samé zvláštnosti, na které ani není pojmenování. Tak mám být doma v teple a za pár dní prý vyrážka sleze, ale očkování se o 14 dní odsunulo.
Ještě dnes jsem docela mrzutý a tak jsem dvakrát kakal do plínky. Odklízení vždycky vyšlo na tátu, takže si u toho zase trochu zabásnil:
Kampak jdeme? Do koupelny
pochytáme hovínka
zas má Jíra pudel čistou
ještě že má tatínka ))))))

Do nového roku chci všem popřát hlavně zdraví, spoustu lumpáren a kdo ještě nemá sourozence, ať vám je rodiče brzy pořídí!
Váš Jíra

Jiřina:
Já už to nebudu moc protahovat, tak jen chci říct, že moje devatero cukroví se skutečně roku 2004 nedožilo, vše jsem stihla sežrat ))) Taky je to asi naposledy, co se můžu beztrestně takhle cpát, příští rok už asi kojit nebudu a půjde to rovnou do mých kil )
Jinak musím říct, že to noční kojení mi dává zabrat. Sice jsem konstatovala, že s druhým miminkem se mi zkrátila potřeba spánku, z mých původních osmi a více hodin mi dnes stačí šest až sedm, to ani nemám potřebu dospávat přes den, ale při nočním kojení jsem jak mátoha a většinou to prospím. Takže radši chodím spát až k půlnoci, ještě čekám, až se Haní vzbudí, protože to pro mě znamená o jedno vstávání míň. No ještě asi půl roku to musím vydržet, ale doufám, že se to brzy srovná a Hanička bude za pět minut napitá a zpět spinkající tak jako to od cca tří měsíců fungovalo s Jírou.
Ještě chci moc poděkovat za přání k narozeninám a popřát vše nejlepší do nového roku! Hlavně ať jsme všichni zdraví a ať nám naše pokládky přináší jenom radost )
 Jiřina