Tlustá jako bečka

Můj věčný boj s kily navíc.

*

Když upřu svůj zrak na rodinu, z níž jsem vzešla, tedy tu tak zvaně orientační, jasně vidím, že se v ní vyskytují dva naprosté opaky.

Zatímco v příbuzenstvu mojí maminky byste někoho, kdo by se snad dal označit slovy má pár kilo navíc, hledali jen s velkými obtížemi, a snazší by bylo i to hledání pověstné jehly v kupce sena, rodina mého taťky leží na zcela opačném pólu. Štíhlou osobu, abys v ní pohledal.

Zkuste si tipnout, jaký genetický potenciál jsem si do vínku vybrala já? No jasně, ten „lepší“. Brácha se mohl večer co večer doslova ládovat vším možným, vybrakovat celou ledničku, a s tou proradnou ručičkou na váze to ani nehlo. Jeho rachitická vysoká postava mohla leckoho přesvědčit o tom, že mu rodiče upírají jídlo.

Mně stačilo snad i jen projít kolem cukrárny a gramy vesele naskakovaly na mé nebohé tělo, to se bohužel do dnešních dnů ani trochu nezměnilo, ba naopak, s věkem je to ještě horší.

Jeden ze zásadních zlomů v bitvě s váhou nastal kolem mých patnáctin. Nějak se mi poplašily hormony, během pár chvil jsem byla bohatší o deset kilogramů. Lékaři odhalili poruchu štítné žlázy. Až do svých osmnáctin jsem poctivě navštěvovala endokrinologickou ambulanci a při každé návštěvě se v duchu modlila, aby v čekárně seděl někdo ještě více vyvinutý, než jsem byla já. Na onom chudákovi by si nervózní pan doktor mohl smlsnout a mě nechat v klidu žít. Někdy to vyšlo, jindy jsem se stala terčem jeho nevybíravých řečí já.

Smířila jsem se se svou fyziognomií, s tím, že mě ke kariéře modelky opravdu nepředurčuje. Zároveň jsem ale ani neházela flintu do žita a snažila se pravidelně cvičit. Odstrašující případ babičky, kterou od čtyřiceti neskutečně trápila kolena, neboť nebyla schopná unést její váhu, byl velmi inspirativní.

Nikdy jsem se žádným sportovním aktivitám nevyhýbala, i když mi příliš talentu v tomto směru naděleno nebylo. Absolvovala jsem dokonce i školní lyžařský výcvik, přesto, že všichni, kdo lyžovat neuměli, zůstali raději v teple domova.

Není tedy divu, že jsem byla na konci kurzu vyhlášena jako frekventantka, která dosáhla největšího pokroku. Diplom mám dodnes pečlivě schovaný a vážím si ho snad víc, než těch, které mě opravňují používat pár písmen u svého jména.

Dokonce ani osvobození z tělesné výchovy jsem si nezajistila, i když většina mých spolužaček, tak učinila záhy po tom, co zjistila, že naše profesorka tělocviku je svým předmětem naprosto postižená. Chudinka, tak těžce nesla, že na začátku třetího ročníku střední školy nejsme schopny dát dohromady ani dvě volejbalová družstva, neboť studentek se krutě nedostává.

Pohyb byl zkrátka v rámci možností můj kamarád, ale i přesto se se mnou ta nabraná kila nechtěla rozloučit.

Pak přišly děti a při těhotenství s nejstarším synem diagnóza gestační diabetes mellitus. Hodnoty sice spíše hraniční, ale i tak jsem byla předána do péče diabetologa. Strach mi nedovolil jakkoli hřešit, na konci těhotenství ukazovala ručička přírůstek pouhých šest kilogramů.

Komplikace při porodu a hlavně dalších několik dnů plných nejistoty a strachu, zda to ten můj brouček všechno zvládne, udělaly své. Doma mi váha ukázala neuvěřitelnou cifru, tak málo jsem vážila naposledy snad před tou osudnou poruchou štítné žlázy, neuvěřitelné.

Pak ale nastoupily problémy s kojením, probdělé noci. Energie se zoufale nedostávalo. No a jejím zdrojem se staly nejrůznější dobrůtky. Po pár měsících mě pohled na váhu znovu překvapil, tentokrát však negativně. To už ale probíhaly pokusy o druhého potomka. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na slova svého diabetologa „Počítejte s tím, že se těhotenská cukrovka objeví i v další graviditě.“ Takže jsem se chystala na opakovanou dietku, která by mně nepochybně prospěla. Jenže světe div se, choroba už se znovu neobjevila. Kila tak plíživě šplhala nahoru.

Suma sumárum musím se smutkem v hlase konstatovat, že i když mé přírůstky během těhotenství nikdy nepřesáhly deset kilogramů, v dobách poporodních jsem i přes intenzivní kojení vždy jen a jen nabírala. A když jsem před měsícem, po velmi dlouhé době, vlezla na váhu, zhrození se nad stavem mé tělesné schránky dostoupilo svého vrcholu. Tolik kil nahoře jsem opravdu nečekala, ani věřit se mi tomu numeru, které se na váze objevilo, nechtělo. „Ta musí být snad rozbitá, nebo co.“ Hnala jsem na převážení všechny tři děti. Ne, váha bohužel nelhala.

Po návratu manžela z práce jsem si posteskla, že jsem tlustá jako bečka. „Teď to přijde, konečně se dozvím, že jsem se fakt vyžrala a mám se sebou něco dělat nebo mi můj štíhlý manžel vezme roha.“ „Prosím, tě, co blbneš, vždyť vypadáš pořád dobře. Podívej na svého tátu, jsi jako jeho kopie, tak co bys asi tak chtěla.“ Ne, odtud motivace opravdu nepřijde. „Děkuji ti, Lásko moje.“

Návrat do práce už klepe na dveře. To bude ten správný impulz! Chyba lávky, zrovna před nedávnem jsem potkala jednu svoji kolegyni a ona si posteskla, že zhubla asi deset kilo, a teď má co dělat, aby svoje žáčky zvládla přestěhovat na vozík. Ani tudy tedy nejspíš cesta nepovede.

Ale já tu motivaci nakonec přece jen našla. Ve skříni mi visí krásné modré šaty z maturitního plesu. Poslední kousek oblečení, který mi ušila moje babička. A já se do nich prostě zase nasoukám! Jo, bude to tvrdý boj, ale nevzdám to.

Hon za štíhlostí může začít. Nechci svou tělesnou schránku zdecimovat úplně, a tak jsem pro začátek vyměnila Jillian Michaels za Tiffany Rothe. Její cvičení mi přišlo celkem nenáročné. Druhý den mě však nenechal na pochybách, že se mé tělo skutečně skládá ze svalů, i když to teď tak nevypadá.

Dále jsem se rozhodla pravidelně plavat. Jo, opravdu, po sedmi letech mě do bazénu nedoprovázelo ani jedno dítě. Byla jsem sama, zapřísáhla jsem se, že dokud neuplavu alespoň dvacet bazénů, ani se z vody nehnu. Ve vedlejší dráze právě probíhal trénink oddílu plavání, ne opravdu jsem jim rychlostí konkurovat nemohla, ale vytrvalostí ano. Dokázala jsem to. Hrda na svůj výkon a majíc pocit, že mé tukové zásoby se ztenčily na minimum, vyhoupla jsem se ladně přes hranu bazénu a utíkala bleskově pro osušku, neboť ten povznášející hubený pocit mi vydržel jen pár sekund.

A pak přišlo peklo, vklouzla jsem do sprch. Při letmém pohledu do zrcadla mi bylo hned jasné, že nejsem mořská panna, ale stále stejná velryba. Zbavila jsem své tělo vodních krůpějí a vydala se ke skříňkám. Přiložím čidlo k zámku a nic, skříňka zůstává uzamčena. Zkouším to znovu, se stejným výsledkem.

Odcházím se přesvědčit, zda odemykám správnou skříňku. Ano, na displeji se po přiložení čidla skutečně objevuje stejné číslo, které jsem měla uložené v paměti. Co teď, pocit lehkosti je definitivně pryč a já už v duchu vidím, jak v osušce, jež jen stěží zakrývá mé slovanské pozadí, lezu až k pokladnám a zjišťuji, kde se stala chyba. Už se chci konečně obléknout. „Doprčic, kde je ta ženská s koštětem, co tu pořád straší a každému nadává, ať si sundá plavky, neboť nehodlá pořád vytírat.“ Čekám na ni jako na spásu. Po nekonečných minutách vylézá z jedněch dveří, rychlostí blesku se k ní ženu a žádám o pomoc. „Jo, tak to jste vy, co si neumí zamknout skříňku!“ pronese otráveně. Po výslechu, co mám ve skříňce uloženo, mi milá paní konečně umožňuje přístup k jejím útrobám. Já se rychle oblékám a červená studem, snad i na zadku, uháním pryč.

Na telefonu jsem objevila spousty zmeškaných hovorů, manžel už se zřejmě začínal obávat, zda-li se mu jeho drahá polovička neutopila.

Od té doby jsem si znovu zaplavat nebyla, ale přidala jsem spoustu svižných procházek a další videa s Tiffany. Rovněž jsem značně omezila přísun sladkých životabudičů a teď jen pevně doufám, že to zabere. Váha zatím moje pokusy o hubnutí bohužel spíše ignoruje, ale já to dokážu!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1248
5.12.19 10:54

Zdravím

Co takhle zkusit Low Carb stravu? Jedná se o nizkosacharidové stravování ;) já dala tímto životním stylem dolů za 5 měsíců 16kg. Jsou i lidé, co dali dolů 25kg ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 11:02

@Garza určitě si najdu informace, díky a gratuluji k úspěchu :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
5.12.19 11:32

S ohledem na to, že máte tři děti a manžel je evidentně spokojený (a já se vsadím, že v něm dříme estét), to jistě tak zlé nebude ;). I když na druhou stranu naprosto chápu, jak dokáže sebevnímání pozlobit. Kupř. já i ve dnech, kdy jsem vyspinkaná a naprosto duševně v rovnováze, vypadám tak, jak se jiní jenom cítí. Natož po třetím dítěti :mrgreen:.

Držím palce, ať nakonec kila (nebo snížené sebehodnocení) pokoříš a jsi spokojená sama se sebou. Třeba Ti k tomu pomůže i ten v soutěži vyhraný poukaz ;).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
5.12.19 11:34

Jinak můj muž, který hubnout nepotřebuje, držel už několikrát po sobě půst. Mně to přijde jako zvěrstvo, ale on si to jako detox velmi pochvaluje. Vedlejším účinkem je samozřejmě i ztráta hmotnosti. Naposledy dal 16 dní v kuse jen na vodě, za což ho sice obdivuji, ale nikoli pak ten vizuální výsledek, než to zase nabral zpátky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2342
5.12.19 12:00

Odkud ses? Myslím, že jsme dvojčata, doslova… :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 12:36

@PenelopaW 16 dnů o vodě, to bych snad ani nepřežila 8o

sebevědomí jsem nikdy na rozdávání neměla, to je fakt, ale stejně tak jsme smířená s tím, že laňka ze mně s mým typem postavy nikdy nebude. Že bych se sama sebe úplně hrozila to ne, ale nerada bych, aby mi jednoho dne někdo řekl to, co před spoustou let babička mému taťkovi: „To víš, na kouli se špatně šije.“ Tak s tím musím něco udělat, dokud se mi ještě chce.

Rovněž gratuluji k výhře, ještě teď se mi tomu nechce věřit :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 12:38

@marra2 že by mi rodiče zatajili dalšího sourozence? :think: :mrgreen:
Místo svého pobytu si, vzhledem k některým mým předcházejícím deníčkům, nechám raději pro sebe. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5.12.19 14:14

V našem životě je nejdůležitější přijmout to co je. Největší souboj zdoláváme sami se sebou a prohra bývá krutá. Vím o čem mluvím. Dokud se nesmíříš se svým tělem, přestaneš si říkat velryba atd se nic nezmění a můžeš denně běhat 10 km na čas. To taky znám. Nejsem úplně jakože tlustá, ale mám tu typickou slovanskou postavu silné nohy, taková spíš pevná ale široká postava, žádná 90-60-90 ani nohy jako laňka. Dokonce mám problém sehnat kozačky protože žádný přes lýtka nezapnu a to nemám tlusté nohy ale prostě svalnaté. Co se týče dědičnosti, jediná jsem po tátovi zdědila křečáky, naštěstí jen aspoň na jedné noze, druhá je ok a moji dva bratři pohodička :mrgreen: celý můj život mě trápilo moje tělo, zvlášť moje bábi co patří vyloženě k těm drobným ženským co jsou stejné celý život. Každé léto o prázdninách jsem slyšela „Evo. Ty seš jak sud, podívej se na holky (moje sestřenice) ty mají postavičky jak manekýnka“ takže deprese a deprese=žrádlo :mrgreen: postupem času, rozchodech a zoufalství se ve mě něco zlomilo, najednou jsem si začala uvědomovat své přednosti a začala potláčet nedostatky, za cca 1 roku sebepoznání a sebe realizace a příjmutí sebe sama jsem potkala skvělého chlapa, vzali jsme se, postavili dům a konečně čekáme spolu rodinu. Můj muž je voják a má hodně vysportovanou postavu. Občas vidím ženský jak se na nás na veřejnosti dívají :mrgreen: manželovi bude 40 ale vypadá tak na 30 a vedle něj já :mrgreen: :mrgreen: šedivá už od 20 let :mrgreen: se svou postavou a užívám si to :mrgreen: nejkrásnější na tom všem je to, že manžel měl vždycky štíhlé holky a dodnes nechápu jeho zalíbení v mých bocích, stehnech a prsou :mrgreen: prostě co jsem sama sebou a s ním, jsem šťastná ikdyž mám špek na břiše, hm tak mám :nevim: :D takže se přijmi takovou jaká seš a buď šťastná. Máš milujícího manžela, určitě skvělé děti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1757
5.12.19 14:19

Jéé, no já konstantně nabírám už deset let :( A nejhorší je kojení, přestože plně kojím vždy půl roku, tak jdou kila nahoru. A když si nedám sladké, jsem děsně agresivní a nevrlá :D Teď se to alepson snažím kompenzovat sportem. Chodím běhat min. 4× týdně, teď už 5 km. + procházky s kočárkem 7 km ve dny, kdy se mi nepoštěstí hlídání, abych šla běhat. No, váha se sice zastavila, ale nezhubla jsem ani gram :D Až přestanu kojit, bude to snazší… Plně ti rozumím, ale ty máš aspon chlapa, který tě nekritizuje. Já doma furt poslouchám, ať nežeru a že asi sportuju blbě, když to na mě není znát. Super motivace, že? :lol: :zed: Plavání je super, u toho člověk krásně vypne, hlavně když má hlavu pod vodou a neruší ho zvuky… tak se k tomu vrať ;) já plavu vždy v těhotenství, když nemůžu běhat. No, asi se do budoucna budu muset s čokoládíčkami rozloučit, i když bych raději uběhla 20 km denně, jen abych je mohla jíst :D Ale na to čas bohužel nemám, na čokoládu je čas vždy :lol: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1757
5.12.19 14:24

@Vesničanka1 přesněěě! :palec: Akorát mně v tom sebepřijetí brání kritizující okolí, takže se vždy snažím, snažím, a pak přijde studená sprcha (i od nejbližších :( ) TeĎ byl dobrý film na to sebepřijetí „Až budou krávy lítat“, začala jsem se shánět po korzetu :D :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
13955
5.12.19 14:36

Super deníček, hezky se čte a je vtipný :) :kytka: hodně štěstí se snahou o hubnutí, ono to půjde ;) mě stačilo úplně vysadit cukr a sladké celkově, bílé pečivo, smažené věci, k tomu půl hodinky cvičení denně a jde to skvěle dolů :) přitom jim víc jak dřív, ale zdravější jídla a i tu energii nepotřebuju dohanet sladkostma :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2606
5.12.19 14:47

Jak já ti rozumím :-) Já jsem tedy byla vždycky slovanské děvče s normální postavou, velká prsa, za která jsem se celou pubertu styděla, ale jinak normální. Po dětech obrat, vždycky po ukončení kojení to letělo nahoru a já mám na sobě váhu, kterou nechci. Teď jsem omezila přílohy a pečivo, chodím do fitka (nikdy, přesně jako ty, jsem nebyla typ líného člověka, vždycky jsem něco dělala, ale po těch dětech to nějak nestačí).

Tak si budeme držet palce. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
771
5.12.19 14:56

Moc hezky denicek :) :palec:, inspirativni :lol:.
Tak přemýšlím jak s tou inspiraci nalozit :). Škoda, ze se blizi vánoční zobani :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 19:24

@Vesničanka1 napsala jsi to přesně, spousta věcí je v hlavě, a je jasné, že pokud se budu cítit ve svém těle špatně, nepomůže mi ani uběhnout maraton.

Já jsem svému tělu vděčná za to, že odnosilo tři děti, takže ho určitě mám ráda, ale na druhou stranu se musím podívat realitě do očí a ta nadváha tu prostě je a musím s ní něco udělat, dříve než se překulím do kategorie obezita a to nejen kvůli dobrému pocitu, ale především kvůli zdraví.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 19:31

@jasna.s jo, tak o takového motivátora bych také nestála. Jsem vděčná za to, jak manžel mojí lehkou proměnu vzal, a že jsou pro něj důležitější věci na světě než moje vizáž.

Držím palce a posílám podporu :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5.12.19 21:20

@marra2 se mnou trojcata :D mam to tak taky. I s tou rodinnou „anamnezou“ jen ja nemam problem se stitnou zlazou, mne je proste kus :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
5.12.19 21:39

@jasna.s Co se týče okolí a rodiny, mám to následovně, rodina manžela mi nic neřekne, možná se bojí že bych je sežrala :mrgreen: manželova mamka má tak 50 kg víc ne :mrgreen: na ní jsou největší oči za brýlema. Tchánovi se zas naopak líbím :lol: moje mamka je typ jako já, takže my dvě si fakt máme co vyčítat a taťka si do mě občas rýpnul, na to jsem mu řekla, co sis udělal to máš, reklamaci si sepiš u sebe :jazyk: člověk nesmí ty rýpali nechat proniknout pod kůži a hned je odpálkovat. Na mou psychiku asi nejvíc působila ta moje bábi co mě od mala hodně hlídala a celé prázdniny jsem byla u ní na chalupě a musím říct že ona mě vlastně psychicky zničila, byla jsem vlastně škaredá, tlustá a všichni mají právo být na mě hnusní, protože tlustej člověk si přece nezaslouží nic jiného než vykopnutí ze společnosti, v tomto duchu byli i mí dřív kluci, už od prvního do posledního ex se to střídalo jeden Hňup vedle druhého :lol: pak ani nevím jak se to ve mě stalo, ale najednou jsem prostě vyšla jako nový člověk. Najednou jsem zjistila, že když se cítím sebevědomě okolí si ke mě vlastně nic nedovolí, ba naopak začali se ke mě chovat mile, s úctou. Jakoby cítili „cha chaaa už se vás nebojím vy saláti a vlezte mi na hrb“ no a tím začala nová etapa mého života. Samozřejmě i teď mám pochybnosti sama o sobě, zvlášť teď v těhotenství kdy mi dole prsknula kůže na břiše atd… Ale mám naštěstí skvělého muže co mě po tom břiše hladí a pusinkuje ho a říká " jsi moje krásná manželka" práva láska totiž není o vzhledu ale o tom jak toho druhého vidíme my samotní.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 23:13

@Kriss Tina Děkuji za pochvalu i za zajímavé postřehy, jo, nezbyde mi nic jiného, než to sladké omezit opravdu drasticky, protože tam bude ten zakopaný pes, když jsem v prvním těhotenství dodržovala dietu, kila šla dolů úplně sama, nezbývá než zatnout zuby. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 23:17

@Janina81 i já ti držím palce, taky si pořád říkám, jak je to možné, že se mě kila drží a drží, nedostatkem pohybu rozhodně netrpím, se třemi dětmi v rozmezí 3 až 7 let na lenošení čas nezbývá, jo, holt už mi není dvacet a metabolismus se zpomaluje a zpomaluje. Hodně štěstí :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 23:21

@Anna85 asi budu muset zrušit vánoční pečení :think: ale to by mi děti nejspíš neodpustily, už vytahují vykrajovátka a každou chvíli se ptají, kdy se konečně do pečení pustíme. To bude zkouška vůle, jestli vydržím neuzobávat. :nevim: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
5.12.19 23:24

@Maneki neko tak vítej do klubu, já už se na štítnou žlázu také vymlouvat nemohu, neb od mých osmnáctin byly vždy všechny výsledky odběrů v normě. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21209
7.12.19 10:58

@Jadala Na tu výše doporučovanou Low Carb stravu se vykašli. Možná dočasně zhubneš, ale pak zas nabereš a rozhodíš si metabolizmus, vůbec to není zdravé. Držím ti palce, jsi vtipná holka, určitě jsi prima. Mám v okolí stejně bojovně naladěnou kamarádku, ta to dala kolem čtyřicítky, změnila životní styl, postoj k sobě a zhubla, už je to řada let, takže věřím, že trvale. Ono je to fakt v hlavě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
9.12.19 21:20

@hanka.br. Děkuji za motivující komentář :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
11.12.19 12:57

Ja pred 3mi dny zacala nizkosacharidovou dietu. Posledne jsem jen pri ni dokazala zhubnout.. Dala jsem za necele 4 mesice 15kilo.. Jedla jsem v podstate vse krome sacharidu.. Takze nejen zadne sladkosti, ale ani prilohy a minimum chleba..

Jinak moje vaha je ted taky moc spatna.. Prestala jsem se hlidat a cpala se i sladkostmi.. :? Taky jsem mela tehotenskou cukrovku a beru to jako vystrahu pro muj zivotni styl..

Takze do toho jdu s Tebou :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
11.12.19 13:07

@kyticka86 děkuji za podporu a držme si palce :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit