Potrestáni Ambrožem
- Cestování
- Jadala
- 15.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se dcerka odmítala smířit s tím, že nedostane karamelku.
Po tom, co jsme zdárně absolvovali návštěvu vánočního kamionu, chtěli jsme dětem ukázat také postavy spjaté s českým adventem.
Ne, opravdu netoužíme po tom, aby žily v domění, že dárky v Čechách nosí Santa prohánějící se po zdejší silniční síti ve svém zářícím vozidle.
Volba padla na Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Nedávno totiž proběhl televizním vysíláním pořad o tomto bezesporu zajímavém místě. Tvrdilo se v něm, že na první adventní neděli projde celým areálem mikulášská obchůzka ve složení: Mikuláš, anděl, čert, Ruprecht, smrtka. Tato skvadra bude doplněna ještě o dnes již téměř zapomenuté postavy Barborek a Ambrože.
Od rána u nás poprchávalo, déšť to ale nebyl nikterak silný a my se našeho plánu drželi zuby nehty. Po poledni jsme vyrazili. Cesta probíhala bez karambolů, ale radost nám kazil houstnoucí déšť a výstraha na výskyt ledovky, nesoucí se éterem.
Déšť neustával ani s přibližujícím se cílem naší cesty. Před odjezdem jsme bedlivě sledovali radar a na něm bylo jasně patrné rozhraní srážek. V Kouřimi prostě pršet nemělo! Bohužel realita nás přesvědčila, že ne vždy se dá radarům věřit.
Naštěstí, v okamžiku opouštění plechového oře, nebyl liják nikterak silný, kapka honila kapku, a tak jsme vyrazili vstříc dobrodružství.
Cestu pokrývalo množství rozbředlého sněhu a bahna, takže když jsme došli k pokladně, kdokoliv by nás mohl bez problémů zaměnit za skupinu oráčů, vracejících se právě z polních prací. I když to chvílemi vypadalo, že, minimálně dětské členy naší rodiny, vyzuje bahno z bot, ocitli jsme se na místě v tu nejvhodnější chvíli. Obchůzka právě začínala.
Mikuláš, držíc čerta na řetězu, společně s andělem naděloval, smrtka si brousila kosu, aby ukázala pomíjivost lidského života, a Ruprecht to celé komentoval, děti na celou scenérii zíraly s otevřenými ústy.
Pak se k naší skupince přiblížil Ambrož, na jedné dlani měl několik bonbónů, v druhé ruce třímal metlu. Každé dítě, které si k němu pro mls přišlo, symbolicky přetáhl metlou přes zadek.
Nejstarší syn se vůbec neostýchal, po chvíli hrdě svíral v ruce cukrátko. Mladší syn stál jako zařezaný, k Ambrožovi si netroufl, to, že od něj cukrátko nedostane, komentoval slovy: „Stejně by bylo hnusný.“ K nejmladší dcerce se adventní postava, při pohledu na její vyděšených výraz, raději ani neodvážila a zmizela kdesi v neznámu.
Začalo pozdvižení. Naší malé opičce po malé chvíli došlo, že karamelku, o níž si rozhodně nemyslela, že je hnusná, nedostane. S naléhavostí v hlase začala ve stále kratších intervalech opakovat: „Já ci bonbónek, já ci bonbónek.“ Po Ambrožovi však nebylo ani vidu, ani slechu a zásobu bonbónů moje kapsy také neukrývaly, navíc déšť začínal houstnout.
Tak ráda bych si v místní dílničce upekla mikulášské kynuté pečivo nebo figurální perník. Nedostala jsem však šanci. „Já ci bonbónek,“ rezonovalo areálem stále naléhavěji, nakonec jsme se syny vzali zavděk alespoň výrobou čerta ze sušených švestek a hurá do auta.
Ještě několik minut jsme poslouchali ublíženou dceru, pak ji pohltil spánek. Za mohutného, naštěstí nenamrzajícího, deště jsme se dostali domů.
Výlet to byl vskutku povedený, tři hodiny na cestách a hodina v areálu. A to se vyplatí!
Na další výpravu po neopakovatelných krásách země české mám v plánu přidat k povinné výbavě špunty do uší, neb „Já ci bonbónek,“ mi hlavou znělo ještě hoooodně dlouho.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 222
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 174
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 332
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 145
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 109
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17647
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2371
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2570
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2285
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1519
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tak těžko říct, proč se k té naší Berušce Ambrož nepřibližoval, možná jsem měla výraz ochranitelské matky a bál se mě, 
každopádně synové si to celkem užili a starší už se ptal, jestli nepojedeme ještě do Přerova nad Labem, tam jsme byli vloni před Vánoci a za mě 
hezkou sobotu 
děkuji za komentář a držím palce, ať Vás v obchodě nešacují 
Mate sirokej zaber! O Ambrozovi jsem ani netusila, ze je to nejaka ceska vanocni postava, ale ulepeny bonbony, nedolizana lizatka nebo rozmackany brumiky prip.obaly a uzavery od ovocnych kapsicek vyhazuju z kocarkovy tasky a kapes od bundy kazdou chvili 
I jenom do skolky a na hriste jezdim jak nejakej jidelni vuz, protoze prvni otazka naseho mladyho, at uz ho vyzvedavam „po O“ nebo „po spink“ je „mas pro me neco dobryho, mam hlad“ a mladsi taky musi mit v ruce a puse aspon krupku - ty nachazim taky vsude mozne I nemozne 
já jsem asi vážně mimoň nebo co, protože přísahám, že jídlo s sebou opravdu nosím zcela výjimečně a to většinou na nějaké delší výlety, u nichž nemám zaručeno, že se v cíli bude moci něco normálního k jídlu koupit, a pak taky na delší cesty autem, jinak ne, a děti to po mně ani nevyžadují, tohle byla fakt vzácná výjimka. Oni jsou všichni tři spíše nežraví, ta nejmladší obzvláště 
Sranda je, kdyz se pokousi I oblikat - a je ji fuk, jestli neco sveho nebo treba brachovo trenky, sundane ze susaku 
co jsem chtěla před Vánocemi uklidit, to už mám více méně hotové, ale nijak jsem to nepřeháněla, protože je mi zcela jasné, že to naše likvidační komando stihne všechno ještě tisíckrát „vylepšit.“ Vzhůru do oslav, už aby to bylo za mnou. 
