Ticho budiž pochváleno
- Rodičovství
- Jadala
- 30.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když se stanete rodičem, chvíle ticha se stanou velmi vzácnou komoditou.
Ještě si živě pamatuji, s jakou nedočkavostí jsem očekávala první slůvko našeho nejstaršího syna. Když onen slavný okamžik s úderem prvních narozenin konečně nastal, všichni příbuzní museli být o něm neprodleně zpraveni. Sice se mnou nadšení sdíleli, ale ti starší a zkušenější neopomněli přidat: „Jen počkej, za pár měsíců budeš ráda, když na chvíli zavře pusu.“ „Skandál, to přece není možný, jak může tohle vůbec někdo vypustit z úst,“ takové myšlenky rezonovaly mou hlavou.
Navzdory prognózám škarohlídů mé těšení nebralo konce. Nemohla jsem se dočkat, až syn začne spojovat slova ve věty a naše konverzace získá jiné obrysy. Vava, bác, buch nebo mama mě nedokázalo dlouhodobě uspokojit.
Dnes mohu živě konverzovat se všemi třemi našimi dětmi a také tak v hojné míře činím, ale ať chci, nebo ne, musím si nasypat popel na hlavu a uznat, že oni výše zmínění příbuzní měli vlastně pravdu. Ticho se v našem domě stalo nedostatkovým podpultovým zbožím a já občas netoužím po ničem jiném, než po jeho uklidňujícím doušku.
Věřte mi, když tvrdím, že svoje děti miluji nade vše, miluji ten nezastavitelný tok nápadů, slov a legrácek, jimiž jejich mozky překypují. Nemá chybu vyslechnout si třeba po tisící Skákal pes, Princeznička na bále, Mořský koník nebo Dědek řepu nasadil. Stejně tak mi vykouzlí úsměv na tváři nejeden dotaz prostředního syna. Teď naposledy třeba zrovna: „Mámo, kdy si zase půjdeme opékat na zahradu špeky?“
Nejprve jsem sice, lehce zaskočena, přemýšlela, jestli náhodou nenaráží na mou po těhotenstvích ne právě ideální postavu, záhy mi však došlo, že ta mu je zatím zcela ukradená a pouze ho okouzlilo čarodějnické opékání špekáčků.
V podobném duchu bych mohla pokračovat hoooodně dlouho, každodenní život mi poskytuje nekonečné množství zážitků vtipných i těch méně vtipných, občas však netoužím po ničem jiném než po obyčejném tichu. Třeba jen a pouze po pár vteřinách ticha, aby mi bylo dopřáno dokončit myšlenku, rozhovor, slít brambory a nemuset u toho odpovídat na desatero otázek.
Užívám si proto i tu sebekratší chviličku relativního ticha a dobíjím baterky. Miluji ranní a podvečerní pětiminutovky, vyrážím s kýblem na zahradu natrhat trávu pro své čtyřnohé miláčky, naslouchám jemnému štěbetání ptactva v korunách vzrostlých ovocných stromů, šepotu jejich listoví a relaxuji.
Kýženou chvíli ticha mi poskytují rovněž okamžiky, kdy mají dětičky ústa plná svých oblíbených pokrmů a je jim tak do jisté míry znemožněno mluvit.
Občas může znít lahodně i zvuk zaklapávajících se dveří dětského pokojíku, kdy se všichni tři vrhají do víru her, mohu si však býti více než jistá, že je to jen klid před bouří a nebude mít dlouhého trvání. Během pěti minut se z pokojíku začnou linout zvuky jasně svědčící o tom, že kouzlo společné hry jim zatím zůstává utajeno.
Úplně nejlepší chvilky pro rychlé doplnění energie jsou ty strávené v koupelně. Příjemně teplá voda bičuje celé mé tělo a já si užívám těch několik okamžiků, než potomstvo zjistí, že jsem zmizela, a vydá se v mých stopách.
Za zmínku stojí i momenty, kdy je večer, děti usnou znaveny celodenními aktivitami, já sedím tiše jako myška vedle nich a namísto nějaké smysluplné činnosti se jen kochám jejich spícími tvářičkami, jemně je hladím po vlasech a říkám si, jaké štěstí jsem měla, když osud svedl mé kroky dohromady s kroky mého manžela a já se tak mohla stát matkou těch úžasných stvoření.
Chvilky, které se mi pro sebe povede urvat a jež se s přibývajícími roky dětí přece jen prodlužují, jsou sice skvělé, ničím nenahraditelné a pro zachování duševního zdraví naprosto nezbytné, bez toho našeho malého blázince bych však už nemohla existovat, a proto tedy: Ticho budiž pochváleno… ale nesmíš trvat příliš dlouho.
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 886
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 577
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9025
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5017
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6993
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2507
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1354
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2998
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1074
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3460
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
. Od doby, co syn začal hovořit a zahlcovat nás svými myšlenkami (což by nebylo tak hrozné), písničkami ze školky (roztomilé), předváděním se (to už je horší vydržet) a neustálými výzvami k hrám na role (během jedné hodiny je schopen vznést požadavek, abych byla tisíci různými bytostmi), začala jsem toužit po tom, aby v mé hlavě bylo občas aspoň chvíli ticho. Ale uznávám, že některé momenty jsou nenahraditelné - pořád mne fascinuje dětské myšlení, které je vysoce konkrétní, a jejich náhled na svět, který postupně zařazují do jim známých kategorií. Kupříkladu syn, kterému teď už bude pět let, koukal jeden čas neustále na pohádku o Kocourovi v botách od Dreamworks, kde bylo kocourovým a Valdovým cílem získat zlatou husu snášející zlatá vejce. Po hodně dlouhé době, kdy ho pohádka bavila, na mne neustále mířil nějaký malý větráček z Albi, co mu dala babička (ona má vůbec vkus na předměty, které dětem dává a půjčuje). Ohradila jsem se, ať toho nechá, že z toho mám husí kůži. Synek vyvalil oči a nevěřícně se zeptal: „Jakou?!“ A když jsem zopakovala, že husí, reagoval: „Jako zlatou??!“ 
Hloubku a význam textu písně Reklama na ticho jsem pochopila až s příchodem druhého dítěte 
musím se chechtat 
ale dlouhé mě znervózňuje.. protože dlouhé ticho zpravidla znamená, že vymyslely nějakou hovadinu a buď se něco nepěkného provedlo/stalo, nebo hodně brzo provede/stane 
Moc hezký deníček, všechny vaše deníčky se čtou jedním dechem