Tlustá jako bečka
- O životě
- Jadala
- 05.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj věčný boj s kily navíc.
Když upřu svůj zrak na rodinu, z níž jsem vzešla, tedy tu tak zvaně orientační, jasně vidím, že se v ní vyskytují dva naprosté opaky.
Zatímco v příbuzenstvu mojí maminky byste někoho, kdo by se snad dal označit slovy má pár kilo navíc, hledali jen s velkými obtížemi, a snazší by bylo i to hledání pověstné jehly v kupce sena, rodina mého taťky leží na zcela opačném pólu. Štíhlou osobu, abys v ní pohledal.
Zkuste si tipnout, jaký genetický potenciál jsem si do vínku vybrala já? No jasně, ten „lepší“. Brácha se mohl večer co večer doslova ládovat vším možným, vybrakovat celou ledničku, a s tou proradnou ručičkou na váze to ani nehlo. Jeho rachitická vysoká postava mohla leckoho přesvědčit o tom, že mu rodiče upírají jídlo.
Mně stačilo snad i jen projít kolem cukrárny a gramy vesele naskakovaly na mé nebohé tělo, to se bohužel do dnešních dnů ani trochu nezměnilo, ba naopak, s věkem je to ještě horší.
Jeden ze zásadních zlomů v bitvě s váhou nastal kolem mých patnáctin. Nějak se mi poplašily hormony, během pár chvil jsem byla bohatší o deset kilogramů. Lékaři odhalili poruchu štítné žlázy. Až do svých osmnáctin jsem poctivě navštěvovala endokrinologickou ambulanci a při každé návštěvě se v duchu modlila, aby v čekárně seděl někdo ještě více vyvinutý, než jsem byla já. Na onom chudákovi by si nervózní pan doktor mohl smlsnout a mě nechat v klidu žít. Někdy to vyšlo, jindy jsem se stala terčem jeho nevybíravých řečí já.
Smířila jsem se se svou fyziognomií, s tím, že mě ke kariéře modelky opravdu nepředurčuje. Zároveň jsem ale ani neházela flintu do žita a snažila se pravidelně cvičit. Odstrašující případ babičky, kterou od čtyřiceti neskutečně trápila kolena, neboť nebyla schopná unést její váhu, byl velmi inspirativní.
Nikdy jsem se žádným sportovním aktivitám nevyhýbala, i když mi příliš talentu v tomto směru naděleno nebylo. Absolvovala jsem dokonce i školní lyžařský výcvik, přesto, že všichni, kdo lyžovat neuměli, zůstali raději v teple domova.
Není tedy divu, že jsem byla na konci kurzu vyhlášena jako frekventantka, která dosáhla největšího pokroku. Diplom mám dodnes pečlivě schovaný a vážím si ho snad víc, než těch, které mě opravňují používat pár písmen u svého jména.
Dokonce ani osvobození z tělesné výchovy jsem si nezajistila, i když většina mých spolužaček, tak učinila záhy po tom, co zjistila, že naše profesorka tělocviku je svým předmětem naprosto postižená. Chudinka, tak těžce nesla, že na začátku třetího ročníku střední školy nejsme schopny dát dohromady ani dvě volejbalová družstva, neboť studentek se krutě nedostává.
Pohyb byl zkrátka v rámci možností můj kamarád, ale i přesto se se mnou ta nabraná kila nechtěla rozloučit.
Pak přišly děti a při těhotenství s nejstarším synem diagnóza gestační diabetes mellitus. Hodnoty sice spíše hraniční, ale i tak jsem byla předána do péče diabetologa. Strach mi nedovolil jakkoli hřešit, na konci těhotenství ukazovala ručička přírůstek pouhých šest kilogramů.
Komplikace při porodu a hlavně dalších několik dnů plných nejistoty a strachu, zda to ten můj brouček všechno zvládne, udělaly své. Doma mi váha ukázala neuvěřitelnou cifru, tak málo jsem vážila naposledy snad před tou osudnou poruchou štítné žlázy, neuvěřitelné.
Pak ale nastoupily problémy s kojením, probdělé noci. Energie se zoufale nedostávalo. No a jejím zdrojem se staly nejrůznější dobrůtky. Po pár měsících mě pohled na váhu znovu překvapil, tentokrát však negativně. To už ale probíhaly pokusy o druhého potomka. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na slova svého diabetologa „Počítejte s tím, že se těhotenská cukrovka objeví i v další graviditě.“ Takže jsem se chystala na opakovanou dietku, která by mně nepochybně prospěla. Jenže světe div se, choroba už se znovu neobjevila. Kila tak plíživě šplhala nahoru.
Suma sumárum musím se smutkem v hlase konstatovat, že i když mé přírůstky během těhotenství nikdy nepřesáhly deset kilogramů, v dobách poporodních jsem i přes intenzivní kojení vždy jen a jen nabírala. A když jsem před měsícem, po velmi dlouhé době, vlezla na váhu, zhrození se nad stavem mé tělesné schránky dostoupilo svého vrcholu. Tolik kil nahoře jsem opravdu nečekala, ani věřit se mi tomu numeru, které se na váze objevilo, nechtělo. „Ta musí být snad rozbitá, nebo co.“ Hnala jsem na převážení všechny tři děti. Ne, váha bohužel nelhala.
Po návratu manžela z práce jsem si posteskla, že jsem tlustá jako bečka. „Teď to přijde, konečně se dozvím, že jsem se fakt vyžrala a mám se sebou něco dělat nebo mi můj štíhlý manžel vezme roha.“ „Prosím, tě, co blbneš, vždyť vypadáš pořád dobře. Podívej na svého tátu, jsi jako jeho kopie, tak co bys asi tak chtěla.“ Ne, odtud motivace opravdu nepřijde. „Děkuji ti, Lásko moje.“
Návrat do práce už klepe na dveře. To bude ten správný impulz! Chyba lávky, zrovna před nedávnem jsem potkala jednu svoji kolegyni a ona si posteskla, že zhubla asi deset kilo, a teď má co dělat, aby svoje žáčky zvládla přestěhovat na vozík. Ani tudy tedy nejspíš cesta nepovede.
Ale já tu motivaci nakonec přece jen našla. Ve skříni mi visí krásné modré šaty z maturitního plesu. Poslední kousek oblečení, který mi ušila moje babička. A já se do nich prostě zase nasoukám! Jo, bude to tvrdý boj, ale nevzdám to.
Hon za štíhlostí může začít. Nechci svou tělesnou schránku zdecimovat úplně, a tak jsem pro začátek vyměnila Jillian Michaels za Tiffany Rothe. Její cvičení mi přišlo celkem nenáročné. Druhý den mě však nenechal na pochybách, že se mé tělo skutečně skládá ze svalů, i když to teď tak nevypadá.
Dále jsem se rozhodla pravidelně plavat. Jo, opravdu, po sedmi letech mě do bazénu nedoprovázelo ani jedno dítě. Byla jsem sama, zapřísáhla jsem se, že dokud neuplavu alespoň dvacet bazénů, ani se z vody nehnu. Ve vedlejší dráze právě probíhal trénink oddílu plavání, ne opravdu jsem jim rychlostí konkurovat nemohla, ale vytrvalostí ano. Dokázala jsem to. Hrda na svůj výkon a majíc pocit, že mé tukové zásoby se ztenčily na minimum, vyhoupla jsem se ladně přes hranu bazénu a utíkala bleskově pro osušku, neboť ten povznášející hubený pocit mi vydržel jen pár sekund.
A pak přišlo peklo, vklouzla jsem do sprch. Při letmém pohledu do zrcadla mi bylo hned jasné, že nejsem mořská panna, ale stále stejná velryba. Zbavila jsem své tělo vodních krůpějí a vydala se ke skříňkám. Přiložím čidlo k zámku a nic, skříňka zůstává uzamčena. Zkouším to znovu, se stejným výsledkem.
Odcházím se přesvědčit, zda odemykám správnou skříňku. Ano, na displeji se po přiložení čidla skutečně objevuje stejné číslo, které jsem měla uložené v paměti. Co teď, pocit lehkosti je definitivně pryč a já už v duchu vidím, jak v osušce, jež jen stěží zakrývá mé slovanské pozadí, lezu až k pokladnám a zjišťuji, kde se stala chyba. Už se chci konečně obléknout. „Doprčic, kde je ta ženská s koštětem, co tu pořád straší a každému nadává, ať si sundá plavky, neboť nehodlá pořád vytírat.“ Čekám na ni jako na spásu. Po nekonečných minutách vylézá z jedněch dveří, rychlostí blesku se k ní ženu a žádám o pomoc. „Jo, tak to jste vy, co si neumí zamknout skříňku!“ pronese otráveně. Po výslechu, co mám ve skříňce uloženo, mi milá paní konečně umožňuje přístup k jejím útrobám. Já se rychle oblékám a červená studem, snad i na zadku, uháním pryč.
Na telefonu jsem objevila spousty zmeškaných hovorů, manžel už se zřejmě začínal obávat, zda-li se mu jeho drahá polovička neutopila.
Od té doby jsem si znovu zaplavat nebyla, ale přidala jsem spoustu svižných procházek a další videa s Tiffany. Rovněž jsem značně omezila přísun sladkých životabudičů a teď jen pevně doufám, že to zabere. Váha zatím moje pokusy o hubnutí bohužel spíše ignoruje, ale já to dokážu!
Přečtěte si také
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 2329
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 4701
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 3903
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 2325
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 18542
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 10034
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 5963
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 4437
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 2003
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 1624
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
já dala tímto životním stylem dolů za 5 měsíců 16kg. Jsou i lidé, co dali dolů 25kg 
.
A nejhorší je kojení, přestože plně kojím vždy půl roku, tak jdou kila nahoru. A když si nedám sladké, jsem děsně agresivní a nevrlá 
Teď se to alepson snažím kompenzovat sportem. Chodím běhat min. 4× týdně, teď už 5 km. + procházky s kočárkem 7 km ve dny, kdy se mi nepoštěstí hlídání, abych šla běhat. No, váha se sice zastavila, ale nezhubla jsem ani gram 
Plavání je super, u toho člověk krásně vypne, hlavně když má hlavu pod vodou a neruší ho zvuky… tak se k tomu vrať 
Akorát mně v tom sebepřijetí brání kritizující okolí, takže se vždy snažím, snažím, a pak přijde studená sprcha (i od nejbližších 
hodně štěstí se snahou o hubnutí, ono to půjde 
Taky jsem mela tehotenskou cukrovku a beru to jako vystrahu pro muj zivotni styl..