Ticho budiž pochváleno
- Rodičovství
- Jadala
- 30.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když se stanete rodičem, chvíle ticha se stanou velmi vzácnou komoditou.
Ještě si živě pamatuji, s jakou nedočkavostí jsem očekávala první slůvko našeho nejstaršího syna. Když onen slavný okamžik s úderem prvních narozenin konečně nastal, všichni příbuzní museli být o něm neprodleně zpraveni. Sice se mnou nadšení sdíleli, ale ti starší a zkušenější neopomněli přidat: „Jen počkej, za pár měsíců budeš ráda, když na chvíli zavře pusu.“ „Skandál, to přece není možný, jak může tohle vůbec někdo vypustit z úst,“ takové myšlenky rezonovaly mou hlavou.
Navzdory prognózám škarohlídů mé těšení nebralo konce. Nemohla jsem se dočkat, až syn začne spojovat slova ve věty a naše konverzace získá jiné obrysy. Vava, bác, buch nebo mama mě nedokázalo dlouhodobě uspokojit.
Dnes mohu živě konverzovat se všemi třemi našimi dětmi a také tak v hojné míře činím, ale ať chci, nebo ne, musím si nasypat popel na hlavu a uznat, že oni výše zmínění příbuzní měli vlastně pravdu. Ticho se v našem domě stalo nedostatkovým podpultovým zbožím a já občas netoužím po ničem jiném, než po jeho uklidňujícím doušku.
Věřte mi, když tvrdím, že svoje děti miluji nade vše, miluji ten nezastavitelný tok nápadů, slov a legrácek, jimiž jejich mozky překypují. Nemá chybu vyslechnout si třeba po tisící Skákal pes, Princeznička na bále, Mořský koník nebo Dědek řepu nasadil. Stejně tak mi vykouzlí úsměv na tváři nejeden dotaz prostředního syna. Teď naposledy třeba zrovna: „Mámo, kdy si zase půjdeme opékat na zahradu špeky?“
Nejprve jsem sice, lehce zaskočena, přemýšlela, jestli náhodou nenaráží na mou po těhotenstvích ne právě ideální postavu, záhy mi však došlo, že ta mu je zatím zcela ukradená a pouze ho okouzlilo čarodějnické opékání špekáčků.
V podobném duchu bych mohla pokračovat hoooodně dlouho, každodenní život mi poskytuje nekonečné množství zážitků vtipných i těch méně vtipných, občas však netoužím po ničem jiném než po obyčejném tichu. Třeba jen a pouze po pár vteřinách ticha, aby mi bylo dopřáno dokončit myšlenku, rozhovor, slít brambory a nemuset u toho odpovídat na desatero otázek.
Užívám si proto i tu sebekratší chviličku relativního ticha a dobíjím baterky. Miluji ranní a podvečerní pětiminutovky, vyrážím s kýblem na zahradu natrhat trávu pro své čtyřnohé miláčky, naslouchám jemnému štěbetání ptactva v korunách vzrostlých ovocných stromů, šepotu jejich listoví a relaxuji.
Kýženou chvíli ticha mi poskytují rovněž okamžiky, kdy mají dětičky ústa plná svých oblíbených pokrmů a je jim tak do jisté míry znemožněno mluvit.
Občas může znít lahodně i zvuk zaklapávajících se dveří dětského pokojíku, kdy se všichni tři vrhají do víru her, mohu si však býti více než jistá, že je to jen klid před bouří a nebude mít dlouhého trvání. Během pěti minut se z pokojíku začnou linout zvuky jasně svědčící o tom, že kouzlo společné hry jim zatím zůstává utajeno.
Úplně nejlepší chvilky pro rychlé doplnění energie jsou ty strávené v koupelně. Příjemně teplá voda bičuje celé mé tělo a já si užívám těch několik okamžiků, než potomstvo zjistí, že jsem zmizela, a vydá se v mých stopách.
Za zmínku stojí i momenty, kdy je večer, děti usnou znaveny celodenními aktivitami, já sedím tiše jako myška vedle nich a namísto nějaké smysluplné činnosti se jen kochám jejich spícími tvářičkami, jemně je hladím po vlasech a říkám si, jaké štěstí jsem měla, když osud svedl mé kroky dohromady s kroky mého manžela a já se tak mohla stát matkou těch úžasných stvoření.
Chvilky, které se mi pro sebe povede urvat a jež se s přibývajícími roky dětí přece jen prodlužují, jsou sice skvělé, ničím nenahraditelné a pro zachování duševního zdraví naprosto nezbytné, bez toho našeho malého blázince bych však už nemohla existovat, a proto tedy: Ticho budiž pochváleno… ale nesmíš trvat příliš dlouho.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1575
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 922
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1614
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 668
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 391
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20470
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2876
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1744
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Od doby, co syn začal hovořit a zahlcovat nás svými myšlenkami (což by nebylo tak hrozné), písničkami ze školky (roztomilé), předváděním se (to už je horší vydržet) a neustálými výzvami k hrám na role (během jedné hodiny je schopen vznést požadavek, abych byla tisíci různými bytostmi), začala jsem toužit po tom, aby v mé hlavě bylo občas aspoň chvíli ticho. Ale uznávám, že některé momenty jsou nenahraditelné - pořád mne fascinuje dětské myšlení, které je vysoce konkrétní, a jejich náhled na svět, který postupně zařazují do jim známých kategorií. Kupříkladu syn, kterému teď už bude pět let, koukal jeden čas neustále na pohádku o Kocourovi v botách od Dreamworks, kde bylo kocourovým a Valdovým cílem získat zlatou husu snášející zlatá vejce. Po hodně dlouhé době, kdy ho pohádka bavila, na mne neustále mířil nějaký malý větráček z Albi, co mu dala babička (ona má vůbec vkus na předměty, které dětem dává a půjčuje). Ohradila jsem se, ať toho nechá, že z toho mám husí kůži. Synek vyvalil oči a nevěřícně se zeptal: „Jakou?!“ A když jsem zopakovala, že husí, reagoval: „Jako zlatou??!“ 
Hloubku a význam textu písně Reklama na ticho jsem pochopila až s příchodem druhého dítěte 
musím se chechtat 
ale dlouhé mě znervózňuje.. protože dlouhé ticho zpravidla znamená, že vymyslely nějakou hovadinu a buď se něco nepěkného provedlo/stalo, nebo hodně brzo provede/stane 
Moc hezký deníček, všechny vaše deníčky se čtou jedním dechem