Potrestáni Ambrožem
- Cestování
- Jadala
- 15.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se dcerka odmítala smířit s tím, že nedostane karamelku.
Po tom, co jsme zdárně absolvovali návštěvu vánočního kamionu, chtěli jsme dětem ukázat také postavy spjaté s českým adventem.
Ne, opravdu netoužíme po tom, aby žily v domění, že dárky v Čechách nosí Santa prohánějící se po zdejší silniční síti ve svém zářícím vozidle.
Volba padla na Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Nedávno totiž proběhl televizním vysíláním pořad o tomto bezesporu zajímavém místě. Tvrdilo se v něm, že na první adventní neděli projde celým areálem mikulášská obchůzka ve složení: Mikuláš, anděl, čert, Ruprecht, smrtka. Tato skvadra bude doplněna ještě o dnes již téměř zapomenuté postavy Barborek a Ambrože.
Od rána u nás poprchávalo, déšť to ale nebyl nikterak silný a my se našeho plánu drželi zuby nehty. Po poledni jsme vyrazili. Cesta probíhala bez karambolů, ale radost nám kazil houstnoucí déšť a výstraha na výskyt ledovky, nesoucí se éterem.
Déšť neustával ani s přibližujícím se cílem naší cesty. Před odjezdem jsme bedlivě sledovali radar a na něm bylo jasně patrné rozhraní srážek. V Kouřimi prostě pršet nemělo! Bohužel realita nás přesvědčila, že ne vždy se dá radarům věřit.
Naštěstí, v okamžiku opouštění plechového oře, nebyl liják nikterak silný, kapka honila kapku, a tak jsme vyrazili vstříc dobrodružství.
Cestu pokrývalo množství rozbředlého sněhu a bahna, takže když jsme došli k pokladně, kdokoliv by nás mohl bez problémů zaměnit za skupinu oráčů, vracejících se právě z polních prací. I když to chvílemi vypadalo, že, minimálně dětské členy naší rodiny, vyzuje bahno z bot, ocitli jsme se na místě v tu nejvhodnější chvíli. Obchůzka právě začínala.
Mikuláš, držíc čerta na řetězu, společně s andělem naděloval, smrtka si brousila kosu, aby ukázala pomíjivost lidského života, a Ruprecht to celé komentoval, děti na celou scenérii zíraly s otevřenými ústy.
Pak se k naší skupince přiblížil Ambrož, na jedné dlani měl několik bonbónů, v druhé ruce třímal metlu. Každé dítě, které si k němu pro mls přišlo, symbolicky přetáhl metlou přes zadek.
Nejstarší syn se vůbec neostýchal, po chvíli hrdě svíral v ruce cukrátko. Mladší syn stál jako zařezaný, k Ambrožovi si netroufl, to, že od něj cukrátko nedostane, komentoval slovy: „Stejně by bylo hnusný.“ K nejmladší dcerce se adventní postava, při pohledu na její vyděšených výraz, raději ani neodvážila a zmizela kdesi v neznámu.
Začalo pozdvižení. Naší malé opičce po malé chvíli došlo, že karamelku, o níž si rozhodně nemyslela, že je hnusná, nedostane. S naléhavostí v hlase začala ve stále kratších intervalech opakovat: „Já ci bonbónek, já ci bonbónek.“ Po Ambrožovi však nebylo ani vidu, ani slechu a zásobu bonbónů moje kapsy také neukrývaly, navíc déšť začínal houstnout.
Tak ráda bych si v místní dílničce upekla mikulášské kynuté pečivo nebo figurální perník. Nedostala jsem však šanci. „Já ci bonbónek,“ rezonovalo areálem stále naléhavěji, nakonec jsme se syny vzali zavděk alespoň výrobou čerta ze sušených švestek a hurá do auta.
Ještě několik minut jsme poslouchali ublíženou dceru, pak ji pohltil spánek. Za mohutného, naštěstí nenamrzajícího, deště jsme se dostali domů.
Výlet to byl vskutku povedený, tři hodiny na cestách a hodina v areálu. A to se vyplatí!
Na další výpravu po neopakovatelných krásách země české mám v plánu přidat k povinné výbavě špunty do uší, neb „Já ci bonbónek,“ mi hlavou znělo ještě hoooodně dlouho.
Přečtěte si také
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 2324
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 935
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 549
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 545
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 2878
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1691
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1507
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 3458
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 2729
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1491
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
tak těžko říct, proč se k té naší Berušce Ambrož nepřibližoval, možná jsem měla výraz ochranitelské matky a bál se mě, 
každopádně synové si to celkem užili a starší už se ptal, jestli nepojedeme ještě do Přerova nad Labem, tam jsme byli vloni před Vánoci a za mě 
hezkou sobotu 
děkuji za komentář a držím palce, ať Vás v obchodě nešacují 
Mate sirokej zaber! O Ambrozovi jsem ani netusila, ze je to nejaka ceska vanocni postava, ale ulepeny bonbony, nedolizana lizatka nebo rozmackany brumiky prip.obaly a uzavery od ovocnych kapsicek vyhazuju z kocarkovy tasky a kapes od bundy kazdou chvili 
I jenom do skolky a na hriste jezdim jak nejakej jidelni vuz, protoze prvni otazka naseho mladyho, at uz ho vyzvedavam „po O“ nebo „po spink“ je „mas pro me neco dobryho, mam hlad“ a mladsi taky musi mit v ruce a puse aspon krupku - ty nachazim taky vsude mozne I nemozne 
já jsem asi vážně mimoň nebo co, protože přísahám, že jídlo s sebou opravdu nosím zcela výjimečně a to většinou na nějaké delší výlety, u nichž nemám zaručeno, že se v cíli bude moci něco normálního k jídlu koupit, a pak taky na delší cesty autem, jinak ne, a děti to po mně ani nevyžadují, tohle byla fakt vzácná výjimka. Oni jsou všichni tři spíše nežraví, ta nejmladší obzvláště 
Sranda je, kdyz se pokousi I oblikat - a je ji fuk, jestli neco sveho nebo treba brachovo trenky, sundane ze susaku 
co jsem chtěla před Vánocemi uklidit, to už mám více méně hotové, ale nijak jsem to nepřeháněla, protože je mi zcela jasné, že to naše likvidační komando stihne všechno ještě tisíckrát „vylepšit.“ Vzhůru do oslav, už aby to bylo za mnou. 
