Potrestáni Ambrožem
- Cestování
- Jadala
- 15.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se dcerka odmítala smířit s tím, že nedostane karamelku.
Po tom, co jsme zdárně absolvovali návštěvu vánočního kamionu, chtěli jsme dětem ukázat také postavy spjaté s českým adventem.
Ne, opravdu netoužíme po tom, aby žily v domění, že dárky v Čechách nosí Santa prohánějící se po zdejší silniční síti ve svém zářícím vozidle.
Volba padla na Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Nedávno totiž proběhl televizním vysíláním pořad o tomto bezesporu zajímavém místě. Tvrdilo se v něm, že na první adventní neděli projde celým areálem mikulášská obchůzka ve složení: Mikuláš, anděl, čert, Ruprecht, smrtka. Tato skvadra bude doplněna ještě o dnes již téměř zapomenuté postavy Barborek a Ambrože.
Od rána u nás poprchávalo, déšť to ale nebyl nikterak silný a my se našeho plánu drželi zuby nehty. Po poledni jsme vyrazili. Cesta probíhala bez karambolů, ale radost nám kazil houstnoucí déšť a výstraha na výskyt ledovky, nesoucí se éterem.
Déšť neustával ani s přibližujícím se cílem naší cesty. Před odjezdem jsme bedlivě sledovali radar a na něm bylo jasně patrné rozhraní srážek. V Kouřimi prostě pršet nemělo! Bohužel realita nás přesvědčila, že ne vždy se dá radarům věřit.
Naštěstí, v okamžiku opouštění plechového oře, nebyl liják nikterak silný, kapka honila kapku, a tak jsme vyrazili vstříc dobrodružství.
Cestu pokrývalo množství rozbředlého sněhu a bahna, takže když jsme došli k pokladně, kdokoliv by nás mohl bez problémů zaměnit za skupinu oráčů, vracejících se právě z polních prací. I když to chvílemi vypadalo, že, minimálně dětské členy naší rodiny, vyzuje bahno z bot, ocitli jsme se na místě v tu nejvhodnější chvíli. Obchůzka právě začínala.
Mikuláš, držíc čerta na řetězu, společně s andělem naděloval, smrtka si brousila kosu, aby ukázala pomíjivost lidského života, a Ruprecht to celé komentoval, děti na celou scenérii zíraly s otevřenými ústy.
Pak se k naší skupince přiblížil Ambrož, na jedné dlani měl několik bonbónů, v druhé ruce třímal metlu. Každé dítě, které si k němu pro mls přišlo, symbolicky přetáhl metlou přes zadek.
Nejstarší syn se vůbec neostýchal, po chvíli hrdě svíral v ruce cukrátko. Mladší syn stál jako zařezaný, k Ambrožovi si netroufl, to, že od něj cukrátko nedostane, komentoval slovy: „Stejně by bylo hnusný.“ K nejmladší dcerce se adventní postava, při pohledu na její vyděšených výraz, raději ani neodvážila a zmizela kdesi v neznámu.
Začalo pozdvižení. Naší malé opičce po malé chvíli došlo, že karamelku, o níž si rozhodně nemyslela, že je hnusná, nedostane. S naléhavostí v hlase začala ve stále kratších intervalech opakovat: „Já ci bonbónek, já ci bonbónek.“ Po Ambrožovi však nebylo ani vidu, ani slechu a zásobu bonbónů moje kapsy také neukrývaly, navíc déšť začínal houstnout.
Tak ráda bych si v místní dílničce upekla mikulášské kynuté pečivo nebo figurální perník. Nedostala jsem však šanci. „Já ci bonbónek,“ rezonovalo areálem stále naléhavěji, nakonec jsme se syny vzali zavděk alespoň výrobou čerta ze sušených švestek a hurá do auta.
Ještě několik minut jsme poslouchali ublíženou dceru, pak ji pohltil spánek. Za mohutného, naštěstí nenamrzajícího, deště jsme se dostali domů.
Výlet to byl vskutku povedený, tři hodiny na cestách a hodina v areálu. A to se vyplatí!
Na další výpravu po neopakovatelných krásách země české mám v plánu přidat k povinné výbavě špunty do uší, neb „Já ci bonbónek,“ mi hlavou znělo ještě hoooodně dlouho.
Přečtěte si také
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 0
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 21
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 82
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 1003
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 2147
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 2146
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 7545
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1968
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3403
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5966
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
tak těžko říct, proč se k té naší Berušce Ambrož nepřibližoval, možná jsem měla výraz ochranitelské matky a bál se mě, 
každopádně synové si to celkem užili a starší už se ptal, jestli nepojedeme ještě do Přerova nad Labem, tam jsme byli vloni před Vánoci a za mě 
hezkou sobotu 
děkuji za komentář a držím palce, ať Vás v obchodě nešacují 
Mate sirokej zaber! O Ambrozovi jsem ani netusila, ze je to nejaka ceska vanocni postava, ale ulepeny bonbony, nedolizana lizatka nebo rozmackany brumiky prip.obaly a uzavery od ovocnych kapsicek vyhazuju z kocarkovy tasky a kapes od bundy kazdou chvili 
I jenom do skolky a na hriste jezdim jak nejakej jidelni vuz, protoze prvni otazka naseho mladyho, at uz ho vyzvedavam „po O“ nebo „po spink“ je „mas pro me neco dobryho, mam hlad“ a mladsi taky musi mit v ruce a puse aspon krupku - ty nachazim taky vsude mozne I nemozne 
já jsem asi vážně mimoň nebo co, protože přísahám, že jídlo s sebou opravdu nosím zcela výjimečně a to většinou na nějaké delší výlety, u nichž nemám zaručeno, že se v cíli bude moci něco normálního k jídlu koupit, a pak taky na delší cesty autem, jinak ne, a děti to po mně ani nevyžadují, tohle byla fakt vzácná výjimka. Oni jsou všichni tři spíše nežraví, ta nejmladší obzvláště 
Sranda je, kdyz se pokousi I oblikat - a je ji fuk, jestli neco sveho nebo treba brachovo trenky, sundane ze susaku 
co jsem chtěla před Vánocemi uklidit, to už mám více méně hotové, ale nijak jsem to nepřeháněla, protože je mi zcela jasné, že to naše likvidační komando stihne všechno ještě tisíckrát „vylepšit.“ Vzhůru do oslav, už aby to bylo za mnou. 
