Potrestáni Ambrožem
- Cestování
- Jadala
- 15.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se dcerka odmítala smířit s tím, že nedostane karamelku.
Po tom, co jsme zdárně absolvovali návštěvu vánočního kamionu, chtěli jsme dětem ukázat také postavy spjaté s českým adventem.
Ne, opravdu netoužíme po tom, aby žily v domění, že dárky v Čechách nosí Santa prohánějící se po zdejší silniční síti ve svém zářícím vozidle.
Volba padla na Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Nedávno totiž proběhl televizním vysíláním pořad o tomto bezesporu zajímavém místě. Tvrdilo se v něm, že na první adventní neděli projde celým areálem mikulášská obchůzka ve složení: Mikuláš, anděl, čert, Ruprecht, smrtka. Tato skvadra bude doplněna ještě o dnes již téměř zapomenuté postavy Barborek a Ambrože.
Od rána u nás poprchávalo, déšť to ale nebyl nikterak silný a my se našeho plánu drželi zuby nehty. Po poledni jsme vyrazili. Cesta probíhala bez karambolů, ale radost nám kazil houstnoucí déšť a výstraha na výskyt ledovky, nesoucí se éterem.
Déšť neustával ani s přibližujícím se cílem naší cesty. Před odjezdem jsme bedlivě sledovali radar a na něm bylo jasně patrné rozhraní srážek. V Kouřimi prostě pršet nemělo! Bohužel realita nás přesvědčila, že ne vždy se dá radarům věřit.
Naštěstí, v okamžiku opouštění plechového oře, nebyl liják nikterak silný, kapka honila kapku, a tak jsme vyrazili vstříc dobrodružství.
Cestu pokrývalo množství rozbředlého sněhu a bahna, takže když jsme došli k pokladně, kdokoliv by nás mohl bez problémů zaměnit za skupinu oráčů, vracejících se právě z polních prací. I když to chvílemi vypadalo, že, minimálně dětské členy naší rodiny, vyzuje bahno z bot, ocitli jsme se na místě v tu nejvhodnější chvíli. Obchůzka právě začínala.
Mikuláš, držíc čerta na řetězu, společně s andělem naděloval, smrtka si brousila kosu, aby ukázala pomíjivost lidského života, a Ruprecht to celé komentoval, děti na celou scenérii zíraly s otevřenými ústy.
Pak se k naší skupince přiblížil Ambrož, na jedné dlani měl několik bonbónů, v druhé ruce třímal metlu. Každé dítě, které si k němu pro mls přišlo, symbolicky přetáhl metlou přes zadek.
Nejstarší syn se vůbec neostýchal, po chvíli hrdě svíral v ruce cukrátko. Mladší syn stál jako zařezaný, k Ambrožovi si netroufl, to, že od něj cukrátko nedostane, komentoval slovy: „Stejně by bylo hnusný.“ K nejmladší dcerce se adventní postava, při pohledu na její vyděšených výraz, raději ani neodvážila a zmizela kdesi v neznámu.
Začalo pozdvižení. Naší malé opičce po malé chvíli došlo, že karamelku, o níž si rozhodně nemyslela, že je hnusná, nedostane. S naléhavostí v hlase začala ve stále kratších intervalech opakovat: „Já ci bonbónek, já ci bonbónek.“ Po Ambrožovi však nebylo ani vidu, ani slechu a zásobu bonbónů moje kapsy také neukrývaly, navíc déšť začínal houstnout.
Tak ráda bych si v místní dílničce upekla mikulášské kynuté pečivo nebo figurální perník. Nedostala jsem však šanci. „Já ci bonbónek,“ rezonovalo areálem stále naléhavěji, nakonec jsme se syny vzali zavděk alespoň výrobou čerta ze sušených švestek a hurá do auta.
Ještě několik minut jsme poslouchali ublíženou dceru, pak ji pohltil spánek. Za mohutného, naštěstí nenamrzajícího, deště jsme se dostali domů.
Výlet to byl vskutku povedený, tři hodiny na cestách a hodina v areálu. A to se vyplatí!
Na další výpravu po neopakovatelných krásách země české mám v plánu přidat k povinné výbavě špunty do uší, neb „Já ci bonbónek,“ mi hlavou znělo ještě hoooodně dlouho.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 692
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 330
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 317
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 149
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1752
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3417
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1262
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1274
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 766
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3524
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
tak těžko říct, proč se k té naší Berušce Ambrož nepřibližoval, možná jsem měla výraz ochranitelské matky a bál se mě, 
každopádně synové si to celkem užili a starší už se ptal, jestli nepojedeme ještě do Přerova nad Labem, tam jsme byli vloni před Vánoci a za mě 
hezkou sobotu 
děkuji za komentář a držím palce, ať Vás v obchodě nešacují 
Mate sirokej zaber! O Ambrozovi jsem ani netusila, ze je to nejaka ceska vanocni postava, ale ulepeny bonbony, nedolizana lizatka nebo rozmackany brumiky prip.obaly a uzavery od ovocnych kapsicek vyhazuju z kocarkovy tasky a kapes od bundy kazdou chvili 
I jenom do skolky a na hriste jezdim jak nejakej jidelni vuz, protoze prvni otazka naseho mladyho, at uz ho vyzvedavam „po O“ nebo „po spink“ je „mas pro me neco dobryho, mam hlad“ a mladsi taky musi mit v ruce a puse aspon krupku - ty nachazim taky vsude mozne I nemozne 
já jsem asi vážně mimoň nebo co, protože přísahám, že jídlo s sebou opravdu nosím zcela výjimečně a to většinou na nějaké delší výlety, u nichž nemám zaručeno, že se v cíli bude moci něco normálního k jídlu koupit, a pak taky na delší cesty autem, jinak ne, a děti to po mně ani nevyžadují, tohle byla fakt vzácná výjimka. Oni jsou všichni tři spíše nežraví, ta nejmladší obzvláště 
Sranda je, kdyz se pokousi I oblikat - a je ji fuk, jestli neco sveho nebo treba brachovo trenky, sundane ze susaku 
co jsem chtěla před Vánocemi uklidit, to už mám více méně hotové, ale nijak jsem to nepřeháněla, protože je mi zcela jasné, že to naše likvidační komando stihne všechno ještě tisíckrát „vylepšit.“ Vzhůru do oslav, už aby to bylo za mnou. 
