Ticho budiž pochváleno

Rodičovství

Když se stanete rodičem, chvíle ticha se stanou velmi vzácnou komoditou.

Ještě si živě pamatuji, s jakou nedočkavostí jsem očekávala první slůvko našeho nejstaršího syna. Když onen slavný okamžik s úderem prvních narozenin konečně nastal, všichni příbuzní museli být o něm neprodleně zpraveni. Sice se mnou nadšení sdíleli, ale ti starší a zkušenější neopomněli přidat: „Jen počkej, za pár měsíců budeš ráda, když na chvíli zavře pusu.“ „Skandál, to přece není možný, jak může tohle vůbec někdo vypustit z úst,“ takové myšlenky rezonovaly mou hlavou.

Navzdory prognózám škarohlídů mé těšení nebralo konce. Nemohla jsem se dočkat, až syn začne spojovat slova ve věty a naše konverzace získá jiné obrysy. Vava, bác, buch nebo mama mě nedokázalo dlouhodobě uspokojit.

Dnes mohu živě konverzovat se všemi třemi našimi dětmi a také tak v hojné míře činím, ale ať chci, nebo ne, musím si nasypat popel na hlavu a uznat, že oni výše zmínění příbuzní měli vlastně pravdu. Ticho se v našem domě stalo nedostatkovým podpultovým zbožím a já občas netoužím po ničem jiném, než po jeho uklidňujícím doušku.

Věřte mi, když tvrdím, že svoje děti miluji nade vše, miluji ten nezastavitelný tok nápadů, slov a legrácek, jimiž jejich mozky překypují. Nemá chybu vyslechnout si třeba po tisící Skákal pes, Princeznička na bále, Mořský koník nebo Dědek řepu nasadil. Stejně tak mi vykouzlí úsměv na tváři nejeden dotaz prostředního syna. Teď naposledy třeba zrovna: „Mámo, kdy si zase půjdeme opékat na zahradu špeky?“

Nejprve jsem sice, lehce zaskočena, přemýšlela, jestli náhodou nenaráží na mou po těhotenstvích ne právě ideální postavu, záhy mi však došlo, že ta mu je zatím zcela ukradená a pouze ho okouzlilo čarodějnické opékání špekáčků.

V podobném duchu bych mohla pokračovat hoooodně dlouho, každodenní život mi poskytuje nekonečné množství zážitků vtipných i těch méně vtipných, občas však netoužím po ničem jiném než po obyčejném tichu. Třeba jen a pouze po pár vteřinách ticha, aby mi bylo dopřáno dokončit myšlenku, rozhovor, slít brambory a nemuset u toho odpovídat na desatero otázek.

Užívám si proto i tu sebekratší chviličku relativního ticha a dobíjím baterky. Miluji ranní a podvečerní pětiminutovky, vyrážím s kýblem na zahradu natrhat trávu pro své čtyřnohé miláčky, naslouchám jemnému štěbetání ptactva v korunách vzrostlých ovocných stromů, šepotu jejich listoví a relaxuji.

Kýženou chvíli ticha mi poskytují rovněž okamžiky, kdy mají dětičky ústa plná svých oblíbených pokrmů a je jim tak do jisté míry znemožněno mluvit.

Občas může znít lahodně i zvuk zaklapávajících se dveří dětského pokojíku, kdy se všichni tři vrhají do víru her, mohu si však býti více než jistá, že je to jen klid před bouří a nebude mít dlouhého trvání. Během pěti minut se z pokojíku začnou linout zvuky jasně svědčící o tom, že kouzlo společné hry jim zatím zůstává utajeno.

Úplně nejlepší chvilky pro rychlé doplnění energie jsou ty strávené v koupelně. Příjemně teplá voda bičuje celé mé tělo a já si užívám těch několik okamžiků, než potomstvo zjistí, že jsem zmizela, a vydá se v mých stopách.

Za zmínku stojí i momenty, kdy je večer, děti usnou znaveny celodenními aktivitami, já sedím tiše jako myška vedle nich a namísto nějaké smysluplné činnosti se jen kochám jejich spícími tvářičkami, jemně je hladím po vlasech a říkám si, jaké štěstí jsem měla, když osud svedl mé kroky dohromady s kroky mého manžela a já se tak mohla stát matkou těch úžasných stvoření.

Chvilky, které se mi pro sebe povede urvat a jež se s přibývajícími roky dětí přece jen prodlužují, jsou sice skvělé, ničím nenahraditelné a pro zachování duševního zdraví naprosto nezbytné, bez toho našeho malého blázince bych však už nemohla existovat, a proto tedy: Ticho budiž pochváleno… ale nesmíš trvat příliš dlouho.

Váš příspěvek
dagmarkaa
Neúnavná pisatelka 18559 příspěvků 30.05.19 07:47

Moc hezký deníček, všechny vaše deníčky se čtou jedním dechem :kytka:

potvurka89
Závislačka 3753 příspěvků 30.05.19 07:58

Super deníček :D

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 30.05.19 09:20

@dagmarkaa @potvurka89 mockrát děkuji :mavam:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 734 příspěvků 4 inzeráty 30.05.19 10:28

Znám to velmi dobře :). Od doby, co syn začal hovořit a zahlcovat nás svými myšlenkami (což by nebylo tak hrozné), písničkami ze školky (roztomilé), předváděním se (to už je horší vydržet) a neustálými výzvami k hrám na role (během jedné hodiny je schopen vznést požadavek, abych byla tisíci různými bytostmi), začala jsem toužit po tom, aby v mé hlavě bylo občas aspoň chvíli ticho. Ale uznávám, že některé momenty jsou nenahraditelné - pořád mne fascinuje dětské myšlení, které je vysoce konkrétní, a jejich náhled na svět, který postupně zařazují do jim známých kategorií. Kupříkladu syn, kterému teď už bude pět let, koukal jeden čas neustále na pohádku o Kocourovi v botách od Dreamworks, kde bylo kocourovým a Valdovým cílem získat zlatou husu snášející zlatá vejce. Po hodně dlouhé době, kdy ho pohádka bavila, na mne neustále mířil nějaký malý větráček z Albi, co mu dala babička (ona má vůbec vkus na předměty, které dětem dává a půjčuje). Ohradila jsem se, ať toho nechá, že z toho mám husí kůži. Synek vyvalil oči a nevěřícně se zeptal: „Jakou?!“ A když jsem zopakovala, že husí, reagoval: „Jako zlatou??!“ :mrgreen:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 734 příspěvků 4 inzeráty 30.05.19 10:30

No a s tím pozorováním spících dětí… vždy si vzpomenu na scénu z Přátel, kdy Phoebin bratr nabízí, aby si jeho sestra vzala některé z dětí. Nakonec dospějou k tomu, že vlastně žádné věnovat nechce, ale jak pozorují spící děti a rozplývají se, vyděšeně ihned dodá: „Hlavně je neprobuď!!!“

Svého času jsem nadávala, že mne dítě budí kvůli kojení, brečení, nočnímu přebalování apod., že se nevyspím. A když už konečně začali spát v delších časových úsecích, namísto, abych bouchla šáňo a zavrtala se pod deku, chodila jsem je kontrolovat, jestli dýchají a pozorovala je při spánku :).

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 30.05.19 10:45

@PenelopaW to víš, představa zlatého vejce, které by z tebe mohlo vypadnout, musela být neodolatelná. :mrgreen:
Taky si vždycky říkám, že jakmile usnou, otevřu nějakou knihu, nebo dodělám něco rozděleného, ale ne vždy mi to vyjde, pohled na spící broučky je prostě neodolatelný, ale jak píšeš:„Hlavně nevzbudit!“ :lol: :mavam:

Uživatel je onlineJanli
Echt Kelišová 8779 příspěvků 30.05.19 16:06

:palec: Hloubku a význam textu písně Reklama na ticho jsem pochopila až s příchodem druhého dítěte :mrgreen:

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 30.05.19 16:51

@Janli :potlesk: musím se chechtat :mavam:

sinapis.alba
Ukecaná baba ;) 1255 příspěvků 30.05.19 20:44

Přesně :mrgreen: miluju ticho :dance: ale dlouhé mě znervózňuje.. protože dlouhé ticho zpravidla znamená, že vymyslely nějakou hovadinu a buď se něco nepěkného provedlo/stalo, nebo hodně brzo provede/stane :jazyk:

Fiialka
Ukecaná baba ;) 2209 příspěvků 30.05.19 21:40

To je přesný :lol:

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 30.05.19 22:17

@sinapis.alba jo jo, dlouhé ticho značí rozstříhané záclony, vysklenou skříňku, počmáranou zeď…možností je nepřeberné množství. :mavam:

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 30.05.19 22:17

@Fiialka děkuji :mavam:

Premek_Orac
Kelišová 5108 příspěvků 31.05.19 14:30

Moc hezké. Jestli umíš své pocity předat i osobně, muži, dětem, musí být váš domov krásným místem.
A jestli ne, dej jim tohle přečíst. Mužovi hned, dětem za pár let.

Jadala
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 02.06.19 00:47

@Premek_Orac Ač velký introvert, troufám si tvrdit, že se svými nejbližšími dokážu pocity sdílet bez problémů, někdy bych spíš potřebovala ubrat. :)

Děkuji za milý komentář a těším se na další tvůj deníček. :mavam:

Premek_Orac
Kelišová 5108 příspěvků 03.06.19 08:59

@Jadala To je moc dobře, že to dokážeš. Oni introverti tím, že věci prožívají uvnitř, často je prožívají do větší hloubky, řestože na okolí působí třeba až jako flegmatici.
Krásný den!

Vložit nový komentář