Špuntíci č.83 - Těhotenství a zvídavé batole
- Rodičovství
- Bludicka
- 04.03.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
aneb trable se sexuální výchovou...
Nikdy se mi nelíbily pohádky o čápech a vránách ani jejich novější varianta o nákupech dětí v supermarketu. Už v dobách dávno před početím naší prvorozené dcery jsem si v duchu malovala, jak bravurně a v klidu zvládnem jednoduché a pravdivé odpovědi na zvídavé otázky našich potomků na téma, kde se berou miminka. Přesně podle vzoru odpovídat pravdivě, jednoduše, úměrně věku a neříct víc, než na co se dítě ptá. Leč realita mne zaskočila naprosto nepřipravenou (zejména na veřejnosti 8-0 ). Začalo to poměrně nenápadně.
Scéna první: Jednou dcera při návštěvě koupelny okomentovala jistý anatomický rozdíl mezi námi a otcem slovy:„Tati ty máš velkou pipinu!“ „To není pipinka, to je pindík.“ „A proč máš pindíka?“ „Protože jsem kluk.“ „A proč máš pindíka, když seš kluk?“ „No protože podle toho se to pozná, kluci mají pindíka a malý prsa a velcí kluci mají na bradě vousy a holky mají pipinku a naušničky a velký holky mají i větší prsa a proto holky nosí podprsenku a kluci jenom spoďáry.“ „Aha.“ Pak následovala ujišťovací fáze:„Babičko máš pipinku nebo pindíka, pipinku máš, protože holka seš, žejo?“ Poté co se ujistila u zbytku příbuzenstva i náhodných návštěv, že to u všech souhlasí dle předpokladu, nastalo dlouhé období klidu. (mimochodem prodiskutovává takhle s kýmkoliv i jiné poznatky, jenže to mě nepřivádí do rozpaků a tudíž to průběžně zapomínám) Po víc jak půlroce od tohohle rozhovoru jsem jela metrem. Na béčku jezdí takový ty starší soupravy, kde sedíte bokem ke směru jízdy a čelem ke stojícím cestujícím visícím na tyči. Dcerka si se mnou v klidu povídala do okamžiku, než přistoupila vousatá dlouhovlasá postava s vypracovaným hrudníkem a naušnicí v každém uchu a zavěsila se na tyč před námi. Kamča zmlkla a za chvíli se vážně a hlasitě zeptala: „Mami je to pán nebo paní?“ „Pán.“ Chvíle ticha. „Když je to pán tak je to kluk?“ „Ano.“ Delší chvíle ticha. „Pane máš pindíka?“ Pán:„Mám“ Půl vagonu lidí odpadlo od tyče.
Scéna druhá: Když jsem konečně našla na testíku // bylo naší prvorozené 22 měsíců. Jednou z nejoblíbenějších Kamčiných ranních zábav byl skok na břicho matky se slovy koníku hyjé, sluníčko svítí. To mě přinutilo poměrně záhy seznámit dceru s existencí podnájemníka bříšku. " A tos miminko spapala?" „Ne ono tam vyrostlo.“ „A kde? A jak? A jak tam hajá. A proč?“ Sáhla jsem pro Velkou knihu o matce a dítěti. Kamča s chutí zkoukla kde tam mimčo spinká a jak mámě poroste bříško. Prohlásila o tom našem mimi, že to je blácha ne sestla. Nejlepší na tom bylo, že UTZ ve 20 tt to potvrdil. Na ostatní otázky prozatím zapomněla. Časem jsme došli i k tomu, že Kamča také vyrostla v bříšku a pomocí videa přišla na to, že nejdřív neuměla ani ťapat, ani papat, ani si hrát, ani mluvit, jen ležela, pila mlíko, měla pleny a občas brečela a jak pomalu rostla, všechno se naučila. A že s bláchou to bude zrovna tak. Potom se zeptala, jak se to miminko dostane z bříška ven. Naštěstí mě zachránili Zdeněk Miler, Krteček a zaječí maminka, kteří to při čtení knížky o zaječí rodince docela slušně vysvětlili formou pěkných obrázků. A když se rodí zajíčci pipinkou tak lidi taky:-) .
Protože nemám hlídání a manžel je věčně v práci, absolvovala malá všechny těhuporadny se mnou. Při první prohlídce si naštěstí vystačila s akváriem s rybičkama a s diskuzí se sestříčkou o dvou plyšových medvědech v ordinaci. (to bylo ještě před studiem Krtka a maminky) Při další kontrole volala na sestříčku už při vstupu do ordinace: „Ahój!!! Máš medídka?“ Osladila mi to před odchodem ještě v ordinaci. „Maminko a co ti pan doktor dělal s pipinkou?“ Doktor se zřejmě dobře bavil, já poněkud méně a sestra se tvářila, že luští něco v kartě a cukaly jí koutky. „No miminko musí v bříšku pořádně vyrůst a pan doktor kontroloval, jestli nezlobí a nesnaží se vykouknout dřív.“ Batole uznalo odpověď uspokojivou ( jak jsem si oddechla, bylo právě nejen v období PROČ a JAK, ale i období diskuzí s kýmkoliv na jakékoliv téma). Konečně v tomhle období nedělala dcera adepta na Bohnice (případně Černovice, dle lokality) jen ze mě. Představte si čekárnu před gynekologickou ordinací a v ní dvaadvacet dam různého stáří a jedno batole. Jedna je těhule, právě odpočívá a pokud nejde o život, tak je líná i mluvit. Devatenáct papá imaginární vidličkou imaginární oběd z imaginárních talířků a zapíjí to imaginárním čajem z imaginárních hrnků. Dvacátá poslušně fouká na vidličku, protože:„Je to hoký a musíš hodně foukat!“ Jednadvacátá poslušně čeká, až jí batole nakrájí řízek na ovečky nůšem a dá blambůlky z kastlólu „Abys mohla sama papat vidičkou.“ Pak se jedna babička zeptá, jestli má maminka koupit chlapečka nebo holčičku. „Paní ty už veliká jsi a nevíš to? Miminko je v bíšku pece! Máma má v bíšku bláchu. Tady pojď podívat na oblázek, já ukážu ti.“ (plakát na zdi s anatomií těhule)
Scéna třetí: Jsme doma a v „klidu“ si vařím (právě spadly WINDOWSy, moje dvouhodinová práce je víte kde a připálila jsem guláš). „Maminko miminko si dostala do bříška pusinkou nebo pipinkou???“ „Pipinkou.“ (moje dcera si holt umí vybrat chvilku) „A kdo je tam dal?“ (nemám čas, snažím se zachránit guláš i dokumenty, měla jsem to odeslat už před hodinou) Nepříčetně vykřikuju: „Tatínek!“ a ponechávám dceru osudu. V noci se tiše děsím otázky A jak tam tatínek to miminko dal? a připravuju si přednášku Jak mimi vznikne. Spojením vajíčka a spermie. Vajíčko je tak malinký, že není ani vidět a má ho v bříšku maminka. Spermie je u tatínka, vypadá jako puleček, jenže je taky tak malinkatá, že není vůbec vidět. Zavrtá se do vajíčka, upadne jí ocásek, jenže z ní nevyroste žabička, ale miminko. Trvalo to asi dva dny než se dítě zeptalo. Nakonec to dcerka dotáhla do finále otázkou „A jak tam toho pulečka tatínek dal pipinkou?“ „No tatínek se musel k mamince hodně přitisknout, aby ten puleček mohl přeskočit z pindíka do pipinky.“ Doufám, že je to přiměřený popis situace pro dvaapůlleté velmi zvídavé batole. Koneckonců nic rozumějšího mě v té chvíli nenapadlo.
Scéna čtvrtá: Při čekání na druhou předporodní poradnu u Apolináře si Kamča krátila dlouhou chvíli anketou s těma přibližně třiceti až padesáti těhulkama co tam s náma čekaly ve frontě. První kolo obešla s otázkou: „Máš veliký bíško, máš tam taky miminko?“, druhý kolo: „Máš tam holčičku nebo kluka? My máme blášku.“, třetí kolo: „Taky ti ho tatínek schoval do bíška pipinkou?“ Hmm, málem mě odvezli. Tvářila jsem se, že to dítě neznám a že tam vůbec nejsem. Co si o mně myslely prvorodičky si radši ani nepředstavuju. Jít hned do ambulance tak mě asi okamžitě odrodili s podezřením na preeklampsii. No, než na mě došla řada, tak mi ten tlak klesl, ale zrudly mi i ponožky. Na další poradnu už naštěstí nedošlo. Radši jsem spontálně porodila 14 dní před termínem
.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1506
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 887
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1539
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 637
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 374
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20122
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2573
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2842
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2558
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1718
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....